Únor 2012


Evropský strom roku

28. února 2012 v 16:02 | Eva
Přemýšlela jsem dnes ráno nad tím, zda je správné, že vyhraje jen jeden strom. Že úctu a veliké díky si zaslouží každý strom, i ten nejmenší semenáček na skalisku. Jediné pozitivum hlasování vidím v podpoře žáků školy. Viděla jsem prezentaci jejich práce v televizním pořadu.
Jejich snahu podporovat výsadby vysokokmenů, pečovat o stromy...
A odpoledne dostanu následující e-mail. Proto prosím pošlete dál...

 Evropský strom roku - přeposílací e-mail

Je mnoho krásných vzrostlých stromů díky našim předkům.
Rozhlédněme se ale kolem a můžeme pozorovat, že vzrostlých stromů je neustále
méně a méně.

Žáci ZŠ Skalička podporují myšlenku Nadace Partnerství - vysazovat a ochraňovat
vysokokmenné stromy.
Do soutěže Strom roku ČR proto přihlásili 400 let starou alej ve Skaličce. Po
vítězství v této anketě nyní Skaličská alej reprezentuje Českou republiku v
soutěži o EVROPSKÝ STROM ROKU.

Budeme potěšeni, když Skaličskou alej (strom č.1) na stránkách

www.treeoftheyear.org

svým hlasováním podpoříte a když o této soutěži budete
informovat také vaše známé (mj. přeposláním tohoto e-mailu).

Děkují žáci ze ZŠ Skalička

Hlasovat se může už jen dnes a zítra a prosím, pošlete odkaz těm, o kterých si myslíte, že jsou ochotni hlasování věnovat 5 minut.
 VÍTĚZNÁ STROMOVÁ ALEJ VE SKALIČCE BOJUJE V EVROPSKÉM KOLE ZA ČESKOU REPUBLIKU !

PŘISPĚJTE SVÝM HLASEM A PODPOŘTE VÝSADBU STROMŮ - STAČÍ PÁR MINUTEK VAŠEHO ČASU !!!



Děti, které si ve stínu 450 let starých, krásných, vzrostlých stromů aleje ve Skaličce v Olomouckém kraji chodí hrát, učit se a odpočívat, přihlásily tyto stromy do soutěže "o Strom roku 2011", kterou organizuje Nadace Partnerství. Díky svému úsilí a také knize, kterou o "svých" stromech napsaly a nakreslily, zvítězila tato alej v krajském i celostátním kole. Nyní tato stromová alej reprezentuje Českou republiku v Evropě.

Cílem této soutěže je chránit a podpořit výsadbu nových vysokokmenných stromů v jednotlivých zemích. Každý jeden hlas tak může ovlivnit soutěž a pomoci k výsadbě stromů a tím se podílet na ochraně našeho životního prostředí.

Hlasovat můžete na webových stránkách http://www.treeoftheyear.org/?lang=cs PRO ALEJ VE SKALIČCE - číslo 1
Postup při hlasování:

přejděte na stránku http://www.treeoftheyear.org/?lang=cs kliknutím na obrázek dětí (zde si můžete přečíst pravidla hlasování), zavřete okno, přejděte (pomocí záložky předchozí a další, nebo bílou kuličkou vpravo dole) na obrázek č. 1 - Alej ve Skaličce, klidněte nahoře na PŘÍBĚH STROMU A HLASOVÁNÍ, zadejte svou e-mailovou adresu, zaškrtněte souhlas s podmínkami soutěže, opište dvě slova z bílého pole a klikněte na odeslat. Na Váš e-mail přijde hlasovací odkaz, na který stačí kliknout a Váš hlas bude přičten. Návod, jak postupovat při hlasování, naleznete v příloze.


Více o anketě strom roku naleznete na:




Věříme, že si najdete malou chviličku a svým hlasem podpoříte dobrou
věc !!!
Budeme Vám vděčni, předáte-li tento e-mail také svým přátelům, dětem (do školy) a známým !
KAŽDÝ HLAS MŮŽE ROZHODNOUT !
KAŽDÝ HLAS MŮŽE POMOCI VYSADIT NOVÉ STROMY V NAŠÍ ZEMI !
KAŽDÝ HLAS MŮŽE ZVÝŠIT ZÁJEM DĚTÍ O OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ !!!

Děkujeme, že jste nás podpořili a udělali něco pro naši přírodu...
Děti ze školy Skalička

 

Představuji Radku Páleníkovou

28. února 2012 v 14:31 | Eva |  Hosté
Minulý týden se objevila zpráva, že v Praze už rozkvétají talovíny. A právě ta malá žlutá sluníčka, která už v únorových dnech vystrkují hlavičky, mě virtuálně seznámila s paní Radkou Pálenikovou.
Krásně napsané povídání nejen o původu drobné hlíznaté kytičky,


která rychle rozkvétá, ale take odkvétá, článek s mnoha informacemi, řekla bych přímo odborný, ale pojatý tak lidsky, "čapkovsky" - nu, ani citace z Čapkova Zahradníkova roku neschází.


Pak zjistím, že stránky obsahují 338 fofotografií motýlů,361 rotlin, 73 savců, 169 ptáků, vážky, pavouky, krajiny i města.
A k tomu všemu povídání psaná srdcem.
Dočítám se, jak je to s kosem, že dříve nebýval blízko našich obydlí, dovídám se " jakou má kos povahu".


Nejraději bych převzala všechny ty motýly a kytky a listovala a listovala - klikala a klikala.
Zvu vás tedy k prohlídce nádherných záběrů , k nevšední četbě článků. Za tím vším se skrývá nespočet hodin práce, hledání a určitě kilometry ušlé za "lovem" motýlů.
Děkuji paní Radce za její krásné webové stránky.



Ochránce

27. února 2012 v 20:04 | Eva

Stanislav Motl, Strážce brány

25. února 2012 v 18:54 | video |  Zajímavé knihy, odkazy
Krásné video se Stanislavem Motlem, záhadologem, historikem, spisovatelem, dobrodruhem, novinářem najdete na Cestách k sobě.
Poutavé vyprávění příhod, které vedly k napsání několika titulů knih.Video trvá 96 minut, ale stojí za to poslouchat člověka vyrovnaného, skromného, znalého...Doporučuji.

Setkání s Láskou

25. února 2012 v 15:47 | Eva |  Slova a obrázky

Ve chvílích ticha,
ve chvílích ztišení,
ve chvílích smíření a naslouchání věčnosti,
v odlesku křišťálu potkáváš Lásku.
Čistá jak křišťál sám,
hřejivá jako slunce
podává ti ruce.

E.L.





Minerál čtvrtý

24. února 2012 v 17:31 | Eva
Čím dál více se mi líbí, jak hezky vnímáte "minerály" a pomáháte utvářet tyto stránky. Před námi je víkend a já přikládám další.


Zdá se, že je pro tyto dny velmi důležitý.
Hodně inspirace vám všem, víte jaký minerál já jsem ?

Vzkaz a videa

24. února 2012 v 10:09 | Eva
Stále se na blogu občas stane, že se míchají videa a neodpovídají pojmenování článku. Docela mě to mrzí,ale zatím s tím "blog" nedokáže nic udělat. Zkuste si prosím vždy kliknout v nadpisu na rubriku videa a měla by se vám vždy objevit nabídka.
Občas dostanu vzkaz zaslaný "okénkem Vzkazy", ale pokud tam nenapíšete svoji e-mailovou adresu, nemohu vám odpovědět.
Většinou je v nich položena otázka na ceny obrazů. Odpovídám na konkrétní požadavek e-mailem.
Budu se snažit informace nějak zpřístupnit, ale zatím řeším ,jakým způsobem. Nechtěla jsem, aby stránky byly jakýmsi "obchůdkem", jen jsem měla potřebu vám nabídnout z mého tvoření, protože obrázky mají jít do světa , mají si nalézt svého majitele. Doposud se tak dělo.
Galerie 2 - zde se jedná o autorské tisky na plátně - napnoto v rámu ( dá se přímo zavěsit na zeď) - rozměry většinou 43 x 62 cm. Zde je možnost mít kopie formátu A 4, které jsem opatřeny paspartou a sklem.
Kresby a mandaly - originály nebo kopie jsou formátu A4 , rovněž ve skle s bílou paspartou.
Pište prosím na emailovou adresu - viz kontakt.

Jarní relaxace

23. února 2012 v 19:45 Videa

Netřesk a....

23. února 2012 v 17:18
Několk netřeskových hvězd a trošku čmelačího tepla...



Miluji netřeskovou krajinu...." A já čmeláky k tomu ."



Hvězdný třpyt padá do okvětí a čmelák v jeho objetí "nasává a nasává "


Z každého pohárku chce ochutnat a přelétá rychlostí závratnou.



Pozdrav z jedné zahrádky.

22. února 2012 v 23:20 | Marie |  Fotografie a jiné
Tato krásná lilie vykvetla na zahradě paní Marie Vopelkové, jejíž blog nese název Žena ve světle.
Děkuji za zaslání.


Mandala - Jarní

22. února 2012 v 23:01 | Eva |  Předlohy
Zavolejme jaro...Jak jinak než s pastelkami s vděčností k prastarému květu života, jež je základem všeho.


Lilie

22. února 2012 v 17:13 | Eva |  Fotografie a jiné
U nás na zahradě lilie neroste. V loňském červenci jsem ale měla možnost projít s jedním květem zákoutí textur listů.


Na slunci v klokaní trávě


V polostínu azalky...


Krása pestíku...


Nedočkavé tyčinky - jen se rozprášit...



Blíž oblázkům a astrám...


Dokonalost posvátné geometrie...


Tuto poslední fotografii jsem včera vložila na zeď Ady Balové na FB, chtěla jsem ji jen pozdravit, popřát sílu.
A pak následovla smutná zpráva, že Ada ráno odešla.
Lilie od léta čekaly ve složce, nevím proč, možná právě proto, že všechny patří Tobě - Aduško - na cestu. Měla jsi je ráda... ozýval se v nich harfy tón, který tě doprovázel v denním životě. Právě od tebe vím, že lilie patří svatému Antoníčkovi a že když něco nebudu moci naleznout, když někam založím věc, když ho požádám, najdu ji hned.
Možná právě on mě včera zavedl do složky, abych vytáhla fotografii a poslala jí Tobě.
Dnes ti posílám pozdrav na cestu.
Tak jako lilie na obrázcích hledala světlo v zahradě, odrážela stíny svého nitra, ukazovala , jakou posvátnost v sobě květ skrývá a možná něco víc, ty jsi nás obohacovala svým moudrem, povzbuzovala jsi mě svými komentáři a e-maily a tóny tvé harfy ladily duše lidí v koncertních sálech.
Děkuji, že jsem tě poznala, děkuji za vzkaz, který jsem včera v noci obdržela..
Je plný naděje .
Tento článek je věnován paní Adě Balové, harfistce Janáčkovy filharmonie v Ostravě.

Zapomenutý nejen ve složce

22. února 2012 v 11:35 | Eva |  Fotografie a jiné
Vzpomenete si, kolik jste v letošní zimě potkali sněhuláků?
V mém dětství stáli na každém rohu jen co napadl první sníh. Časem pak dostávali podobu všelijakou , tvoření ze sněhu snad přetrvalo nějakou dobu občas někde na školním hřišti, pokud na ně zbyl čas.
Volný čas dnešních dětí je tráven spíše u počítače .Kdepak ven a válet sněhovou kouli... to snad jen mini, ohnout se hodit po holkách a rychle domů k monitoru.
Škoda. Sněhuláci mají svoje zvláštní kouzlo. Možná už jen pro nás starší. Začínají se řadit mezi zapomenuté.
I v mé složce zůstal jeden. Jakmile napadne první sníh, objeví se u nás na zahradě. Pokaždé má jinou tvář podle toho, jaká maličkost je nablízku. Náš dědeček vždycky překvapí. Vytratí se z domu a pak nás zavolá. Pracuje sám, protože vnučka sedí kde? U počítače. Možná se mýlím a právě na tomto výtvoru se podílela.


Ale sněhulák z minulého týdne, toho jsem nestačila vyfotit. Krásná sněhová čepice " šiltovka" mu začala tát v poledne a po tvářích mu stékaly slzy asi proto, že nebyl tolik obdivován. Proč jen ho děda staví, když se má oteplit?
Kuk z okna: " Jo, dobrý, hezký..." a zpátky k počítači. Sněhulákovi se z "obdivu " zatočila hlava a odpoledne se zaklonil tak, že očima koukal vzhůru do oblak, jestli náhodou nespadne další vločka. Vločka nespadla, ale upadl on.
Upadl v zapomnění, chudák.
A ten první letošní zimy?


Ten měl také krátký život. Že by pro tu pomíjivost sněhuláčího bytí upadá v zapomenutí " dobrácký sněhulák" ?


Opál

20. února 2012 v 20:49 | Eva |  Slova a obrázky
Země opálu?...


Ohlédnutí 2

20. února 2012 v 17:34 | eva a kol. |  Kursy a semináře
Děkuji Zuzce Muchové a Aničce Kazické za zaslané obrázky.
Dokončení linií v černém provedení si vyžádalo hodně trpělivosti.




A trošku jara...

Všem vám přeji hodně inspirace a těším se na další vaši tvorbu a nápady.


O Lorně Byrne

19. února 2012 v 18:22 | z e-mailu
Drazí přátelé,

Píšu vám, protože jsme udělali titulky k dalším dvou videím od Lorny.
Naposledy, když jsem vám je posílal, mi nedošlo, že ne všechny napadlo,
že k videu jsou samozřejmě české titulky. Pokud se vám nezobrazují,
musíme kliknout vpravo dole na znak CC a titulky se vám spustí.

Můj šikovný přítel Pája si dal práci a udělal české webové stránky
zasvěcené Lorně. Vím, že mnoho z vás není na facebooku, a proto jste do teď
nemohli sledovat všechny novinky a věci, které od Lorny překládáte.
Teď už budete moct. Prosím přepošlete tento link všem lidem,
kteří by o něj měli zájem.

Lorně vyšla ve čtvrtek 3. kniha, jmenuje se Poselství naděje od andělů.
Díky tomu, že jsem si nedávno koupil čtečku elektronických knih,
jsem si jí mohl koupit a přečíst hned ve čtvrtek. Je hezká jako předchozí,
i když ty první dvě se mi asi líbily trochu víc. I ta třetí je dobrá, ale ve srovnání
s těmi předchozími je trochu "vlažná". No, počítám, že pokud bude Knižní Klub
bleskyrychlý jako u druhé knihy (Schody do nebe), dočkáme se českého vydání
někdy před Vánocema 2013 :-(

Zde je odkaz na naší novou stránku:


Určitě se podívejte do záložky VIDEA, kde jsou nová videa s titulkama.
A také mrkněte pod NOVINKY, kam jsme včera přeložili (přepsali z audio)
nedávný rozhovor Lorny v jednom irském rádiu.

Přeji vám všem krásnou neděli a hezký vstup do nového týdne a doufám,
že vás příspěvky od Lorny potěší a zvednou vám náladu.

S láskou,

Honza

P. S. Znovu připomínám, že druhá kniha Schody do nebe by se měla dát už koupit všude v ČR,
tak pokud ji ještě nemáte, určitě vám ji ze srdce doporučuju.

Společnost pro zvířata

18. února 2012 v 22:17
Krmte ptáčky, potřebují také vodu
Zvířata jsou vyčerpaná
Je velmi tuhá zima, volně žijící zvířata jsou vyčerpaná.
To nejmenší, co můžeme udělat, je krmit volně žijící ptáky: do krmítek, na římsy, na
balkóny, ...
Potřebují také vodu - na pití. Do misky ji nalijte teplou - osolenou (nezamrzne), doprostřed
vložte kámen - kamínek, pro lepší přístup, prevenci namočení a lepší stabilitu. Každý den
vyměnujte.
Máte-li zahradu, kůlnu, přístřešek, jste-li u pole, louky... poskytněte ptákům a dalším zv. také
seno, slámu a pod. Je to podklad, který déle drží teplo. Dále zbytky ovoce, zeleniny i
nezkažených potravin.
Zvířata jsou zoufalá, hledají pomoc u našich příbytků.
Čím krmit a jak pomoci volně žijícím zvířatům naleznete zde: www.zvirevnouzi.cz.
Níže pár základních informací o krmení ptákům:
semena - především slunečnice, drcený oves, len, proso, semínka trav a bodláků přilákají
vrabce, zvonky, stehlíky a sýkorky. Semena rostlin svou energetickou hodnotou nejvíce
podobají přirozené potravě ptáků,
rozdrcené ovesné vločky,krupice, hrubá mouka zapražená na tuku
rozdrcený jemně nastrouhaný tuk
zadina - odpad vznikající při úpravě obilí (možno získat od zemědělských podniků většinou
zdarma (vhodné pro zrnožravé ptactvo)
ovoce a bobule (jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu či svídy),
tukové směsi, které získáme vyškvařením loje a následným smícháním s olejnatými semeny
(např. slunečnice) nebo ovesnými vločkami, krupicí, hrubou sojovou moukou, ale i
strouhankou (vyvarujte se strouhanky z tukového pečiva, které se rychle kazí a žlukne). Směs
pak za tepla plníme do různých k zavěšení vhodných nádob, ze kterých je ptáci postupně
zespodu uzobávají,
vedle tukových směsí lze zavěšovat, převážně pro sýkory, kousky syrového loje či sádla.
Nezávadné kuchyňské odpadky jsou také vhodným krmivem, protože v takové době ptactvo
neodmítne skoro žádnou potravu,
k rychlému nakrmení (např. na okenní římse, kam již ptáci chodí) jsou vhodné malé kousky
libového masa,
ptáci velmi uvítají nezamrzlou vodu (jako zdroj uhašení žízně, ale i pro koupání),
v obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro krmení ptáků.
Zdroj: zvirevnouzi.cz
Zde je ke stažení praktická brožura: Pomoc zvířatům z naší přírody v nouzi.
http://eagri.cz/public/web/mze/ochrana-zvirat/ochrana-zvirat-obecne/stradajici-zvirata-co-snimi-
dělat
Společnost pro zvířata

Minerál nejen na neděli...

18. února 2012 v 21:12 | Eva |  Slova a obrázky
Uhádnout moje jméno bude dnes velmi snadné.
Jsem minerál mnoha krás a jedna z nich dříme v každém z vás a nikdy neuvadne...


Modlitba vděčnosti

18. února 2012 v 20:43 | z e-mailu

Modlitba vděčnosti


"Dřív než se lotos stane lotosem, musí se prodrat bahnem."

Děkuji za možnost žít na této planetě a podílet se na této skvělé době.
Uvědomuji si, že ne každý dostal takovou šanci. Je to mé rozhodnutí být
zde. Vystáli jsme si velkou frontu, abychom tady mohli být....
Slibuji, že nepromarním potenciál svého života a budu žít a konat ve jménu
Lásky a Radosti. Naučím se vesmírným i Božím a pozemským zákonům, budu
milovat Matku Zemi, neboť Ona je nyní mým domovem, budu milovat i každou
bytost na Ní, neboť každý je mým bratrem a mou sestrou. Je mým posláním
chránit a opatrovat Matku Zemi a spolu s Ní a mou lidskou rodinou vytvořit
ráj na zemi.
Věci, které se nyní dějí, jsou velkolepé a já nebudu plýtvat svou energií
na strach a obavy, neboť vše je v naprostém pořádku. Velká hra se blíží do
finále, všichni hrají podle pravidel, všichni hrají skvěle a já jim za to děkuji.

Děkuji za to dobrodružství, které můžeme všichni prožívat. Nenechám se již

oklamat svými protihráči a budu si udržovat Pravdu a Lásku ve svém srdci,

nikdo už mě nedokáže zmanipulovat k pochybnostem a strachu.
Jsem Věčnost a jako věčné vědomí odevzdávám všechny své strachy a
potřeby...
Probouzím Léčitele i Učitele ve mně. Dovoluji si býti Žákem. Přijímám
vesmírnou hojnost a štěstí. Probouzím tvořivou sílu ve mně. Otevírám své
srdce a pozvedám Pochodeň, nechť mé Světlo zažehne jiskry v srdcích všech
lidí, nechť mé světlo pohladí Matku Zemi, nechť mé světlo potěší Vesmír.


Já jsem .... Anamel, hvězda zrozená z Boha...


Kdo jsem, co jsem...

14. února 2012 v 15:44 | Eva |  Slova a obrázky

Dnes nejsem číslo, jsem minerál malý, který už v dávných dobách znali..
Možná jsem přišel uzemnit Tebe, abys mohl výše vzlétnout a vidět jasnější nebe.
Možná jsem...

Všechno je dobré

12. února 2012 v 19:25 | Iva Adamcová |  Videa
Přednáška na téma " Všechno je dobré " - 1.část. Pokračování na You Tube.
Klik na You Tube a zadat jméno Iva Adamcová., pokud se vám neobjeví další části automaticky.


Jezera , jezírka

8. února 2012 v 16:47 | Eva
Jezírkovou jsem si schoválala na " někdy". Dokonce když jsem dnes mluvila s bytostí mě drahou o obrázku, byla jsem přesvědčena, že zatím počkám.
Na FB jsem ale za okamžik uviděla video a synchronicita, s níž se , myslím, všichni dnes často setkáváme, dala povel jiný.




Pokračuje odhalování...

7. února 2012 v 20:05 | Eva |  Slova a obrázky
Ještě jsem neprozradila název obrázku z minulého týdne. Možná tak učiním některý den v komentáři, ještě nevím.
Líbí se mi ponechat vše vaší fantazii, proto jsem se rozhodla dnešní obrázek přidat do vlny " odhalování ".
Jsem minerál, jsem kamínek který...
Pro Tebe možná kapka rosy\, která slunce o šaty prosí.
Jsem...


Automatická kresba a harfa živě

6. února 2012 v 20:14 | Eva |  Automatická kresba
Harfa se opět rozezněla na seminaří automatické kresby pro každého v plzeňskév vzdělávacím středisku Carpe Diem.
Hudba ke kresbě patří, živá, to je komfort... :-)



Další skladby a podněty najdete na stránkách Artrelaxu.

O dobrotě

5. února 2012 v 22:27 | Jan Menděl
Proč je heslo "Za dobrotu na žebrotu" tak oblibené? Nebo "Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán"? Proč se zdravá dobrota vytratila z našeho každodenního života? Když jde člověk po ulici, naráží při nejlepším jen na otupělou ignoraci, v horším případně na agresivní hloupost. Když nás někdo venku jen tak osloví, byť by jeho záměr byl zcela nevinný, jako třeba zeptat se na to, kolik je hodin, automaticky přeskočíme do obranného režimu a už si připravujeme možný protiútok. O ochotě prodavaček, číšníků a třeba ještě doktorů ani nemluvě. A pokud je na nás někdo někde opravdu milý, okamžitě (a bohužel právem) očekáváme nějaký háček, nějakou levou.

Peníze zkorumpovaly většinu lidí, kteří nasáli jejich vůni, a ti, co je nemají, se po nich pachtí nebo je alespoň hořce závidí těm, co je mají. Nejúspěšnější v dnešní společnosti jsou bezpáteřní svině s ostrými lokty, a nebo vychcánkové, kteří se sice tváří, že jim na penězích nezáleží, ale každý jejich krok a každý jejich čin je spočítán a naplánován tak, aby jim pomohl k více penězům, případně příležitostem, jak je získat. I lidé, kterým na penězích tak nezáleží, ale chtějí se vyšplhat výš v tom, co dělají a co je baví, jsou nuceni hrát hru vlezdoprdelství, dopostelílezení a úsměvné bezohlednosti. Tak jako v dávných časech byli na vrcholu opravdu ti, co něco uměli, a jejich umění, práce a píle je vynesly na vrchol, tak dnes jsou navrcholu ti, co jednoduše umí dobře lézt vzhůru. Je jich tolik a jsou tak agresivní, že ten, kdo chce jít stejným směrem jako oni, se buď musí přizpůsobit (jsi-li v Říme, chovej se jako Římané), nebo ho za chvíli skopnou, případně těm nad nimi se nebude líbit, a tak ho nepustí dál.

Jen velmi velmi zřídka narážíme v různých oblastech na lidi, kteří si udrželi čistou nezištnou dobrotu a už z jejich očí je vidět jejich ochota pomoct a udělat dobře svoji práci, aniž by tato ochota byla poháněna pouze vidinou odměny. O tom, že to takoví lidé mají v životě mnohem těžší než ti zmiňovaní vychcánkové a bezpáteřníci, není pochyb. To je bohužel holá skutečnost dnešní společnosti - kdo je hodný, poctivý a upřímný, má to mnohem těžší než ten, kdo není. Ale teď se dostáváme k tomu velkému ALE! Lidé zapomněli to, co nás učily pohádky a co ještě hodné babičky a dědové vštěpovali svým vnukům a vnučkám: buď dobrým člověkem, protože jak zaseješ, tak sklidíš. S poctivostí nejdál dojdeš. - A dojdeš? Dojdeš! Možná ne na ministerstvu, v modelingu nebo v tvojí stávající firmě, ale v životě, na kterém opravdu záleží, ano. Až jednou tvoje tělo vypoví službu a ty půjdeš zpět, odkud jsi přišel, byl-li jsi poctivý, půjdeš daleko a vysoko. Byl-li jsi zmrdík, daleko se nedostaneš. V naší společnosti se věří, že to, co ti neprokážou, jsi neudělal, a že to, co jsi udělal, ale není vidět, jako bys neudělal. To, že naše současná společnost ztratila zábrany a morálku, neznamená zdaleka, že jí ztratil i duchovní svět, z kterého jsme vzešli a který s naprosto dokonalou přesností řídí a udržuje náš svět v pohybu. Ve vesmíru, jehož jsme součástí, se zákony nikdy nemění. Z pohledu našeho starého vesmíru, je naše společnost jenom blboučké rozívené děcko, které si myslí, že může cokoliv, protože se ještě dostatečně nespálilo nebo si nenatlouklo. Možná že vesmírné zákony nefungují s takovou rychlostí, na jakou jsme si v životě zvykli, ale fungují stoprocentně a neodvratně. Možná se nám jeví, že ten či onen žije roky nepoctivým životem, obírá ostatní a uzurpuje na nich ve svůj vlastní prospěch, aniž by se mu kdy přihodilo cokoliv špatného. Ale vidíte snad do duše takového člověka? Víte, jak takový člověk spí? Co ho pronásleduje ve snech, jaké nemoci se pomalu ale jistě tvoří v jeho těle a jaká budoucnost se pro něj připravuje? Navíc podle moudrých a zkušených duchovních učitelů platí jedna věc: čím je člověk nižší a přízemnější, tím pomaleji se na něm projevují zákony karmy, avšak tím hrubší a vehementnější je jejich dopad ve chvíli, kdy konečně udeří. Dnes a denně vídáme v médiích srdceryvné příběhy "nevinných" lidí, které stihla velká tragédie nebo utrpení, a hřmíme plni pobouření se vztyčenou pěstí k nebi dotazujíce se "Kde byl Bůh, když se těmto lidem dělo bezpráví? Kde byli andělé, když se na nich páchala zvěrstva? Kdyby existovala spravedlnost, tak by se tohle nikdy nestalo" atd. Kdybychom jenom viděli, co dnešní nevinné oběti páchaly v minulých existencích, kolik zla, utrpení a bolesti způsobily. Kdybychom to všechno viděli a věděli, ušetřili bychom si dech a s tichou pokorou bychom vzdávali respekt Inteligenci, která řídí náš svět. Tím samozřejmě v žádném případně nenaznačuji, aby se lidé odvraceli od trpících s výmluvou, že si to stejně zaslouží. Jen chci připomenout, že pokud něčemu nerozumíme, neznamená to ještě, že se zatím seskrývají hluboký smysl a spletité souvilosti.

Je mnoho lidí, kteří jsou dobří a hodní, ale bojí se to projevit. Zkušenosti je naučily, že světská spravedlnost ne vždy oplácí dobro dobrem, a tak se radši stáhli a stali se z nich neteční pozorovatelé, kteří se raději nezapojují, aby nedostali přes prsty. Ale copak to v nějaké pohádce mělo kdy dobro snadné? Dobru vždycky odporovalo zlo a kladlo mu překážky! Zlým pohádkovým postavám šel vždy osud na první pohled na ruku, zatímco těm dobrým házel klacky pod nohy. Ale na konci? Na konci bylo zlo vždy potrestáno a dobro odměněno. Drtivá většina lidí se nad pohádkami usměje a s lehce arogantním nádechem dodá, že realita bohužel není pohádka. Ale opravdu ne? Jen hlupáci věří, že pohádky si někdo vymyslel, aby zabavil děti. Pohádky jsou plné nadčasových lidských příběhů o životních zákonech a souvislostech. Proto se uchovaly tak dlouho, aby nám i v nejtejmnějších dobách připomínaly pravdy, na které nesmíme nikdy nezapomenout.

Nebuďme jen pasivními pozorovateli a konejme dobro tak, jak nejlépe dovedeme. Nemělo by to být plánované a mechanické dělání dobrých skutků. Není důležité, co uděláme, ale jak to uděláme, a s jakým přístupem. Cokoliv uděláme upřímně a ze srdce, nese v sobě paprsky světla a vibrace dobra, i kdyby to byla jen bramborová polívka. Vstoupíme-li do nového dne připraveni udělat něco dobrého, naskytne-li se příležitost, můžeme si být skoro jisti, že se naskytne. Musíme mít ale oči otevřené a dívat se jimi ven!

Jednou jsem vystoupil z metra a řadil se do fronty před eskalátor, když jsem uviděl starou sehnutou babičku, která za sebou táhla vozík a nevěděla, jak má nastoupit na rychlé jezdicí schody tak, aby neupadla. Dav lidí zuřivě spěchajících domů babičku obcházel a z nemála z nich vyzařovalo rozčílení nad tím, že jim blokuje cestu a že se jí musí vyhnout. Ti ostatní si jí možná ani nevšimli, nebo ji prostě ignorovali. Když jsem se k ní dostal, zeptal jsem se jí, jestli jí můžu pomoct. Musel jsem se k ní sehnout, aby mi viděla do obličeje. Řekla, že ano a dala mi hned instrukce, abych šel s taškou před ní. Nakonec vyšlo najevo, že jedeme stejným autobusem, tak jsem jí ještě pomohl s taškou do autobusu i z něj. Babička byla upovídaná a celou cestu v autobuse (asi 8 minut) mi vyprávěla, nakonec mi dala za odměnu za mou ochotu tři jablíčka ze zahrádky, které měla v tašce :-) Stará paní byla trochu nahluchlá a tak poměrně křičela, když mi vyprávěla, a já musel na ni křičet zpátky, aby mě slyšela. I když to byla moc milá a hodná paní, na tvářích spolucestujících byly vidět znechucené výrazy, které neskrývaly, jak moc jim lezeme na nervy. Byli to ti samí lidé, kteří před tím paní jednoduše obešli, když zápolila s eskalátorem. Asi za týden se ta celá scéna opakovala, úplně na stejném místě jsem ji viděl, jak se blíží k eskalátoru. Tentokrát jsem k ní šel už jako starý známý.

Před pár lety jsem byl svědkem zvláštní situace, na kterou jsem nebyl vůbec připravený. Stál jsem v jednom občerstvení, kde měli hrozně dobrou dršťkovou polévku, a jak jsem jí jedl, vešla dovnitř zvláštně oblečená žena středního věku a velmi nejistě, beze slov ukázala na jednu plněnou bagetu. Paní prodavačka jí bagetu podala a žena (která evidentně nebyla Češka) se velmi nesměle snažila gesty naznačit, jestli si bagetu může vzít. Nechtěla ji ukrást, jen velmi pokorně naznačovala, jestli by jí mohla dostat. Prodavačka na ní chvíli nechápavě koukala, a když jí došlo, co se ta žena snaží říct, začala hystericky křičet "No to né, to musíte zaplatit, to nejde, počkejte, to musíte zaplatit!" Paní smutně sklopila oči, klidně jí vrátila bagetu a odešla. Celá scéna byla tak zvláštní, že i mně trvalo chvíli, než jsem pochopil její význam. Když mi došlo, že jsem té prodavačce mohl říct, ať jí tu bagetu klidně dá, že jí to zaplatím, byla už žena dávno pryč. Tak moc mě to mrzelo, že jsem nezareagoval rychleji, a zařekl jsem se, že jestli někdy uvidím někoho, jak žebrá o jídlo, koupím mu ho. Za nějaký čas po tom jsem si zašel na rychlou večeři k McDonaldu na Václaváku. Když jsem odcházel, srazil jsem se s jedním přiopilím bezdomovcem, který šel po schodech nahoru. V tu chvíli mi problesklo hlavou, že jde vybírat odpadkové koše se zbytky jídla. Už jsem byl venku, když se mi vybavila scéna z bistra a můj slib, který jsem dal sám sobě. Bylo mi trošku trapně jít za tím pánem, ale překousl jsem to a "došel" jsem si pro něj. Zeptal jsem se ho, jestli má hlad, a když řekl, že má, posadil jsem ho u jednoho stolu a došel mu koupit něco jídlu a pití, pak ho tam nechal a odešel. Pocit, který jsem u toho cítil, asi není potřeba popisovat.

Tyhle dva příklady tu neuvádím proto, abych se předvedl, jak šlechtné mám srdce, ale proto, abych dodal odvahu a inspiraci těm, kteří se možná občas bojí něco takového udělat, protože si myslí, že na ně budou ostatní divně koukat, nebo z nějakého jiného absurdního důvodu. Ano, lidé se na vás budou opravdu možná divně koukat, což jen dokazuje, v jak smutném stavu je tahle společnost. Pokud někdo vykročí z davu a udělá něco neobvyklého (milého), ostatní na něj zírají jak na zjevení. Ale tím se přece nenecháme zastrašit! Jsem si jistý, že každý člověk, který udělá něco dobrého, něco, co se už dnes nedělá, může tím dodat odvahu někomu, kdo podle jeho příkladu někde jinde příště udělá něco podobného. Každý den se nám naskýtá mnoho příležitostí, kde maličkostí můžeme udělat malý dobrý skutek. Neděláme to proto, abychom si naleštili karmu, ale protože udělat něco dobrého plodí dobro na všechny strany a zanechává v nás nepopsatelně krásný pocit. Navíc jak píše Lorna Byrne ve svých knihách, nikdy nevíme, co náš skutek může způsobit. Žena, která má nutkání usmát se na cizího mladíka, který sedí opodál na lavičce a dívá se jejím směrem, netuší, že mladík se toho dne rozhodl ukončit svůj život, a že její úsměv, který mu připomněl úsměv jeho tragicky zesnulé matky, mu přijde jako znamení od ní z nebe, aby to nedělal, a že svým úsměvem změnila tok jednoho lidského života. A takových malých a přesto významných souvislostí existují miliony. Člověka, který je ochotný být dobrý a udělat něco milého, osud vždy přivede na místa k lidem, kde může pomoct a být tak prodlouženou rukou boží. To, že mu tu osud jednou náležitě oplatí, není potřeba zdůrazňovat.

Dobré skutky se dají dělat i v duchu. Když víme o někom, že je nemocný, můžeme na něj v dobrém pomyslet a popřát mu uzdravení nebo za něj říct malou modlitbu. Já vím, že lidé mají mnohokrát pocit, že pokud nemohou přímo zasáhnout, jsou bezmocní, ale tak to není. Pomyslíme-li v dobrém na nějakého člověka, živého či mrtvého, jeho duch naši myšlenku okamžitě ucítí, a i když si snad neuvědomuje, co se děje, naše modlitby za něj (ať už mají jakoukoliv formu) působí jako kapky svěží vody na tváři nemocného zmítajícího se v horečce. Z vlastní zkušenosti vím, že někdy můžeme pomoci na dálku člověku, kterého jsme ani nikdy nepotkali, ale pokud se rozhodneme na něj myslet a vysílat k němu svoje paprsky dobra a uzdravení, náš čin je srovnatelný s pomocí, kterou můžeme někomu poskytnout ve fyzickém světě. Na tomto místě bych ještě rád zmínil případy sebevrahů. Netvrdím, že přesně vím, co se děje po smrti, ale vnitřně tuším, že lidé, kteří si ze zoufalství sáhli na život, neprožívají po smrti dobré chvíle, a často celé roky (pouze v našem časovém měřítku) bloudí v temnotě a utrpení. Pokud se za takového člověka modlíme, pomáháme mu najít cestu zpět ke světlu a zmírňujeme jeho bolest. Pod modlitbou mám na mysli jakokoukoliv formu pozitivní představy o něm, prodchutnou dobrou vůli a ochotou pomoct.

Naše společnost je v politováníhodném stavu. Přesto je vidět, že se cosi mění a z řad lidí vyvěrá čím dál víc nespokojenosti a ozývá se sílící hlas po změně k lepšímu. Jenže protestovat a bouřit se nestačí. Pokud chceme žít v dobrém světě, není jiné cesty než začít u sebe. Musíme pustit zábrany a přestat se bát projevit dobro, i za cenu toho, že se spálíme. Světlo dobra je nakažlivé a je vidět (ve tmě) do dálky. Čím více světel bude svítit, tím více světel se rozsvítí a bude následovat. Dobro se zase jednou ujme svého vítězného postu a pokud ho chceme vidět vládnout, musíme pro něj volit.

S láskou,

Jan Menděl

Clematisel

5. února 2012 v 21:43 | Eva |  Slova a obrázky

Poděkování všem plamínkům...

Moudrá slova k roku 2012

4. února 2012 v 17:27 | z e-mailu


Každý, kdo očekává v roce 2012 nějakou apokalypsu, se jí doopravdy dočká. APOKALYPSAje totiž slovo řeckého původu, ale neznamená katastrofu či zničení, nýbrž ZJEVENÍ či ODHALENÍ. A k tomu tento rok opravdu dojde - vlastně již nějakou dobu dochází.
I letos se dozvíme věci a skutečnosti dosud utajované, odhalíme lži a podvody, a tím nastartujeme změny v uspořádání společnosti a současně změníme svoje myšlení ze sebestředného "já - dobro pro mne" na vyspělejší "MY - konání pro Celek".
Zbavíme se tak starých dogmat a sobeckých modelů chování. Lidstvo nepochybně vstupuje do historického momentu, kdy ani největší skeptici nemohou popřít, že se na planetární úrovni cosi děje a že to má vliv na transformaci vědeckých paradigmat. Nastávají monumentální změny, ohlašující konec jedné reality a počátek nové éry. Naše letopočty ve vesmíru neplatí....
Fyzický konec světa, jak jej ukazují sci-fi filmy, tento rok nejspíš opět nenastane. Vesmíru je úplně jedno, jakým způsobem u nás počítáme čas.
My máme rok 2012, ale třeba Židé mají letos rok 5773, Číňané 4709, muslimové 1434,...... Nový rok dokonce ani nezačíná na celém světě ve stejný den.
Gregoriánský kalendář sice počítá Nový rok od 1.ledna, ale pravoslavná církev jej má až 14.ledna, Číňané, řídící se astronomickým lunárním kalendářem, ani nemají stanoveno pevné datum - jen vědí, že to bude někdy mezi 21.lednem a 21.únorem.
Totéž se týká i různých věšteb o zániku světa. Jeden jsme měli očekávat už v roce 2000, ten další je podle indických pramenů ohlášen na rok 2046, kdy má kolem naší planety přeletět vesmírné těleso, které probudí spící sopky vyvolá zemětřesení a záplavy. Tak, a teď si tedy vyberme...


Co nám přinese rok 2012 ?


Tento rok je pod vlivem planety Merkur a z numerologického pohledu jej provází číslo 5 (= prostý součet cifer v letopočtu), které představuje rychlé změny a potřebu pohybu vpřed / (stejně jako symbolizuje samotný STŘED, neb stojí uprostřed číselné řady 1-9, tedy symbolizuje i přítomný potenciál naší vnitřní stability - pozn.překl.) /.
Tato energetická vibrace bude mít nesporný vliv na uspořádání společnosti, ale též na vztahy a zdraví. Můžeme prožívat každý moment, jako by byl ten poslední. Lidská civilizace se totiž ocitla v globální ekonomické krizi, a to i navzdory tomu, že se celá století snaží o ekonomický růst./ Ani růst však nelze donekonečna, nic neroste až do nebe... /
Finanční systém kolabuje a peníze ztrácejí svoji původní hodnotu, takže lidé začínají zjišťovat, že systém, v němž žijeme, už nefunguje.
Z toho vzejde pád politických systémů a právě proto se musíme starat o svoje zdraví - tělesné i duševní - abychom tomu dokázali čelit. Toto napětí a ztráta iluzorní stability rovněž způsobí rozpad slabých a nevhodných partnerství a manželství. Všechno nefunkční a nekompatibilní, bez možnosti pozitivního vývoje, se rozpadne, aby se mohla vytvořit nová, vhodnější a zdravější spojení.
Samozřejmě, že tolik zásadních změn vyprovokuje všechny materialistické mocipány k tomu, aby se jakýmkoliv způsobem udrželi na trůně a své "otroky" v práci.
Všichni, kdo žili na úkor jiných, se budou cítit natolik ohrožení, že se budou snažit potlačit všechen pohyb vpřed, omezováním masy lidí, a odstraňováním důkazů i svědků, kteří jim už vidí do karet. /(Podobný jev se může projevit i v nerovných vztazích, kde jeden je příliš dominantní a nehodlá opustit svůj post ve prospěch rodiny na úkor svých vlastních potřeb). Z toho vyplývá vždy omezení skutečné svobody, likvidace silných individualit a snaha o kontrolu informací v médiích. Často nám budou podsouváni neviditelní nepřátelé nebo neexistující problémy, abychom sešli na nesprávnou stopu a hierarchie moci tak získaly čas na vykonání svých plánů.
Je třeba si dávat pozor i na různé technologie, jako jsou čipy, GPS, memory-sticky, značkovací a jiné nanotechnologie, moderní mobily a pod., protože všechna tato zařízení mohou posloužit k monitorování Vašeho vlastního života.
Rovněž přechod na další bezhotovostní platební styk umožňuje úplnou kontrolu a dohled nejen nad Vaším kontem, ale i každým nákupem, který denně děláte.
Internetové sociální sítě vyžadují stále více osobních a důvěrných údajů, až po aktuální fotografie a každodenní zveřejňování Vašich myšlenek. Google o každém z nás za vteřinu zjistí víc, než Sherlock Holmes. Ale komu mají tyto informace doopravdy sloužit a proč se stávají povinnými políčky ve formulářích ???


Zde je 7 tipů, jak projít rokem 2012 a dál....


1) NAUČTE SE UVOLNIT.

Každý den věnujte alespoň 5-10 minut krátké meditaci, určené ke spojení se Světlem. Je to jako sprcha a zároveň zdroj energie pro naši duši a vědomí. Netřeba žádné komplikované postupy, postačí ten nejjednodušší: zklidnit dech, uvolnit tělo a představit si (vizualizovat) Světlo.


2) UJASNĚTE SI SVOJE ÚMYSLY A CÍLE.

Nelze se pohybovat životem jen jako bezprizorní loďka unášená proudem. Ani do taxíku nenastoupíte se slovy "odvezte mne kamkoli".
Založte si třeba sešit, do kterého si každé ráno zapíšete svůj cíl či motto toho dne, ale nezapomeňte si zapsat i kam se chcete "doplavit" v ten konkrétní týden, měsíc. Nevadí, když se bude Váš cíl časem měnit, podstatné je, abyste věděli, jaké úmysly a myšlenky formují Váš život, protože o ně se bude opírat všechno, co v životě uděláte. Proto je potřeba vědět, zda vykonáním toho či onoho skutku nejdete sami proti sobě...


3) UZAVŘETE SVOJI MINULOST.

Všechny staré a nedořešené vztahy či záležitosti jsou nepřetržitě přítomné ve vašem podvědomí a ovlivňují vaše konání i výběr různých možností. U někoho se to projevuje jako sebetrestání, u jiného jako stagnace,/ deprese /či sebelítost. Nepotřebujete vyhledávat osoby z vaší minulosti k tomu, abyste ji mohli uzavřít. Nepotřebujete ani žádné složité terapie či regrese. Stačí jednoduše danou záležitost (vztah) považovat za uzavřený a ukončený. Nezabývejte se dále vzpomínkami, které ve vás živí nějaké emoce k dané skutečnosti, protože právě tím se k ní vážete. Zbavte se všeho, co odráží vaši starou formu bytí. Pokud to považujete za nutné, napište dopis, obsahující slova jako "odpusť,/prosím"/, "děkuji",/"odpouštím ti"/, "žij šťastně"... a pod., a adresujte jej sobě, příteli z minulosti či komukoliv, s kým/čím se potřebujete rozloučit a navždy se odpoutat. Pak tento dopis SPALTE. Sledujte, jak vaše minulost mizí v plamenech a od tohoto momentu si dovolte nový život.


4) NÁSLEDUJTE SVOJE SNY.

Každý z nás máme svůj sen o tom, kým chce být a jak chce žít. Rozpomeňte se na tyto sny a začněte je NESOBECKY následovat. Dovedou vás do cíle a vy budete šťastni z naplnění smyslu vašeho života. Vaše zdravé sny jsou jako "sever" na kompasu, neustále vás budou směřovat správným směrem. Zapomeňte na přijaté limity a na očekávání druhých. Myslete na to, co od sebe čekáte vy sami. Jen vy víte, co hledáte a jen vy sami to můžete najít. Je to jako s pokladem, o němž víte jen vy - i kdybyste jej každému popsali, jen vy budete nakonec vědět, zda je to onen originál, či jen napodobenina.


5) UDRŽUJTE SVOJI ENERGII ČISTOU. Naše energetická pole jsou plná zbytkových energií, které už pro náš další vývoj nemají žádný význam, avšak vytvářejí právě opačný efekt a nutí nás bojovat s energiemi, které na nás ulpěly někdy v minulosti. Je nad slunce jasné, že dokud se nezbavíte staré energie/(modelů chování, návyků, výmluv...)/, - nemůže k vám přijít energie nová. Když si představíte sebe jako 100% energie, pochopíte, že bez uvolnění některé její části nemáte prostor na přijetí další energie. Ani do sklenky nenalijete víc vody, nežli dovoluje její objem. Chcete-li do sklenky se starou (zkaženou) vodou dodat polovinu nové, musíte z ní i tak nejdříve polovinu odlít a až potom můžete dolít novou. Nezapomínejte však na ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI, který k vám přitáhne věci odpovídající zase jen kvalitě vaší vlastní energie. Ponecháte-li si 50% staré energie, můžete dostávat jen 50% nových věcí. Opět si představte sklenici se starou vodou - je dost možné, že se v ní už pomnožily bakterie a nedá se pít. Když však vylijete jen polovinu poháru a dolijete jen půlku nové čisté vody, ještě stále se nedá pít - stále jsou v ní bakterie, které se opět rozmnoží do veškeré vody ve sklenici a i tu čistou dolitou zase zkazí. A takto je to i s naší energií... Tento rok se však /relativní/ tok našeho času bude dále zrychlovat a tedy i zákon přitažlivosti bude fungovat mnohem rychleji, tudížSE K NÁM BUDE MNOHEM RYCHLEJI VRACET VŠE, CO JSME ZASILI.
Proto nepodceňujte způsoby energetické očisty sebe (svého těla, mysli i duše), svých blízkých, ani svých domovů.


6) ZHARMONIZUJTE SVOJI DUŠI, MYSL I TĚLO.
Všechny nastávající změny jsou už dávno v pohybu a proto se lidé cítí stále víc unavení a dezorientovaní, než kdykoliv dřív. Je to proto, že hmota je mnohem pomalejší než vědomí a právě proto se náš materiální svět mění mnohem pomaleji, než ten nemateriální. Vždyť i naše myšlenky jsou mnohonásobně rychlejší, než naše těla. Zapracujte na své harmonizaci a propojte svoji mysl se svou duší i tělem -/ uveďte své tělo, mysl a duši do kvalitativně shodných vibrací./ Není to nijak těžké, stačí si najít čas a /sjednotit/ (naplnit) všechny tři aspekty svého bytí. Dejte svému tělu oddech /od hyperaktivního života/, což tělu umožní rozšířit jeho přirozené energetické kanály. Neznamená to žádné vylehávání před televizí - ta energii jen odčerpává. Stačí ale třeba, když si najdete čas alespoň posedět na balkoně a pozorovat oblaka/, či jít na malou procházku/. Potřebujete totiž kontakt s naturální energií přírody, z níž všichni čerpáme vitální energii pro naše těla. Též /přiměřeně/ cvičte - pomáhá to průtoku energie v těle. Komunikujte s lidmi na stejné vlně, vzájemně se tím posilujete v osobním vývoji.


7) PROJEVTE VDĚČNOST ZDROJI VAŠÍ MATERIÁLNÍ EXISTENCE.

Tímto není myšlen váš zaměstnavatel, maminka či paní z účtárny, která vám vypisuje výplatní pásku. Tímto zdrojem je naše planeta, naše matka Země. Tady jsme se narodili, z ní žijeme a až umřeme, naše těla opět spočinou v její náruči. Chováme se k ní nevděčně a úplně jsme s ní ztratili kontakt. Je logické, že jí nerozumíme a máme dojem, že se na nás hněvá, ale ještě stále má s námi trpělivost a jako dobrá Matka nám neupírá možnost nápravy a odpuštění.
Projevte vděk oné zhutněné energii, po které chodíte a z níž čerpáte. Stačí malý dáreček, nic velkého - třeba každý rok zasadit někde malý stromek nebo keř...
Naše planeta je iniciátorkou změny vědomí a vyčištění energií, Na ní to vše závisí, protože i naše materiální existence závisí na čistotě této její hutné energie. Nemůžeme transformovat svoji existenci na materiální ani duchovní úrovni a obcházet přitom matku Zemi, která jediná nám to může umožnit.....