Říjen 2016

Zážitky z kurzu

28. října 2016 v 23:50 | Eva |  Kursy a semináře
Včera pátá lekce - enkaustika - ukončila náš kurz AK v K - Triu. Děkuji kulturnímu středisku za organizaci a všem zúčastněným za mimořádně nádhernou atmosféru. Tvořivou, laskavou, děkuji za milá setkání.
Kdyby se neuskuečnila, kdo ví, jestli by vznikl následující obrázek. Když všichni pracovali, pokušela jsem se zobrazit tamější náladu,dotknout se každého a a vyjádřit jakýsi dík. Kdopak to s námi tvořil ? Byla jsem překvapena výsledkem,doma pak jsem obrázek ještě dokreslovala. Díky , holky.




Potom mě napadlo, že si pro každou úžasnou bytost našich setkání nakreslím obrázek, ne osobní, ale čím mě jednotlivě zaujaly.Třeba jen prostou větou, jak ráda sklízí na podzim plody nebo mě inspirovala prvním svým obrázkem, či jsem pociťovala její křehkost, pocítila její lásku ke koním , uvědomila si její cestu... Tyhle výčty nejsou důležité. Podstatné je, že obrázky vlastně byly pro všechny, protože vzájemné propojení se projevilo ve vší síle. Alespoň si to myslím.








V říjnovém lese

24. října 2016 v 21:34 | Eva |  Slova a obrázky

V říjnovém lese
tanec podzimu
barevnost nese
a příchuť podivného zrání.
Takové živé umírání.
Proto má listí barvy slunce,
to příroda se jistí,
hladí smuténky.
Otevírá koš plodnosti,
v sychravým dnech vše živé pohostí
a také na zimu připraví dost.
Vítán je každý host,
který v míru přichází,
aby spřádal sny nového jara.

24.10.2016 - E.L.


Emoce

24. října 2016 v 18:10 | Osho |  Zajímavé knihy, odkazy

Osho: Co dělat, když cítíte zlost

Zveřejněno dne 24.10.2016

Když máte zlost, kněz vám řekne že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. A co uděláte? Můžete zlost potlačit, udusit ji, doslova ji spolknout, ale pak pronikne dovnitř, do celého systému. Spolknete zlost a udělají se vám žaludeční vředy a dříve či později budete mít rakovinu. Spolknete zlost a tím vzniknou tisíce problémů, protože zlost je jako jed. Ale co naděláte? Je-li zlost špatná, musíte ji spolknout.

Já ale neříkám, že je zlost špatná. Říkám, že je čirou a krásnou energií.

Osho a řeka

"Jakmile pocítíte zlost, vnímejte ji vědomě a zjistíte, že se stane skutečný zázrak." ~ Osho


Když se ve vás zlost probudí, pozorujte ji a budete žasnout, co se začne dít. Bude to možná největší překvapení ve vašem životě, protože díky bdělé pozornosti náhle sama zmizí.

Transformuje se. Změní se v čirou energii, stane se z ní soucítění, odpuštění, láska. Nemusíte nic potlačovat, takže nejste zatíženi jedem.

Už se nerozčilujete a nikomu neubližujete. Jste oba zachráněni, jak vy, tak objekt vaší zlosti. Předtím jste trpěli buď vy, nebo ten druhý.

Chci tím říct, že není nutné aby kdokoliv trpěl. Stačí, abyste byli vnímaví a vědomě pozorovali. Jakmile se dostaví zlost, bdělá pozornost ji pozře. Bdělá pozornost je zlatý klíč.

Prostě se snažte pochopit, co se děje, odkud zlost vychází, kde má kořeny, jak se objevila, jak funguje, jakou má nad vámi moc, jak vás dohání k šílenství. Předtím jste měli zlost a máte ji i teď, ale přibylo k ní cosi nového, prvek pochopení - pak se její kvalita změní.

Postupně zjišťujete, že čím víc chápete, co je zlost, tím méně se zlobíte. A když ji pochopíte úplně, zmizí. Pochopení je jako teplo. Jakmile dosáhne určitého bodu, voda se vypaří.

"Je velmi důležité, aby každý kdo hledá upřímně pravdu, měl na paměti, že od svých věcí nemá utíkat, ale má je poznávat." ~ Osho


Do svého nitra vstupujte bez předsudků a zjistíte, co je zlost. Umožníte ji, ať vám sama odhalí, co vlastně je. Nevycházejte z žádných předpokladů. Jakmile odhalíte zlost v její úplné nahotě, v její naprosté ošklivosti, a poznáte její spalující oheň a vražedný jed, náhle zjistíte, že jste se od ní oprostili. Zlost zmizela.

A proč se na vás lidé zlobí? Ve skutečnosti se na vás nezlobí, ale bojí se vás. Strach lidi uzavírá. Jejich zlost je v podstatě strach naruby. Pouze člověk plný strachu dokáže rychle vzplát hněvem. Kdyby se nerozčílil, okamžitě byste poznali, že se bojí. Zlost je zástěrka. Když se rozčílí, snaží se vás zastrašit. Než si uvědomíte, že má strach, začnete se sami bát. Chápete tu sprostou psychologii?

Nechce abyste věděli, že se bojí. A tak se snaží vyvolat ve vás strach, protože jen tak bude v klidu. Bojíte se a on už se nebojí - nemusí mít strach z toho, kdo má strach.

"Lidé se snaží oklamat zlostí sami sebe." ~ Osho


A kdykoliv se bojíte a zlobíte vy, snažíte se stejně tak skrýt strach za zlostí, protože strach by vás odhalil. Zlost kolem vás vytváří oponu, za níž se můžete schovat. Pamatujte si, že zlost je vždy strach postavený na hlavu.
z knihy Osho ~ Emoce


Žluna zelená

24. října 2016 v 17:47 | video |  Videa
Dnes jsem u nás v zahradě poprvé v životě uviděla žlunu zelenou. Netušila jsem, že žije v nedalekém lese. Když se naše pohledy střetly, odlétla k sousedům a pak dále. Kdo ví, třeba to byl sameček. A povídání o žlunách mě zase obohatilo. Na tohle je internet skvělý.


Světelná podpora

24. října 2016 v 1:39 | Eva |  Slova a obrázky
Krásné nové dny, přátelé.


Podzimky

22. října 2016 v 22:36 | Eva |  Slova a obrázky

Podzimky
ujaly se vlády a říjen k listopadu pádí.
V plodech ukrývá se nové jaro zas,
tak věčný koloběh proudí kolem nás
a nabádá ke ztišení, k novému vzkříšení ...
E.L. 22.10.2016


Perličky dětí

21. října 2016 v 23:08 | Petra Šolcová |  Slova a obrázky
Přeji všem hezký den a posílám nejnovější perličky našich tří kvítek.....s pozdravem, Petra Šolcová

Přijde takhle jednou Anička za tatínkem a povídá otci hoblujícímu prkna:,,Tati, mě pálí nos!"
Tatík ani nezvedne oči od práce a broukne:,,Tak si tam stříkni DIFUSIL!" (Myslel samozřejmě Sterimar...)

Jsme v ZOO a jdeme do obchůdku pro nanuky. Samozřejmě tam mají hromady plyšových a plastových zvířátek....Šimonek to vidí a projeví se jako správný sběratel:,,Je mi z toho strašně zle, když vidím, co ještě nemam....!!" posteskne si...

Tatínek se ptá Ellinky (3), jaký sýr chce k svačině, zda tvrdý, nebo mazací...
Ellda:,,TVRDOHLAVEJ!"

Ellinka mi přinesla to, o co jsem ji poprosila, leze při tom po čtyřech. Povídám jí -:,,Děkuju Ti, miláčku!"
Ellí se zavrtí a řekne:,,Já nejsem miláček, já jsem vELBLOUD!"

Šimonek se napije malinovky a povídá:,,Mami!Podívej, já jsem celej KRVELAČNEJ!"

Ellda stojí na židli u okna, venku prší. Ellí povídá:,,Mami a proč ten chlap v televizi řikal a ŠČIJE a ŠČIJE?!

Díváme se do rybníka, plavou tam velké ryby. Po chvilce se objeví i docela malinké.
Anička (10) nás poučí:,,No a to jsou jejich JISKRY!"

Děti chtějí nanuka, Šimonek má ale angínu a Ellinka povídá:,,Ty nemůžeš, protože máš MANDLE!"

Ellinka vidí zahraniční studenty, mezi nimiž se jí zalíbí čokoládová holčina s dredy...Ellda na ní ohromeně ukáže prstem a křičí",,Jééééé, helééé, ČERNOVKA!"

Ptáme se Ellinky, jakou chce pohádku, Ellda :,,Pipi dlouhá PINČOCHA!"

Ellinka nechce do bazénu a povídá",,Já nechci do bazénu, ještě bych se tam ZATOPILA!"

Volá nám nějaký pán, mluví anglicky. Chvilku se s manželem potíme, nakonec to vzdáváme. Přichází Anička a důležitě povídá:,,Ste mi to měli dát, já chodim pět let na angličtinu...."
,, No a co bys mu řekla?" ptám se jí,
,,já bych mu řeklaaaaa",....chvíli přemýšlí......,,bych mu řekla GOOD BY!!"

Jedeme kolem Loun po silnici, povídám dětem, že se tam narodil jejich tatínek...
Šimonek vykulí oči a povídá:,,Tady na tom poli, jo??"

Šimča jezdí na hřišti na kole, omylem zahučí do keříků. Povídám mu, že jsou tam na okrasu. Šimča se tam uvelebí a povídá:,,Taaak a teď sem tu na okrasu já!"

Byli jsme s dětmi na hradě Hazimburk, Ellinka druhý den přijde a ptá se:,,Pojedem zase na ten HAMBURGR?!

Šimonek láká tetu, aby vyzkoušela jeho novou koloběžku:,,Neboj, není to nebezpečný, jenom občas spadnu a rozbiju si hlavu!"

Čteme dobrodružnou knížku, večer sedíme před chalupou a čekáme na lišku. Najednou se vynoří, ze sousedovy zahrady a Šimčas ztuhne",,Mami!!Náš soused je LIŠKODLAK!"

Ellinka:,,Kde bydlíš? Já bydlím v ŠOLCOVĚ!"

Ellí u oběda:,,Dobrou chuť a bez povídání se nepovídá!"

Jedeme autem a Šimonek škemrá....,,Zajedeme na PAPRIKU (matriku) a já bych se chtěl jmenovat Šimon LASIČKA Šolc!"

Děláme táborák a Šimča sdělí otci:,,Tati, nemysli, že já budu sedět u HOVÍNKU celej večer!"

Ellda potká na zahradě housenku a křičí:,,Tady leze ŽLOUTENKA!!!!"

Ellinka se vzteká, brečí a křičí. Skočím po ní a utíkám s ní do ložnice, že se jde spát,Ellda křičí.:,,Ale já chci vyčistit zoubky, nechci být DĚRAVÁ!"

Ellinka rozbije hračku, tatínek se jí ptá, jak se jí to stalo.
Ellda:,,Já sem si s tim hrála a najednou slyšim BUM!"

Elli:,,Mám nový KOŽEŠNÝ bačkůrky!"

Šimonek jde do školy a ptá se holčičky, která jde také:,,Leonko? Kdy jdeš do školy? Já prvního září!"

Šimonek přijde ze školy první den a moc se mu tam líbí. Načež mi oznamuje:,,Mami a na zítra už mi napiš omluvenku, jo?!"

Děti si hrajou na zahradě, hledají poklad, Šimča velí:,,Elldo, dělej! Hledej poklad! Ve vzduchu tu páchne kov!"

Ellda:,,Mami, já chci SMRKADLO!"

Ellda:,,Když zavřu OKA je tam TMA!"

Plácnu Šimču přes zadek, z legrace, Šimča ječí:,,Mami! Tys mě uhodila přes TEPNU!!"

Teta položí na stůl ubrousek na čištění brýlí, je na něm mapa Prahy. Ellda ho chňapne a volá:,,Mami! Je na něm REPOBLUKA!"

Venku slyšíme ohňostroj, děti se běží podívat a Ellda volá:,,Mamiiiii, hele HOVŇOSTROJ!!!"

Ellinka se ptá na měsíc:,,Mami a teď je teda ZÁŘINEC?"

Prohlížíme si obrázkovou knížku s Elinkou (3), na obrázku je zajíc, ptám se jí, co to je...Ellda:,,To je králík a až budu velká tak si ho upeču,ale tohodle" prstem píchne do mravence,,si teda neupeču!"

Ellinka prstíčkem ukáže do knížky na tři barevné králíčky a nechá se slyšet:,,To sou KRÁLÍČKY a každý ma jinou barvu na KAŽUCHU!"

F. Chopin - Spring Waltz 2

16. října 2016 v 18:52 | video |  Relaxace

Žena ve světle

16. října 2016 v 0:47 | Eva |  Slova a obrázky

Roztanči , ženo, všechny barvy duhy,
zpívej slova líbezná,
naplňuj jen láskou celé bytí,
ať rozzáří se, všechno kolem svítí,
je na Tobě, jakou se cestou dáš ...
V sobě neseš obrovský dar života,
proměnit můžeš celý svět.
Zpívej, tanči, rozdávej,,
buď jako dítě odvážná a smělá,
roztanči, ženo, všechny barvy duhy...
E.L., 16.10.2016, 0:46
.

Z podzimního tvoření

15. října 2016 v 21:58 | Eva |  Slova a obrázky
Macešsky jsem se k obrázku zachovala, na FB ho umístila a k sobě nedala. Obrázek ze září.Tak nechť prozáří tyto dny.


A protože energie proudí všemi směry a dělá s námi divy příjemné i méně chtěné, dnes jsem dokončila říjnový. V pořadí 241, což dává " sedmičku " , snad poléčí vaši dušičku.


Cvik na posílení těla i mysli

10. října 2016 v 17:45 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ

Jan Skácel

8. října 2016 v 23:29 Slova a obrázky
Odjakživa miluji verše Jana Skácela. Vzpomínám, když jsem od maminky dostala první knížku. Na FB mi básníka často připomíná fotografka Helenka Louženská. I dnes.

Jan Skácel...Takové věci...
Pro takové věci
chodí se do lesa jak na hříbky
a také do pohádek
Do mlýna vzpomínek a do moučnice dětství
k vosímu hnízdu k starým pařezům
A něco za šírání něco o polednách
a něco posbírané ještě za rosy
a je to křehké bojí se to slov
A kdyby upadlo to ve snu na kámen
co potom a co naplat
Ty přece dávno víš že nastala
veliká potřeba všech nepatrných věcí
těch ze všech nejmenších
a ještě mnohem menších
Ty o tom víš a s tebou čmeláček

Tímto jí děkuji za inspirativní profil, za přátelství, za všechno ...


Od srdce k srdci

8. října 2016 v 0:46 | Eva a Z.O. |  Slova a obrázky
Někdy jsou dny hodně srdíčkové, kdy objevujete srdíčka všude. Na chodníku, na listech, v oblasích, v kávě.Jsou to krásné dny. A potom jsou takové, kdy od srdce k srdci putuje slovní objetí. Takové dny jsou vzácné .Pohladí, potěší, povzbudí a spojují lidi. Rozmýšlela jsem, zda mám zde zveřejnit takové slovní objetí. Rozhodla jsem se, že tak učiním, že to není vychloubání, ale takový návod, abychom nezapomínali občas někoho slovem potěšit. Občas... nu, kdybychom to dělali denně, bylo by to mnohem lepší. Když si pak člověk pročte milá slova, obklopí ho hřejivá energie a on ji s vděčností posílá zpět a pak dál. Tak se šíří vlídnost, laskavost, porozumění a vděčnost.
Napsala mi paní Zdenka Ostruszková :
Dobrý den, milá paní Evo,
Vaše stránky jsem "objevila" před třemi lety a od té doby k Vám často nahlížím, Vaše příspěvky i ty, co pečlivě vybíráte a sdílíte, jsou velkým pohlazením pro duši, námětem k zamyšlení nad světem i sama nad sebou, mnohokrát jste mi rozjasnila den a posílila mé odhodlání být lepším člověkem....... A tak Vám moc a moc děkuji :-P
Moc se opatrujte, s úctou, Zdenka
Ani nevíte, jakou mi e-mail udělal radost, když začínal takový den ... říkáme mu všelijak.
Děkuji, paní Zdenko, za slova i srdíčko.


A já si hned vzpomněla na Jáju, která srdíčka sbírá , tohle ji společně pošleme.
A ona ho pak vyšle dál do světa. Taková jsou objetí od srdce k srdci.


Inspirativní kniha - Kouzelná mapa

6. října 2016 v 23:19 | Colette Baron - Reid |  Zajímavé knihy, odkazy
"Jak do systému vnitřního vedení zapadá logika a analytická mysl? Koneckonců, fakta jsou fakta a existují rozumné věci, které se mají dělat, když se svět hroutí, a lidé dělají všechno pro to, aby vás naštvali! Logika má své výhody, ale pokud se stane vaším JEDINÝM průvodcem a nahradí ve vedení Ducha, stane se vaše myšlení mechanickým a vy získáte na život mechanistický pohled, který vám zabrání vnímat kouzlo a tajemství a omezí vaše kouzelné schopnosti.
Logická mysl se snaží ve všem najít smysl, což je sice ušlechtilý cíl, ale nikdo z nás jej nemůže dosáhnout! Nemáme kapacitu pochopit vše, co se v životě děje, nebo přijít na to, jak změnit své životní podmínky a pozměnit chování jiných lidí. Nikdo z nás nemůže vědět, proč přijde zemětřesení nebo přílivová vlna a zemřou tisíce lidí, ani to, co my osobně můžeme udělat, abychom 'vyřešili' tyto zdrcující problémy lidské existence. Kdybychom se mermomocí snažili zjistit, čím jsme 'přilákali' kapsáře, který nám ukradl peněženku, proč se objevilo chronické onemocnění bez známé příčiny nebo proč příbuzní nerespektují naše hranice, asi bychom zešíleli.
Některé věci se prostě dějí. Použití čiré logiky při rozebírání různých událostí v životě může někdy vysvětlit, jak k něčemu došlo, a také poskytnout informace, které mohou pomoci zabránit či předejít katastrofám v budoucnu. Ale logika vám nedokáže ukázat základní kauzální síly, odhalit tajemství nebo kouzlo a neumí odpovědět na otázku Proč?
Duch vás nabádá, abyste věřili, že vaše srdce bude s největší pravděpodobností bít i nadále, že vám bude vzduch i v budoucnu plnit plíce, a pokud uděláte správné rozhodnutí a budete tvrdě pracovat, nebude váš život tak složitý, jakým by byl, kdybyste udělali špatná rozhodnutí a přenechali celý tento boj někomu jinému. Ačkoli byste byli rádi přesvědčeni o tom, že se lze zcela vyhnout podráždění, frustraci, bolesti a tragédiím, není to prostě možné - a z toho se logická mysl může zbláznit.
Nejde VYMYSLET, jak změnit svůj život tak, aby se vám nic špatného a nečekaného nestalo. Můžete se však rozhodnout pro mystickou cestu: budete pracovat se symboly, které jsou řečí tajemného světa a Ducha, a žít bohatší, hlubší život, který nelze naplánovat do posledního detailu. Pokud se odevzdáte tomuto dobrodružství a budete důvěřovat vedení Ducha, nové cesty se vám začnou odhalovat samy.
Duch je protilékem na každé utrpení, které sami sobě připravujeme. Práce s jeho vedením, které nám připomíná existenci milující, uklidňující síly duchovna, nám může pomoct uvědomit si, že vždy, když se cítíme ztraceni, je to jen iluze, protože Duch je neustále s námi."
* * *
- z knihy Kouzelná mapa, Colette Baron-Reid

Pozn. Knihu jsem osobně zatím nedržela v ruce, ale výše uvedené může být inspirací pro mnohé.

Podzimní ohlédnutí

5. října 2016 v 20:45 | Eva |  Fotografie a jiné
Na horách sněží, teploměr se posunul k šestce a onečně po celší době prší. procházím opomenuté složky, třídím, mažu ...








Sovy

5. října 2016 v 17:09 | Eva |  Pro inspiraci
Popularita motivu sovy trvá již několik let. Otevřela jsem záložní složku a doplnila další sovy zde na blogu. Pro inspiraci sovy háčkované i plstěné, sladké i zdravé, tlusté i štíhlé, velké i maličké... Nikdy nepřestanu obdivovat fantazii lidí. Je nekonečná a bez hranic.











Děkuji všem tvůrcům, nebylo v mých silách je požádat o možnost zveřejnění jejich fotografií, snad mi prominou. A pokud objeví své dílko,prosím, aby mi napsali. Adresa je v kontaktech.
Ať moudré sovy slouží nejen pro inspiraci, ale také pro radost.

Hodiny klavíru

3. října 2016 v 20:16 | z e-mailu |  Slova a obrázky
Dnes jsem dostala od Ivy Sedláčkové e- mail, který zde ráda zveřejňuji.
Hodiny klavíru...
Tento příběh píši na naléhání svých přátel.
Jmenuji se Mildred Honor. Jsem bývalá učitelka hudby na základní škole v Des Moines ve státě Iowa.
Vždycky jsem si přivydělávala výukou hry na klavír. Dělala jsem to tak přes 30 let. Během těchto let jsem zjistila, že děti mají mnoho úrovní muzikálního nadání. Přestože jsem se nikdy nesetkala se zázračným dítětem, učila jsem několik velmi talentovaných studentů.
Měla jsem ale i žáky, kterým muzikální nadání naprosto chybělo. Jedním z takových žáků byl Robby. Bylo mu 11 let, když ho jeho matka (samoživitelka) přivedla na jeho první hodinu klavíru. Mám raději, když studenti (zejména chlapci) začínají v mladším věku, což jsem také vysvětlila Robbymu. Ale Robby mi řekl, že to byl odjakživa sen jeho matky slyšet ho hrát na klavír. A tak jsem ho přijala.
Na konci každé hodiny, kterou jsme měli každý týden, vždycky říkal:
"Maminka si mě jednou přijde poslechnout." Mně to ale připadalo beznadějné, protože on prostě neměl žádné vrozené nadání. Jeho matku jsem znala jen od vidění, když přivezla Robbyho nebo když na něj čekala ve svém starém autě. Vždycky zamávala, usmála se, ale nikdy nepřišla dovnitř.
Pak jednoho dne Robby přestal na hodiny docházet. Chtěla jsem mu zavolat, ale usoudila jsem, že se kvůli nedostatku nadání rozhodl věnovat něčemu jinému. Byla jsem i ráda, že přestal chodit. Byl pro mou výuku špatnou reklamou!
Za několik týdnů potom jsem poslala studentům pozvánku na recitál.
K mému překvapení mě Robby (který dostal pozvánku) požádal, jestli by se mohl recitálu zúčastnit. Řekla jsem mu, že recitál je jen pro stávající studenty a jelikož on odešel, nemůže se zúčastnit. Řekl mi, že jeho matka byla nemocná a nemohla ho na hodiny klavíru vozit, ale on že po tu dobu cvičil. "Prosím, slečno Honor, já prostě musím hrát," naléhal. Nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem mu dovolila na recitálu vystoupit - možná to byla jeho neústupnost, nebo možná mi něco uvnitř říkalo, že to bude v pořádku.
Nadešel večer recitálu a tělocvična střední školy byla plná rodičů, příbuzných a přátel. Zařadila jsem Robbyho na konec programu, těsně před své vystoupení, kdy jsem měla poděkovat všem studentům a zahrát závěrečnou skladbu. Říkala jsem si, že pokud by to nějak pokazil, bude to až na konci programu a já svým závěrečným vystoupením budu moci zachránit jeho špatný výkon.
Reciál proběhl hladce. Bylo vidět, že se na něj studenti připravovali.
Pak přišel na pódium Robby. Měl zmačkané šaty a jeho vlasy vypadaly jako by si je učesal kuchyňským šlehačem. "Proč nebyl oblečen jako ostatní studenti?" pomyslela jsem si. "Proč mu matka pro tento výjimečný večer alespoň neučesala vlasy?"
Robby si odsunul stoličku a já byla překvapená, když oznámil, že bude hrát Mozartův Koncert č. 21 C- dur.
To, co jsem pak slyšela, mě vyvedlo z míry. Jeho prsty se zlehka pohybovaly po klávesách, dokonce po nich hbitě tančily. Přecházel z pianissima do fortissima, z allegra to virtuosa; jeho suspendované akordy, které interpretace Mozarta vyžadovala, byly úžasné! Nikdy jsem neslyšela někoho v jeho věku tak dobře zahrát Mozarta. Po šesti a půl minutě skončil velkým crescendem a všichni stáli a zuřivě tleskali !!!
Ohromená a v slzách jsem vyběhla na pódium a ve velké radosti jsem Robbyho objala. "Robby, nikdy jsem tě neslyšela takhle hrát, jak jsi to dokázal?"
Robby to vysvětlil do mikrofonu:
"Víte, slečno Honor, pamat ujete si, jak jsem vám říkal, že moje maminka je nemocná? Měla rakovinu a dnes ráno zemřela. A víte… ona se narodila hluchá a dnes večer to bylo vůbec poprvé, co mě slyšela hrát. A já jsem chtěl, aby to bylo výjimečné."
Ten večer nezůstalo v sále jediné oko suché. Když lidé ze sociální služby odváděli Robbyho z pódia, aby ho umístili do Fosterova ústavu, všimla jsem si, že i jejich oči byly červené a opuchlé. Pomyslela jsem si, o kolik se můj život obohatil tím, že jsem přijala Robbyho za svého žáka. Ne, nikdy jsem neučila zázračné dítě, ale tento večer jsem se já stala zázračným studentem … Robbyho. On byl učitelem a já byla žákyní, protože mě naučil, co je vytrvalost, láska a důvěra v sebe sama. A možná taky jak na někoho vsadit, i když nevíte proč.
O několik let později přišel Robby o život při nesmyslném bombovém útoku Alfreda P. v Murray Federal Building v Oklahoma City v dubnu 1995.

Poznámka k příběhu.
Pokud se chystáte přeposlat tuto zprávu, možná přemýšlíte, kteří lidé z vašeho adresáře nejsou pro takový druh zprávy těmi vhodnými. Člověk, který tuto zprávu poslal vám, je přesvědčen, že úplně všichni můžeme něčím přispět. Ve všech zdánlivě obyčejných interakcích mezi dvěma lidmi se nám vždy nabízí možnost si vybrat, jestli budeme jednat se soucitem, nebo si tuto příležitost necháme ujít. Vy si teď můžete vybrat jednu ze dvou možností:
1. vymazat tuto zprávu, nebo
2. přeposlat ji lidem, na kterých vám záleží.
Co jsem si vybrala já, víte. Děkuji, že jste si to přečetli.

MÍR a KLID ve Mně i ve VÁS !!