Říjen 2015

Umění uzdravování

30. října 2015 v 0:20 | převzato |  Zdraví, bylinky...

Umění uzdravování, které napomáhá upravit pocity

Jedná se o velmi zajímavý základní systém harmonizace celého těla. Jestliže se mu budete věnovat 15 minut denně, můžete se zbavit podstatné části problémů vašeho organického bytí.
Jin Shin Jyutsu je starobylá podoba japonského umění uzdravování, které napomáhá upravit pocity na základě snadné stimulace několika bodů. Základy této metody najdete v následujícím návodu - každý prst ruky je propojen s určitým orgánem, který zase řídí určitý pocit.
Potřebujete-li ovlivnit určitý orgán, uchopte prst druhou rukou a držte ho 3-5 minut. Zhluboka přitom dýchejte.
Stejným způsobem můžete harmonizovat celé tělo opakováním tohoto postupu u každého jednotlivého prstu ruky.
prsty
PALEC
  • Orgány: žaludek a slezina.
  • Pocity: nervozita, smutek, starosti.
  • Fyzické projevy: pulzace v žaludku, problémy s pletí, migréna, hypochondrie.
UKAZOVÁČEK
  • Orgány: ledviny a močový měchýř.
  • Pocity: deziluze, obavy a popletenost.
  • Fyzické projevy: bolesti svalů, bolesti zad, bolesti zubů, zažívací potíže.
PROSTŘEDNÍČEK:
  • Orgány: játra a nervy močového měchýře.
  • Pocity: nejistota, vztek, přecitlivělost.
  • Fyzické projevy: problémy krevního oběhu, menstruační bolesti, potíže se zrakem, slabost, migréna v oblasti čela, bolest hlavy.
PRSTENÍČEK
  • Orgány: plíce a orgány trávicí soustavy.
  • Pocity: starosti, neklid, obavy z odmítnutí, úzkost.
  • Fyzické projevy: hučení v uších, dýchací potíže, astma, kožní onemocnění, poruchy trávení.
MALÍČEK
  • Orgány: srdce a tenké střevo.
  • Pocity: starosti, napětí, obavy, nedostatek sebevědomí.
  • Fyzické projevy: onemocnění srdce, bolest v krku, pocit plného žaludku, problémy s kostmi.

Nemám vyzkoušeno, ale pokud nezapomenu, budu se věnovat.

Prastaré tajemství květu života

24. října 2015 v 21:08 | odkaz |  Zajímavé knihy, odkazy
Dnes mi přišla v e-mailu nabídka na knihu, která mě kdysi hodně oslovila.
Autor článku ji přibližuje nejen videem, ale také citacemi z knihy. Kdo knihu neznáte, nahlédněte prosím zde.

Mandaly pro celou rodinu

23. října 2015 v 12:37 | Eva a Pavla |  Mandaly
Milí přátelé a všichni, kdo rádi tvoříte,
s radostí oznamuji ,že naše knížka je na světě a vy si ji můžete objednat v různých knihkupectvích na internetu,ale také v běžných knihkupectvích - třeba Kosmas. Jsem ráda, že nakladatelství ALBATROS Media a.s. zahrnulo do prodeje také Klub mladých čtenářů, protože se domnívám, že s knihou by se pěkně pracovalo učitelům ve škole , v družině i ve školce.
Dnes jsem si zadala do google vyhledávače mandaly pro celou rodinu a byla jsem překvapena.


Z knížky mám radost a tak mi dovolte, abych jí pomohla najít cestu ke čtenářům.
Budu ráda, když nám pak napíšete odezvu, jak se vám s knížkou pracovalo a velmi ráda zveřejním vaše tvoření zde na blogu nejen v galerii Dětem.
Děkuji také nakladatelství ze veškerou péči, kterou knize věnovali. Budoucím čtenářům přejeme hezké chvilky s pastelkami.


Dárce

21. října 2015 v 21:12 | z e -mailu



Přisedl si ke mně v čekárně u lékaře. Čekala jsem strašně dlouho, číst se ve špatně osvětlené chodbě nedalo a už jsem byla opravdu vyšťavená .

- Čekáte dlouho ?-
Dlouho,- оdpověděla jsem. - Už víc než dvě hodiny.
Copak nemáte ten lísteček ?-
Mám, - řekla jsem sklíčeně. - Jenomže pořád berou někoho mimo pořadí.-
Tak se ozvěte, - navrhl mi.-
Na to nemám sílu, abych se s nima hádala, - přiznala jsem. - I tak jsem sem sotva dolezla. Pozorně se na mě zadíval a pak se soucitně zeptal:-
Dárce ?
Proč "dárce", divila jsem se. -
Žádný dárce nejsem…-
Ale ano, jste dárce ! Vždyť to vidím…-
Ale prosím vás, to je nesmysl ! Krev jsem darovala jednou jedinkrát v životě, ještě na škole. Omdlela jsem při tom a od té doby by mě tam nikdo nedostal.-
Často se vám stává, že omdlíte ?-
Ne… No, někdy se to stane. Z ničeho nic někdy upadnu. Jdu a seknu sebou. Nebo i vsedě. Spadnu ze židle. Nebo prostě usnu… To se mi fakt stalo.-
Není se co divit. Nezůstala vám téměř žádná životní síla. Máte zdroje na nule.- Co mám na nule ?-
Zdroj životní energie, opakoval trpělivě.
V tu chvíli jsem si ho opravdu pozorně prohlédla. Byl to sympaťák, ale bylo na něm něco zvláštního. Vypadal jako mladý člověk, určitě ne víc než třicet, ale ty oči ! Byly to oči moudré želvy, zdálo se, že ty oči září a bylo v nich tolik porozumění a soucitu, že jsem doslova oněměla.-
Jste často nemocná ? - ptal se.-
Ne, ani ne ! Málokdy marodím. Jsem docela odolná. Jen jsem trochu mrňavá a hubená, no.-
Vztahy s rodiči asi nic moc, co ?-
Hm, to je tedy fakt, přiznala jsem mu. Tátu si vlastně moc nepamatuju, rozešli se s mámou už dávno. No a s ní… ta mě doteď má za malou, pořád mě nutí žít podle jejího a něco vyžaduje,&nbs p;vyžaduje a vyžaduje…-
А co vy na to ?-
Když na to mám, tak se s ní hádám. A když ne, tak prostě brečím.-
A je vám pak líp ?-
To tedy moc ne. Vždycky až do příští hádky. Nemyslete, že je to snad každý den. Jednou, dvakrát do týdne… někdy třikrát.
A zkoušela jste prostě jí nedávat energii ?
Jakou energii ? Jak nedávat ? - nechápala jsem. No podívejte. Vaše matka vyvolá scénu. Vy se do toho zapojíte. Všimněte si toho slova: "zapojíte se". Jako nějaký elektrický přístroj. A matka se napájí vaší energií. Když scéna skončí, ona se cítí dobře a vy pod psa. Je to tak ?
No je, musela jsem mu dát za pravdu. Ale co s tím mám dělat ?
Nezapojujte se, poradil mi. Jiná cesta není.
Jak se nemám zapojit, když mi nedá pokoj a pořád na mě doráží? - rozčilila jsem se. Zná jako svý boty, všechna má slabá místa!
To je právě ono… Slabá místa - ta jsou jako tlačítka. Stiskne tlačítko - zapojíte se. A když to"probíjí", dochází k úniku energie. To se učí ve škole při fyzice.
Hm, něco takového si pamatuju…
Fyzikální zákony platí pro všechna tělesa, víte ? Pro člověka taky. Jenomže ve Škole života hrozně často propadáme a chodíme za školu.
Jak člověk může chodit za Školu života ?
Úplně snadno ! Život vám dá nějakou lekci, vám se ji nechce učit, tak zdrhnete.
Cha ! Docela ráda bych někdy zdrhla. Pořád mi to v životě nějak nejde.
Tak to bývá. Dokud lekci nezvládnete, dostáváte ji k učení znovu a znovu. Život je dobrý učitel. Vždycky stoprocentně úspěšný !
Já tedy nemám sílu na těch jeho lekcích vysedávat. Dneska už jsem musela k doktorovi,jak se cítím. Sotva táhnu nohy.
A to je pořád ?
To ne. Ale někdy to na mě padne. A minulý týden byl takový celý.
Co se vám stalo minulý týden ?
Nejlepší na tom je, že vlastně nic zvláštního ! Obvyklá rutina.
Tak mi o té rutině povězte. Jestli se vám tedy chce.
Co by ne ? Říkám, samé hlouposti. Samozřejmě, párkrát jsem se chytla s mámou. Jako vždycky. V práci se nic zvláštního nedělo, žádná honička. Trochu jsem se porafala se směnařkou, ale nijak zvlášť. Ani doma večer jsem nic nepřeháněla, pravda, dost jsem visela na telefonu, pomáhala jsem rozmotat jednu situaci… Ale cítím se, jako bych celý týden skládala uhlí !
No, možná, že jste skládala, ani jste si toho vlastně nevšimla. Jakou situaci jste to rozmotávala po telefonu ?
Ale, to je opravdu hloupost. Kamarádka má problémy, víte, potřebovala se zkrátka vypovídat. Tak jsem jí nastavila ucho, no.
A vypovídala se ?
No zdali ! Každý večer půldruhé hodiny, to by se vypovídal každý !
A vy ?
Co já ?
Vy jste se taky vypovídala ?
Ale ne, já jsem ji přece poslouchala ! Tak samozřejmě, utěšovala jsem ji, snažila se ji podržet, dávala všelijaké moudré rady. Ale sama jsem si jí nestěžovala, ta teď na mě nemá pomyšlení, má svých starostí dost.
Něco vám řeknu: nedělala jste jí žádné velké ucho, ale docela obyčejný kýbl na špínu. Vylila si u vás všechno negativní a vy jste jí za to poslala všechnu svou pozitivní energii formou rad a podpory. A sama jste si přitom nijak nepomohla !
Přátelé se přece musí navzájem podporovat, ne !?
No právě že: navzájem. Jenomže u vás ta podpora běží jen jedním směrem. Vy jí podpoříte, ale ona vás ne.
To nevím… Copak jí můžu odepřít pomoc? Vždyť jsme přítelkyně!
Ty vy jste její přítelkyně. A ona vás jen využívá. Když chcete, věřte, když nechcete, tak si to prověřte. Hned prvním slovem rozhovoru si jí schválně začněte stěžovat na svoje problémy a sledujte, co bude. Budete se divit, kolik vám tahle metoda ušetří energie. No, tak to by nebylo špatné. Tedy pokud jde o tu energii, trochu víc bych jí brala, to ano. Říkáte, že by to nebylo špatné… ale vždyť sama svou energií strašlivě plýtváte !
Já jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Z tohohle úhlu pohledu jako… I když teď, jak vás poslouchám, je to přesně tak. Vždycky s ní mluvím… a pak se cítím, jako bych na nádraží nakládala vagóny.
Spíš ona naložila vás. A vy jste ten její náklad beze všeho vzala na sebe. Máte to zapotřebí ?
No jasně, že nemám… Mám svého dost. Problémů až po střechu. Jaké ? Ale různé. Například můj muž. Teda - bývalý. Mám ho ráda. Čistě jako člověka, chápete. Možná i o něco víc. On už dnes má jinou rodinu. A nejde jim to. Ona ho doslova rozhodila. A mě je ho líto, je to hodný člověk. A přece jenom - blízký…
A když se takhle nad tím trápíte, máte z toho radost ?
Co vás to napadá ! Jakou radost ??? Je to hrozné trápení ! Pořád jen přemýšlím, jak bych mu pomohla, ale nevím jak …
Kolik je mu let ?
Je o něco starší, než já. Ale to přece není důležité !
Je to důležité. Dospělý člověk si přece umí své problémy řešit sám ! Pokud tedy chce, samozřejmě. Pokud si nezvykl přenášet je na druhé. Mluvíte s ním někdy ?
No jistě ! Chodí za dětmi. A popovídat si. Postěžovat, jak je mu těžko.
A vy ho litujete, co ?
To dá rozum, že ho lituju ! Trhá mi to srdce. Trápí se…
Zatímco vy se máte dobře.
Ale ne, já se taky trápím.
Tak se nad tím zamyslete. Čím mu asi tak můžete pomoci ? Že k jeho trápení přidáte to svoje ?
Ne, to ne ! Ale najde u mě to, co doma nemá. Porozumění… podporu… laskavost… А co vy za to máte ?
Nevím. Snad vděčnost..?
Aha. Takže on vám dá najevo vděčnost a odnáší si do té druhé rodiny to, co vy jste mu poskytla. Tam to od něj očekávají a on k tomu žádné svou vlastní dispozice nemá. Takže si to všechno nabere u vás. Víte, proč jste tak vyčerpaná ?
Ne. Vždyť proto jdu sem k tomu doktorovi, aby mi to řekl.
Nic vám neřekne. Doktor léčí příznaky. Napíše vám vitamíny a možná nějakou masáž. A to je vše. Ale příčiny, ty zůstanou !
Jaké příčiny ?
Vy se nemáte ráda. Pokoušíte se milovat druhé bez toho, abyste nejprve měla ráda sebe. To je neuvěřitelně energeticky vyčerpávající a nehospodárné. Proto se cítíte jako zmlácená.-
A co mám dělat ?
Radil bych vám konečně se podívat sama na sebe. A zamyslet se, jestli se musíte tak vydávat ze sil, jen aby druhým bylo dobře. A to na účet vaší vlastní životní energie ! Shoďte je ze hřbetu ! Přestaňte být dárcem. Aspoň na nějaký čas ! A začněte se mít konečně ráda, začněte se hýčkat, začněte nabíjet sama sebe. Uvidíte, že za nějakou dobu, až se dobijete, začnete přímo zářit ! Jako žárovka ! Budou vám svítit oči. Srdce se zalije teplem. Uvidíte sama !
Mluvil zaníceně, oči mu plály a já jsem si pomyslela, že je to opravdu zajímavý člověk. Jak moudrý ! Kde ten asi pracuje ? Vy mě tu učíte žít a sám jste taky nemocný, uvědomila jsem si najednou.
Ale ne, já nejsem marod. Jsem elektrikář. Mám zrovna polední přestávku. A ta už končí, jak vidím… Tamhle jde parťák se štaflema, budeme měnit žárovky. Tak nashle a ať jste zdravá ! Hlavně si to srovnejte duševně ! Nechte dárcovství !

