Květen 2013

Záložka do knihy?

30. května 2013 v 15:18 | odkaz |  Pro inspiraci
Pokud máte rádi háček a vlnu nebo bavlnky, je zde fotonávod na kytičky - záložky do knížky? Fotografie jsou velké a velmi názorné.
Najdete je na tomto odkazu http://ergahandmade.blogspot.gr/2013/04/blog-post.htm,


Intuice

30. května 2013 v 14:27 Slova a obrázky

Intuice,
naslouchej více ...
Má dotek holubího peří,
tomu, kdo více sobě věří,
podá mu křídla motýlí,
rozum zastaví na chvíli
aby mohl vzlétnout výš,
aby porozuměl snům,
aby slunci byl blíž ...
Naslouchej jako indiánská žena,
ta na intuici napojena
slyší vždy její jemný hlas.
Intuice,
naslouchej více ...
Jen slabě dotýká se Tebe,
však stále je s tebou
a stahuje shora
potřebné,
když ruku jí podáš,
pozvedne Tě výš,
abys lépe viděl,
lépe slyšel,
už rozumíš?

E.L.

Objetí jabloňě

30. května 2013 v 11:55 | Eva |  Slova a obrázky

Z koruny jabloně přiletí psaní,
bílé jako obláček,
s něžností svítání.
Jablko Evy posílá vzkaz.
Veliká láska je v každém z vás.
Otevři oči, děvčátko,
zakrátko uvidíš zázrak malý.
To v bílých peřinkách
se víly přichystaly
ukázat ti malou hvězdičku.
Vidíš ji?
Bude i v jablíčku.
Otevři oči , malý kluku,
dotkni se jemně jabloně...
Co vidíš v její koruně?
Na jaře rodí se nové lásky,
na podzim potom k tomu
červené jablíčko ponesu domů.
Po věky věků jabloně objímají
každému velikou sílu dají.
Laskají květy,
trpělivosti učí,
něž plody dozrají,
písně léta zpívají.
Pod korunou stromů jabloně,
zázrak malý se stal.
To veliký kluk už dívku objímal.
A zase se rodí láska.

E.L.


Kontakt a ceník obrázků

28. května 2013 v 23:09 Kontakt

Obrázky uvedené v Galerii - KRESBY, MANDALY, GALERIE 2 - KOMBINOVANÁ TECHNIKA - čekají na majitele, jsou prodejné.
Kresby mají formát A 4 plus pasparta
Obrazy z GALERIE 2 jsou tištěny na plátno napnuté v dřevěném rámu a dají se zavěsit na zeď i bez okrasné lišty.Obvyklá velikost 43 x 60 cm.
Jsou k dispozici také jako fotoobrazy velikosti A4 plus pasparta.



Některé obrázky mohou být jako kopie.
Děkuji za vaši návštěvu blogu, za povzbudivé komentáře a přeji vám radostné dny.

Kontakt : eva.lipinova(zavináč)seznam.cz
Tel číslo: 734 478 687

Včely milují česnek

28. května 2013 v 12:50 | Eva |  Fotografie a jiné
Včely milují česnek, já zase včely a také slunéčka a všechno kolem.




Pozorovat včely na květinách je takový veliký dar. A ještě větší, když se podaří na hmyzík zaostřit.


Už je tady přečesnekováno, ale kdybyste viděli tu nádhernou fialovou a ten " hvězdný vesmír ", asi byste také neodolali. A to mám těch bambulek ještě hodně v zásobě.


Jednoho dne se objevila na šípkovém keři slunéčka. Bylo jich tam najednou sedm. To bylo radosti!


Mají nějak více teček, stejně jako " kliky" při vkládání obrázků, když jsem vytvořila ve fotogaleri podsložku. Její možnosti jsem objevila až nyní. Škoda. Kdybych dnes zakládala blog, uměla bych to lépe a přehledněji. Ale chyby napravit by bylo nyní hodně , hodně zdlouhavé. Ještě více, než vybrat vhodný záběr.


Už jsem natěšená, až růžička od paní Mariánnky vykvete. Tak se berušky snažte, ať tady není jediná mšice.


Schovává se v šalvěji. Že by se styděla, že má méně puntíků?

Okrasný česnek

27. května 2013 v 21:11 | Eva |  Fotografie a jiné
Nový v zahradě hrdě stojí. Trojice na podzim vysázeného česneku se mění každý den, každou chvíli. Mění svoji barvu podle toho, kolik hvězdiček se zasměje.






Co nám lékaři neříkají

27. května 2013 v 14:36 | z e-mailu |  Zdraví, bylinky...
Již několik let sleduji různé rady z oblasti zdravé výživy od detoxikace organismu, přes doporučené doplňky, jak získat vitalitu a jedním tématem byla také voda. Všechny názory se čas od času mění a to, co platilo dříve, dnes už neplatí.
Osobně se přikláním k tomu, že opravdu se jedná o propagování mnohdy často zcela zbytečných preparátů. Dnes ráno jsem slyšela v rádiu na stanici Impuls odborníka pro zdravou výživu, který říkal, jak se naše tělo dokáže zbavit toxinů přirozenou cestou, pokud mu my pomůžeme přirozenou stravou.
před chvíli jsem tevřela e-mail a v něm bylo napsáno toto:
Co nám lékaři neříkají...
Dnes a denně se můžeme dočíst, že je třeba pít nealkoholické nápoje v
množství
nejméně 2 a více litrů za den. Čím více, tím údajně lépe
.
Již od konce 70. let minulého století je ale v
lékařských kruzích dobře známým
faktem, že lids
ké ledviny jsou ze své podstaty "projektovány" na cca 35
000
litrů přijaté tekutiny. Průměrně to tedy vychází na 1,36 litru tekutin denně.
Cokoliv nad toto množství znamená zkrácení jejich životnosti.
Není třeba hlubokých lékařských znalostí, aby nám to
bylo jasné
-
člověk od
prvopočátků své existence neměl
neustále k
dispozici hrnek s
čajem na stole či
sladkou limonádu v
lednici. Pil, když měl příležitost. Tak se vyvinulo i jeho
vodní hospodářství. V
posledních dekádách však lidstvo své ledviny soustavně
přetěžuje, a tak jsme svědky rostoucího počtu obyvatel planety, kteří v
pozdním
věku řeší problém selhání tohoto životně důležitého orgánu.
Ještě děsivější je však zamyšlení nad tím, proč nám nejsou tyto podstatné
informace
dostupné. Nápojový průmysl je obrovský byznys. Denně jsou vypity
tisíce hektolitrů slazených a přeslazených
limonád, které jsou prodávány i
s
300%ní marží. Pro velké štiky tohoto odvětví není žádný problém zaplatit si
studie o prospěšnosti konzumace nápo
jů, naopak o riziku zubního kazu zarytě
mlčí. Stejně tak se pod pokličkou udržuje informace o rizicích nadměrného pití.
Nebuďme tedy jen stádem ovcí, které si nechá diktovat co pít a v
jakém
množství. Pijme tak, jak nám to příroda říká již po tisíce let.
Šiřte prosím tuto informaci dále, třeba ostatním přečtení těchto řádků konečně
otevře oči!!!

Osobně se řídím tím, jak to cítím....Nikdy jsem nedokázala vypít větší množství tekutin možná proto, že nemívám pocit žízně. Ale také vím, proč mě v dětství, kdy se nedodržoval pitný režim, bolívala hlava. Takže všeho s mírou, takl akorát. Každý své tělesné potřeby máme nadstaveny jinak.
A jaké jsou vaše zkušenosti?

25.5.2013

26. května 2013 v 0:24 | Eva |  Slova a obrázky

Princezny Duhy - ukolébavka

24. května 2013 v 16:15 | Eva |  Dětem

Princezny Duhy v kapičce rosy
probouzí sedmikrásky.
Hřebínky z trávy češou jim zrána
hebounké bílé vlásky.
Princezny Duhy, když v noci spíš,
tančí na louce spolu,
dokola se točí, dokola se točí,
hvězdy jim svítí k tomu.
Kde víla špičkou dotkne se země,
vyroste sedmikráska,
dokola se točí dokola se točí,
taková je vílí láska.

E.L.

Symfonie jabloně

24. května 2013 v 14:24 | Eva |  Fotografie a jiné









Jaká by to byla skladba, kdyby včely nepřispěly nejen svým partem, ale také tancem.











Co mě těší 5

24. května 2013 v 14:13 | Eva |  Fotografie a jiné

Rozketla sloupovitá jablůňka Pomfital a trávník je posetý pampeliškami.


V záhoncích se plevelí rozrazil a tak trochu zasněně se dívá nebeskou modří očí.


V dětství jsme mu říkali pršavka a věřili, že když se utrhne, prší.


Taková křehká víla v kvítku se objevila.






Člověk neví, kam dříve pohlédnout. Každý kvítek žadoní a zvěčnění .







Jsou květiny, které máme spojeny s nějakým člověkem. Mezi jednu takovou patří i maceška.



Zastavení ze 7. května

24. května 2013 v 9:38 | Eva |  Fotografie a jiné
Doposud jsem nepřišla na to, jak vybírat ty nejkrásnější fotky. Na odborné hledisko si netroufám, ale abych je roztřídila... Tak se teprve dnes dostávám k datu 7. května, to mám hodně veliké zpoždění. Kdybych je tak pro vkládání nemusela zmenšovat! Ze všech těch mých cvaknutí musím nejdříve protřídit - a to se mi líbí vše, protože je tam ten okamžik kontaktu s květem. Snažím se vytvořit si jakási kritéria výběru, ale.., pak je musím upravit na velikost a potom vložit zde na blogu do galerie, kde odbývám pro rychlost jejich pojmenování a teprve potom je mohu vložit do článku. Než se zde objeví, jsou to další 4 "klik" . Práce nesmírně zdlouhavá. A protože "cvakám " všechno, co se mě nějak dotkne, ne jako odborný fotograf, který hledá, tak jsem doslova zavalena snímky a ztrácím přehled, co jsem zde zveřejnila. Někdy si pokládám otázku, proč to vlastně dělám. Vžtdyť méně znamená více. Ne všechno, co zde vložím, má takové kvality z hlediska fotografie. Tak právě za toto se vám omlouvám. Snažím se vám přiblížit jen okamžiky, které mě inspirují a těší, i když třeba nevyjdou , jak by měly.


Třeba takový pěníšník, ten se mi nedaří zdokumentovat.




Dokonce ani tyto darované narcisky. Bílá mě zlobí.


Takové poskládání jednoho úlovku. Víte , o jaký kámen se jedná?


Moje oblíbená cestička.


Dnes už je tařička odkvetlá.


S modřencem jim to ale spolu slušelo.



Zběhovec



Tak majestátně tam stál...


A to ho musím stále hodně krotit, jinak by byl všude.


Moje oblíbená.


A pohled z druhé strany na "cestičku z oblázků, kam chodím si pro lásku ". Pozadí pracovní.


Miluji vůni rozkvetlých jabloní.


A když se podíváte vzhůru do koruny...



Každá skupinka květů láká k zachycení. Tyto patřily odrůdě Rubín.



A tohle bílé je Boskopské. Jablůňka malá , mladinká. Zakoupena v květináči, taková chudinka, že mi ji paní zahradnice dokonce rozmlouvala a měla si pravdu. Dole na podnoži v místě roubu se vytvořila veliká boule. Roub roste intenzivně a podnož nestačí, tak v tom místě praská a kůra pracuje jen na polovinu. Ošetřila jsem voskem, ale nevypadá moc hezky. Květy jsou nádherné, některé už prožrané, protože nestříkáme.


Květ " Šampionu".


Také já jsem podlehla reklamě a koupila sloupovité jabloně. Jedna ale nakvete a tato růžová je už od rozpuku napadena pádlím.


Květy má ale krásné a listy zbarvené do červena.




Poslední tři snímky jsou pod starou jabloní. Zákrsek, který už má kolem 35 let a jeho koruna je ukázkou toho, jak se nestříhá. Jabloň pamětnice, na které mi bylo vysvětlováno, "jak se to dělá", ale já tuhle odbornou práci nezvládla. Ale jablůňka si vede skvěle.

Jedna, dvě, tři...

22. května 2013 v 23:07 | Eva |  Fotografie a jiné
Takový titulek už tady letos byl. Jarní. Proč mě stále napadá? Asi proto, že součet 1 a 2 a 3 je 6 a to je číslo letošního roku. Značí harmonii. Všechno lze zdůvodnit. Zdůvodňovat chce člověk. Ale příroda, ta nepotřebuje zdůvodnění, ta si dělá, co chce.



