Září 2011

O lásce a...

29. září 2011 v 22:19 Videa

Ve víru babího léta

29. září 2011 v 1:24 | Eva |  Slova a obrázky
Podzim se proměnil v ptáka a léta nad krajinou.
Ve víru babího léta objednává si barvy pro říjnové dny.
Andělé si hřejí svá křídla a míchají a míchají ,
červánkové přidají,
to kdyby se vítr zastavit chtěl,
až bude slunce zapadat za obzor.

E.L.

Pohlazení

27. září 2011 v 23:19 Videa

Co mě těší 13

26. září 2011 v 23:36 | Eva |  Fotografie a jiné
Těší mě, že letošní podzim je ve znamení babího léta.
Dnešní podvečer.


Podvečerní paprsky dolaďují barvy plodů a slunečnice roste výš a výš.


Některé květy klopí hlavy , aby se podívaly, co se dole děje.


Nejsem tady sama.


Mezi slunečnicemi vnímám nádhernou energii



Podvečer ve znamení žluté...
První podzimní noty.


Co mě těší 12

26. září 2011 v 21:50 | Eva |  Fotografie a jiné

Zářijová chladná rána a práce noční rosy.



Paní Rosa zdobí korálky každou květinu.




Vzásné drahokamy

I pavučina v borovici se chlubí .


Klokaní trávě šperky moc sluší.



Kurz - mandaly

26. září 2011 v 14:54 | Eva |  Mandaly
Jenom malé připomenutí, že příští týden začínáme...

Laila

25. září 2011 v 0:40 | Eva



Dopis pro nás

24. září 2011 v 21:32 | z e-mailu

Krásný den moji milí..
Za poslední měsíc se stala řada ne úplně standardních věcí. Tyto události mne přiměly napsat tento email.
Myslím si, že řada z vás si za poslední dobu všimla, že je něco jinak.
Nechci mluvit o konci Mayského kalendáře, propadu světové burzy, občanských nepokojích v různých městech. I když tyto skutečnosti spolu velice úzce souvisí .
Za poslední dobu jsem se setkala s některými klienty, známými, přáteli, jejichž fyzický nebo psychický stav se rapidně a jak mávnutím proutku, zhoršil. Toto zhoršení mělo několik společných bodů.
Bylo úplně jedno, jestli se jedná o muže, ženu, věkové rozpětí bylo 15-68 let, nejvíce převládaly osoby ve věku 28-44 let. Nerozhodovala ani vzdělání- základní, středoškolské, vysokoškolské nebo umístění na pracovním nebo společenském žebříčku. Paradoxně tu nebyl ani rozdíl v kvalitě duševního nebo duchovní rozvoje. U všech situace měla podobný průběh.

Začínalo to vnitřním neklidem, pak následoval zmatek, strach, který měl většinou individuální podtext konkrétného jednotlivce a následovala panika. Pak se objevil velký odliv energie, nastoupila únava, apatie, rezignace, v některých případech se objevila velká nechuť k životu a dokonce chuť tento život okamžitě ukončit..
Z fyzických obtíží to bylo motání hlavy, mdloby, obtíže podobné střevní chřipce (zvracení, průjem, křeče), bolesti hlavy, zubů a jiné bezdůvodné návaly ostré bolesti po různých částech těla, ztráta koordinace a pocit, že nejsem "nohama na zemi".
U všech osob po rozluštění problému, který se skrýval většinou hluboko v duši, fyzické obtíže odezněly a následně se stabilizoval i psychický stav. Z informací, které se ke mně při této práci dostaly, je patrné, že naše fyzické bytí v tuto chvíli velice citlivě reaguje na změny ve vesmíru a energetické "převibrování" naší planety. Stejně tak, jak se mění
kvalita energie okolo nás, mění se i v nás a na to nemůže naše tělo nereagovat. Začínají se uvolňovat hodně stará, silně zakořeněná témata. Někdo by to nazval karmickými záležitostmi. V tomto označení jsem ale trochu opatrnější.
Karma je v mém pojetí moc omezující, to co se uvolňuje, je poměrně hlubší.
U některých klientů docházelo k silným energetickým změnám ve vibraci 7. Korunní čakry. U některých duchovněji založených lidí zase naopak k posílení spodní 1.a 2. čakry. Každopádně se klienti cítili jako "odpojeni". Při prokreslení čaker automatickou kresbou, byly vidět 1. občas 2. čakra, ostatní čakry jako kdyby nebyly. Po stabilizování situace se čakrový systém vyrovnal.
Hodně klientů mělo strach ze ztráty kontroly nad svým životem, ale i ze ztráty
kontroly nad smrtí. Báli se toho, co přijde o odmítali přijmout změnu. Objevovaly se hodně existenční strachy.

Věřte mi, vím, jak je těžké pustit kontrolu nad svým životem, ale v tomto období se přeskládávají základy. Nevím co všechno to bude znamenat, ale jedno vím jistě, zpátky to vrátit už nepůjde. Tentokrát se změnám nevyhne nikdo. Čím víc budeme vzdorovat změnám, tím víc energie a životních sil nás to bude stát. Nejjednodušší je risknout to. Pustit se vesla a nechat život, ať nás zanese tam, kam má. Zkusila jsem to a přežila jsem. Nebylo to jednoduché, bolelo to, neobešlo se to bez ztrát, ale věřte, že na konci je to lepší. Mnohem lepší.
No, teď mě tak napadá, kde je vlastně ten konec. :o)

Pokud byste se do podobných situací a pocitů dostaly, to ,co pomohlo jako první pomoc, bylo pokud možno zachovat chladnou hlavu a nepropadat panice. Právě panika způsobovala největší odliv energie.
Pokud máte možnost telefonicky nebo osobně si o svých pocitech a problémech promluvit s jinou osobou, ke které máte důvěru, udělejte to. Takový rozhovor může být prospěšný pro obě strany. Nebojte se toho, co si o vás druhý pomyslí. Možná ten druhý bude moc rád, protože na tom může být podobně.
Pokud si nemáte s kým promluvit, zkuste pocity vypsat na papír nebo vymluvit je, případně namalovat.

Každopádně doporučuji proti těmto pocitům nebojovat. Nechte je projít, naopak podpořte proces pozitivními afirmacemi např. Uvolňuji všechno, co už mi neslouží. Dávám svobodný průchod všemu co přijde., případně jakékoliv jiné pozitivní vyhlášení, které pro vás bude přijatelné a podpoří vás.

Pokud se objeví motání hlavy, závratě doporučuji jednoduché cvičení. Sedněte si na židli, zavřete oči a představte si, že jste strom. Prociťujte jak Vám z nohou rostou kořeny, tělo je silný kmen a pozorujte, co dělá koruna. Cvičení doporučuji i několikrát zopakovat. Nejlepší je být listnatý strom, který kvete a má plody a na podzim shazuje listí. Pak můžete strom sledovat ve fázi jednotlivých ročních období (jaro, léto, podzim, zima). Tím v sobě nenásilně podpoříte proces smrti a znovuzrození. Staré věci budou moci odejít, aby nové mohly přijít. Bolesti různých částí těla.

Pro milovníky růžových pilulek mám špatnou zprávu, nezabírají.

Pro ty z vás, kteří znají symboliku těla, doporučuji procítit, kde tělo bolí a získat tak informace k vašemu konkrétnímu tématu a to následně zpracovat. U laiků pomohlo dýchání do místa bolesti a trpělivost. Až se bloky z těla uvolní, bolest odezní. Tento druh bolesti se objevuje bez předchozí zjevné příčiny, může to být ostrá, pulzující bolest,která může bez jakékoli návaznosti putovat tělem. Každopádně vždy bez větších problémů po nějakém čase odezněla. U někoho do hodiny, někdy to trvalo týden. U mě konkrétně 3 dny. Dle závažnosti problémů doporučuji případně vyhledat lékařskou nebo jinou odbornou pomoc.

Stejně tak je dobré eliminovat jakékoli negativní zprávy z venku zejména televize, sdělovací prostředky, katastrofické filmy a zprávy. Pokud možno se vyhýbejte negativně a pesimisticky mluvícím a smýšlejícím lidem.
Buďte velmi obezřetní zejména při jízdě autem, jezděte radši pomalu, kromě života vám nemá opravdu co utéct. Snažte se obecně zpomalit. Najděte si každý den chvilku, kdy můžete být sami v klidu a tichu.
Objevují se i velké výkyvy v oblasti pracovní i vztahové. Dějí se neočekávané a nepředvídatelné věci a zvraty, které pro nás mohou být nepochopitelné. Pocit, že už se na nic nemůžu spolehnout. Že to, co platilo ještě před chvíli, už není.
V této době jsme hodně konfrontováni s "konečností věcí", s tím, že nic tu není na věky. Každopádně doporučuji případná témata, která při tomto procesu objevíte, zpracovat. Podle možností buď sami, ale lepší je, zpracovat to s někým, kdo je v té době v lepší kondici než vy. Vždycky se někdo najde. Použít můžete jakoukoli metodu, kterou znáte nebo které věříte nebo s osobou, u které máte pocit, že vám s tím může pomoci. Pravdou je, že se jedná opravdu o hodně hluboké a kolikrát šikovně schované modely, systémy přesvědčení, způsoby fungování, omezení, která jdou napříč časoprostorem bez ohledu na to, který rok se zrovna píše. Uvolňují se naše největší omezení, bychom v Novém věku mohli kvalitněji fungovat.

Držím nám všem palce.

S Láskou Romana

První nařízení o čistém nebi

24. září 2011 v 20:30 | převzato

První zákon zakazující chemtrails se chystá na Havaji



Díky čtenáři za tip!
První vlaštovka zákazu chemtrails a geoinženýrství na světě přichází od obyčejných lidí na Maui (Havaj), kteří si uvědomili svá práva. Pomáhá jim známý aktivista Michael J. Murphy, autor filmu What in the World are they Spraying? Co to k ďasu na nás sprejujou? Držme palce, ať se jim to povede! Dál už to půjde jako lavina!
Zdroj:
Nařízení o čistém nebi nad Maui
Michael J. Murphy, 22. září 2011
V současné době jsem na Maui a pracuji s týmem na sepisování a realizaci Nařízení o čistém nebi (The Clean Sky Ordinance), což bude vyhláška hrabství, zakazující chemtrails a geoinženýrské programy nad Maui a kolem hrabství Maui.
Víme, že tyto programy se rozsáhle používají již po několik let. Nařízení o čistém nebi je preemptivní čin, vycházející z geoinženýrských plánů a návrhů, dle nichž se má do atmosféry sprejovat 10 až 20 miliónů tun toxického oxidu hliníku a dalších částic za účelem údajného ochlazování planety.
Máme nejen podporu veřejnosti, ale také podporu veřejných zástupců, včetně člena rady, který sponzoruje Nařízení.
Děkuji za vaši podporu při zveřejňování těchto zločinů proti přírodě a lidskosti.
Zde je video vysvětlující vznik Nařízení o čistém nebi. http://www.youtube.com/watch?v=M-0XEQP3igk (anglicky)
Zde je první koncept Nařízení:
Lidé v Hrabství Maui tímto navrhují následující vyhlášku k zachování čisté oblohy nad ostrovy Maui, Molokai, Lanai, Molokini a Kahoolawe.
Vzhledem k tomu, že lidé z hrabství Maui se dozvídají, že geoinženýři navrhují globální rozptylování aerosolů a dalších části do atmosféry za účelem údajného ochlazení planety; vzhledem k tomu, že studie ukazují, že podobné rozptylování látek stratosférickým aerosolovým inženýrstvím a podobnými programy znamená rozptýlení toxických substancí s mnoha neznámými zdravotními a environmentálními následky; vzhledem k tomu, že lidé z Hrabství Maui mají právo být plně informováni o zdravotních a environmentálních následcích způsobených těmito programy; Vzhledem k tomu, že každý takový program či experiment s potenciálně nepříznivými zdravotními a environmentálními následky vyžaduje informovaný souhlas lidí z Hrabství Maui; a Vzhledem k tomu, že Hrabství Maui má zákonnou moc ohledně svévolného rozptylování substancí vstupujících do naší dýchatelné atmosféry či země a půdy, které jsou jiné než normálně schválené vedlejší produkty průmyslu, obchodu a dopravy; proto jako preemptivní opatření k udržení zdraví a životního prostředí v Hrabství Maui je navrhována následující vyhláška:
Žádná entita se nesmí angažovat v atmosférickém rozptylování aerosolů, chemikálii či jiné částicových látek, které by mohly vstupovat do dýchatelné atmosféry, do deště či půdy na pozemcích Hrabství Maui, ani se nesmí angažovat v geoinženýrství, klimatickém inženýrství či jiných aktivitách, které mohou měnit počasí či měnit sluneční svit v Hrabství Maui, aniž by nejprve poskytla informace o vlivu na životní prostředí, které musí být schváleno Radou Hrabství Maui, a musí vydat písemný informovaný souhlas.
Z tohoto zákona jsou vyňaty vedlejší produkty normálního průmyslu, obchodu a dopravy.
Každá entita, u níž bude zjištěno porušení tohoto nařízení, zaplatí povinnou pokutu 500 000 USD denně za každý den, kdy bude odhaleno porušení nařízení o rozptylování, a bude volána k občanskému soudu ohledně zdraví, poškození životního prostředí a nákladů na vyčištění.
S pozdravem Michael J. Murphy
Vystavil Orgonet
Převzato z Orgonet

Síla lidskosti

23. září 2011 v 22:17
Sila ľudskosti
Spevácka súťaž nemusí byť len o talente ale aj o sile ľudskosti. Dôkazom toho je austrálsky X-Factor. Jeden z jeho tohtoročných účastníkov nielenže perfektne odspieval pieseň Imagine od Johna Lennona, ale s porotou, divákmi a v konečnom dôsledku aj s celým svetom sa podelil o svoj neuveriteľný životný príbeh. Jeho hlavnou hrdinkou je jeho mama Moira Kelly, humanitárna pracovníčka, ktorá svoj život zasvätila pomoci deťom v rozvojových krajinách. Viac sa dozviete z videa.
Zdroj - viz video

Podzimková

23. září 2011 v 13:46 | Eva |  Slova a obrázky

Podzimková víla zlatou připravila,
z čajové růže nabrala trochu, přidala odvar slunečnicového okvětí,
zlatavá barva doletí pak daleko do korun stromů.
První ji zachytí vysoká bříza a na zem padají lístky zářijové rovnodennosti.
A javory natahují dlaně, čekají na barvy, čekají na ně.
Podzimková víla přimíchává dál, aby každý strom svoji barvu měl
od ostatních se lišil, podzimem zavoněl.
Podzimková víla květůlm přináší ranní chlad,
mlhavou písní zkouší
letní krásu ukolébat.
E.L.

Krásný podzim. Už ho máme 2 hodiny a 42 minuty.


Poslové snů

23. září 2011 v 10:50 | Eva |  Slova a obrázky

Poslové snů se k tobě vrací,
nestojí nikdy opodál.
Poslové snů se k tobě vrací
s paprskem síly , víry a naděje.
Poslové snů se k tobě vrací.
jsou tady ve dne i v noci.
aby tvá přání plnili.
Přání , co jsou jen ku pomoci
pro všechny bytosti na světě.
Poslové snů se k vám navrací.
ať všechno kolem rozkvete.
Jako noc se dnem se střídá,
tak míváš chvíle záblesků,
jasných představ a tužeb svých.
Poslové snů se k tobě vrací,
nesou ti radost na dlaních,
at záblesk štěstí promění se ve stálé světlo,
jasný třpyt.
Poslové snů se k Tobě vrací
s moudrostí věků v dlaních svých.
E.L.



Řekni proč

19. září 2011 v 21:42 | převzato |  Videa

Declan Galbraith - Řekni proč

V mém snu děti zpívají Píseň lásky pro každého kluka i dívku Nebe je modré a pole jsou zelená A smích je jazykem světa Pak se probudím a všechno co vidím Je svět plný lidí v nouzi

Řekni proč To takhle musí být? Řekni proč Je tu něco, co mi ušlo? Řekni proč Protože to nechápu Když tolik lidí potřebuje někoho Proč jim nepodáme pomocnou ruku Řekni proč?

Každý den se ptám sám sebe Co budu muset udělat, abych byl mužem? Musím povstat a bojovat Abych každému dokázal, kdo jsem? K tomu má být můj život? Má se promarnit ve světě plném válek?

Řekni proč To takhle musí být? Řekni proč Je tu něco, co mi ušlo? Řekni proč Protože to nechápu Když tolik lidí potřebuje někoho Proč jim nepodáme pomocnou ruku? Řekni proč?
Řekni proč, prostě mi řekni proč, proč, proč?

Řekni proč To takhle musí být? Řekni proč Je tu něco, co mi ušlo? Řekni proč Protože to nechápu Když tolik lidí potřebuje někoho Proč jim nepodáme pomocnou ruku? Řekni proč?
Řekni proč, prostě mi řekni proč, proč, proč?

Může nám někdo říci, proč necháváme hořet lesy? Proč říkáme, že se staráme? Řekni proč stojíme a zíráme? Řekni proč delfíni pláčou? Může nám někdo říci, proč necháváme umřít oceán? Proč, když jsme všichni stejní? Řekni proč to svádíme jeden na druhého? Řekni proč to pořád nekončí? Může nám někdo říci, proč nemůžeme prostě být přátelé?

Proč proč?
Vystavil Orgonet

Zamýšlení - 2. část

19. září 2011 v 20:57 | Jan Menděl |  Slova a obrázky
Bludy o pozitivním myšlení

Rád bych se ještě zaměřil na jeden z oblíbených bludů pozitivního myšlení, a sice na chtění a jeho vyjadřování. Věta "Já chci" je jedna z nejmocnějších manter ve vesmíru. Vyjadřuje lidskou vůli tím nejjasnějším a nejčistším způsobem. Každý lidský čin, velký či malý, byl zažehnut myšlenkou či slovy JÁ CHCI a podle síly vůle a chtění pak tato energie šla svou cestou, a buď časem zeslábla až vyprchala nebo se udržela a ve svém průběhu ještě zesilovala.

Nesčetněkrát ovšem slyšel a četl poučení se zdviženým prstem, která praví: Nesmíš říkat "Já chci", protože Vesmír se postará o to, že budeš jenom chtít, chtít a chtít.


Několik let jsem měl období, ve kterém jsem podlehl tomuto bludu a skutečně jsem se bál něco chtít. Vždycky jsem v duchu říkal - nesmíš chtít, musíš to formulovat jinak. Až po několika letech jsem najednou dostal záblesk a uvědomil si, jak směšným a absurdním způsobem jsem bránil své přirozené osobnosti ve volném projevu tím, že jsem si postupně zakázal něco chtít! Najednou se mi vybavily důležité momenty mého života a věci, kterých jsem kdy dokázal. Uvědomil jsem si, že u všech těch věcí jsem to dokázal proto, protože jsem to strašně moc chtěl a moje chtění bylo samozápalným palivem, které mě hnalo kupředu, dávalo sílu vytrvat a konečně i pomohlo přitáhnout kýžený úspěch. V tomto okamžiku malého osvícení jsem si musel poklepat na čelo a vysmát se sám sobě - jak sis vůbec mohl zakázat něco chtít? Není to snad chtění, které formuje naše volby, naše preference, naši osobnost? I když je dneska v módě zavrhovat jakékoliv chtění na základě budhistických a zenových filozofií, které mají své opodstatnění, ale jejich vztah k chtění je značně odlišný od toho, v jakém ho zakazují učitelé pozitivního myšlení a samopomoci, je to pořád lidská vůle, která se promítá skrze naše chtění, a ta formuje celý náš svět! Úspěšní lidé jsou většinou ti, kteří se vůbec nebojí vyjádřit jasně, co chtějí. Dítě, které je nezatížené teoriemi o pozitivním myšlení a dosahování cílu, prostě natáhne ruce a zakřičí "já to chci!" Není to snad ta slavná věta z Bible, která říká "Proste a bude vám dáno"? Ó pozor, já prosit nemůžu, to bych totiž musel říct, já chci, a to nesmím, protože moje podvědomí je natvrdlé a nepochopilo to. Nesmíme se bát chtít! Ani se to nesmíme bát říct. Je to naše přirozenost. Pokud se budeme bát, budeme to v sobě potlačovat, a cokoliv je potlačeno, shnije, zkazí se a jednou bouchne a udělá paseku.