Zůstala jsem tam sedět s otevřenou pusou a jen jsem se dívala, jak vyskočil a přidal se kestaršímu muži, který opravdu přicházel chodbou se štaflemi na rameni. No tohle, vůbec jsem si&nbs p;předtím nevšimla, že má na sobě montérky ! Za tím nejspíš byly ty jeho oči - nemohla jsem se od nich odtrhnout.
Najednou jsem cítila za hrudní kostí takové příjemné teplo, jako kdyby se do mě vlila nějaká životodárná síla. A dokonce jsem cítila, jak se mi opravdu síla navrací. Fyzikální zákony platí pro všechna tělesa - i pro člověka - tak to přece říkal. Náhle jsem si jasně vybavila, jak nám ve fyzice kantor předváděl pokus se spojenými nádobami. Když se kapalina dolévala do jedné, zvedala se její hladina i v té druh é. A naopak.
Zatímco jsme spolu mluvili, ten zvláštní elektrikář se se mnou podělil o něco, co v něm bylo - o životní energii, to je ono ! A její úroveň v mém organismu se zvýšila. To znamená, že mi ji dal, a já jsem si ji od něho vzala.
Vyskočila jsem z lavice a řítila jsem se chodbou, abych elektrikáře dohonila.

Počkejte ! A jak je to s vámi ? Znamená to, že vy jste taky dárce ?
Dárce, usmál se. Jenomže narozdíl od vás, já se o svou energii dělím dobrovolně, protože jí mám nadbytek !
A jak to, že jí máte tolik ? Je v tom nějaké tajemství ?
Je. Docela jednoduché. Nikdy nikomu nedovolím, aby mě vysál až do dna, aby mačkal tlačítka a zapojoval mě do něčeho, co není mou součástí. To je všechno.

Zašli s parťákem do nějaké kanceláře, aby tam seřídili světlo.
Pomalu jsem šla chodbou zpátky a přemítala o tom, že stejně chci být dárcem. Ale nejdřív dočerpám tolik Lásky, aby se můj zdroj životní energie dobil až po o kraj. A taky se naučím přinášet lidem světlo, jako ten zvláštní elektrikář s moudrýma očima.

Jak jsem si letos hrála

20. října 2015 v 20:49 | Eva |  Pro inspiraci
Začalo to zjara po zrušení živého plotu. Oblázky , které zmizely mezi balvany v hlíně , jsem prstem hrabala, hledala a nosila v kbelících na obnažené místo u plotu. Nekonečně zdlouhavá práce. Ale krásná. Každý oblázek v ruce a nové objevování hladkých tvarů . A když jsem tak překopávala celou rádoby " skalku", objevila jsem kámen,který měl být hlavou psa. Je z něj ale jakási polokachna. Děti z mateřské školky ji ale poznaly. Je to kachna.


Kachna maminka.


Nastala prázdninová vedra a já měla představu pítka pro ptáky z velkého kamene, který má v sobě otvor. Dostat ho do prostoru. Stalo se, ale záměr se pozměnil.


Pohled z druhé strany .


Ráda se na bytost dívám, když hraje odrazy listoví a těším se, až měděný drát dostane patinu.


A ještě pár oblázků...


A houby nerostou a já nebyla vůbec v lese. jen sním.


"Prý mám klobouk jako vojenskou helmu. A dostal jsem gumovou palicí několik ran",svěřuje se starý hrnec pokličce.
A ráno se pěkně divil.


" Jůůůů, my jsme už tři . "

Takoví hnědáci, to bude ono. Zbytek staré barvy a jsou na světě.


Konečně jsem upotřebila staré a dokonale proschlé poleno ořešáku. Máme skřítka - Podzimníčka.


A už mu jdu koupit květinu.

.

No, nevím, jestli jsem to s těmi vousy nepřehnala, ale už se mi nechtělo ty původní dávat pryč a když jsem koupila rezavé lýko, to byla moje původní představa, musela jsem přizdobit. A tak Podzimáček čeká na dodělání další dekorace.


Ještě nemá dodělané oči. Ale když ty placky mají tak hezkou kresbu.
Jen nevím, čím bych měla polínko i s kůrou impregnovat, abych zachovala přírodní vzhled a ochránila ho. Bude to asi skřítek " Polínko", který bude měnit svoji tvář s ročním obdobím. Uvidíme.



Dubánci

16. října 2015 v 20:37 | Foto: Petr Václavek |  Pro inspiraci
Včera jsem potkala " dubánka ". Okouzlilo mě nejen jeho milé jméno, ale on sám je velmi zajímavou bytůstkou.
Když je totiž taťka šikovný a chce udělat radost svým dětem, jde na to od lesa.


Cyklista nebo skejťák ?


Dubánci mají svůj domov a také svoji adresu : Dubánci.cz


Dubánek záchodový mě rozesmál. Jeho dokonalý toaletní papír z březové kůry - mládí by dnes podotklo: " To je hustý. "
Je vidět, že autor Petr Václavek má smysl pro humor, pro detail, má fantazii a rád tvoří. Ale hlavně umí své bytůstky perfektně vyfotit. Radost pohledět.
Kdybyste ho chtěli následovat, radí, že přírodniny je dobré nejdříve usušit a teprve potom lepit tavnou pistolí. O svých zkušenostech píše na výše uvedené adrese a také ho najdete na Fb - zde.

Pohodový víkend všem.


Přišlo mi e-mailem...

14. října 2015 v 22:02 | převzato

Eckhart Tolle: O přírodě


(zkráceno)
Příroda stále žije v říši dokonalé přítomnosti a ticha, o které jsme kvůli svému nikdy neutichajícímu vnitřnímu monologu přišli.
I my však máme pro přírodu cenný dar: dar vědomí.
Na přírodě jsme závislí nejen z důvodu našeho fyzického přežití. Potřebujeme ji i proto, aby nám ukázala cestu domů, cestu z vězení naší vlastní mysli. Ztratili jsme se v dělání, myšlení, vzpomínání, očekávání - v přesložitém labyrintu světa plného problémů.
Zapomněli jsme na to, co dosud vědí rostliny, zvířata i skály. Zapomněli jsme, jak být - být tiše, být sebou, být tam, kde je život: tady a teď.
Kdykoli svou pozornost zaměříte na něco přírodního, na něco, co vzniklo bez přičinění člověka, vykročíte z vězení konceptualizovaného myšlení a začnete se do určité míry podílet na stavu propojenosti se Jsoucnem, v němž dosud existuje vše, co je přírodní.
Zaměřit pozornost na kámen, strom nebo zvíře neznamená myslet na ně, ale prostě je vnímat, držet si je ve vědomí.
Když se procházíte či odpočíváte v přírodě, projevte přírodnímu království úctu a buďte v něm plně. Buďte tiší. Dívejte se. Naslouchejte. Sledujte, jak jsou každý živočich a každá rostlina plně sami sebou.
Všechno v přírodě není jen v dokonalém souladu samo se sebou, ale i s celkem. Součásti přírody se ještě nevyčlenily ze struktury celku, nevyhlásily svoji oddělenou existenci: "já" a zbytek vesmíru.
Rozjímání v přírodě vás může osvobodit od toho "já", od toho velkého potížisty.
Všímejte si těch mnoha jemných zvuků přírody - šustění listů ve větru, padání dešťových kapek, bzučení hmyzu, prvního ptačího zpěvu při rozbřesku. Naslouchejte celou svou bytostí. Za těmi zvuky je něco ještě většího: posvátnost neuchopitelná myšlenkou.
Vy jste své tělo nevytvořili a nejste schopni kontrolovat jeho funkce. Je to dílo inteligence daleko přesahující lidskou mysl. Té samé inteligence, jež stojí za světem přírody. K této inteligenci se snad nemůžete dostat blíž než vnímáním svého vlastního vnitřního energetického pole - tím, že budete cítit život, přítomnost oživující vaše tělo.
Když vnímáte přírodu, ponořte se do mezer mezi myšlenkami, ponechte mysl stranou. Když k ní budete takto přistupovat, bude na vás reagovat a podpoří vývoj lidského a planetárního vědomí.
Všimněte si, jak přítomná je rostlina - jak se plně odevzdává životu.
Vzduch, který dýcháte, je příroda, stejně jako sám proces dýchání.
Zaměřte svou pozornost na dýchání a uvědomte si, že za ně nejste zodpovědní vy. Je to dech přírody. Kdybyste si museli pokaždé vzpomenout, že se máte nadechnout, brzy byste zemřeli, a kdybyste se rozhodli přestat dýchat, příroda vás brzy přemůže.
Nejdůvěrněji a nejkvalitněji se můžete s přírodou spojit právě tak, že si budete uvědomovat svůj dech, vložíte do něj své vědomí. To je velmi léčivý a sílu dodávající postup, který vyvolává posun pozornosti od konceptuálního světa myšlení do vnitřní říše ničím neovlivněného vědomí.
K opětovnému spojení se Jsoucnem potřebujete pomocníka, učitele - a tím je právě příroda. Ale není to jen tak, že byste jen vy potřebovali přírodu. I ona potřebuje vás.
Nejste z přírody nijak vyděleni. My všichni jsme součástmi Jediného Života, který se po celém vesmíru projevuje prostřednictvím nejrůznějších forem, jež jsou vzájemně dokonale propojeny. Když uznáte posvátnost, krásu, neuvěřitelnou tichost a vznešenost, v níž existuje květina či strom, něco k té květině či stromu přidáte. Díky vašemu uznání, vašemu uvědomění se příroda sama poznává. Učí se rozeznávat svoji krásu a posvátnost - skrze vás! Celou přírodu drží v náručí velký, tichý prostor. A drží i vás.
Jen když se uvnitř ztišíte, získáte přístup do říše ticha, kterou obývají kameny, rostliny a zvířata. Jen když zklidníte svoji hlasitou mysl, se můžete spojit s přírodou na té nejhlubší úrovni a přesáhnout hranice oddělenosti způsobené nadměrným myšlením.
Myšlení představuje určitou fázi vývoje života. Příroda existuje v nevinném tichu, jež předcházelo vzniku myšlenek. Strom, květina, pták a kámen si nejsou vědomi své vlastní krásy a posvátnosti.
Příroda vás může dovést ke ztišení. To je dar, který vám dává. Když ji začnete vnímat a spojíte se s ní v poli ticha, prostoupíte toto pole svým vědomím. To je zase dar, který přírodě dáváte vy.
Skrze vás příroda se příroda stává vědomou sebe. Jako by na vás byla čekala miliony let.
- Eckhart Tolle

Atelier Michael

7. října 2015 v 20:36 | E. a Zuzka |  Hosté
Dnes vás zavedu mezi materiály mně blízké. Dřevo. To mě spojilo s několika lidmi, kteří se věnují jeho zpracování. Ale to dnešní je trošku jiné. Je to takové recyklo. Recyklo i té drobné větévky, která by jinak skončila někde v ohništi.
Vlna je materiál, na který jsem si osobně v technice plstění nesáhla, ale psala jsem o ní v článku zde.
A protože jsem si nevěděla rady, jak uvést návštěvu v Atelieru Michael, požádala jsem paní Zuzku o pár slov:


Atelier Michael
...vitajte v našom svete anjelov, gnómov, víl, bytostí...
...volám sa Zuzana...spolu s manželom Milanom sme odišli z mesta...tvoríme v tichu vidieka...
...s pokojom v srdci...s láskou... očarila nás ovčia vlna...mäkučká, hrejivá, liečivá...s vôňou ovečiek...
...žijeme spätí s prírodou a jej rytmami...milujeme sýtu žltú a teplú oranžovú - farby zapadajúceho slnka a slnečníc, ktoré nám rastú v záhrade...sýtu červenú - farbu divých makov...sviežu jarnú zelenú...a nebovomodrú farbu oblohy...
...každé leto perieme vlnu...slniečko nám hreje vodu, suší vlnu...počas roka ju češeme, farbíme a spracovávame...manžel robí priestorové dielka, ja sa realizujem skôr na ploche...
...tvoríme obyčajne v noci, keď deti spia a v dome je ticho...pri plamienku sviečky ...a pokojnej hudbe...v tichu prichádzajú inšpirácie...tvoríme spontánne...necháme sa viesť...keď začíname tvoriť dielko, nikdy netušíme, ako bude vyzerať jeho konečná podoba...stále sa učíme...skúšame nové techniky...plstili sme ihlou, neskôr sme skúsili mokré plstenie...chceli by sme robiť aj tašky, šály a čiapky... a skúsiť nunofilcovanie...ovčia vlna poskytuje nekonečné možnosti spracovania...
...vlnu kombinujeme s drevom, prútím, medeným drôtom, plátnom... pestujeme bylinky...suším levanduľu a ružové lupienky...zašívam ich do srdiečok a anjelikov...
...manžel začal chovať včielky... chceli by sme pracovať aj s včelím voskom...a chovať ovečky...naša záhradka je zatiaľ neoplotená...za ňou pole...široká otvorená rovina, zaliata slnkom, ktorá nám dáva pocit slobody...každý nový deň je pre nás darom...

Tak se pojďme podívat.


Jsou tak kouzelní ... A protože tvoří mandalu, nesmí scházet na těchto stránkách.








Barevná tečka za článkem. Ale tečkou občas něco nekončí. Někdy naopak začíná. Se Zuzkou si povídáme na FB a spojuje nás právě láska ke tvořivosti. Pokud k ní chcete také na návštěvu, určitě vás ráda uvítá zde : https://www.facebook.com/atelier.michael/about