Miluji básníka

7. srpna 2018 v 23:59 | Jan Skácel |  Slova a obrázky
Jan Skácel Druhá báseň na lunu a člověka...
---------------------------------------
Neboj se
a shrň ten malý smutek s klína,
že nejsme děti.
A přece,moje něho,
pod černým bezem chtěl bych usínat,
až by mne zachytil
jeden den z dětství mého.
Neboj se
a shrň ten malý smutek s klína,
že jsme už dávno muž a žena.
Jsme noc i den a naší nocí padá
luna jak růže utržená.
Neboj se,až po tvém boku budu usínat,
pod černým bezem propadat se zpátky,
aby mne zadržel
jeden den z dětství mého,
abych se vrátil
a v ruce držel růži,
abys mne potkávala znova zasněného.
Neboj se,jsou takové noci
na lidský rozkaz,gesto z Beethovena,
za kterých vojáci přiloží housle k líci
a z nebe padá růže potrefená.
A z nebe padá čistý,jasný déšť
na lidská srdce trochu začouzená,
a ty se nermuť,
že už nejsme děti,
že já jsem muž a že ty jsi žena... ))

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka Danka | E-mail | Středa v 10:50 | Reagovat

Paní Evičko opět nádherné.Nikdy jsem Skácela nečetla,ale je to moc hezké.Děkuji a přeji hezké dny plné pohody.

2 Eva N Eva N | Pátek v 21:59 | Reagovat

Ano ...jeden den z dětství mého...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama