Mým předkům

28. prosince 2017 v 16:14 | Jitka Badoučková |  Slova a obrázky

Mým předkům
Jitka Badoučková

VÁNOCE! Volám ti nahoru, mami.
Snad že mě uslyšíš i vzadu za hvězdami
a nakloníš se sem z nebeské výšky.
I když už nechceš ani malou pusu,
ani tu skleněnou přes okno autobusu,
srdcem jak velikým uchem tě budu slyšet,
i když se ozveš jen záchvěvem jako z plyše,
jako když pod zemí stulí se k sobě myšky.
Čas vánoc teď už jen bez tebe, tati,
zapomněl tančit a nadobro nějak ztratil
ten andělský třpyt bezpečí, co voní medem.
Díky, že učil jsi mě ctít, vnímat a tušit,
že i strom, brouček či pohoří mají duši
a klidně při troše vůle i sněhuláček.
Už dávno odjel ten dřevěný dětský vláček,
a další už, tati, kolem mě neprojede.
I díky tobě jsem tím, kým jsem, babi,
že jsi mé dětské sny šatila do hedvábí
a byla pravdivá v každičkém slově.
Plamínek svíčky, tma a pomačkané slzy:
To ti jen píšu vzkaz. Odpovíš? P.S. Brzy…
Zbyla mi po tobě jenom skříň a pár fotek,
ale já chci tak moc ucítit zas tvůj dotek,
i když teď už žiješ tam kdesi v Ježíškově.
A kam jsi zmizel ty, báječný dědo…
Podzimní kraj celý na zlatohnědo,
už zešedivěl jako ty a teď i zbělel.
Vánoce přilétají jako sněžná sova
a mě už zas čeká cukrárna - vzpomínková.
Nacpu se laskonkou tvé dávné vlídné péče
a neboj, nebudu přitom zas až tolik brečet.
Vždyť to znáš, jak to je, když člověk bydlí v těle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 28. prosince 2017 v 18:50 | Reagovat

Krásné, milé....

2 Lída Lída | 30. prosince 2017 v 16:16 | Reagovat

Evi,
nádherné, lehoučké, povznášející, děkuji!!! :-)
L.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama