Deset let " duhových poselství "

1. září 2018 v 17:07 | Eva |  Úvod pozpátku
Právě dnes, když začínal nový školní rok 2008/2009, otevřely oči tyto stránky. Divily se všemu, co internet poskytuje, překvapil je fotoshop, radovaly se z každé proměny obrázků a s odstupem času jim všechny ty moderní podivnosti přišly jako samozřejmé a první články směšné. I zaťukaly mi duhová poselství na hlavu se slovy, abych nebyla- jak říká má vnučka - " bizár" , tak jsem začala mazáním. Dnes už nepoznáme, že první příspěvek byl vložen 30.8.2008 , že září bylo každodenně naplněno. Blog se stal jakousi náhradou zaměstnání, touhou podělit se o zkušenosti s mandalami, automatickou kresbou,později vším, co mi přicházelo do cesty a nějakým způsobem ovlivňovalo můj život.
Určitě mi ukázaly mnoho způsobů pohledů na svět, na zdraví. Na nějakou dobu ke mně přivedly zajímavé lidi, známé či přátelé.
Dnes si ale uvědomuji, že sdílení je sice pěkná věc, ale ne vždy důležitá pro jiné, že přátelstvá jsou vzácná a těch skutečných je poskrovnu. Že člověk občas věnoval příliš energie směrem, kde to asi nebylo nutné, že to byly stovky hodin odpovědí, těžko posoudit, zda k něčemu vedly. Pokud nebyla zpětná odezva, asi k ničemu.
Dnes už vím, že jsou jiné vymoženosti internetu, že třeba takový FB skýtá daleko snadnější vkládání fotografií a mnohem rychlejší reakce, které pochopitekně každý očekává. Navíc tam najdeme skupiny lidí stejného smýšlení, spoustu tvořivých nápadů a inspirační zdroj je nekonečný. Tak se stalo, že poslední roky nevkládám fotografie pozdravů ze zahrady, protože moje fota se nedají srovnat s těmi, které potkávám právě na FB. Jsou to jen momenty, jimiž jsem chtěla přiblížit krásu okamžiku všedností zahrádky, ale také vím, že jsou to mé " srdcovky " a osloví snad jen někoho z paneláku , ale jinak bezvýznamné.A není třeba vše sdělovat. Informační tok kolem nás zanechává stopy a v dnešní době to, co bylo před deseti lety " objevem ", je dnes samozřejmostí kráčející s námi a stačí se jen podívat vlevo či vpravo a odpověď na jakoukoliv otázku přiběhne okamžitě k nám. Někdy ne hned, ale v okamžik, kdy to právě nečekáme, ale potřebujeme.
Přece jen je zde jedno veliké ALE. Ukončit blog. ale....
Blog je jako dítě, které pipláte a ono vás zároveň učí jako všechny děti v životě. Jako jeho rodič ho nechcete opustit, nevíte, jestli něco nepotřebuje ještě od vás. Kolikrát jsem si položila tuto otázku!
Zatím jen vím, že pravidelné každodeníí příspěvky jsou v nenávratnu, že mnohé články odvál čas, že vlastně nevím vůbec nic. Už netoužím informovat. Budu jen mazat. Cítím se možná vyšťaveně, ale koho to zajímá.
Jakmile bloger přestane vkládat, jeho stránky ztrácejí návštěvnost a a ta u duhových poselství nebyla až tak vysoká. Kdysi jsem si říkala, kdyby jen jednoho člověka oslovily, stálo to za to. A dnes už si to nemyslím, protože vím, že člověk nemůže stále jen dávat. Všechna ta písmenkka na monitoru se pohybují někde v prostoru, každý obraz tam, každá pohnutka , ale v reálu není vůbec nic. A je to správně.
Virtuální realita, se kterou trávíme kus života, je zvláštní fenomén doby a já o něm stále více přemýšlím, do jaké míry je pro nás důležitý. Právě proto přemýšlím , co bude dál.
Přeji vám všem, kteří sem občas zavítáte krásné indiánské léto a hodně vnitřního klidu. Děkuji, že jste sem zavítali, že jste mi napsali a že prostě jste.
A kdo máte odvahu vstopit na FB, najdete mě tam pod mým jménem zde -https://www.facebook.com/eva.lipinova
Na Instagramu sice jsem zaregistrovaná, ale nemám " Chytrý" telefon ke vkládání.
Od listopadu loňského roku jsem k dnešnímu dni vytvořila 1500 předloh mandal, které čekají na vydavatele. Ale ve světě je už přemandalováno, trh je přesycen předlohami pro ty, kteří rádi vybarvují. ASI. Ale vkládat je zde na blog, to už se nedá. Některé jsou právě v albech na FB. Víte, když jde někdo na sportovní zápas, prožívá fanouškovskou euforii, která vyprchá a on nepřemýšlí nad tím, jak strávil čas. To jen my, kteří se zabýváme výtvarnou činností si myslíme , že každé dílo musí být nějak oceněno. Kdepak, tak tomu v mnoha případech není, pokud nenesete známé jméno. I zde je euforie z tvoření, vyprchá, ale na rozdíl od sportovního fanouška po ní zbudou stohy složek, papírů, pláten... Ty na někoho čekají. Někdy marně a jednou skončí ve sběrných surovinách. Asi byly potřebné v tuto chvíli jen pro chvíli samotnou, kdo ví...
Domnívm se, že se nesmíme nutit do činnosti, která se stala zvykem, která je jakousi povinností, protože se od nás očekává.
Ještě jednou - láskyplné dny všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | 1. září 2018 v 18:21 | Reagovat

Budete mě chybět.Za všechno Vám děkuji a přeji všechno dobré a at se Vám daří.Dana

2 Monika Monika | E-mail | 2. září 2018 v 19:09 | Reagovat

Děkuji za Vaše příspěvky, Váš blog byl moc fajn.

3 Eva N Eva N | 2. září 2018 v 20:59 | Reagovat

Evi, láska vyzařující z Tvých obrázků, mandalek, básniček a Tvé tvorby vůbec, bude i nadále v našich srdcích. Moc děkujeme.

4 Eva Eva | 2. září 2018 v 21:12 | Reagovat

[3]: Evi, ještě jsem to nezabalila definitivně, prostě momentálně " nevím" . Rozhodně ale s menší ´frekvencí než ty první roky. Ve složkách mám příspěvky, jen se mi nechce zmenšovat, vkládat do galerie, teprve pak můžeš dát do článku a to vyžaduje každá fotka... Zkrátka... začíná se u mě projevovat i lenost. Děkuji za odezvu.

5 Eva N Eva N | 3. září 2018 v 15:57 | Reagovat

Evi, to není lenost. Jestliže teď nevíš, nech to být. Tvoje tvorba je tak spontánní, že se odbýt nedá, ale někdy se musíme na chvíli zastavit, nebo zvolnit a nechat "dobít baterky". Přeji krásné podzimní dny.

6 Jana W Jana W | 4. září 2018 v 15:37 | Reagovat

Děkuji za duhová poselství. Obohatila mi život a rozšířila obzory. Přeji vám, abyste nechala věci plynout tak, jak to cítíte. S úctou Jana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama