Říjnové číslo Meduńky a ...

3. října 2018 v 17:52 | Eva |  Slova a obrázky
Mám velikou radost, říjnové číslo časopisu Meduňka otevřelo cestu mému obrazu. Už dávno jsem si přála, aby v nějakém podzimním čísle byl můj obraz. V barvách podzimu je jich několik , mám své oblíbené. Ale stalo se trošku jinak, protože Vesmír dobře ví, čeho je třeba. Taková zvláštní souhra.
Poslední týdny jsem velmi často myslela na les, jak ráda bych se někde procházela , kolem mech a spousta hub. Okolnosti mi připravily jen snění každodenní, vzpomínky na místa, kudy jsme chodili. Dokonce jsem jedno takové moje oblíbené místo poznala na krátkém videu zveřejněním na Fb. Záběr byl rychlý jen na kousek cesty a stromoví. Místo našich zastavení při hledaní hřibů . Autorka mi potvrdila, že je to ono místo - Staré Hamry - a Samčanka. Jen mě mrzí, že tam jezdí až nahoru na motorce,zákaz vjezdu je jen dopravní značka.. Asi je projížďka lesem krása, ale že plaší zvěř, to jim zřejmě nevadí . Pokaždé jsem se zlobila, že se našli i tací, kteří zaparkovali auto přímo v lese, v houbařské zóně. Krok z auta a usmívá se hřib. Možná jsem jim záviděla, protože než my tam došli, on si nesli plné koše . Ale cestou jsme dýchali, cítili ten chrámový prostor, zatímco je obklopovala kapota vozu. Vždycky je něco za něco.
Lese, můj milovaný lese, kolik toho musíš snášet ! A toho křiku houbařů. Jednou si tak stojím a pozoruji hříbeček, vždy se kochám, než skončí v košíku , shora je na něj krásný pohled. Užívám si. A najednou hup a skok a paní níže pode mnou metr ode mě po něm sahá . Snažím se jí vysvětlit, že se na něj dívám a ona na to: " Kdo dřív přijde, je rychlejší, tomu patří. " Nestačila jsem se divit a ona už pokračovala dál neskutečnou rychlostí . Ten den bylo v lese tolik lidí, že zážitky příjemna zastřeli povykující sběrači.
Přesto se mi vybavují ony vzásné chvilky, kdy vidíte hnědou hlavičku v mechu, kdy si prozpěvujete radostí, protože jste obklopeni nepopsatelnou krásou LESA. Jste doslova objímáni, jste obdarování , i když je košík prázdný.
Děkuji, LESE.
A právě na obálce Meduňky je obraz V lese.
A úvodní text paní redaktorky Keilové se mnou tolik souzní ! Děkuji, MEDUŇKO !
Tak, milí přátelé, přeji vám milé počtení a kousek mé dnešní radosti posílám i vám,



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 4. října 2018 v 10:37 | Reagovat

zase mě to padlo do Spamu

2 Jana Jana | 4. října 2018 v 10:59 | Reagovat

Také mám ráda procházky lesem v každém ročním období. Stalo se však velkou módou jezdit do lesa na motorce, na kolech,vzadu běží na volno puštění psi bez náhubku. Les přestal být oázou klidu a je to velká škoda.

3 Eva N Eva N | 7. října 2018 v 19:15 | Reagovat

Evi, vše, co jsi o lese napsala, plně podepisuji. Často se ve vzpomínkách vracím na ty místa. Je báječné, že se Tvoje nádherné obrázky dostávají na veřejnost. Srdíček, ptáčků, kytiček je moc potřeba.

4 Eva Eva | 7. října 2018 v 20:10 | Reagovat

Děkuji, Evi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama