Duchovní střízlivost

29. října 2011 v 23:07 | Jan Menděl a Eva |  Slova a obrázky

Přátelé,
posílám jeden krátký článek. Je trochu ostrý, ale musel jsem ho napsat.
Hezký sváteční večer vám všem.
Honza
Do jakéže dimenze se to už přesouváme?
Už dlouhou dobu mám strašně silné nutkání vyjádřit se k tomu, co v současné době probíhá na internetu a ezoterické scéně. Do teď jsem se vždy zastavil a říkal si, že to nemá cenu, že nejlepší způsob je na tyhle věci vůbec nereagovat a mlčky je přejít. Navíc jsem tušil, že pokud se do toho pustím, bude to jedna velká kritika. Nestojím sice o vytváření a rozšiřování něčeho negativního, ale na druhou stranu je někdy potřeba čelit samovznětlivé fantasmagorii a udělit jí pár ledových neutralizujících ran! Pokusím se teď konstruktivně vyjádřit svůj osobní kritický názor na to, co se na mě sype ze všech stran.

Už několik měsíců ne-li let roste a sílí informační vlna o takzvaných přechodech do vyšších dimenzí. Internet překypuje články o transformaci a jejích symptomech, různí odborníci z různých koutů zeměkoule mluví na sdílených videích o vlnách a vlivech, které proudí na Zem a zvyšují vibrace, podle některých se přesouváme do čtvrté dimenze, podle jiných do páté, a jsou tu i tací, dle jejichž názoru už vstupujeme do šesté, sedmé a možná i vyšší. Jakmile vstoupíme do té či oné dimenze nebo jakmile dorazí ta či ona energie z vesmíru, přestane existovat čas, země se rozdvojí na dvě, na jedné zůstanou ti materialističtí neznabozi, kteří v mukách zemřou následkem strašných přírodních katastrof a na druhou verzi planety se přesunou všichni duchovní lidíčci, kteří poctivě četli, sdíleli a přeposílali všechny články a videa o této bezprecedentní transformační události, ta "dobrá" verze planety se najednou sama od sebe vyčístí, lidem se rozmikatají čakry na plné obrátky, všem se z minuty na minutu otevřou třetí oka a ze dne na den tu budeme mít ráj na zemi. Budeme si na zahrádce hrát s vílami a skřítky, telepaticky si povídat s vysokými bytostmi z jiných planet a galaxií a budeme si klepat na ramena, jak jsme to dobře udělali, že jsme se včas duchovně probudili a skončili lépe než ti chudáci, co zamrzli v hmotě a zůstali na planetě číslo jedna, která se asi tak jako tak každou chvíli rozpadne.

Dlouho jsem se snažil s otevřenou nezaujatou myslí číst tyto revoluční články o transformaci, ale upřímně jsem se vždy po chvíli ztratil. Nikdy jsem z nich nepochopil, o čem je tu vlastně řeč. Co dodnes nechápu je, kdo přichází s těmito teoriemi a odkud je má? Zamyslel se nad tím někdy někdo? Odkud pocházejí všechny tyto "ověřené" informace? Od lidí, kteří se sejdou v nějaké alternativní čajovně, zapálí si vonnou tyčinku a napojí se antlantskou knihovnu moudrosti, energii jednorožců nebo křišťálové světelné město nad Prahou? Kdykoliv se člověk jenom trochu kritickým okem podívá na všechna ty videa a autory, musí po několika shlédnutí pochopit, že jeden papouškuje druhého a druhý třetího. Včera mi přišlo asi 10 e-mailů s odkazem na samozvaného májského specialistu Dr. Callemana, který sice na videu 35 minut mluvil, ale vlastně opět nic neřekl. Stejně jako například, dnes již notoricky známá, opět samozvaná Malá Babička Kiesha Crowther, která tak ráda mluví o tom, jak se všechno na světě mění, že je schopná sama sebe dojmout a ze svého proslovu se rozplakat. Když člověk shlédne několik jejích videí a zamyslí se nad tím, co se vlastně dozvěděl, zjistí, že se nedozvěděl vůbec nic. Kiesha, stejně jako stovky jiných, mluví a mluví, používá termíny, které frčí (transformace, dimenze, zemské póly, vesmírné energetické vlny, strážci moudrosti atd atd), ale kromě celé té dramatické show je obsah jejího sdělení poněkud vágní. Závěr? - Milujte se a mějte rádi planetu. Hezký závěr, ale to už jsme tak nějak věděli i dřív!
Známý anglický autor a mystik Paul Brunton varoval před tímto chováním již před více než padesáti lety. Zcela jasně a bez zkrupulí upozorňoval na nevyrovnané, často labilní a neurotické lidi, kteří zcela propadli svým vlastním přeludům, ale protože měli charisma a uměli mluvit, strhli s sebou celé davy ještě poblouzněnějších přívrženců, kteří je slepě následovali, dokud jeden po druhém nedošel hořkého procitnutí, že velký mistr avatar je v podstatě napůl blázen ovšem s dobrými přesvědčovacími schopnostmi. Tito více či méně poblouznění učitelé to v minulosti dělali pro obdiv a pocit významnosti. Situace dnes se změnila jen v tom, že dnes to většina dělá hlavně pro peníze, i když vůbec nepochybuji o tom, že mnozí z nich jsou o své teorii skálopevně přesvědčeni a své bludy šíří dál, díky internetu mnohem rychleji a efektivněji než tomu bylo tenkrát. Kdyby dnes Paul Brunton žil a viděl, co se děje, podle mě by se rozplakal.

Myslím, že je zřejmé, že věk Vodnáře už skutečně začal. Informace, které byly dřív přísně utajované a střežené, se vyvily do ulic a zaplavily svět. Jenže žádná mince nemá jenom jednu stranu. Tam, kde se uvolní pravdivé informace, vznikne úplně stejný prostor pro informace nepravdivé nebo zkreslené. I materialistická scéna dnešního světa to skvěle dokazuje. Na jednu stranu máme takový přístup k informacím, o kterém se nám ještě relativně nedávno ani nesnilo, ale na druhou stranu je tu velký hřmící otazník, do jaké míry jsou informace, které jsou nám servírované, pravdivé a odrážející realitu? Dnes více než kdy jindy je potřeba, abychom se pevně drželi svého kritického úsudku a velmi pečlivě filtrovali všechno, co k nám přichází, a pak si ještě pečlivěji vybírali, co do sebe necháme vejít a čemu jsme ochotni uvěřit. Stejně jako kdysi měly naše na západ nadržené východní země tendenci přijímat všechno ze západu jako "lepší" (a tato tendence ještě u mnohých stále přetrvává), dokud časem nevystřízlivěly a neuvědomily si, že pravda a kvalita budou někde uprostřed, tak stejným způsobem nyní lidstvo, po staletích zakrývání a zkreslování duchovních nauk, vyprahlé po pravdě a vyšších hodnotách, přijímá všechno s nálepkou "duchovní" s velice potlačeným kritickým smyslem. Samozřejmě zde vůbec nemluvím o zatvrzelých materialistech, kteří něco takového ještě ani nemusí řešit, ale o lidech, kteří v upřímném hledání hlubšího smyslu života byli vcucnuti do šíleného víru takzvaného nového věku a snaží se mu přizpůsobit, jak nejlépe dovedou. Znechuceni mnohaletou skepsí a materialismem světa se pak uchylují k druhému extrému, a sice že věří všemu, co slyší. A pak je tu velká skupina lidí, kteří ve světském životě byli jako šedé myšky, nic moc nedokázali, v ničem nevynikali, charakterově se pohybovali v silném průměru. Najednou se jim otevřela nová dimenze a oni se přes noc mohli stát odborníky a znalci na něco, co (skoro) nikdo nevidí, a tudíž nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Často mají přeslazené úsměvy nebo afektovaně vyklidněný styl, teoreticky jsou znalci v mnoha odvětvích ezoteriky a kalendáře mají nabité semináři a přednáškami, pokud se jim poštěstí, vyjde jim první kniha a pokud ta má úspěch, tráví už jen zbytek času tím, že přemýšlí, o čem by ještě mohli napsat, aby byl nakladatel spokojený a prodejní čísla vzrůstala. Ti, co v publikování neprorazí, se alespoň snaží vytvořit si kolem sebe malý kult příznivců a otevřít si alespoň malou poradenskou praxi, kde by konečně prakticky mohli zkusit využít znalosti, které díky všem předchozím knihám a seminářům načerpali, ale které zatím neměli moc možnost vložit do praxe. Nechci tu vůbec házet všechny do jednoho pytle a rozdělovat věci na černé a bílé, ale tolikrát se mi už stalo, že jsem se potkal s nějakým duchovním odborníkem nebo terapeutem, který na mě v první chvíli působil jako naprostý magor. Když jsem byl mladší, snažil jsem se svůj kritický úsudek potlačit v alibistické snaze si namluvit, že vnější dojem může přeci klamat! Čím více jsem ale střetával tuhle skupinu lidí a čím déle jsem je měl možnost (byť jen z povzdálí pozorovat), tím více se mi zpět navracel můj kritický úsudek a já si musel často nakonec přiznat, že jsem se opravdu nemýlil, že ti lidé byli v mnoha případech jednoduše řečeno magoři. Tihle lidé se pak chytají jednoho nového směru za druhým, přičemž ten novější a zajímavější rychle nahradí ten starý a už okoukaný, stejně jako to dělají někteří lidé třeba s iphonem, touží po něm, milují ho a jen co vyskočí nová verze s vyšším číslem na konci, starý iphone putuje na aukro nebo ho zdědí jeden ze členů rodiny. Jejich slova jsou plná lásky, porozumění a vnitřního míru, všude musí být dost svíček, vonných tyčinek, mandal a krystalů, pak je to teprve to správné prostředí!

