Zachraň svět kolem sebe

21. června 2018 v 19:59 | Arkadij Petrov |  Zajímavé knihy, odkazy
Těm, pro něž jsou, stejně jako pro mě, slova vědomých kapkami rosy pro duši, s láskou posílám dál... 💞
"Táhneme se z jedné oblasti vědomí do druhé po cestách osudu. Kdo nám tvoří tyto cesty a kdo určil osud, který nás po nich vede? Jdeme v jednom kruhu, potom v druhém a najednou si všimneme koleje svých předchozích cest. Je ušlapaná, je v ní šířka i délka vědomí. Samozřejmě, je tu i hloubka. A v té hloubi jsou stopy našich osudů.
A naše myšlení se také velmi komfortně přizpůsobilo k těm parametrům: budeme-li srovnávat, pak má stejně jako vědomí také délku, šíři a hloubku. Pochopitelně, když nevěnujeme pozornost výšce. Ale kde jsou naše křídla? Tam, kde byla, trčí jen lopatky. Ano, ano, jak psal jeden známý básník:"A ze zad trčely lopatky, právě jako dvě useknutá křídla." Zdá se, že kdysi jsme křídla měli. Kdopak je usekl a proč?
Namáháme si paměť, víme, že vše, co člověk prožil ve všech svých inkarnacích, je uloženo v duši. Protože duše je v jednom ze svých výkladů knihou lidského života.
Jestliže vstoupíme do prostoru duše, který je menší než zrnko písku v tomto světě, ale nezměrný vesmír ve světě jiném, hned také spatříme, co člověka v budoucnosti čeká. To, co ho čeká, je jakoby latentní, pluje to v jemném oparu a může to být změněno. Vždyť jestliže člověk dokáže dosáhnout určitého poznání, má právo odebrat osudu řízení svého života. To ve větším měřítku. A v menším měřítku může svůj osud ovlivnit každý, vždyť Stvořitel nám dal svobodu."
"Máte řeku. Řeka má řečiště, to je duše, v řečišti je voda, to je vědomí. Není to obyčejné vědomí a duše, ale rozšířené. Ale vědomí při vší své rozšířenosti přece jen potlačuje duši. Nebere její poznání, nepředává své dojmy, nepřeje si harmonii. Je to egoismus, a ten je také třeba léčit. Pozvedněte se o tři nebo čtyři prostorové rozměry vzhůru a odtud řiďte vědomí. Voda musí přinášet užitek, vyživovat kořeny rostlin. Řiďte řeku, jinak vyschne, nebo se vylije a nadělá neštěstí. Vzneste se nad řekou a spatříte, jak vodopád vědomí padá do duše. Dává jí vláhu života - dojmy, myšlenky, reflexe. A duše lásku opětuje, daruje cestu, světlo života a poznání. Tak vzniká harmonie. Vždyť řeku bez vody nikdo nepotřebuje. Z takové řeky není radost ani užitek. Již to není řeka, ale vyschlé řečiště. Zaposlouchejte se do slov, která spojují vědomí s duší, do zvuků, tvořících slovo ŽIVOT."
Arkadij Petrov, Stvoření světa, Zachraň svět kolem sebe
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama