Leden 2017

O malé dušičce

29. ledna 2017 v 18:45 | Pavel Vondrášek |  Slova a obrázky
Kdo jsem já?
Narodila se malá dušička. Dostala malé neohrabané tělíčko. Věděla, že je součástí celku, propojena se vším a se všemi.
"Ty jsi ty tak nádherné miminko." "Jak krásně voníš." "Jak se krásně směješ,"
"Opravdu?" Pomyslela si dušička. Znělo to hezky, ale nechala to plynout.
Čas utíkal, miminko se naučilo chodit. Chtělo poznávat svět.
"Cos to provedl? Ty jsi to rozbil." "Dávej pozor kam šlapeš, ty nemehlo." "Nechoď tam, ublížíš si."
Dušička se vylekala, nechápala tu změnu v komunikaci těch nejbližších. Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička se učila hrát s dědou fotbal. "Jsi skvělý vnoučku, jde ti to nádherně. Pojď, přidej, utíkej." "Mám z tebe radost."
Krásně se to poslouchalo, hřálo to u srdce. Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička byla ve škole. Učila se věci, které ji vůbec nebavily, byly úplně zbytečné a budoucí život ji jen potvrdil, že je nikdy nevyužije.
"Jak to, že máš zase trojku! Ty hlupáku! Pokud se nebudeš víc snažit, nic z tebe v životě nebude!"
Bolelo to u srdce. Ale nechala to plynout.
A čas utíkal. Dušička se poprvé zamilovala. Ta dívka se líbila ve škole všem a dušička s ní začala chodit.
"Jsi borec, že jsi ji sbalil. Všichni ti ji závidíme." Říkali kamarádi. "Miluji tě, jsi láska mého života. Nikoho jiného už nikdy nechci." Říkala mu ta slečna, když byli spolu sami.
Poslouchalo se to krásně. Hřálo to u srdce. Dušička ucítila kromě lásky a radosti i pýchu.
Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Přišel další den a dušička uslyšela, "Jsi nemožný, už s tebou nechci být. Vůbec nechápu, proč jsem s tebou chodila." A pak se s ním rozešla.
Bolelo to moc, srdce se chtělo rozskočit. Z očí se valily slzy. Ale dušička to nechala plynout.
Čas utíkal. Dušička absolvovala Univerzitu a dostala úžasnou práci.
"Jsme na tebe tak pyšní, vždy jsme ti věřili. Máme z tebe radost." Dušička tyto věty slyšela od rodiny i od známých. Zahřálo to, ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička pracovala a kariérně postupovala ve svém zaměstnání. Našla si nádhernou ženu, a tu si vzala za manželku. Až jednoho dne uslyšela. "Málo se snažíte, navíc je ta krize. Ano dělal jste přesčasy, ale to nestačí. Ještě dnes si vystěhujte kancelář a zítra už nechoďte." Ta slova bodla dušičku tak až z toho zamrazilo. Ale nevzdávala to a nechal to plynout.
Čas utíkal. Dušička založila firmu a během pár let měla obrovský úspěch na trhu. "Jsi úžasný, jen tak dál." Slyšela dušička ze všech stran. Zahřálo to, ale měla tolik práce a byla tak unavená, že to ani moc nevnímala. A nechala to plynout.
Čas utíkal. Ve firmě pracovala poctivě mnoho let. Dala ji všechen volný čas. Stala se ještě úspěšnější. Až se na trhu objevili konkurenti. Někteří přišli s velkými korporacemi, jiní byli bývalí zaměstnanci, kteří dušičce vzali know how a otevřeli si vlastní firmy. Nikdo dušičku nemohl dohnat. Ve svém oboru byla nejlepší. Tak si našli cestu. A dušička uslyšela. "Jsi podvodník. Lhář. Manipuluješ s čísly." "Zasloužíš si krach, konkurence tě nakonec zničí. Bude lepší než ty."
Dušičku to zabolelo u srdce, ale ponořila se hlouběji do práce, vždyť svět je velký, je tu dost místa pro všechny. A nechala to plynout.
Čas utíkal. Korporace na trhu zůstaly a ti malí ukřičení konkurenti zničili sami sebe svým zacílením pozornosti na negace, místo aby pozitivně rozvíjeli svůj nový byznys. A dušička pracovala dál. Vše pozorovala. A nechala to plynout.
Čas utíkal. "Máte dceru tatínku." Uslyšela dušička a její srdce zalila velká dávka citu. Užívala si svou novou roli. Ale zároveň to nechávala plynout.
Čas utíkal. Dušička si ještě stále pamatovala, jaké to je být dítě. A tak se ke své dceři chovala tak, jak se jí líbilo, když se chovali k ní jako dítěti. Dceru chválila, pozitivně motivovala a vychovávala z ní dobrého člověka. A přitom život nechávala plynout.
Čas utíkal. Dcera dokončila školy v zahraničí a po letech společné práce s dušičkou převzala rodinnou firmu. "Jsi úžasný tatínku." "Byl jste výborný šéf, pane. Takových dnes moc není." Dušička poslouchala tyto lichotky, ale život byl už tak dlouhý, že pochopila, že je vlastně jedno, jak ji hodnotí druzí. A nechala to plynout.
Prožila nádherné stáří, starala se o vnoučata i pravnoučata. A žila pro okamžiky radosti v Tady a Teď. Ale už neposlouchala hodnocení druhých. Nechávala to plynout.
A čas utíkal. Pak jednoho krásného teplého podzimního dne vydechla naposledy. S úsměvem na tváři, obklopena milující rodinou. Když se s nimi loučila poprosila ať se s ní rozloučí s radostí. Ať místo slz, smutku a hodnocení jejího života zpívají písně. Protože na hodnocení vůbec nikdy nezáleželo. A pak zavřela oči a nechala to plynout.
Když znovu otevřela oči byla ve světle a vznášela se mezi přáteli a známými, které neviděla několik životů, nebo odešli z tohoto o něco dřív. Všichni se usmívali a vykládali si o té zábavné zkušenosti, které se tam dole říká ŽIVOT.
Jak bys to zhodnotila ty? Ptali se ji jako čerstvého absolventa života.
Dušička se zasněně zadívala do dálky a s něhou v hlase řekla: "Bylo to krásné a zároveň někdy hrozné. Veselé i smutné. Zábavné i dojemné. Příjemné a někdy bolestivé. Ale byla to zkušenost, která je dokonalá ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti, ať už prožíváte z toho všeho cokoliv."
"A chtěla bys tu zkušenost znovu?" Ptali se ji.
"Chtěla" Odpověděla.
"A co bys nám doporučila za radu pro příští život?" Zeptali se na závěr.
"Nechala bych to plynout." Odpověděla.
A rozzářila se láskou k celé Existenci.
- Pavel Vondrášek -

Tomáš Prokopič - Zrození


Novoluní

29. ledna 2017 v 0:01 | Eva |  Slova a obrázky

Růžový sen

Vyspi se do růžova,
přála mi babička před usínáním.
Vzpomínám na dětské sny,
však růžový sen už není k mání,
v paměti spřádám dávné nitky,
uvadly tolikrát darované kytky,
zůstalo jenom vzpomínání ...
A květina od babičky primulka byla,
zvláštně voněla růžovou barvou
a já si pomyslela : budu zahradníkem ...
A s každým novým rokem jiný sen se mi zdál.
***
**

Dnes růžové sny přeji já,
poselství takto přebírám.
Co skrývalo se za slovy ?
Paprsek přece růžový...
A posílám ho dál...
Vyspi se do růžova,
měj růžový sen,
nezapomeň,
růžový může být i tvůj nový den.

E.L. 28.1.2017


Zvláštnost čísla " 28 "

27. ledna 2017 v 22:50 | převzato |  Zajímavé knihy, odkazy

Není ta matematika v takovém podání úžasná?


Cvik na regeneraci kloubů

27. ledna 2017 v 22:32 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ


Modlitba dítěte

27. ledna 2017 v 0:51 | video |  Videa

Moudro

27. ledna 2017 v 0:48 | J. Lennon |  Citáty

Jak učit dítě meditovat

27. ledna 2017 v 0:10 | převzato |  Meditace
Sarah Herrington / Lorraine Murray
Meditace a bdělá pozornost (mindfulness) byly mnoho let standardně považovány za "činnost" příslušící dospělým, ale to se začíná měnit. Roste zájem učit děti těmto technikám a naučit je odpočívat, zbavovat se stresu a spojit se se zdrojem klidu, který se nachází v nitru každého člověka. Učit děti meditaci nemusí být úkol pro odborníky, kteří se věci věnují léta. Podle mých zkušeností mohou své děti naučit meditovat i úplní začátečníci, ať se jedná o učitele jógy, učitele ve školách, prarodiče nebo rodiče.
V dnešním světě, charakteristickém neustálým přetěžováním smyslů, potřebují děti meditaci stejně jako dospělí. Meditace jim pomáhá lépe se soustředit, ovládat emoce a naučit se pozorně vnímat události vnější i vnitřní. Poskytuje jim vědomí vnitřního středu, a tím pádem i větší odolnost.
Jenže zatímco u meditace dospělých jde hlavně o to, obrátit smyslové vnímání do nitra, u dětí bývá prvním krokem vědomé zkoumání smyslů, než je budou moci "obrátit dovnitř" tak jako my.
Učit děti meditaci je zcela specifická osobní cesta jak pro ně, tak pro vás. Děti zhusta nereagují, jak bychom chtěli, a s meditací to není jiné. Můžeme je vést k tomu, aby se posadily a zavřely oči, ale když nebudou chtít oči zavřít, nemá smysl je nutit. Poskytněte dítěti něco, na co se bude moci dívat (pokud sedíte, tak na podlaze, pokud ležíte, tak na stropě), aby netěkalo očima všude okolo. Požádejte dítě, aby svůj zrak uvolnilo tím, že se nejprve bude "dívat koutky očí" (neboli aby použilo periferní vidění, při němž se mozek lépe uvolní).
K bdělé pozornosti a meditaci existuje mnoho přístupů, ale nikdy byste neměli mít konkrétní cíl. Stanovte si záměr, ale snažte se nelpět na něm. Nechte všechno jít svou cestou a nechte svoji zvídavost, ať se těší z pozorování. Když budou děti neposedné, veďte je k většímu kontaktu se zemí; někdy se však musíme uvolnit a nechat jejich energii, aby si našla svoji vlastní rovnováhu. Klidné sezení nebude asi pro dítě zprvu přirozené, ale červené polštáře (červená dobře uzemňuje nepokojnou energii) pod nohama nebo zadečkem pomůžou.
Vyzkoušejte těchto několik meditačních cvičení:
  1. Poslouchejte! (meditace se zvonkem) - Požádejte děti, aby si sedly do tureckého sedu a zavřely oči. Cinkněte zvonkem nebo ťukněte na triangl (použít můžete i tibetskou mísu), děti ať pečlivě poslouchají. Cílem je zkoumat sluch jako jeden ze smyslů. Řekněte dětem, aby zvedly ruku, až budou mít pocit, že se zvuk vytratil. Pak mohou zkoušet pozorné poslouchání bez zvonku - zavřete oči a poslouchejte zvuky kolem. Které jsou k vám nejblíž? Které jsou daleko? Které jsou napravo nebo nalevo? Tuto meditaci můžete zkoušet i venku nebo v posteli těsně před usnutím.
  2. Zpívejte! (relaxační píseň) - Tato meditace spojuje zvuk s dotekem a dokáže přivést i ty nejmenší děti na místo pokoje a míru. Děti se posadí a prozpěvují buď mantru sa - ta - na - ma (SA - nekonečno, vesmír, začátek; TA - život, bytí; NA- smrt; MA - znovuzrození), nebo například nějakou konfirmaci - jde jen o to, aby měla čtyři slabiky. Při každé z nich se palce spojí s jiným prstem, počínaje ukazovákem po malíček. Pěkně je to zřejmé v tomto videu. Nejprve se zpívá, pak se šeptá a nakonec si každý zpívá jen v duchu. Je to velmi uklidňující cvičení, které lze s dětmi provádět kdekoli, kde je potřeba, aby se zklidnily, od školní třídy po kupé ve vlaku.
  3. Dýchejte! (nádech a výdech na pět) - Váš dech je s vámi neustále. Naučit se vnímat dech je důležitý předpoklad pro meditaci a lze to už v dětském věku. Zkuste nádech na pět / výdech na pět a při dýchání počítejte na prstech. Cítíte, jak vám při dýchání stoupá a klesá hruď? Cítíte, jak do vás vzduch nosem vstupuje a zase z vás odchází?