No jo, jenže teď tu máme něco neobvyklého. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tu z neznámo kde velký PŘÍSLIB. Lidstvo vstupuje do nové dimenze! Jestliže jste tlustí, unavení, depresivní, bolí vás celé tělo, jste mimo, chce se vám brečet, zapomínáte, nerozumíte si s přáteli, jste rozežraní, labilní a nic se vám nedaří, NEZOUFEJTE a naopak se radujte, protože právě jsme vám potvrdili, že na sobě zažíváte příznaky transformace do vyšších energií!!! Nevíme sice, kdy to přesně propukne, asi 21. prosince 2012, ne počkejte, to byla chyba výpočtu, je to 28. 10. 2011, ale prd!, přijde to na jaře… no to je jedno, hlavní je, že se VŠECHNO změní! Už nebude potřeba tolik pracovat na svém duchovním pokroku, jako to dělali jednotlivci celá tisíciletí, prostě sem vlítne nová energie a všechno tak rozvibruje, že vás to vykatapultujte až k osvícení! Hlavně nezoufejte, dál všechno čtěte, přeposílejte a sdílejte a hlavně doufejte, že to fakt přijde, protože jestli ne, tak jste seriózně promarnili x let života, a poctivou střízlivou duchovní práci na sobě, kterou jste v celém tom horlivém očekávání velkého zázraku dali stranou, teď budete stejně muset udělat, protože ji za vás evidentně nikdo neudělá!




Upřímně osobně věřím, že se skutečně něco děje, dějiny se hýbou, kontinenty se hýbou, civilazce se hroutí a pomalu přeměňuje. Jenže tahle změna může klidně trvat dalších 300 let, naše planeta je dost stará, pár set let je pro ní okamžik, ve kterém se nadechne a vydechne. Víte co, i kdyby se zítra na obloze zjevila Panna Marie a viděli ji všichni lidi na světě, i kdyby promluvila a oznámila, že přichází nový věk a že lidstvo vstupuje do nové éry, tak jen co z oblohy zmizí nám stejně zůstane před sebou jenom náš všední život, který musíme žít a s kterým musíme nějak naložit. Napjaté očekávání velkého věku nás nikam neposune. Stará babička, která která v zimě krmí ptáčky, každý večer se pomodlí za svoje blízké a uvaří občas oběd své kamarádce sousedce, která je starší nebo nemohoucnější než ona, dosáhne často vyšší duchovní moudrosti a poznání než zapálená hltačka seminářů, která se napojuje na jednorožce, denně přepošle sto e-mailů o transformaci a osmkrát za den na facebooku napíše, jak má ráda všechny lidičky a posílá všem sluníčkovo-srdíčkovou energii do dalších dnů. Používejme rozum, lidi, nevzdávejme se zcela své kritičnosti. Kritičnost je totiž stejná jako jakýkoliv jiný nástroj a ikdyž je často zneužívaná, někdy je prostě na místě ji uchopit a použít! Člověk, který nemá dostatek kritiky a sebekritiky, se snadno zamotá do vlastně vytvořené iluze, ve které po čase uslyší anděly, bude dostávat vize a budou k němu promlouvat vyšší bytosti z vyspělejších galaxií, ti mu pak budou oznamovat svůj příchod a velkolepou transformaci lidstva a pak už bude jen otázkou času, než si takový chudák namluví, že je poslem a musí tato poselství šířit dál a založí si vlastní stránku. Takových už je tu dost a při vší úctě jsou k politování. Vůbec nechci vyvracovat, že všechny výše uvedené jevy a bytosti existují, jenom odmítám přijímat jejich poselství skrze někoho, kdo na mě jako člověk působí spíš jako případ pro psychiatra než jako nový apoštol. Dokud se můj duchovní růst nedostane do té fáze, že budu jasnovidným, budu se dál radši řídit svým rozumem a pocitem, které jdou ruku v ruce se stupňěm mého vývoje. Navíc není kam spěchat a je tu ještě hodně práce, než se vůbec jenom příblížíme úrovni, na které mají lidé opravdové vize a prorocká vnuknutí. Všechny hlavní střízlivé duchovní směry, které jsou mi známy, kladly na své žáky začátečníky dva stěžejní požadavky, které dokud žák nesplnil, nemohl se pohnout dál. Byly to 1. ovládání svých myšlenek, pocitů a chování (sebeovládání) a 2. zušlechtění vlastního charakteru. Pokud žák tyto dvě zkoušky nezvládl, bylo to, jako by nezvládl první třídu a šel zpátky do školky. Kdyby takový žák, který selhal hned na prvním stupni, přišel za mistrem a řekl mu, že chce, aby ho naučil např. telepatii, astrálnímu cestování nebo jasnozření, mistr by se mu srdečně vysmál asi jako malému prvňáčkovi, který se rozhodl, že chce v květnu maturovat. Ale nenechme se zmát, žák nebyl odmínut proto, že je potřeba dodržovat nějaká rigidní pravidla, která si někdo vymyslel, ale protože moudří mistři přesně věděli, že bez sebeovládání a čistého charakteru, by žák neměl sebemenší šanci uspět na vyšších stupních a nebo, o co hůř, kdyby byl vytrvalý, by uspět mohl, ale jeho nízký charakter by nadělal mnoho škod. Na tom se za staletí a tisíciletí nic nezměnilo! Abychom mohli duchovně žít a posouvat se, nemusíme nikam spěchat, nemusíme nutně trávit hodiny v asánách a žít tou nejpřísnější askezí. Každodenní světský život nám dává denně mnoho a mnoho příležitostí, abychom si procvičili sebeovládání a zušlechtili svůj charakter a já si myslím, že kdyby se všichni duchovní lidičky drželi jen těchto dvou na první pohled obyčejných metod, jak se posunout na vyšší úroveň (do vyšší dimenze, chcete-li), tak už by to tu dávno vypadalo mnohem lépe!

Duchovní cesta je a vždycky bude individuální záležitostí. Práci, která nás na ní čeká, za nás nikdo a nic neudělá. A ať je budoucnost lidstva jakákoliv, dokud se každý jednotlivec, díky své upřímné snaze, zkušenostem a dobré vůli, nevykristalizuje v lepšího a vyrovnanějšího člověka, tak se na své duchovní cestě moc nepohne, i kdyby ho táhlo stádo jednorožců!

Buďme střízliví, přátelé.
Jan Menděl

Děkuji Honzovi za příspěvek. Je skutečně ostřeji napsán. Možná to způsobily e-maily, které v posledních dnech upozorňovaly ná význam včerejšího svátečního dne a on musel mazat a mazat... Měly spoustu podob, některé přinášely naději, jiné byly jakýmsi varováním, jak máš ten den přemýšlet, aby za rok...Včera jsem si uvědomila, že ten den prožívám podobně jako když si na Nový rok dávám pozor, jestli mi nevisí prádlo na šňůře a dodržuji to i na Štědrý den, protože si nemohu vzpomenout, jak mi to v dětství babička říkala.
Jen jsem byla jaksi klidnější, že jsem se nenechala ničim "vykolejit" a když jsem pak v noci po půlnoci ještě nespala, uvědomila jsem si, že jsem nezapočala žádný nový projekt a zapomněla si něco přát.
Jednu chvíli dopoledne se mi zdálo, že vnímám více světla, stříbřitého, ale obloha byla bez mraků, svítilo slunce a o stříbřitosti oblohy už jsme psala v létě. A vzkazy na obloze už čtu několik let.
Je dobré informace filtrovat , nestávat se na nich až tolik závislými a spíše nechávat věci plynout. Každý jsme jiní a každý z nás potřebuje v danou chvíli slyšet něco docela jiného.... i to zlé je k něčemu dobré a co se jednomu může zdát prospěšné, pro druhého nemusí znamenat vůbec nic .Nedívej se na druhé, koukni na sebe, co ty prožíváš, co cítíš ty, kdy je ti dobře... čti to, co tě obohatí a neposuzuj.... ale to slýcháme také často.
Zjistila jsem, že jsou výroky, které se často opakují, jako by je lidé od sebe přebírali.... takové "duchovní fráze" ... Jenže ony některé opravdu přicházejí tak nějak samy a jsou vám vloženy do úst, aniž byste byli absolventy nějakých seminářů či měli načteno. Prostě jste je zachytili. S myšlenkami je to stejné jako s vynálezy nebo shodami v umělechých dílech. Každé z nich vzniklo třeba na opačené zeměkouli, v jinou dobu a ta podoba - ne-li shoda. Příběh sté opice. Tak je to se vším....
Jestliže včera hodně lidí myslelo na změnu, jestliže se beze strachu řídili představami zdravé a krásné planety....určitě to má svůj význam a ne malý. To, co se mohlo zdát zpočátku PLANÝM, NIC NEŘÍKAJÍCÍM, je podle mě určitý způsob výuky. Ta by nás měla zavést k větší samostatnosti, nebýt závislý, ale dokázat sdílet... radovat se z toho, co vidí druhý, a netoužit vidět totéž.
Proč Mladá Babička neříká nic konkrétního? Proč by měla? Odpověď hledej v sobě...je to jako příklad, který musíš spočítat.
Rozumím, co Honzu přinutilo napsat svoje zamýšlení. Možná jsem proti němu ve výhodě v tom, že jediným mým kurzem, který jsem absolvovala , byl kurz numerologie. Od něj se pak odvíjela setkání s lidmi, kterých si hodně vážím. Když mi před patnácti lety vadilo, že to či ono necítím v nějaké čakře, vysvětlili mi, že to vidím jinak a že se klidně bez Reiki obejdu. Dnes vím, že má-li někdo na nějakém semináři být, tak tam prostě je. Dříve jsem posuzovala nehoráznou cenu za některé kurzy a bylo mi líto, že se jich nemohu zúčastnit. Dnes vím, že to bylo dobře. Co mám opravdu v hloubi pochopit a poznat ,přijde tenkrát, když je pravý čas a já budu na pravém místě. I toto je už jedna z vět, které slýcháváme. Ale osvědčená a pravdivá.
VĚŘ SOBĚ A SVÉ INTUICI, KAM TĚ ZAVEDE . Všechno jsou takové lekce, zkoušky.... BUĎ SVŮJ, HLEDEJ UVNITŘ SEBE A VĚŘ, ŽE DO CESTY TI VŽDY PŘIJDE TEN, KDO TĚ MÁ NĚČEMU NAUČIT. Ty sám poznáš nejlépe, jaký je jeho "sluníčkový" úsměv.
Jsou takové, které zmizí za několik hodin a jsou takové, na které se nezapomíná.
Měla jsem potřebu vyjádřit , že s mnohým s Honzou souhlasím, ale jsou místa, která bych ošetřila troškou shovívavostí k tomu, co jiní činí a mně se třeba nelíbí. Protože když si řeknu, že všechno je , jak má být, žije se mnohem snadněji . Jen je to občas těžké ustát.
Možná proto jsem více doma s barvami a pastelkami a venku pod korunou stromů slyším či spíše cítím , jak to asi je.
Chci předávat to, co jsem si na sobě vyzkoušela, co jsem zažila. Má mě trápit, že absolvent nějakého kurzu se v zápětí stává učitelem, aniž by měl mnoho potřebného zpracováno? Dostávám se tím do role posuzovatele. Jakmile si ale řeknu, že to tak má být, je to asi lepší... Protože všichni zúčastnění se učí. Jen čas ukáže čemu.
Kolikk je lidí, tolik je cest a ty, člověče, nechej se vést svým vnitřním hlasem .
Ani Honzův názor, ani můj , ani jiných , ale tvůj vlastní, který vznikne na pocitu - je mi dobře, jsem šťastný...

Eva
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | E-mail | 30. října 2011 v 13:43 | Reagovat

Paní Evo, Vy jste to napsala, přesně tak, jak to cítím i já. Proč jsem zrovna dnes zabloudila na vaše stránky? Pocit prázdnoty a smutku najednou zmizel.Všechno má svůj čas a myslím, že se nic neděje jen tak. Lidé tady nejsou od toho, aby soudili...sursum corda :-)

2 Eva Eva | 1. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

zkouška

3 Eva Eva | E-mail | 1. listopadu 2011 v 17:28 | Reagovat

zkouška :-)

4 Růžena Sosýnová Růžena Sosýnová | E-mail | 3. listopadu 2011 v 9:52 | Reagovat

Už dlouho jsem nečetla článek, který by mi hovořil tak z duše, a se kterým beze zbytku souhlasím. Je velmi sympatické, že na těchto duchovních stránkách zazněla slova, která promlouvají ke všem,  k věřícím i ateistům, a volají po duchovní střízlivosti. Článek  považuji za skvělou odpověď na diskusi jiného webu, ve kterém se probíraly zázraky z Medžugorje a dokumentární fotografie ukazovaly zanícené vizionáře. Ano, "používejme rozum lidi" - tohle  kredo  pana Menděla by se mělo stát kredem každého myslícího člověka.

Děkuji za vynikající článek.

5 Ida E.Nov. Ida E.Nov. | 14. listopadu 2012 v 10:02 | Reagovat

Dekuju i ja za prima clanky! :-)

6 Karol Hlávka Karol Hlávka | 17. listopadu 2012 v 9:43 | Reagovat

Dakujem za skvelý článol

7 Martin Martin | E-mail | 1. prosince 2012 v 22:47 | Reagovat

Dobrá rada :
Neposuzovat
Nehodnotit
Nesrovnávat se s druhými
Projevovat ve svém životě čistou lásku.
Kdo tohle není schopen naplnit v sobě tak přitahuje to co kritizuje a vytváří v sobě napětí a disharmonií, není to klid a mír v srdci.
Milovat lidi ať věří v to co věří,každý jednou dojde k Pravdě dřív nebo později.
Otevřené srdce a láska miluje bez rozdílu ať se člověk mýlí nebo ne.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždy se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává Víra, Naděje, Láska - ale největší z té trojice je Láska.
Až příjde Duch Svatý uvede vás do Pravdy a tato doba nyní nastává. Proč se rozčilovat nad tím že někdo se mýlí, vše se po pravdě projeví. Nešířit kritiku a zlobu ale lásku a porozumění a modlit se a meditovat taky i za druhé nejen za sebe...láska nás v srdci spojuje, kritika a zloba nás rozděluje. Tolerance k druhým, ať věří čemu věří i ony jednou prozřou a poznají Pravdu. Láska Světlo a Mír všem bytostem. Hezký a láskyplný večer všem ♥ S láskou Martin

8 tereza vircikova tereza vircikova | E-mail | 14. prosince 2012 v 19:41 | Reagovat

dakujem za to,ze to co som citila,pan jan mendel popisal tak presne,akoby mi hovoril z duse.dakujem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama