Tělo je energie, člověk je mysl ...

18. února 2017 v 21:19 | převzato |  Záhady a tajemno
Člověk je mysl, nikoliv tělo. 87% vašeho mozku je voda, 70% vašeho těla je voda. Ani lékaři si to neuvědomují. Co nás drží pohromadě? Energie. Vy jste energetické pole. A když zemřete, pouze opustíte své tělo, jako v mimotělních zkušenostech, jako při zážitku blízkosti smrti. Já jsem napsala první lékařský článek do lékařského časopisu o zážitku blízké smrti v r. 83. Takže vy jste absolutní energie, a jestli věříte Einsteinovi, energie nemizí, pouze mění formu. Takže vy opustíte své tělo, a díváte se na své tělo, a když nemůžete vstoupit zpět, jste mrtví. - To se dá trénovat.- Ano, mě nikdo netrénoval, trénovala jsem sama. - Máte o tom i historku. - Ano.
-Bylo to v Rovaniemi, byl listopad, byla tma, a já jsem si pomyslela, tak teď to zkusím. Protože jsem o tom četla knihy. Koncentrujete energii ze svých nohou a rukou ke svému srdci a mozku.
Tak jsem koncentrovala. A najednou jsem začala cítit v těle vibrace, nahoru do těla, o hlavy, v 5 - 6 vrstvách. Prostě to vibrovalo. Myslela jsem si, že je to divné. A najednou ztráta vědomí. Nevím, jestli to byla sekunda nebo setina sekundy, prostě ztráta vědomi, a vznášela jsem se nad svým tělem. Ve stejné pozici, což bylo legrační, protože jsem měla kolena nahoru, tedy ve stejné pozici,
a plula jsem ke stropu. Samozřejmě jsem o tom předtím četla, o mimotělních zkušenostech, a jak to lidé prožívají, a dívala jsem se dolů ma své tělo a říkala, si, hej, počkej chvilku. Viděla jsem, že moje tělo dýchá velmi pomalu. Dělala jsem také anestézii, takže umím napočítat 60 sekund bez hodin, takže jsem začala počítat, a viděla jsem, že moje fyzické tělo dýchá jen 10x za minutu, když normálně je to 20x za minutu. To mě zneklidnilo, tak jsem si řekla, jaký je asi puls. Změřila jsem puls fyzického těla z astrálního těla, které se vznášelo, začala jsem počítat, bylo to 32 místo normálních 60 v klidu. Pak jsem opravdu zneklidněla a řekla si, hej, to umřu nebo co? To tělo umře? Ale mé myšlenky byly v astrálním těle. Ve fyzickém těle nebylo nic, bylo to jen jako staré šaty. Když jsem si pomyslela, ach, já asi umírám? Pomyslela jsem si, ach maminko, pomoz mi. Maminka bydlela 800 km odtud, na jihu Helsink. A když jsem to řekla, ve své mysli, během sekundy jsem byla v Helsinkách. Ve velké místnosti, kde jsem vyrostla, a viděla jsem maminku
a svou neteř, která byla pět let stará, a povídaly si. Neslyšela jsem, co si říkají, byla jsem tam jen jako vědomí. A viděla jsem matku, jak šije nějaké dlouhé šaty, ručně, asi dárek pro mě nebo co.
Pak jsem si pomyslela, kde je má sestra. A najednou pink, byla jsem na koktejlové párty, dívala jsem se, uviděla jsem sestru, flirtovala s rodinným přítelem, koukám, kde je manžel, nebyl tam.
Pak jsem si pomyslela, ach, já chci domů. A okamžitě, v sekundě jsem byla zase doma. 800 km, v Rovaniemei, vznášela jsem se. Viděla jsem astrální tělo, jak se vznáší, bylo to jako odstředěné mléko, bez vnitřních orgánů, což je zajímavé, vaše světelné tělo nemá sexuální orgány, ani vnitřní orgány, je to jenom světlo. A tak jsem prostě takhle plula a myslela si, já budu mít mořskou nemoc. A myslela jsem si, vsadím, se že když tam nepřijdu, tak se tělo udusí. Všechny myšlenky byly v astrálním těle, a ve fyzickém nebylo nic. A pak jsem to zkusila, a zup, byla jsem zpátky. Uf, byla mi zima, byla jsem ztuhlá. - Proč jste si myslela, že zemřete? - Když jsem se tak vznášela, a když jsem se vrátila, chtěla jsem se prostě vrátit do těla. Na smrt jsem vůbec nemyslela. Protože jsem dělala astrální cestování. To jsem předtím ještě nikdy neděllala. A pak když jsem se vrátila, usnula jsem, a ráno jsem zavolala otci, rodičům do Helsink. Řekla jsem: Co dělala moje matka v 8 hodin večer? Otec: Jo, to já ti nemůžu říct, protože je to vánoční dárek, řekl otec. A já jsem řekla: jsou to dlouhé šaty s kytkami ručně vyšívané? Otec: Jak to víš? Řekla jsem mu ten příběh a on: Nikdy to nikomu neříkej. A já jsem to řekla do finských novin.
- Jak na to reagoval finský tisk? - Měla jsem spoustu interview, dostávala jsem denně třicet dopisů. Od lidí, kteří měli ty zážitky, ale nikdy se o tom neodvážili říci. V Helsinkách byl 60letý právník, který mi napsal a řekl, že měl úplně stejný mimotělní zážítek. Nikdy o tom nikomu neřekl., ani své manželce. Pak jsem byla vdaná za norského diplomata a ten věděl o těchto věcech, ale trvalo několik let, než řekl: Když jsem byl malý a měl jsem horečku 40°, taky jsem se dostal ven z těla. Muži si o tom nikdy netroufnou mluvit oficiálně, ale děje se to lidem pořád, není na tom nic směšného. Není na tom nic abnormálního. Když máte nehodu, dostanete se ven z těla, a když nezemřete, zase se vrátíte zpátky. -Jsou to lékařsky známé jevy? -Teď už ano. Před 30 lety ne. Zážitky v blízkosti smrti ale měli lidé vždycky. A když si vezmete kteréhokoli průměrného lékaře, pořád ještě o tom dost nevědí. Nevědí, prožože věří diagnostickému statistickému manuálu pro duševní nemoci, což je šílené. Je normální, že to můžeme dělat, protože jsme energie.
A když se ptáte, jakých je pět nejdůležitějších bodů, tak ten, že smrt neexistuje, je úplně nejdůležitější. Nemůžete zemřít. A paranormální jevy jsou normální. Jsou naprosto normální, jsou součástí našeho rozvoje, naší duchovní entity, není na tom nic bláznivého. -Můžete tedy něco rozvíjet nebo ne? - Například telepatii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama