Březen 2014

Jak nás ovlivňuje internet, jak nás spojuje FB

31. března 2014 v 13:18 | Eva |  Videa
Dnešní technika obsahuje zvláštní fenomén, který mnohokrát spojuje a někdy rozděluje. Nejdříve jsem byla velmi rozladěná, když jsem obdržela kolem dvaceti e-mailů z adres pro mě neznámých a všichni ti lidé posílali žádost o vymazání ze seznamu, nějaká paní se zmiňovala o Arnice, aby si laskavě vymazala, všechno se týkalo jakési adresy " natur....", ale všechny ty jejich žádosti se dostaly ke mně a stejně tak to měli ostatní. Pátrala jsem, zda odesilatelé nejsou na FB - někteří byli , ale mnozí ne. Nevěděla jsem, zda tyto e-maily mám zařadit do " spamů " ... zkrátka někde někdo něco provedl, či se něco pokřížilo, v každém případě je to záležitost nepříjemná. Kde tito lidé získali moji adresu a posílali mi žádost o vyřazení z evidence.. Nějaký pán radil změnit konfiguraci - vždyť ani nevím, co to pořádně je.Tak jsem jen mazala a doufám, že se nejedná o nějakou " hackrovinu" .
Ale lepší stránka internetové komunikace moc potěší.
Včera jsem se dívala brzy ráno na ČT 1 - Rajské zahrady . Průhonice. Zalíbila se mi jedna melodie , posbírala jsem odvahu a na FB napsala:
Prosím napovíte mi někdo název skladby , která je v minutě 17/:05, je to tak známé. Pořad Rajské zahrady . Průhonice http://www.ceskatelevize.cz/porady/10213421496-pruhonice/409236100211013-pruhonice/ A zde kolem 16:03 http://www.ceskatelevize.cz/.../409236100211007-vlasim Rajské zahrady: Vlašim - iVysílání - Česká televize www.ceskatelevize.cz
Vyplatilo se. Mám mezi svými přáteli jednu Aničku, která je pro mě velikou inspirací. Na svém profilu sdílí nejen krásné fotografie, ale také rozumí hudbě. Jak nádherné překvapení mě čekalo, když Anička ve zprávě napsala, jestli je to ono a uvedla následující video. Děkuji, Aničko.



Ještě odkaz na původní skladbu, nepodařilo se vložit komentář. Proto zde.

Zhudebněné číslo " pí "

30. března 2014 v 20:22 | video
Ne nadarmo se říká, že matematika je královna věd, že čísla jsou všude a ve všem, že hlásky jsou tóny, celý vesmír zpívá.
Takový zajímavý nápad, jak zní číslo " pí ", které si pamatujeme ze školy snad jen na dvě desetinná místa jako 3,14 ....




Světlo pro Zemi

29. března 2014 v 22:41 | Eva |  Slova a obrázky

Od dětství mám jediný sen,
aby byl každý spokojen
a šťastný a veselý
a všude kvetlo kvítí,
hojnost stromů kolem domů,
taková kvetoucí planeta,
nad hlavou čisté nebe ...
Objímám tě Země má,
jak ráda mám Tebe ...
Miluji odrazy hvězd,
posílám přání do dálky,
kéž čisté jsou všechny studánky ...
Potoky, říčky, moře a oceány,
plodné jsou všechny
jako dřív
a také pole louky, lesy ...
Jedno tajné přání mám,
už mlčím, aby se splnilo ...
Světlo pro Zemi
se právě zrodilo ...

29.3.2014

Budujte šest stěn

28. března 2014 v 22:32 | moudré video |  Videa

Tropico

28. března 2014 v 18:02 | Eva |  Slova a obrázky

Tropicolinky čekají,
až probudí se motýlí,
ti pak na návštěvu letí hned,
svými křídly zdobí každý květ.
Usednou na šat křehké víly,
probouzí barvy pralesa,
zelená klenba - nebesa
pěje jim zvláštní melodii...

Než pestrá křídla přiletí,
Tropico - země kouzlí stále,
roztančí zelené barvy v sále,
a nektaru plné mísy
do číši vkládá den co den...
" Hojnost Zemi!"
zvolala Tropiculinka malá,
na liánu se usmála
a moudrost lidí si přála.
A deštný prales rozkvétal,
motýli slétali se,
stromy se přestaly bát
a štěstí bylo více.
Radost pak plula v oblacích,
voňavý déštík přinášel sílu,
a všichni na světě věděli,
že žít se musí jen v míru.
Klid a mír v duši přály si
drobounké víly lesa,
víru měly tak velikou,
že dnes všem srdce plesá...
Nová Země se zrodila,
pošli jí trochu lásky,
děkuje víla pralesa
a žehlí poslední vrásky...
Pohádka skončila,
začíná nová,
ty píšeš příběh svůj ...
S motýlem na dlani, zeleným perem
na modré planetě...

E.L.28.3.2014





JAK ROZEZNAT INTUICI A KDY SE ŘÍDIT ROZUMEM

28. března 2014 v 15:05 | Jan Menděl |  Slova a obrázky


Mnoho lidí, když se začne zajímat o duchovno, nabyde často rychle dojmu, že jejich intuice se katapultovala do výšin a že každá jejich myšlenka je v podstatě vize týkající se něčeho významného. Také často hledají ve všem znamení a poselství shora, za každým spadlým listem a odrazem světla v okně se skrývá anděl, který jim chce něco důležitého zvěstovat. Setkají-li se s novým člověkem, mají tendenci přikládat každé sympatii nebo antipatii hluboký karmický význam a jsou schopni celé hodiny rozebírat své sny, které často mohou být jen nesmyslnou směsicí dojmů z předchozího dne. Nechci, aby tohle vyznělo jako kritika, neboť každý jsme si touto fází do určité míry prošli. Někdo ji prošel rychleji, někdo v ní setrvá i několik let. Jakmile ale člověk opět vystřízliví, začne si klást otázku, jak může opravdu rozpoznat, kdy k němu promlouvá intuice a kdy ne? Netvrdím, že na to mám obecný návod, ale rád bych se s vámi podělil o své vlastní zkušenosti a přístupy, které se mi během let osvědčily.

Třešně a višně

27. března 2014 v 17:13 | z e -mailu |  Zdraví, bylinky...
Třešně a višně - nejúčinnější lék pro léčbu dny a snižování bolesti a zánětlivosti při artritidě

Tip a inspirace pro NÁS !!


Jarní síla

23. března 2014 v 15:38 | Eva |  Slova a obrázky

Krásné jaro

21. března 2014 v 17:55 | Eva |  Slova a obrázky
Přeji vám všem krásné jaro.
Nalézání nového, poznávání toho, co jsme dřívě neviděli, nevnímali. Kniha je otevřená, informace proudí všemi směry, když srdce se spojí a budou číst, vyrůstat bude nový list květů, které probouzet budou dávno zapomenuté, obnoví vitalitu nově se rodícího ...


Jarní návraty

19. března 2014 v 20:21 | Eva |  Slova a obrázky
Mnoho let se k nám na starý ořešák vracel špaček. Vyzpěvoval, jak to špačci obvykle umí. Už hodně let starý strom není, ale špaček se vracel zas a našel si místo na hrušce souseda, občas na bříze.
Dnešní den byl ale zvláštní. Od časného rána se ozýval zpěv připomínající špačka, ale byl takový jemnější. Cvrlikání se měnilo v mnoho různých trilků , řekla bych, že rozmanitost neznala hranic. Seděl na vrcholu břízy a koncertoval. Byl to koncert zadarmo. Zpěv ustal v okamžiku, kdy se z šedivého pruhu mračna spustil hustý déšť a zpěvák odlétl schovat se pod jehličí borovice. Po chvíli , kdy slunce pomalu začalo vykukovat, otevřela jsem okno a všechny tři břízy se na okamžik proměnily v křišťálové stromy. Kapky se držely jemného větvoví a zářily jako nejprůzračnější křišťálové perly.Celá ta krása vytvářela jakýsi závoj nepředstavitelné krásy, kterou se mi ale nepodařilo vyfotit. Špaček dál zpíval, zpíval celý den. Zřejmě to byla samička, protože byla hnědá. Který jiný pták by zvládl tolik melodií? Myslím, že by se stala vítězkou Supestar. Vydržela zpívat až do večera, kdy se pak začali předhánět kosi.
Uvědomila jsem si, že zatímco špaček - sameček vždcky zpíval, pak odletěl, tento ptáček zůstal věrný jednomu stromu a s trpělivostí pěl a pěl. Mužská přelétavost, ženská trpělivost ...
Kdybych vám tak mohla přenést aspoň kousek toho koncertu, ukázat závoj z kapek! Chtěla jsem ptačí hlas nahrát, ale v tem okamžik začal někdo ve věžáku vrtat a auta hlavní cesty vytvářejí šum. Tak jsem dnes prožila nádherný koncert, dokonale i přes chladno vyvětrala dům. Pokud se mi povede aspoň jedna fotka pěvkyně, vložím ji dodatečně zde.
Zítra je první jarní den podle lunárního kalendáře. Jarní rovnodennost.
Sluneční paprsky vysílají zvláštní sílu a vesmírná melodie míří k nám.
Mandala jarního probouzení letí k vám ...


Jarní probouzení nezná hranice,
vděčnost se otáčí spirálou bytí,
jarní probouzení je o návratech,
o síle, o víře v nové žití.
E.L. 19.3.2014


Sluneční panna

18. března 2014 v 22:34 | Eva |  Slova a obrázky

Sluneční panna přichází zrána,
kdy země o rosu prosí,
přináší s sebou popsaný list,
aby ses učil v paprscích slunečních číst ...
Sluneční panna vrací se zvečera,
kdy Slunce se za obzor sklání,
přichází tiše, zlatými nitkami píše,
poselství vkládá do tvých dlaní.

E.L.

Když kytky překvapí - malé zázraky

18. března 2014 v 21:32 | Eva |  Fotografie a jiné
Čemu říkám zázraky?
Otevřu ráno okno, pozdravím den a povšimnu si, že krokusy nějak rychle odketly, že nejdříve odkvétají ty tmavě fialové. Pomyslím, že sněženky už také budou končit a kdo ví, jak dlouho si počkám na sasanky. Když odpoledne vyjdu po třech dnech na zahradu. nestačím se divit. Tam, kde v pátek bylo ještě spadané listí mezi azalkami, vykukuje na mě sasanka.Až jsem rozechvělá, jak je to možné...Potom zjistím, že těch bílých hvězdiček je naseto mnohem více. Tomu říkám zázrak.








Dnešní zahrádka opravdu překvapila. Přestože dny poslední byly docela c hladné, květinám to vůbec nevadí a spěchají a spěchaj ...


Loňské rychlené cibulky jen tak ledabyle zasazeny do trávníku potěšily.



A té vůně--- Fialkám se daří mezi oblázky. Mají tam svůj klid a každý keříček chtěl byt zvěčněn.


Jak jsem tak poskakovala mezi tou něžnou drobotinou a radovala jsem se z každého detailu- zde,
uvědomila jsem si, že se neumím rozhodnout, kterou fotku zde mám dát. Nehledám dokonalost, vnímám energii toho letošného rozdováděného jara a chci vám ji kousek předat. Trošku vůně... Tak se můžete projít se mnou pozpátku ve složce " březen " - Končila jsem u plicníku, začínala čemeřící. Jen ty všelky mi tolik schází.

Moudro

18. března 2014 v 13:52 | uk. z knihy
"Chcete-li mít skutečný kontakt se svou duší a proniknout do tajemství duchovního světa, nemusíte kvůli tomu nic zvláštního podnikat. Věčnost je zde - je ve vás.

Pod povrchem našich normálních životů existuje věčný osud, jenž utváří naše dny a naše cesty. Procitání lidského ducha je návratem domů. Je ironií, že tomuto návratu často stojí v cestě právě naše životní zkušenost a pocit, že už se v životě dobře vyznáme. Když totiž něco důvěrně známe, nevnímáme už pravou povahu této věci, necítíme její energii a nedokážeme se pro ni nadchnout.

Pod povrchem věcí, které důvěrně známe, se skrývá něco zvláštního. Platí to o našem domově, o místě, kde žijeme, a samozřejmě také o lidech, s nimiž žijeme. Naše vztahy a naše přátelství bývají paralyzovány právě vlivem tohoto mechanismu zevšednění. Pravá povaha a skrytá tajemství osoby i kraje se redukují na povrchní zdání, na ustálenou představu. Avšak to, co dobře známe, je jen povrch.

Proniknout do svého vlastního vnitřního světa bývá nesnadné pro ty, kterým život zevšedněl. Nedokážou pak ve svém strnulém životě objevit nic nového, zajímavého či dobrodružného. Ale všechno, co pro svou cestu potřebujeme, nám již bylo dáno. Ve světě našeho nitra nás čeká ještě mnoho neznámého. Měli bychom se lépe seznámit s tlumeným světlem své duše. Chcete-li roznítit svůj vnitřní život a uvědomit si hloubku a možnosti, jež skrývá vaše samota, mohli byste začít tím, že na chvíli vstoupíte do svého nejhlubšího nitra jako naprostý cizinec. Pozorovat sami sebe zvenčí, jako kdybyste byli někým, kdo se ve vašem životě ocitl zcela náhodou, je osvobozující cvičení. Taková meditace vám pomůže překonat ochromující sevření usedlé spokojenosti, pohodlnosti a navyklé slepoty. Postupně začnete vnímat tajemství ukryté ve vašem vlastním nitru. Uvědomíte si, že nejste bezmocnými vlastníky mátožného a nanicovatého života, nýbrž hosty na této zemi, kteří byli obdařeni velkým požehnáním a kteří mají takové možnosti, jaké by sami ani nevymysleli a jaké si nijak nezasloužili."
John O´Donohue-Kniha keltské moudrosti



Jarní rovnodennost

17. března 2014 v 13:57 | Zuzana Kaiser |  Slova a obrázky


Ve čtvrtek 20.března , v den jarní rovnodennosti, začíná astronomické jaro. Je to den, kdy po staletí lidé vítali příchod jara a loučili se se zimou.
Tradičním symbolem zimy byla slaměná figurína, Morena - Morana - Mařena. Symbolem přicházejícího jara byla nazdobená větvička, či stromeček. V řadě mýtů se hovoří o vzkříšení přírody, o odemykání země zlatým klíčem.
Po rozpadu pravlasti Slovanů docházelo k drobným úpravám v pojímání obřadů jednotlivými slovanskými národy. Své způsobilo také masivně se šířící křesťanství, které se snažilo vymýtit, nebo alespoň pozměnit víru Slovanů s jejich mytologií. A tak se můžeme v různých mýtech setkat s hrdinou, kterého Pobaltští Slované nazývají Jarovít, západní Slované Jiří a východní Slované hovoří o Jarilovi. (Jméno Jarilo významově odpovídá pojmům "silný", "svěží"). Tento hrdina je zdatným mladíkem, který přijíždí na koni, pomáhá přírodě s obrozením a lidem přináší obživu a vodu. Jarilo přijíždí s klíčem, který mu dala jeho matka, bohyně Země, Mokoš. Tímto klíčem má odemknout zemi a oblaka. Hrdina ale musí nejprve přemoci draka. Drak symbolizuje zmrzlou zemi, která zadržuje vodu a plodivé síly přírody. Podle mýtů Jarilo nad drakem zvítězí, ale umírá. Nad jeho smrtí pláčou oblaka, která na zemi pouští životodárný déšť. A tak začíná nový zemědělský rok.
Katićić, Belaj, Mencej - Slovanská mytologie

JARNÍ ROVNODENNOST - SVÁTEK BOHYNĚ VESTY
Pokud se začteme do Slovansko - Árijských véd, nejstarších dochovaných odkazů o víře a životě našich slovanských předků, vstoupíme do světa naprostého chápání propojení a jednoty lidského života s přírodou a vesmírem....
V první den jarní rovnodennosti si Slované navzájem přáli dobrého zdraví a projevovali úctu přírodě. Tento první den jarní rovnodennosti byl určen bohyni Vestě. Bohyně Vesta byla bohyní Jara a Lásky. Již podle jejího jména lze odvodit, že přináší (Z)VĚST o konci zimy a nástupu jara, o probuzení Matky Přírody. Vesta je Nebeskou Bohyní, Ochránkyní Moudrosti Vyšších Bohů. Je dcerou Boha Svaroga , sestrou Boha Peruna a mladší sestrou Bohyně Moreny. (V ruštině jméno "Vesta" = zná - zvěstuje slovo předávané bohy)
V den Bohyně Vesty se tradičně oznamovala jména děvčat, která se již mohla vdávat. Tradičně v tento den ženy a dívky dostávaly dárečky od mužů.
Bohyně Vesta je oslavována i jako Ochránkyně obnovujícího se světa. Je Bohyní, která přináší dobré zvěsti o obrodě, ale také důležité informace a moudra nejen od Bohů, ale i v rámci jednotlivých rodů prostřednictvím žijících předků. Nositeli takovýchto moudrých odkazů byly matky a otcové rodů. Proto se i jim prokazovala vděčnost.
Při jarních obřadech se nezapomíná ani na sestru Vesty Morenu a jejich matku Ladu.
Bohyně Morena je Bohyní dohlížející nad odpočívající Přírodou. Je také radou nápomocna zemřelým, na jejich posmrtné pouti. Je symbolem nejen zimy, ale i podzemí, nese v sobě i určité prvky plodivé síly, protože svým působením a následným odchodem dává průlom pro vznik nového života. V jejím symbolickém zničení je ukryt zánik jednoho cyklu, který dává vzniknout cyklu novému.
Tzv. vynášení Moreny je tedy symbolickým obřadným loučením se se zimou s vědomím její končící role a vítání jara. Velká slaměná Morena se za zpěvu vynášela z vesnice a někdy se hořící, jindy bez zapálení vhazovala do plynoucí vody. (Voda - jiné skupenství sněhu a ledu). Naši předkové obřadně zapalovali oheň, ve kterém děvčata mnohdy pálily malé slaměné figurky, do kterých vkládali přání štěstí, radosti a dobré úrody apod. Trochou popela z takovýchto figurek s obsaženým přáním se pak obdařilo pole či voda. Takto byla uctěna Bohyně Morena.
V obřadním ohni se obětovaly i potraviny, či kousky tkaniny, nejen jako výtvor lidských rukou, ale jako pocta přírodě, která poskytla materiál. Vždy se jednalo jen o obětiny přírodního charakteru, ne živočišného. Tak byla projevena úcta Matce Zemi a příslušným Božstvům.
Příchod Jara je neodmyslitelně spojen se Sluncem. Lidé symbolicky vyjadřovali oslavu příchodu Jara a Slunce také v kuchyni: tradiční koláče a placky měly svým okrouhlým tvarem a zlatistvou barvou symbolizovat Slunce. Na Staré Rusi se pekly z těsta ptáčci symbolizující skřivana, který je tradičně spojován s příchodem jara.
Z.K.


Pro zasmání

16. března 2014 v 20:16 | z emailu |  Slova a obrázky
Šel jsem se svým 70tiletým otcem koupit nové boty. Z běhání po obchodech jsme vyhládli a rozhodli se zajít do restaurace najíst. U stolu jsem zpozoroval, že otec nemůže spustit oči z vedle sedící dívky.
Měla vysoko natupírovaného kohouta, nabarveného do zelena, oranžova, červena a modra.
Kdykoliv k němu dívka obrátila oči, viděla, že na ni stále civí a když už tohoměla dost, tak se ho sarkasticky zeptala:
"Co máš za problém, dědo? Tys v životě neudělal nic divokýho!?"
Protože otce znám, tak jsem raději rychle polkl sousto, co jsem měl v puse, aby mě při jeho odpovědi nezaskočilo. Otec nezklamal a s důstojným klidem a bez mrknutí oka odvětil: "Jedenkrát v životě jsem si vzal drogu a přefiknul pak páva. Teď se ptám, jestli ty nejseš moje dcera?".


Probouzení jara

14. března 2014 v 14:24 | Eva |  Slova a obrázky

Když probouzí se jaro,
to zatroubí roh Vesny,
sněženky vezmou klíč a odemknou jarní bránu.
Vlaštovky na jihu řeknou nashledanou
a navrací se zpátky do svých hnízd.
Krokusy v zahradách, šafrány na lukách
barvami svými pozdravují duhu,
drobounké víly pak modřencům šijí šat.
Jarní pohár je naplněn něhou,
hlaváčkům dává pít,
koniklec povzbudí,
a všechno v řádu vesmírném
vždycky včas probudí.
Někonečně mnoho krás
ukazuje čistotu,
víru a naději navrací životu.
Když probouzí se jaro,
život jako dítě je ...
Má nové sny , než v podzim dozraje.
Vlaštovko, ke slunci vzlétni
a pozdravuj celý svět ...
Tolik je na něm krás,
pohlédni a vrať se zpět .

