Říjen 2018

Zajímavé hrátky s provázky

27. října 2018 v 21:47 | odkaz |  Pro inspiraci
PINTEREST dnes nabízí tolik nápadů, že ...
zde jeden z odkazů -

Svítání s vůni hřebíčku

21. října 2018 v 17:40 | Eva |  Slova a obrázky

Svítání



Eugenie
Tam, kde se míchá vůně hřebíčků ,zastav se chviličku a dýchej pohodu, klid a rozjímej ..

Standartní čas ( zimní)

18. října 2018 v 19:35 | Václav Vocásek |  Zdraví, bylinky...
Standardní (zimní) čas v roce 2018 nastane v noci 28. října. Hodiny se posunou ze 3:00 na 2:00.
Na co si dávat při změně času pozor?
Při změně času je statisticky dokázána zvýšená nehodovost, počet infarktů, potratů a mrtvic. Proto v následujících dnech po změně času buďte na sebe opatrní a trochu uberte z plynu. Srovnání biorytmů po změně času trvá přibližně týden.
Změna času hlavně narušuje rytmy v organismu - to je vždy velká změna (i když to někdo vědomě necítí).
V tomto období je důležité se zaměřit na posílení rytmů.
K nápravě rytmů využíváme dechová cvičení. Plíce jsou s rytmy nejvíce spojeny. Doporučuji se cvikům věnovat týden před změnou a týden po změně. Zdraví si tím ochráníte.
Přeji pěkný den, Václav Vocásek.

Quillingový svět a netradiční mandala

17. října 2018 v 19:35 | Eva |  Pro inspiraci
Zaujala mě dnes na FB mandala Jany Rajzlové


Tímto vás zvu do její galerie a přeji nejen hezkou podívanou ale spoustu další inspirace. Jaká škoda, že ji nemáme v naší knížce.


Kalendář skvělé ilustrátorky

17. října 2018 v 19:21 | odkaz |  Zajímavé knihy, odkazy
Miluji ilustrace Pavlíny Kourkové a doporučuji její kalendáře pro příští rok. Potěší nejen milé obrázky , ale také verše Vojtěcha Faifra. Skvělý dárek.


A ptáček na ŘÍJEN



Cviky na karpální tunely

16. října 2018 v 20:38 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ

Snění - očista

13. října 2018 v 22:57 | Eva |  Slova a obrázky
Když zavřeme oči, ztišíme mysl, můžeme snít. Procházel se loukami, mezi poli, našlapovat v lese na hebký mech, pociťovat teplý písek na pobřeží, koupat se pod průzračnou vodou křištálového vodopádu, plout mezi hvězdami. Fantazie nezná hranice a všechna ta kouzelná putování nám mohou přinášet jakousi očistu, pokud dovolíme, aby probíhala.
Jak byste pojmenovali obrázek? Tohle už je otázka přízemní, přece však může promluvit duše a odpovd přinese.




Inspirováno letošním babím létem

12. října 2018 v 22:31 | Eva |  Slova a obrázky
Jen jsem si hrála ...


Tereziánské babí léto ...


A slova nestačí,
když chmýří bodláčí zavede tě na mýtinu,
voní to po podzimu a v ranní mlze někde v mechu
čeká na Tebe pro potěchu vysněný hříbek.
A vedle muchomůrka se chechtá,
ta dožije se dalšího rána, pokud ji nerozšlápne zlověstně člověčí vrána.
Paprsky zlatí všechno kolem, teplý větřík po poledni pohání bílá oblaka
a vděčnost milovníků lesa nezná konce.
Tereziánské léto ... DĚKUJI ...


Babí léto

9. října 2018 v 22:42 Zajímavé knihy, odkazy

Pavouček plachtí povětřím
a nebe nad krajinou
nám nepoví, kde podzim spí,
až vůně z polí minou.
Mateřídouška, tymián,
kvítí všech včel, bzukot všech rán!

Nepoví nám, té modře dech
kam za pár dnů se ztratí.
Svět dosud tone v zářných snech,
než mha jde nad souvratí.

Pavouček plachtí povětřím
nad zemí, nepoví nám,
kdy z času, co plyne jak dým,
stane se sněžná zima!

Někde na stráních u Kvild nebo na výšinách Královského hvozdu uprostřed října, kdy si z torny vyndáš několik listů a přečteš si v upřímné vzpomínce na celé Mistrovo bohaté dílo tuto jeho chválu šumavské jeseně.....
Slunce ještě opíjí se vlastním vedrem, nahrazujíc tak úbytek teploty pohlcený časnými ranními mrazy: když však tvář svou schová, tím žalostněji kraj předtuchu nastávající zimy vyvolává. Přibývá barvitosti zemi. Je tklivá příroda stále více, řekl bych však, že čistší, a jako křesťan po zpovědi. Příroda chová se jako zbožný před smrtí, cítíc zimu v zátylí. Zdá se ve vzpomínkách již jen tráviti zbytek zbývajících jí krásných dnů, ve vzpomínkách, jimiž jsou nesčetné závoje a jednotlivé niti pavučin, natažených mezi stonky vysokých trav a spojujících černající se natě jahodin. Běl a hebkost těchto přeumných sítin vyplní kdejaký prostor, a prosáknuta démanty rosných krůpějí, purpur tlumí i červeň plavuní, osladičů i malinišť. Oživí matně se rdící vřes, plný duh pozdního babího léta.
Mnoho však je ještě překrásných říjnových dnů! Obloha vždy vyrovnána, s kopulí svojí modrosti přímo bezednou. Jaké barvy hrají po vysokých trávách, od světlých bohatých škál až k lomenostem jívy a kleče, tratících se v dálce do sytých a těžkých úderů slatí, černých bříz, bobulí lesního bezu - až k ostrosti hýřícího, podzimem zbarveného listí, v hroznech jeřábů plá růžové, ladné světlo do stínů sytě bronzových.
Počasí však když se změní a hustá masa ohromných šedých mraků zakryje úsměv slunce, tomuto kraji vydere se z útrob první táhlý sten....

Zlatě kolébá se tráva, slunce podzimní má svit. Všichni to známe, ve vzduchu začnou poletovat stejnojmenné chomáčky ukrývající v sobě malé pavoučky, dozrávají kaštany a kvetou poslední luční i zahradní květy. Příroda se začíná připravovat na podzimní přehlídku barev a padajícího listí a načerpává ze zbytků posledních hřejivých slunečních paprsků ještě nějaké ty zásoby na zimu. Toť tereziánské babí léto. Vícedenní slunečná období na konci léta a na počátku podzimu jsou podle jmen v kalendáři rozdělena a označována, třeba jako mariánské babí léto, ludmilsko-matoušské babí léto, svatováclavské babí léto nebo tereziánské babí léto. Tereziánské babí léto vládne našemu počasí od dnů v polovině první říjnové dekády až po dny na přelomu druhé a třetí dekády října. A to je doba dobrých čtrnácti dnů. Pojmenování tohoto času v lidové meteorologii se vztahuje k svátku svaté Terezie z Avily (15.10.). Některé z pranostik už nyní docela straší zimou, jako například: "Svatá Terezie zasazuje zimní okna. Po svaté Tereze mráz po střechách leze. Svatá Terezie z rosičky, nadělává perličky. Svatá Terezie šedivá, louky svým vlasem zdobívá. Svatá Terezie krávy doma uvazuje. Po svaté Tereze mráz za nehty zaleze. Do svatého Lukáše (18.10.) kdo chceš ruce volné měj, po svatém Lukáši, za ňadra je dej. Na svatou Terezii švec nablízku." Tím ševcem byl myšlen konec chození bez obuvi, které bylo v dřívějších dobách často z úsporných důvodů ještě dlouho do podzimu značně rozšířené, zejména pak u dětí. Varovnými chladnými výroky jsou nyní myšlena především chladnější rána, než jaká se vyskytovala doposud. Poetismus na téma tereziánského babího léta obyvatelstvo českých krajů provází snad od nepaměti. Je to vděčné lyrické téma podobně jako Luna, východ Slunce nebo duhový oblouk. Těžko najdeme také lepšího spojení s příjemnými vzpomínkami na dětství. Zkrátka a dobře, čas babího léta je skutečně nezapomenutelný.
Zdroj Der Bayerwald, 1972, s. 230 Mathilde Baumann autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Stehlík, Ladislav: Země zamyšlená 3. 380 s. Praha: Československý spisovatel. 1975. (str. 208-214)

Zdroj. Fb - Stará Šumava

Tak mi dovolte proletět se mezi všemi obrazy inspirovanými podzimními barvami.






Krásné babí léto všem.


Říjnové číslo Meduńky a ...

3. října 2018 v 17:52 | Eva |  Slova a obrázky
Mám velikou radost, říjnové číslo časopisu Meduňka otevřelo cestu mému obrazu. Už dávno jsem si přála, aby v nějakém podzimním čísle byl můj obraz. V barvách podzimu je jich několik , mám své oblíbené. Ale stalo se trošku jinak, protože Vesmír dobře ví, čeho je třeba. Taková zvláštní souhra.
Poslední týdny jsem velmi často myslela na les, jak ráda bych se někde procházela , kolem mech a spousta hub. Okolnosti mi připravily jen snění každodenní, vzpomínky na místa, kudy jsme chodili. Dokonce jsem jedno takové moje oblíbené místo poznala na krátkém videu zveřejněním na Fb. Záběr byl rychlý jen na kousek cesty a stromoví. Místo našich zastavení při hledaní hřibů . Autorka mi potvrdila, že je to ono místo - Staré Hamry - a Samčanka. Jen mě mrzí, že tam jezdí až nahoru na motorce,zákaz vjezdu je jen dopravní značka.. Asi je projížďka lesem krása, ale že plaší zvěř, to jim zřejmě nevadí . Pokaždé jsem se zlobila, že se našli i tací, kteří zaparkovali auto přímo v lese, v houbařské zóně. Krok z auta a usmívá se hřib. Možná jsem jim záviděla, protože než my tam došli, on si nesli plné koše . Ale cestou jsme dýchali, cítili ten chrámový prostor, zatímco je obklopovala kapota vozu. Vždycky je něco za něco.
Lese, můj milovaný lese, kolik toho musíš snášet ! A toho křiku houbařů. Jednou si tak stojím a pozoruji hříbeček, vždy se kochám, než skončí v košíku , shora je na něj krásný pohled. Užívám si. A najednou hup a skok a paní níže pode mnou metr ode mě po něm sahá . Snažím se jí vysvětlit, že se na něj dívám a ona na to: " Kdo dřív přijde, je rychlejší, tomu patří. " Nestačila jsem se divit a ona už pokračovala dál neskutečnou rychlostí . Ten den bylo v lese tolik lidí, že zážitky příjemna zastřeli povykující sběrači.
Přesto se mi vybavují ony vzásné chvilky, kdy vidíte hnědou hlavičku v mechu, kdy si prozpěvujete radostí, protože jste obklopeni nepopsatelnou krásou LESA. Jste doslova objímáni, jste obdarování , i když je košík prázdný.
Děkuji, LESE.
A právě na obálce Meduňky je obraz V lese.
A úvodní text paní redaktorky Keilové se mnou tolik souzní ! Děkuji, MEDUŇKO !
Tak, milí přátelé, přeji vám milé počtení a kousek mé dnešní radosti posílám i vám,