    4. Dívejte se! (pozorování mráčků) -
    Tiše seďte a soustřeďte se na dýchání. Když se objeví nějaké myšlenky nebo pocity, představujte si je jako mraky plující po obloze a tou oblohou je mysl. Můžete sledovat, jak mraky připlouvají a odplouvají a jak mění tvar stejně jako skutečné mraky. Děti to asi dlouho nevydrží, ale je to výborná příprava na meditaci v dospělosti. Je dobré takto zprostředkovávat dětem vědomí, že se vše stále mění a všechno nakonec přejde.
Při učení praktikujte i vy - Vyučování meditace je obousměrná silnice. Učíte dítě a zároveň se učíte sami. Když žádáte děti, aby sledovaly svůj dech, uvědomovaly si své tělo a uvolňovaly je, dělejte totéž. Takto bude zkušenost nejpřínosnější pro všechny zúčastněné.



Ćíslo 37

24. ledna 2017 v 21:55 Zajímavé knihy, odkazy
Odkaz, který bude následovat, je bohužel na článek psaný anglicky. Snad někdy vyjde kniha i u nás.



V zimě je klíčové cvičení na záda a pas

20. ledna 2017 v 17:19 | Václav Vocásek
V zimě bychom se měli více zaměřit na cviky na záda a pas. Páteř a záda si můžeme v zimě velmi oslabit nebo také výborně zregenerovat. Záleží jen na nás jestli zimu vyžijeme v náš prospěch či nikoli.
Připravil jsem pro vás nové výukové video, zaměřené na záda a pas. Cvičení působí i na vnitřní orgány, které mají velký vliv na stav zad.
Přeji vám přínosné cvičení, Václav Vocásek.


Pro zasmání varování

20. ledna 2017 v 0:39 | z e-mailu
Dítě v šalině
Trapasy s dětmi ve veřejné dopravě jsou jedny z nejhorších situací, které se rodičům mohou přihodit. Protože není kam utéct. Vždycky si vzpomenu na toho prcka, co viděl starou babičku natřenou jak plakát a na celý vagón zaječel:
"Tátí, proč je ta pani taková zmalovaná?"
Tatík jej odtáhl na druhou stranu tramvaje, něco do něj chvíli hučel, kluk zmlkl, ale po chvíli zase zakřičel:
"A tatí, co je to ta stará rašple?"
Tak my bychom rádi, aby se nám stalo jenom tohle…
Tramvaj přijela skoro prázdná, Mařenka se nám vytrhla, prosmykla se návalem a hned vylezla na jednu volnou sedačku. Snažili jsme se k ní postupně prodrat, ale šlo to těžce, tak jsme čekali, až si lidé označí lístky. Nad Mařenkou se postavila slečna, která se na ní usmívala a ona se hned začala culit. To je stádium seznamování. Pokud Mařenka uzná, že se s danou bytostí se dá mluvit, naváže občas konverzaci s ní sama. Svým způsobem.
Její první seznamovací větu bych označil za jednu z nejhorších, co se snad dá ve veřejné dopravě zvolit:
"Máte holej ZADEK!" vyprskla na celou tramvaj s důrazem na poslední slovo a začala se děsně hihňat. Slečna měla prostě nějaké kalhoty se sníženým pasem, nebo jak se jim říká a ano, část pozadí byla vidět. Do jisté míry to bylo tím, že se držela stropních madel, takže se jí bunda vysunula nahoru a tím se "holost" zvýraznila. I v této zimě. Ne, že bych si toho všímal, ale když už na to dcera upozornila. Slečna zrudla. Všichni v tramvaji se začali uculovat a několik puberťáků u dveří se svalilo na schůdky. Kéž by to skončilo jen tímhle.
Zatímco si slečna snažila stáhnout bundu, Mařenka svým hláskem, co dokáže překonat jakýkoli hluk veřejné dopravy, zase vyprskla:
"Nastydne a bude vám kejchat!"
Manželka na mne vrhla vražedný pohled. Jako kdybych za to mohl!
"To jí říkáš vždycky ty!" sykl jsem nenápadně. To musela uznat a hned zrudla. Maminka vždycky dbá na to, aby bylo dítě zakasané a nikde mu nic nečouhalo, tak jí přesně tohle vždycky říká: "Nastydne ti zadek a bude ti kejchat!" Jsem z obliga! Super. To se mi často nestává. Vlastně vůbec. Pár lidí v tramvaji vyprsklo taky, slečna byla celá červená a nervózně se smála. My už se k Mařence nesnažili dostat. Jen jsme tak stáli v tlačenici a vezli jsme se, jako bychom k nikomu nepatřili. Mařenka se pak dívala z okýnka a byla ticho. Slečna několikrát málem spadla, protože se už neodvážila držet nahoře. Potom Mařenka s pohledem ven a poučně vztyčeným prstíkem hlasitě zadeklamovala, jako by si vzpomínala na nějakou poučku: "Hlavní problém zítřka: nastydnou ti střívka!" Dva vysokoškoláci kousek od ní se začali nepokrytě řehtat, jeden mlátil hlavou do tyče. Puberťáci u dveří se na schůdkách jen klepali jako hromada rosolu. Manželka znovu vrhla vražedný pohled. Ok, tak za to jsem již mohl já. Kdo by čekal, že si na to zrovna vzpomene, zas tak často jí to neříkám, já jsem otec, mně je fuk, jestli je zakasaná. Já to hlídám, jen když mi řekne maminka. Pak ji upravím a občas to doprovodím nějakou replikou s varováním ministerstva zdravotnictví.
Mařenka se otočila ke slečně a potřetí vyprskla:
"Budete KADIT sněhuláky!"
Slečna i my měli jedinou touhu: být úplně někde jinde. Byla tak červená, jako by jí prosakovala krev. Jeden pán naproti začal proti své vůli chrochtat, nějak to nemohl udržet. Jeden vysokoškolák si to začal psát do mobilu. Puberťáci na schůdkách měli smrtelné křeče. Slečna se otočila po chrochtajícím pánovi, což neměla dělat, protože Mařenka ukázala svůj lehce odhalený zadeček, ta to chápala jako hru, ukázala na její pozadí a s hysterickým chechotem zavýskla:
"BUTTCOIN!"
V angličtině se ten výraz používá pro půlky zadku, protože připomínají otvor na vhazování mincí. No ano, teď už vím, že jsem jí to neměl učit. Stále v tramvaji bylo několik cizinců, kteří netušili, o co jde. Takže teď se začali řezat všichni. Vysokoškolákovi z toho vypadl mobil. My s manželkou jsme se začali přesouvat na druhou stranu vagónu.
Zase pohled ven a zamyšlené deklamování se vztyčeným ukazováčkem: "K nemoci nás přivádí - odhalené pozadí." Budu muset navrhnout mamince, aby s nezakasaným dítětem nebyl dělány takové cavyky, sám jsem netušil, kolik průpovídek se k tomu pojí. A že si je Mařenka všechny pamatuje. Najednou Mařenka začala poskakovat na sedadle a vůbec nedbala na slečnu, která jí zuřivě naznačovala, ať už nic neříká nebo jen potichu. Zřejmě si vzpomněla na nějakou obzvlášť dobrou věc. A opravdu zakřičela: "VE TMĚ SVÍTÍ - HOLOU ŘITÍ!"
Tramvaj se rozeřvala tak, že řidič začal brzdit. Vysokoškolák myslím svůj mobil spolkl. Puberťáci se drželi dveří a klepali se, jako by probíjely. Chrochtající pán několik lidí okolo poprskal. Slečna se již smála taky, ovšem celá její pokožka vykazovala známky, že jí brzo vyrazí ještě srp a kladivo.
Z toho plyne poučení tzv. - Miranda warning: buďte obezřetní, když napomínáte své dítě, protože všechno, cokoli řeknete, může být a bude jednou použito proti vám.