E.L. 14.3.2014

Kniha keltské moudrosti

13. března 2014 v 20:47 | J.O´Donohue |  Zajímavé knihy, odkazy
"Každý má svůj zvláštní osud. Každý z nás zde má nějakou práci, kterou za něj nemůže udělat nikdo jiný. Vaše přítomnost na tomto světě je nezbytná; to si však můžete uvědomit, teprve když se ponoříte do hlubiny svého života. Jakmile se to stane, začnete své schopnosti a nadání lépe používat. Do vašeho srdce vstoupí nová síla a vědomí, že váš život má tak velký význam, roznítí vaše tvůrčí schopnosti.
Když si takto uvědomíte smysl svého osudu, otvírá se před vámi cesta k tomu, abyste se spřátelili s rytmem svého života. Vzdalujete se mu, zapíráte-li svůj potenciál a svůj talent, volíte-li průměrnost, abyste utekli před svým povoláním. Jestliže ztratíte svůj osobitý rytmus, váš život bude určován mdlou rozvážností anebo jím budete procházet mechanicky. Rytmus je tajný klíč k rovnováze a k vědomí sounáležitosti, které nemají nic společného s falešnou spokojeností nebo pasivitou. Je to rytmus dynamické rovnováhy, duchovní bdělost, postoj, který není zaměřený na sebe. Smysl pro rytmus je něčím prastarým. Všechen život vyšel z oceánu. Každý z nás začal svou pouť v plodové vodě; naše nádechy a výdechy jsou podobné přílivu a odlivu. Žijete-li v souladu s rytmem své přirozenosti, nemůže se vám stát nic zlého. Prozřetelnost je s vámi, pečuje o vás a vede vás k novým horizontům. Být duchovní znamená žít v souladu se svým vnitřním rytmem."

John O´Donohue-Kniha keltské moudrosti

Z daleka

13. března 2014 v 19:23 | Eva |  Slova a obrázky

Z daleka přišel k nám
příběhy vyprávět,
pomáhat rozkvétat snům ,
vyléčit, co ještě je třeba,
abys byl šťastný a pochopil,
že láska se vynutit nedá.
Nehledej zázraky v ulicích měst,
ve stříbře, zlatě a drahém kamení,
zázrak je samo zrození,
vděčnost za jarní osení,
za oblázek u cesty,
za denní žití...
Z daleka přišel k nám , příběh svůj rozehrál
a proměnil v kvetoucí keř.
Posel z dalekých hvězd.
Vyprávět bude o lásce v Tobě,
o síle, kterou máš,
až rozpoznáš, co je třeba.
Přijde ten čas,
okvětní lístek do dlaně padá,
otevírá se nová zahrada ...

E.L.

Harmonizátor

11. března 2014 v 17:36 | Eva |  Slova a obrázky
Dnešní obrázek potřebuje individuálně doplnit zlatou. Protože při skenování zlatá vypadá spíše jako hnědá, uvádím ho dnes bez tété barvy. V podstatě je to obrázek k nepatrnému dotvoření.
Taková energie proudí k Zemi pro nás pro všechny.




Trošku vláhy ...

10. března 2014 v 20:44 | Eva |  Fotografie a jiné
Je třeba spláchnout prach po zimě a pokropit půdu. U nás mám pocit, že deficit vláhy je trošku větší. Tak poprosíme o deštík , takový ten akorát... A než se přiženě, několik kapek na pavučině z loňska. Kolik podivných tváří skrýva í...



Když se kytky objímají

8. března 2014 v 22:35 | Eva |  Fotografie a jiné

Takový hezký pocit jsem měla,když se k tobě tulily.

Nosím Tě v srdci

6. března 2014 v 15:16 | Eva |  Slova a obrázky

Nosím Tě v srdci, Země má,
pro krásu, lásku stvořená,
pro nekonečno barevností,
pro ukázku lidských ctností,
však často mnoho zkoušená ...
Posílám k Tobě hvězdný třpyt,
abych Tě mohla zachránit.
Nosím Tě v srdci, Země má,
kolébám , konejším jako Matka,
bolesti léčím, cesta není krátká,
neboj se , dítě moje,
nosím tě v srdci , Země má...

E.L. 6.3.2014

Když se zlatí ...

5. března 2014 v 10:51 | Eva |  Fotografie a jiné





Objevuji zapomenuté složky a uvědomuji si, že je třeba trénovat mozkové závity. Ale jak ? A tak mě napadlo, když prohlížím list z 23. října, že jako slunce zlatí uvadající, že je asi dobré si trošku v mysli prozlatit ten náš mozek a vše bude hned pestřejší , barevnější a možná i živější. Občas pro ostatní barvy tu "zlatavou" ani nevnímáme, je součástí všeho, je ve všem a když se nám objeví v kapičce deště zcela nečekaně, když z vodních par se vytvoří srdíčka, je to jen připomenutí ...


Máme dvě oči, ale něco víc. To něco v hloubi nás tuší, že vše kolem vypadá docela jinak, když pohlédneme zblízka.


A stejně je to s námi. Co se vnás skrývá ...Co odrážíme, co přitahujeme...






Čím více okolí pozorujeme, tím více se začíná rozpadat do drobounkých detailů tvořících celek a v detailech vnímáme souvislosti už jen vnitřním zrakem, který mysli napovídá, že vše kolem je veliký dar.


V mušce šípků se odvíjí příběh, jehož postavou může být třeba mýval nebo jiné zvířátko, či portrét v kapce vody.
A to vše nám jen sděluje, jak nepatrní jsme v tom světě kolem... Je mnohem větší, něž si myslíme, je tak dokonalý... A mlčí. Pokorně mlčí.


Mandalka A. Vajčnerové

5. března 2014 v 10:00 Mandaly
Na profilu Aničky Vajčnerové snad není den, kdy by nepřibyla nějaká nová mandalka. A protože včera jsme se bavily o podléšce, tak ta dnešní mandalka mi připadá, jako by podléška zpívala.


Jaterník podléška -Hepatika nobilis

4. března 2014 v 14:30 | odkaz |  Fotografie a jiné
Podléška patří k mým oblíbeným jarním květinám. Má takovou zvláštní jemnou energii. Kdysi jsem vytvořila obrázek Podléškové víly.


V tyto dny právě vykvétá.


Ještě před několika minutami jsem netušila, že má tolik barevných variant a různých kříženců. Odkaz mi zaslala Anička Vajčnerová a určitě potěší milovníky kytek. Můžete nahlédnout zde na stránky pana Ladislava Materny.

ÚNOR v zahradě

2. března 2014 v 0:41 | Eva |  Fotografie a jiné

Květenství čemeřice skrývá v sobě tajemno.




Jarní skupinka v předzahrádce


Dva druhy sněženek ?



Když se objeví nové v trávníku, mám velikou radost.


A nová čemeřice přišla sama...



Jen talovínům se nedaří ... O to více potěší nádherná modrá. Podléšku zkusím přesadit, prý má ráda alkalickou půdu.


Na " skalce " či spíše mezi kameny.




Plicník, který vloni hostil včely, se nějak zlobí.




Jeho snahu vykvést přišla podpořit beruška se srdíčkem na krovkách.


A netřesky ukončují letošní únorovou složku.



Mechové víly vítají březen.


Krásné jaro, přátelé.

JAK SE TVÁŘÍ KERAMZIT

1. března 2014 v 23:44 | Eva |  Fotografie a jiné
Určitě znáte obličeje v mracích, ve skalách či oblázcích, na skvrnách. Jsou všude kolem nás. Někdy jsou vidět více, jindy jsou tak nenápadníé, že si jich ani nevšimneme.


Huňáček malinký, sotva jeho vidět, čumáček prasečí, očko nenápadné a pusinka mírně otevřená. Jiný pohled, jiný " ksichtík " Komu patří?


A to je on. Karamzit tulivý. Ten mě vyzval, abych hledala poslední únorový den tváře.


I tady je jich více.





Následuje tvář ukrytá, tajemná . Ukryta před sluncem, protože teprve čeká na probuzení.


Probudí ji podivné torzo...


Ano, dobře jste si všimli, jsou to zbytky loňského aksamitníku.


Afrikány jsem ponechala v květináči a zkouším, zda zapadlá semínka nevzklíčí dříve než při běžném výsevu.



Líbí se mi, když světlo a stín pohraje si s efekty, které můj fotoaparát neumožňuje a jsou vždycky výsledkem
jakési " náhody".Zvláště, když se někde objeví srdíčko.Vpravo nahoře se odehrává takové zvláštní " dějství ".
A pod květináčem leží oblázek se srdíčkovým nosem.



Poslední tvářička trošku nenápadná...


Ale kdepak...Je jich tam mnohem více. Jen se dívat. Návrat ke keramzitu ...


A pak se setkáváme s věcmi, které na první pohled nemají tvář. Obličej je ukrytý někde mimo náše vnímání, přesto z nich cítíme přítomnost jakési zvláštní síly, která dává vědět o živosti zdánlivě neživého.


Z vánoční větévky zbyla jen zlatavá hnědá...



Scvrklinka má také tváře. A končně něco probouzejícího se do jara.