To jen já hledám " čísla " v zahradě.




To je ona, moje milovaná "bambulka".


Zasazená v místě, kudy jen procházím. Proto jsem si pořídila ještě jednu, abych na ni viděla z okna.


Je o odstín světlejší.


Koprová pivoňka má zase letos jen dva květy. A to už ji mám mnoho, mnoho let.


Jsou místa v zahradě, kde se nesmí sekat do doby, než rozkvetou kopretiny.


První.

Jsou to krásky.


Šlechtěné, nešlechtěné, všechno k sobě patří a tvoří takovou nádhernou harmonii zahrady.






Pod starou jabloní kousek louky...


Nenechat vykvést takovou krásu mi připadá hříšné. Hájím botanické trávníky.




A tak tam rostou pospolu, i když by každá měla mít své místo. Ale rostlinky jen tak vyseměněné, ty se nikdy nevzdávají.




Dnešní

21. května 2013 v 15:47 | Eva |  Slova a obrázky

V poháru Lásky rudý květ,
napij se,
budeš pak více vědět hned.
Rozezni lyru všech svých snů,
vnášej pak radost do všech dnů.
Vděčností promlouvají oči sovy,
tanec rytmu Země je zcela nový...
Nečekej na zázraky,
ty zázrak jsi sám,
pohlédni vzhůru,
krok tvůj je požehnán.

E.L.

Co mě těší 4

20. května 2013 v 12:54 | Eva |  Fotografie a jiné
Co mě těší aneb 30 momentů. kdy srdce plesá.



Každá azalka rozkvétá v jiný dobu. Vanilková si nechává čas.


Očekávané květy kanadské borůvky.

Nově vysázený okrasný česnek.


Nádherně se tvaruje do koule. Tolik hvězdiček...


A jsou tři.


Nesmí scházet dvojička.



Každá květina mě láká k více záběrům.


Drobounká kvítka skalničky.





Když si sedni na houpačku, vidím toto.


Náhodné sekání vytvořilo srdíčko. A mini smrček shazuje poslední čepičku ( škoda, že je foto neostré ).


Pod ním rostě mateřídouška.


A vedle azalka.


V ranním slunci každý kopeček kvítků vypadá jinak.




A česnek opodál stále volá objektiv.


Další kulička mé oblíbené azalky


U vchodu rozkvétá tamaryšek.


A u dveří nově vysázená verbena.


Posteskla jsem si, že sýkorky v zimě krmím a v létě zmizí někde v lese. Za pár hodin byla tady.







Kohoutek, který také mění svoje stanoviště , jednou přišel sám.



Tak to byl jen kousíček dopoledne 17. května. Azalky žluté a pěnišníky jsou zatím ve složce. Hezký den.





Doteky Boží ruky

19. května 2013 v 23:31 | video

Růžový strom

18. května 2013 v 22:46 | Eva |  Slova a obrázky

Jak jsem dnes popírala sama sebe

18. května 2013 v 21:21 | Eva |  Slova a obrázky


Asi před dvaceti lety jsem zatoužila po zakrslém jehličnanu - kosodřevině. Paní zahradnice, která mě znala, mi doporučila kultivar levnější, že když budu pravidelně mladé výhonky zaštipovat, bude keř hustý a bude vypadat jako můj vysněný. Dokud kleč rostla přirozeně, dělala mi radost. Tenkrát při koupi jsem netušila, že mi keřík může přinášet také starost.
Rostl jako z vody a nadešel čas zaštipování. Rok od roku je pro mě tato práce stále více nepříjemná. Bolí. Když se do této nelibé činnosti pustím, myslím na starého pána Sedláře, který mě kdysi dávno učil prostřihávat ovocné stromky a říkal, že když mi to tak vadí, ať myslím a řeknu stromu, že to dělám k jeho prospěchu.
Nikdy jsem se to nenaučila. Nevím, čím to je, člověk běžně seřezává růže, živé ploty . Dnes jsem si vzpomněla na básničku z čítanky. Byla ve slovenštině …Aj já som rád zahrádničil, aj já som rád zahrad ničil…
Uštipovala jsem vršky letošních přírůstků, snažila se tvarovat obláček, myslela na bonsaisty, omlouvala se keříku a bylo mi těžko. Stále více jsem si uvědomovala, jak se snažíme "živé" měnit podle našich představ, vytvářet jakousi "krásu" dle zahradnických rad, tvarovat ne podle přírody, ale podle sebe. Ještě nikdy v životě jsem se necítila vůči rostlině tak provinile. Vůbec nechápu, co to se mnou je, nabývala jsem pocitu, že popírám sama sebe a ten byl tak velký, že sedím a píšu tyto řádky. Jak to vidíte vy?
Mám dvě možnosti, nechat keř růst do únosných rozměrů a pak, jak už to bývá, musí uvolnit místo , to znamená, že musí být pokácen. Druhá možnost je ta, že ho budu zahradnicky upravovat dokud to půjde. Ale abych necítila tu bolest mladých výhonků, musím ten pocit nějak zpracovat. Vytrhávám přesličku, která mi bují mezi kytkami, likviduji plevel. To patří k zahrad-ničení. Dnes jsem zranila několik keřů, myslela na video o tom, jak rostliny cítí ( vím o tom už hodně let ) a přemýšlím, proč to vše takto vnímám. Co se děje? Co s tím? Vždyť já vůbec nechci utrhávat jehličnanu výhonky. Ale klidně zítra půjdu a budu ostřihávat skalník? Asi ano. OMLOUVÁM SE , BOROVIČKO, PROSÍM ODPUSŤ MI, DĚKUJI TI, MILUJI TĚ. Vystačím si s touhle afirmací, abych nepopírala sama sebe?

Muž, který do vás vidí - R. Dahlke

18. května 2013 v 12:34

Rüdiger Dahlke


14.5.2013 16:02 "Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu." "Mamograf způsobuje rakovinu." "Nesázejte na pozitivní myšlení, ale objevte svůj temný stín." Největší lékař naší doby má pro vás spoustu překvapení…
S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího "chrámu" v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.
A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Jakub Kotas

18. května 2013 v 11:36 | Jakub Kotas |  Slova a obrázky
Práci na medailonku mi Jakub Kotas velmi usnadnil.. Je nápaditý, kreativní, hloubavý a upřímný, ale především profesionální fotograf s nezaplatitelnými zkušenostmi. Je mi blízký jeho pohled na svět, obdivuji jeho fotografické záběry a moc jsem si přála zde zveřejnit jeho panoramatický les. Ale vše se událo docela jinak a Jakub mi položil otázku. Co je krásnější? Amerika nebo Česko?
A e-mail pokračoval...


Když jsem se poprvé dostal na tento blog, řekl jsem si: hm, tohle je skvělé. To chci mít taky. Pak ale přišel okamžik, kdy jsem si uvědomil, že to sice možné je, udělat takový zajímavými, informacemi nabitý blog, ale že to bude trvat nějaký čas dát tohle dohromady. Tak jsem to obrátil a navrhnul paní Evě, že pro ni zpracuji nějaký materiál a poprosil ji, jestli by ho tady umístila. Jsem velmi rád, že mi vyšla vstříc a moc jí za to děkuji.
Napadlo mě udělat takové srovnání. Jedenáct let jsem žil ve Spojených státech, ve státě Colorado a intenzivně jsem cestoval. Před třemi lety jsem se vrátil a momentálně žiji v České zemi, jak říká naše dcerka, a také intenzivně cestuju a fotím. Dal jsem si jasný úkol. Vyberu pět fotografií z USA a pět fotografií z Česka. Něco, co v mé mysli symbolizuje nebo je typické pro danou zemi. Vlastně je to velmi nespravedlivé srovnávat zemi-stát s kontinentem. V tom má Amerika trošku výhodu. Je tak obrovská, že si tam každý najde něco, co ho zajímá. Vezmu to tedy abecedně a začnu Amerikou.
Co se vám vybaví jako první, když se řekne Amerika? Teď se omlouvám, ale vrátím vás do mé reality. Fotografuji krajinu. Takže oceán, Skalisté hory, poušť jihozápadu, subtropy jižní Floridy a také zvířata, která v této krajině žijí.



Strážce
Druhý nejstarší maják Spojených států najdete na ostrově Nantucket v Nové Anglii a obklopuje jej Atlantický oceán. Tato fotografie mohla vzniknout jen díky tomu, že toho rána v průběhu tvz. magické hodinky došlo k velmi silnému odlivu a oceán poodhalil krásy svého dna. Atmosféru ještě dokreslil malý mrak, který byl toho rána na obloze jediný.

Big Cypress
Jižní Floridu mám velmi rád. Z části proto, že se liší od zbytku Floridy. Podařilo se tam uchovat obrovskou plochu panenské přírody a divočiny. Národní park Everglades je třetím nejrozlehlejším parkem v Americe, na jehož území žije velké množství plazů, želv, aligátorů, krokodýlů, ptáků a srn. Žije tady floridský panter-příbuzný americké pumy a dokonce černý medvěd.



Zrcadlení
Skalisté hory. Můj druhy domov. Jsou obrovské. Jde z nich strach a dokážou vám změnit život. Jsem toho důkazem. Tento snímek jsem pořídil při poslední návštěvě svého nejoblíbenějšího pohoří Gore Range. Tenkrát jsem už po horách doslova létal. Z části proto, že jsem odlehčil batoh o všechny zbytečnosti. Například jsem z batohu vytáhl stan. Řekl jsem si, na co stan. Vždyť tam budu jen tři dny. Spal jsem pak pod různými skalními převisy, protože každou noc pršelo. Ale stihl jsem urazit mnohem větší vzdálenosti v kratším čase. Díky tomu jsem došel až na toto místo.
Prastaré dno
Údolí goblínů je přenádherná zastávka všech milovníků přírody a surrealistického umění. Jestli jste někdy snili o tom projít se v obrazech Salvadora Dalího, zajeďte si tam.
Tento zachycený moment by se mohl nazvat - bezpečnostní systém anebo oči na třech stranách hlavy. Je to dokonalost sama, jak si to dokázali vymyslet.
Vyzkoušeli jste někdy odjet do zcela neznámého prostředí a splynout s ním natolik, že vás místní přijali za svého a dovolili vám přijít a odejít, kdy se vám zachce? Je to skvělé duševní cvičení.
Tak to bychom měli pět fotografií ze Spojených států a teď něco nám mnohem bližšího. Naše krásné Česko. Kde začít?
Ještě chci říct jednu věc. Fotografování krajiny jako fotografování čehokoliv jiného má své pravidla a také svou filozofii. Fotografové krajináři si potrpí na tom, že na jejich fotografiích není nic, co způsobil člověk. Velmi zřídka se potkáte s fotografiemi krajiny, na kterých jsou lidé. A pokud tam jsou, pak je autor většinou na snímku ponechal jako měřítko. A tak telegrafní sloupy, domy, cesty nejsou a nikdy nebudou na krajinářských fotkách zachycovány. V Americe, kde je prostoru habaděj, to takový problém není. Ale u nás?
Přemýšlel jsem o tom intenzivně v letadle při přeletu nad Atlantikem. Uvědomil jsem si jednu věc. Fotografie jako taková je tady řekněme někdy od roku 1880. No jo, ale Evropa je plná staveb, které tady byly mnohem, mnohem dříve.
A rozhodl jsem se z toho udělat fotografický styl. Krajinu, která by obsahovala tyto nerozdělitelné prvky. Zdali se mi to povedlo, nevím. Ale zkouším to.
Hluboká
Toto je poněkud intimnější pohled na naprosto úchvatnou stavbu poblíž Českých Budějovic. Nicméně jsem zde zachoval všechny důležité prvky krajinářské fotografie. Silná grafika, zajímavé světlo, kompozice, která by dvourozměrné fotografii dodala rozměr třetí.
O trochu dřív
Když jsem se dozvěděl, že se na Českou zemi řítí ukrutný mrak, ze kterého bude sypat sníh, všeho jsem nechal, i práci, která spěchala, sbalil jsem foťáky a jel přes půlku republiky fotit.
Byl podzim, všechno listí zářilo barvami a do toho padal sníh, který přišel o trochu dřív.


Ráj
První návštěva Prachovských skal. Pršelo, šedé mraky se plazily po kraji. Ale jeli jsme kolem a chtěli jsme to prostě vidět. A pak se to stalo. Déšť přestal a mraky se místy roztrhly a nechaly proniknout slunce na krajinu kolem nás.
To byl ráj.
Symfonie padlých andělů
Ranní procházka po Červenohorském sedle ve tmě s baterkou a zmrzlým nosem. Směr Vřesová studánka. To bylo vše, co jsem věděl. Kolem byla černo-černá tma a mráz, který štípal. Pak se obloha kolem začala barvit a já byl odměněn jedním z nejzajímavějších a určitě nejdelším východem slunce, jaký jsem kdy zažil. V lednu.
Pohled za milion dolarů
Teď, když to takto vidím pohromadě na jednom kuse papíru, si uvědomuji, že přesto, že je možné srovnávat, je zcela zbytečné porovnávat-přirovnávat. Vše je jedinečné, neopakovatelné a vše má své kouzlo. Co však stojí za to, je se na chvíli zastavit a tuto jednoduchou pravdu, kterou nosíme všichni v sobě, si uvědomit.
Pokud vás můj článek oslovil, propojte se se mnou na Facebooku.
www.facebook.com/JakubKotasPhotography
Chystám celou řadu info článků o fotografování a o tom, jak se dá prodejem fotek živit.
Více fotografií naleznete na mém webu


Láska holubí

18. května 2013 v 0:29 | Eva |  Fotografie a jiné
Včera bylo slyšet z koruny kaštanu holubí namlouvání a dnes se vrátili do loňského hnízda k nám na zahradu do koruny břízy, Holubi hřivnáči. Krasavci, kterým vloni straky požraly mláďata. Držte palce, ať letošní rok dopadne jinak.
Dopolene jsme strávila odbíháním a snahou zachytit jejich vrkání a úpravu hnízda.
Na FB jsem vložila seriál z 35 fotografií ( nemusím je tam zmenšovat jako zde na blogu ).Fotila jsem s rukama nad hlavou, proto jsou některé záběry rozmazané a pak už svítilo do koruny slunce. Holubi si oddechli, protože samička s milým pohledem stále se dívala dolů, co se děje a sameček, ten měl ostrý a přísný pohled a vždycky, když jsem zamířila objektiv, vzlétl o jedno patro výše a přísně sledoval, co se děje. Když se ujistil, že mu nic nehrozí, promenádoval se po větvi tam a zpátky a občas uždiboval listy břízy. Samička v hnízdě sešlapovala větvičky, pak si čistila peří. Na tu dálku jsem mačkala spoušť často jen tak, co vyjde. Holoubci byli stále v pohybu. Udělali mi dnes velikou radost .







Tak ještě jednou, držme jim palce.


Ostaní záběry najdete na mém profilu na FB v albu - Holub hřivnáč u nás

Ze života pampelišky aneb lov na babky

17. května 2013 v 21:59 | Eva |  Fotografie a jiné
Taková babka si zaslouží stejnou pozornost jako sluníčkový květ. Vždyť se na nás tolik smála, sílu rozdávala .Podívejte na její srdce. Taková stařenka milá.


Zafouká vítr, vzpomínka zbyla.




Na první pohled stejné jsou všechny babky...




Vesmír v pampelišce, chmýří vzhůru letí, aby příští rok vyrostly nové děti.


Ze života pampelišky

16. května 2013 v 21:47 | Eva |  Fotografie a jiné
To je ona. Zahradkáři zatracovaná, bylináři oceňovaná, holčičkami milována. Smetance lékařské se půvabně říká pampeliška.


Miluji pampelišky. Teprve letos jsem došla do stádia, že mi už nevadí ani ve skalce do doby, něž odkvetou.




Po letošní dlouhé zimě se asi každý těšil, až se objeví první sluníčka.


Moje oblíbené dvojice.



A také trojice...



Sluší to oběma...



Taková zvláštní odměna - odkvétání...




Pod jabloní květy voní, okvětní kvítek jako bílé psaní pro pampelišku.







A dnešní vítr rozfoukl chmýří dřív, než jsem babku stačila vyfotit.



Představuji Danielu Kunicovou

15. května 2013 v 22:16 | Eva |  Hosté
Jsem ráda, že mohu stránky obohatit dalšími mandalami, tentokrát opět ze Slovenska.
Tvrdšovce, tam je místo, kde mladičká výtvarnice kouzlí pastelkami překrásné mandaly. Formáty různých velikostí, od 25 x 25, 30 x 30 a dokonce i 41 x 41 cm.
Malování se věnuje od dětství a madaly vstoupily do jejího života v roce 2007 a jak už to u mandal bývá, člověk jejich kouzlu propadne, protože mandaly jsou mnohem více než jen dokonalá kresba. Perfektně zvládnuté médium, nános pastelky jako motýlí křídla. Tomuto tvoření předcházelo veliké úsilí, hlavně kresba tužkou a to vše můžete vidět v albu Daniely na FB.
Vybrala jsem několik ukázek a vybíralo se mi opravdu těžko.














Tato poslední mandala je - dnes zveřejněná - a právě ona způsobila, že už jsem déle nečekala a Danielu trošku na dálku vyzpovídala, abych vám mohla ukázat nejen výraznou barevnost, ale také dokonalost formální mandaly.
Děkuji, Danielko, že můžeme sdílet toto andělské tvoření.

Modlitba

15. května 2013 v 11:20 Citáty

...Nechť je toto místo posvátným hojivým prostorem.
Nechť se vše, co se ze mne uvolní, přemění na lásku.
Nechť mám dostatek vůle, odvahy a síly zřít to, co chci zřít,
s jasností, soucítěním a pochopením.
Nechť to, co mi nejvíce prospívá, vyplyne na povrch mého vědomí,
abych dokázal zhojit minulost a navždy žít v lásce...

Susan Greggová v knize ,,Cesta Toltéků" (modlitba)




Kytky - modelky

14. května 2013 v 22:36 | e |  Fotografie a jiné
Kytky - modelky ukazují sukénky. Potom také tvář , jakou měly 9. května.Tak pěkně kolem záhonku dokola.


Vloni měly hořce po dvou květech, letos tři květy. Mám dva trsy a na obou stejný počet květů.


Snad jich bude někdy více.


Sukénky modré. Kdo má rád růžovou?




A žlutá...


Pozdrav Ince s poděkováním.



Přestávka . Pozor - moucha.






Loňské řízky.


Srdíčka v kvítku ukryté , Jájo.


Sasanka - jiný druh, suknička bílá.


Modelky ve výslužbě.



Krasavice lewisie. ne a ne se rozmnožit.Prostě Miss a těch je málo.





A hádánka. Co jsem to zasadila? Opravdu si nemohu vzpomenout. Vistárie, ořešák -takový ten okrasný...Paměť...


Tulipány - umělci

13. května 2013 v 21:05 | Eva |  Fotografie a jiné
Odkvétání není moc veselé, ale patří k životu. Tulipány však dovedou svůj poslední pozdrav pěkně ozvláštnit.


Klavírista


Zpěvačka


Celá scéna


A nebo docela něco jiného...



Chrám...



Jen tak vzlétnout...

Mimosmyslové vnímání, emoce, pokora a esoterika

13. května 2013 v 15:35 | převzato |  Zajímavé knihy, odkazy
Šestým smyslem vnímáme jemnohmotnou realitu. Mimosmyslové vnímání šestým smyslem má širokospektrální rozměr. Jemnohmotné frekvence se ale nedají urvat silou, nevědomým chtěním ani vůli či mysli.Realita kolem nás je složena s mnoha vrstev a je obývána mnoha bytostmi a hmotnými formami. Lidská bytost je jedna z nich. Odlišuje se však od všech ostatních svými schopnostmi i vlastní podobnosti samotnému Bohu. Její znalosti nejsou nejvyšší, ale složka ducha a samotná konstelace tří jejích podstat a schopnost pracovat s frekvenci lásky ji odlišuje a z lidské bytosti tak činí nejzajímavější formu bytí v této realitě. Lidské bytosti jsou velmi zajímavé pro ostatní entity především svou nevědomostí a proto s nimi vstupují do interakci a snaží se je ovlivňovat, komunikovat s nimi či jimi manipulovat.

Duhoví ptáci

13. května 2013 v 15:22 | Eva |  Slova a obrázky

Duhoví ptáci
s delfíny se vrací.
Duhová víla
novou energii probouzí,
pro všechno,
co cítí se v nouzi,
pro život krásný v hojnosti,
pro život žitý v radosti.

E.L.