Česnek v ústech na 30 minut dělá zázraky

18. ledna 2017 v 16:00 | z e-mailu |  Zdraví, bylinky...
Víte, co se stane, když si dáte na 30 minut do úst česnek? Zkuste starý trik a budete ohromeni .
Ne nadarmo se česneku říká zdravý pomocník.

Přírodní antibiotikum v podobě česneku zná každý. Spolu s medem patří do výbavy každého, kdo začíná pociťovat důsledky chladného počasí. Dejte si česnek na 30 minut do úst a budete ohromeni jeho účinky.
Stará čínská medicína nás naučila, jak správně pečovat o své zdraví obyčejnými produkty přírody. Číňané používají stroužek česneku jako bonbón. Každé ráno si ho vloží na třicet minut do úst.
A proč se do něčeho podobného pouštět? Odpověď je velmi jednoduchá. Tímto způsobem se složky česneku dostanou pomocí slin do našeho organismu. Po půl hodince cucání, můžete česnek vyplivnout a vyčistit si zuby, abyste se zbavili typického zápachu. Pokud to nepomáhá, žvýkejte kávové zrnko nebo pár lístků petrželky.
A jak česnek na naše tělo funguje?
  • Složky česneku, které se dostanou do krve čistí naše cévy, pokožku a posilují imunitní systém.
  • Česneková kůra pomáhá i při hubnutí, neboť reguluje pocit hladu.
  • V rámci prevence blahodárně působí proti bronchitidě a jiným respiračním onemocněním.
  • Česnek pomáhá našemu srdci a stará se o čistotu střevního systému. Do našeho těla se pak dostává více živin a minerálů.
  • Česnek pomáhá při odstraňování těžkých kovů z těla, působí proti střevnímu průjmu, proti střevním zánětům a podporuje metabolismus.

Příběh o zázraku

16. ledna 2017 v 0:37 | odkaz a H. Menděl |  Záhady a tajemno
Honza Menděl je už na těchto stránkách známý. Jen připomenutí jeho knihy Cesta ven ze šíleného světa .

Ukázka : Když si stále uvědomuješ svoji fyzickou smrtelnost, nezačneš se brát příliš vážně, netrpíš pocitem sebestřednosti a nenahraditelnosti, jsi si vědom, že jméno a příjmení, které jsi při narození dostal, nejsi TY, že osoba, kterou ses stal, nejsi TY, člověk, kterého vidíš v zrcadle, nejsi TY. TY jsi už měl mnoho jmen, mnoho těl a mnoho osobností, a přesto TY jimi nejsi, TY je jen dočasně vlastníš a používáš, než je odložíš. TY jsi vždy byl a budeš, avšak to malé ty, tvé malé já se svým jménem, rodným listem, občankou a titulem je jen oživlý prach a v prach se znovu obrátí, jakmile TY z něj vystoupíš.
- z knihy CESTA VEN ZE ŠÍLENÉHO SVĚTA
Honzu ovlivnila kniha, o níž napsal:

A konečně se dostanu k onomu podstatnému příběhu, jehož součástí je i Honza sám.

Velmi poutavý článek o odhodlání, naději a ... najdete na tomto odkazu - http://standavajda.blogspot.cz/2017/01/zazraky-se-deji-dali-mi-6-mesicu-zivota.html


Poselství platné i dnes

15. ledna 2017 v 1:40 | Eva |  Slova a obrázky
Dávno jsem zapomněla na článek z roku 2010 - Hudba sfér. Upozornila mě na něj každodenní oznámení komentářů, které jsem musela blokovat, protože jejich anglický obsah byl reklamní. Asi to není samo sebou, napadlo mě dnes a přečetla si znovu text.
Poselství pro letošní rok skrze vesmírné tóny, které nikdy nepřestaly znít, jen jsme je možná někdy nezachytili pro příliš veliký hluk okolního světa.
Nebo jsme je zaslechli a za chvíli zapomněli.
Hudba sfér nás zavede tam, kde pečeť lásky otevírá vesmírnou knihu, v níž můžeš číst...pomalu, pozvolna...s myšlenkou čistou jako vyvěrající pramen budeš naplňovat svoji studnu poznávání.




Mandala úplňková

14. ledna 2017 v 0:39 | Ana Vajčnerová |  Mandaly
S Aničkou se virtuálně známe několik let. Dnes mě na jejím FB profilu - https://www.facebook.com/anna.vajcnerova -
zaujala její včerejší mandala úplňková. Krásný víkend, přátelé.


Zdraví v lednu

12. ledna 2017 v 16:52 | Václav Vocásek |  Zdraví, bylinky...
Rady pro zdraví v lednu.
V lednu bychom měli pamatovat na močový měchýř. Kromě cvičení bychom se měli zaměřit na teplé potraviny a tekutiny. Podporujeme tím teplo v organismu, kterého je v zimě méně.
Především využíváme sluneční světlo, které má hlavně v zimě významné léčivé účinky. Pokud slunce svítí nahříváme si záda (například za oknem). Dochází k významnému regeneračnímu procesu v zádech a močovém měchýři.
Děláme si čaje z přesličky, jitrocele, břízy a hlavně z kořene lopuchu.
Strava by měla být bohatší na tuky. Důležité jsou polévkové vývary. Ze zeleniny pamatujeme na kořenovou, kvašenou, cibuli a česnek. Další doporučené potraviny jsou luštěniny (fazole adzuky), vlašské ořechy, losos, sardinky, tuňák. Ovoce je nejlepší sušené - například křížaly.
Vyhýbáme se citrusovým plodům, které do našeho organismu přinášejí chlad. Vnitřní chlad náš organismus během zimy oslabuje.
Přeji vám příjemný den, Václav Vocásek.

Cvičení na leden pro zdravá záda a páteř

3. ledna 2017 v 20:31 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ
V lednu je důležité cvičit qigong cviky (čchi kung) zaměřené na záda a močový měchýř.
http://www.osmbrokatu.cz/
http://vaclav-vocasek.cz/


A je tady rok 2017

1. ledna 2017 v 0:59 Pro inspiraci
První hodina nového roku rychle kráčí. Vybírám jedno z mnoha PF, protože je nejen krásné, ale velmi výstižné.. Něco odkvetlo a připravuje se nové.Věčný koloběh života ...
Pohodový nový rok
Přeje Pavlína Nalevajková


Kéž pěkně klíčí, dodávám s vděčností a všechny vás objímám. E.