Jenže to, co chceme, vychází většinou z hlubin naší duše a tu, jak víme, jen tak neošálíme. Proto je nesmysl vzít si z nudy katalog a říct si: hmmm, tak co teda chci? Tak já chci tohle. Naše přání nás musí spalovat, abychom něčeho dosáhli, musí být naše touha po tom tak silná a intenzivní, že už není prostor na pochybnosti, váhání nebo strach, opravdová vůle spálí všechny překážky, které jí stojí v cestě. To, jestli je pro nás předmět našeho přání dobrý nebo špatný, je další otázka, ale pokud je naše touha po něm dostatečně silná, dosáhneme toho vždy, dříve či později, a všichni znají nějaký příklad ze svého vlastního života nebo života druhých, který to dokazuje. Na sobě a svém životě jsem vypozoroval dva druhy chtění. Ten první druh je takový, který závisí jenom na nás, který je jenom v našich rukou, většinou se týká toho, jak se chceme změnit, něco se naučit, zhubnout atd. Tento druh je trošku snažší, protože jsme to pouze my, na kterých musíme uplatit svou vůli. U tohoto bodu musím uvést jednu svou osobní zkušenost. Před mnoha lety jsem zažehnul touhou naučit se anglicky. I když u toho bylo několik spouštěčů, které daly impulz vzniknout této touze, musela nějak vzejít z hlubin mého nitra - jak a proč mi zůstane asi navždy záhadou, nicméně i když jsem v té době platil ve škole za jazykově podprůměrného a daleko od nadaného, moje chtění se rozžehlo do takové míry, že mi žádná logická překážka neměla šanci stát v cestě. Dobří rádcové mi říkali: ale aby ses naučil dobře jazyk, tak musíš v té zemi žít, jinak se ho nikdy nenaučíš. Já byl ale čerstvě na střední, šance někam odjet na rok byla nereálná a mně nezbylo nic jiného, než se i přes tuto překážku přenést. Kromě ohromného hnacího motoru, který se ve mně probudil, jsem se rozhodl využít i pozitivního myšlení a svých zkušeností z hypnózy, a udělal si autohypnotizační kazetu na diktafon, na kterou jsem si namluvil asi 20 minutý text, ve kterém jsem si vštěpoval, že mám skvělý talent a vytrvalost, že se učím každý den, že mi to strašně dobře jde a že dělám ze dne na den velké pokroky. Tyto věty jsem si nahrál v přítomném čase a kladném tvaru, ostatně jinak to ani nedávalo smysl. Každý večer jsem pak u této kazety usínal a ráno vstával o půl hodiny dřív, přeřídil si budíka, a rozespalý u kazety znovu na tu půl hodinu usnul. Kazetu jsem poslouchal takto intenzivně asi půl roku a do toho se každý den učil. Moje nadšení a zápal rostly každým dnem, stejně jako se zlepšovaly výsledky. Když to zkrátím, výsledek byl takový, že jsem se během 3 až 4 let (jako samouk) naučil výborně plynule nejen angličtinu, ale i další 3 jazyky. Po celou tu dobu jsem se učil každý den, zpočátku pár minut, nakonec několik hodin a zavedl jsem si neuvěřitelnou disciplínu. Ať už mi moje autohypnotizační kazeta pomohla jakkoliv, dneska s odstupem času vím, že to byla moje vášeň, moje chtění, které za tím stálo. Nebál jsem se chtít, chtěl jsem moc a silně a věřil jsem, že se mi to podaří. Nakonec jsem dosáhl výsledku, na nějž jsem do dnes pyšný. Několikrát od té doby jsem se pokoušel napodobit tuto situaci a zapálit se pro něco tak silně, ale musím přiznat, že jsem zatím nenašel nic, co by mě tak nadchlo, že by se moje chtění vystupňovalo na takový stupeň, který jsem tenkrát měl. Proto tvrdím a stojím si za tím, že chtění člověk neošálí a pokud opravdu po něčem netoužíte, ani afirmace, ani modlitby, ani opakování "já chci" vám to nepřinesou (ani vám v tom nezabrání), protože život reaguje na vaše nejniternější pocity a na ty odpovídá, na povrchní myšlenky a náladové vrtochy či záchvaty krátkodobého chtíče život moc nereaguje.


Teď ale zpátky k mé teorii o dvou druzích. Můj osobní příběh byl příklad té první varianty, to, jestli se něco naučím a jak dobře, záleželo na mé přímé vůli. Pak jsou ale v životě věci, ve kterých hraje roli tolik činitelů, které už vůli ovlivnit nemůžeme. Zatímco v prvním případě je občas zapotřebí zatnout zuby a když je to nutné i křečovitě použít svou vůli, v druhém případě je potřeba vědět jasně, co chceme, ale pak to pustit a nechat být. Hodně lidí dělá chybu, že něco chtějí, křečovitě se snaží, a pak to přestanou chtít, protože nevidí žádnou cestu, jakou by to mohli dosáhnout. Vypozoroval jsem, že u mě nejvíc funguje přístup: Tohle chci, jak toho dosáhnout netuším, ale chci to! Všichni to znáte, něco jste chtěli, pak jste na to zapomněli, a pak to najednou přišlo. Pokud ale chceme něco vnějšího tak silně, že nejsme schopni na to přestat myslet a trápíme se představou, co bude, když se nám to nesplní, pak se snažíme ovládnout vůlí vnější svět a průběh událostí a to se nám nikdy tímto způsobem nepodaří. Zatímco v první kategorii musíme mít své přání pořád na paměti a vyživovat sílu našeho chtění, v druhé kategorii musíme vědět, co chceme, a pokud nemůžeme přímo ovlivnit dosažení svého cíle, musíme ho pustit z hlavy, ANIŽ BYCHOM HO PŘESTALI CHTÍT! To může být pro někoho docela oříšek, ale praxe dělá mistry.


Vím, že mnoho lidí navrhne, že touha a vášeň po něčem nás brzdí v našem duchovním vývoji, proto je lepší se jich vzdát. Já s tím souhlasím, ale nesmíme zapomínat na prvek času a vývoje. Jestliže někdo není připraven se vzdát svých vášní a tužeb, protože ho stále lákají, neokusil je, neví, o co přichází, pak jakákoliv snaha se jich vzdát vyústí pouze v jejich potlačení a každé potlačení čehokoliv je jenom časovaná bomba, která nás jednou dostihne.


Abychom mohli šťastně a zdravě žít, musíme zjistit, co cheme, za tím si pak jít a dosáhnout toho, v podstatě ale jenom proto, abychom zjistili, že jsme to vlastně vůbec nechtěli  Jedině tak se nadobro a efektivně zbavíme svých tuh a chtění a přiblížíme se o kousek blíž k nekonečnému míru osvícených, kteří po ničem netouží a nic nečekají. Do té doby klidně a s jistotou vyjadřujme, co chceme. Ať už se naše přání týkají čehokoliv, čím upřímněji budeme něco chtít a čím více budeme ve svůj cíl věřit, o to úspěšnější budeme a o to zdravější život povedeme. A pro ty, co se trápí tím, že neví, co chtějí: netrapte se, skoro nikdo to neví, útěchou vám ale buď to, že jakmile něco opravdu budete ze srdce chtít, ucítíte to tak silně a pronikavě, že na pochybnosti a váhání nebude čas ani prostor.


Jan Menděl

Mandalkodávání 5

19. září 2011 v 11:23 | Eva |  Mandaly
Měsíček zahradní píseň svou zpívá:
" Léčím tě na duši , léčím tvé tělo.
aby ti bylo vesele
a srdce netrpělo.
Abys cítil doteky zářivé lásky,
vyhladím na čele všechny tvoje vrásky.
Odvahu dodám a také sílu,
nechť myšlenky tvoje jsou v klidu a míru.
Kolébám Tebe. laskám a hladím,
zpívám já potichu, zpívám já o tichu.

E.L.


Levandulová víla
klid mysli nastolila.
Rozprostřela křídla fialové vůně,
zahleděla se do nebeské tůně a pravila.
Pro tebe jsem rozvila drobné malé kvítky,
už nedělej si nikdy žádné výčitky.
Všechno je, jak má být,
s radostí musíš žít.

E.L.

Zahrada harmonie

18. září 2011 v 0:18 | Eva |  Slova a obrázky

V tichu modřínových paprsků,
v tichu svěží trávy,
v tichu kvítků modravých,
co tančit je baví.
v tichu jedné zahrady
setkaly se víly,
řekly si, že napraví vše,
co ubírá síly.
Do dlaní té zahrady vložily veliký dar.
Když najdeš ono místo,
jsi jako očarován
pohádkovým sněním,
listí ševelením...
Stromy napoví ti.
co důležitého je třeba
ke spokojenému žití.
V tichu pod klenbou stromů,
v tichu zelené trávy,
ty navracíš se domů,
abys byl svěží a zdravý.

E.L.

Co mě těší 11

14. září 2011 v 21:14 | Eva |  Fotografie a jiné
Když mraky za úplňkové noci vykresli na nebi tvář...

Je nad Měsícem.A je tam ještě něco...
Když kameny v potoce hrají barvami a průzračná voda hladí jim tváře. Když voda zpívá a promlouvá...

Těší mě, že jsem zachytila kapky deště, že růže ze řízku vykvétá a nádherně voní.


Odkvétání

14. září 2011 v 17:59 | Eva |  Fotografie a jiné
Pupava ztratila zářivou krásu...

Slunečnice dnes ráno hostila sýkorky a kloní se stále více zemi.


I nepříjemný pýr se snaží uzkázat svoji hebkou tvář.


Vrbovka se snaží podat vynikající výkon a vystřelit svá semínka co nejdál.


A bělotrn kvete podruhé.


Smířit se s podzimním odkvétáním mi každý rok dá docela velkou práci. Díky za každý teplý den. Kéž je babí léto co nejdelší.

Dokreslovánka 5

14. září 2011 v 9:32 | Eva |  Předlohy
Dnes máte před sebou další "dokreslovánku". Můžete si ji pouze vybarvit nebo jinak jakkoliv upravit podle toho, jak ji vnímáte.
Laskavé pohlazení babího léta volá inspiraci.


Kruh žen

12. září 2011 v 23:54 | Eva |  Slova a obrázky

Léčivý kruh žen dnes je otevřen.
Magickou sílu má,
paprsek léčení posílá Zemi.
Světýlko věčné touhy po lásce a harmonii
doprovází tanec všech žen na planetě.
Kdykoliv můžeš vstoupit,
protančit v objetí se svojí duší,
uvidíš, jak hodně ti sluší,
když v očích máš plamínek víry a naděje,
když odhodíš starosti všedních dnů,
když věříš, že už svítá.

E.L.



K zamýšlení

12. září 2011 v 23:35 | Jan Menděl

BLUDY O POZITIVNÍM MYŠLENÍ

SÍLA LIDSKÝCH SLOV



Poslední dobou slýchám čím dál tím častěji jednu ne zcela pravdivou a značně překroucenou teorii, která se za poslední desetiletí vkradla do učení o pozitivním myšlení a poměrně úspěšně se tam zabydlela. Jedná se o domněnku, že všechna naše přání a takzvané afirmace musí být pronášeny pouze a jenom v přítomném čase a kladném tvaru, jinak nebudou fungovat anebo, o co hůř, budou působit protichůdně našemu přání. Určitě jste už tolikrát někoho slyšeli říct: "Nesmíš říkat, že všechno BUDE dobré, protože Vesmír se pak postará o to, že se tvoje přání udrží navždy v budoucnosti a nikdy se ti nesplní." Nebo "Já tu novou práci hrozně moc chci! - Nesmíš říkáš, že jí chceš, protože tím jenom posiluješ fakt, že jí chceš, ale ne, že jí dostaneš. Musíš říkat - Mám novou práci." Za úplnou višničku na tomto bludném dortě považuji tvrzení typu "Když říkáš, že nebudeš kouřit, Vesmír slyší jenom -budeš kouřit- a udělá všechno proto, abys dál kouřil."


Podívejme se teď chvíli na to, s jakou silou tu vlastně máme dočinění, jakého činitele se tu snažíme ovlivnit, aby splnil naše přání nebo nám pomohl překonat ten či onen problém. Ať už tomu jedni říkají vesmír, druzí bůh a třetí podvědomí, snažíme se tu ovlivnit lidského ducha, základ nás samotných, naši nejsilnější a jedinou trvalou podstatu. Lidský duch je boží článek, je spojen s celým vesmírem a působí převážně v podvědomí. Za zavřenými dveřmi našeho ducha se skrývá vševidoucnost, vševědoucnost a všemohoucnost. Poznání našeho pravého základu, tedy našeho ducha, a jeho ovládnutí je ultimátní cíl naší existence na Zemi.


Již 15 let se intenzivně věnuji duchovním naukám a jako všichni hledající se snažím dopídit pravdy. Za tu dobu mi prošla pod rukama pěkná řádka knih a moje teorie o životě a fungování duchovního světa se nesčetněkrát musely změnit nebo upravit, jak jsem zkoušel jeden či druhý přístup a zjišťoval, že něco vůbec nefunguje, něco funguje napůl a něco funguje někdy úžasně a jindy vůbec. I já jsem hned na začátku podlehl klamu, že nikdy nesmím říkat nic v negativním tvaru nebo v budoucím čase a postupně jsem se přistihl, že při vyjadřování přání mám víc návodů na to, co všechno nesmím, než jak to mám efektivně udělat. Díky mnoha dezinformacím v mnoha knihách jsem na čas ztratil takovou tu dětskou otevřenost vůči modlitbám, neustále si lámal hlavu nad tím, jak něco říct tak, aby to splnilo všechna "pravidla" pozitivního myšlení a zároveň to znělo tak, abych se s tím mohl vnitřně ztotožnit a hlavně abych tomu také mohl zcela věřit. Stejně jako mnoho jiných jsem se tak zapletl do této pavučiny pravidel a novodobých přikázání, že jsem si nakonec radši už nic nepřál ze strachu, aby se mi ještě nepřihodil opak toho, co jsem chtěl.


I když stále neznám odpověď na tolik otázek a nedosáhl jsem takové duchovní výšky, jaké bych si přál, z vlastní praxe jsem neomylně pochopil několik věcí, o které bych se s vámi rád podělil.


1. Bůh/Vesmír/Podvědomí/Lidský duch není žádný laciný blbeček, kterého bychom mohli ošálit tím, že na něj půjdeme od lesa! Představa, že ve větě "já nechci" slyší jenom "já chci", že na budoucí čas nereaguje a že věta "já chci" jenom utvrzuje naše chtění, nikoli předmět našeho přání, je vážná urážka této vševědoucí Inteligence, Božské Prozřetelnosti, která v nás operuje, a každý, kdo něco takového tvrdí, to tvrdí jenom proto, že si to někde přečetl nebo slyšel. K tomuto závěru nemůže dojít žádný člověk svojí vlastní poctivou a upřímnou praxí! Hádám, že tenhle blud kolem správné gramatiky přání vznikl z pravdivého tvrzení, že čemu odporujeme, to narůstá. (Jak je v angličtině krásně vyjádřeno rčením What you resist, persists.) Samozřejmě, pokud denodenně myslím se strachem na to, že se nechci vybourat, nechci vybourat a nechci vybourat, pak se pravděpodobně dřív nebo později vybourám. Není to ale proboha slovíčkem "nechci"! Je to tím, že pokud něco vášnivě odmítáme a zápáleně proti tomu bojujeme, soustředíme veškerou svou duchovní energii na to negativní místo toho, abychom si v klidu opakovali, že jsme v bezpečí. Naše myšlenky jsou zaměstnané obávanou představou nehody místo toho, aby posilovaly naši představu o dokonalém bezpečí. Znovu zde musím zdůraznit, není to tím, co říkáme, ale co cítíme a na co se zaměřujeme, s jazykem to nemá až tak moc společného. Na druhou stranu zažili jste někdy sílu, kterou má rázně vyslovená věta "Já nechci!" Holka se pokouší pozvat kluka na rande a ten se pořád vykrucuje a vymlouvá a ona do něj pořád šije a šije a při každé další možné příležitosti to zkusí znovu, až mu jednou dojde trpělivost a zlostně na ní od srdce vychrlí větu "Já nechci!" Síla těchto slov na ní (a kohokoliv jiného) působí jako tlaková vlna, která odhodí všechno, co jí stojí v cestě. Nebo jiný příklad: kdyby se kdysi silný, nyní odnaučený alkoholik bál vylosvit negativní větu "já nechci!" pokaždé, když byl konfrontován s nabídkou alkoholu, nikdy by se z alkoholu nevyhrabal. V světském i duchovním životě jsme často postaveni do situace, kdy musíme uplatnit svou vůli, a v mnoha takovýchto případech je naše vůle gramaticky negativní, ale jakou to proboha hraje roli? Z oblasti pozitivního myšlení se totiž bohužel jako z mnoha jiných oblastí pomalu ale jistě vytratil zdravý rozum. Dám vám ještě jeden příklad z vlastní praxe. Několik let jsem dělal aktivně hypnózu, ale ne to, čemu se dnes říká hypnóza a v podstatě se mluví o nějaké vedené imaginaci nebo jemném meditačním stavu, mluvím o té v pravém slova smyslu hluboké hypnóze, ve které o sobě hypnotizovaný neví, a přesto reaguje, mluví a vykonává pokyny, které mu hypnotizér dává. Samozřejmě tu nechci rozebírat etické nebo duchovní úskalí hypnózy, jde mi o to, že v hluboké hypnóze se člověk opravdu přiblíží k podstatě lidského ducha tak blízko, až jde z toho mráz po zádech. V tomto stavu lidský duch přejímá sugesce úplně stejně tak, jak jsme zvyklí z běžného života, je mu úplně jedno, jestli jde o větu zápornou nebo o budoucí čas, vše provede tak, jak mu bylo zadáno. Tak například jedna z mých oblíbených "her" spočívala v tom, že pokud hypnotickému sezení přihlíželi ještě jiní (bdělí) lidé, dal jsem zhypnotizovanému pokyn, že až otevře oči, neuvidí kromě mě nikoho jiného, pouze mě! Když pak médium otevřelo oči a rozhlédlo se po pokoji, vidělo pouze mě. Pak stačilo, aby jedna z dalších osob, která byla přítomna, zvedla nějaký předmět do vzuchu před zrakem média, a to začalo s otevřenou pusou hlásit, že v pokoji se vznáší např. kniha. Ta kniha se přirozeně nevznášela, ale médium NEVIDĚLO osobu, která knihu držela. Co ovlivnilo jejího ducha natolik, že fyzicky přestalo vidět něco nebo někoho, kdo v pokoji byl? Byl to můj hypnotický příkaz, aby N E V I D Ě L A. Nechci tu plést jablka a hrušky dohromady a spojovat pozitivní myšlení s hypnózu, chci jen vyzdvihnout fakt, že při pozitivním myšlení, meditaci, modlitbě či afirmování jednáme vždy s naším duchem a jeho nekonečnou mocí, jemu se snažíme předat naše přání, naši vůli a k tomuto účelu nepotřebujeme žádné triky ani fígle, neboť inteligence našeho ducha bezmezně přesahuje krátkozraký rozum naší mysli, nebudeme ho tedy urážet a řekneme jasně a normálně, co chceme, oč žádáme, a to způsobem, který je v nám v danou chvíli nejpříjemnější a nejpřirozenější!

2. Afirmace do budoucnosti mají neuvěřitelnou léčivou sílu! Pokud jste se někdy ocitli v opravdu těžké situaci, kdy její závažnost je tak velká, že fyzicky pociťujete ten nepříjemný tlak v břiše či na hrudi, moc dobře víte, že pozitivní tvrzení vyvracející realitu přítomnosti vás po chvilce opakování v lepším případě rozzuří nebo v horším případě ještě prohloubí vaše zoufalství. Jediná věc, která vám v tuto chvíli pomůže se uklidnit a častokrát i zázračně najít vhodné řešení, je pozitivní tvrzení do budoucnosti, které nikterak neodporuje vašemu rozumu, a přesto otevírá bránu kladnému vyřešení. Samozřejmě i zde znovu uplaťnujeme zdravý rozum, a proto žádné pravidlo nebere rigidně, ale ohneme ho podle potřeb situace, jinými slovy, říkejte si cokoliv vás uklidní a zažehne ve vašem nitru naději a víru v uzdravení situace. Mně se nesčetněkrát vždy a zcela osvědčilo tvrzení "Všechno dobře dopadne. Všechno se skvěle a v klidu vyřeší." Pokud tohle ve chvíli největšího zoufalství budete opakovat stále dokola, za chvíli se uklidníte a za další chvíli se vaše mysl tak vyrovná, že většinou na určitou dobu na "životně důležitý problém" zcela zapomene. Když se pak vtíravé myšlenky znovu objeví, odeženete je takovýmto tvrzením, znovu a znovu, dokud úplně nezeslábnou. Moje zkušenost je taková, že řešení, která vždy přijdou, mi vezmou dech a já si znovu musím přiznat, jak zbytečné je se dopředu trápit a jak nikdy nevím, odkud může přijít pomoc. Samozřejmě, pokud je někdo zažraný pesimista, jehož životní přesvědčení je, že celý svět je proti němu a jeho problémy jsou největší na světě a hlavně neřešitelné, tak ani jemu tato metoda nepomůže, ale takový člověk pravděpodobně ani nedojde až na tuhle stránku mého článku J



V dnešní době, i po všech těch mnoha letech duchovního obrození, stále ještě stoupá a graduje příval duchovní literatury a duchovních učitelů. I když je mi to líto, s politováním pozoruji a vidím, že většina této literatury a těchto novodobých učitelů je pouze nafouklá bublina obsahující málo kvality a hloubky. Každý druhý "duchovní" člověk pořádá semináře, přednášky, aspiruje na psaní knih a nabízí poradenské služby překypující exoticky zvučnými jmény přístupů a metod, které vyřeší všechny vaše problémy a uzdraví všechny vaše nemoci. I když většina těchto lidí myslí upřímně to, co dělá, není jejich duchovní pokročilost o mnoho vyšší než vaše, ne-li častokrát nižší, a jejich metody a postupy se málokdy opírají o vlastní praxi, nýbrž jsou křehkou konstrukcí vystavěnou na základě relativně širokých, bohužel však především teoretických znalostí.


Pozitivní myšlení je neodmyslitelným prvkem duchovního života. Každý velký duchovní učitel oplýval pozitivitou, optimismem a smyslem pro humor. Pesimistická mysl se v žádné životní oblasti nedostane daleko, v duchovnu už pak teprve ne. Buďme pozitivní, dívejme se s odvahou a radostí do budoucnosti, bojujme proti svým stínům a slabostem, a učme se ze svých každodenních zkušeností o tom, jak prakticky využít síly našeho ducha v materiálním životě. Zachovejme si ale u toho zdravý selský rozum, nevěřme všemu, co vidíme a slyšíme, a hlavně se nebojme vlastního stínu. Nebojme se prosit, modlit se a přát si, nebojme se říkat ano ani ne, buďme spontánní a řiďme se svým instinktem, a hlavně opírejme se o vlastní zkušenosti, ty zkoumejme a z těch vyvozujme závěry! Pokud tak budeme žít a učit se, budeme všichni schopni pomoct těm, kteří procházejí fází, kterou my už jsme prošli, a zároveň budeme moc věřit i v to, že najdeme lidi, kteří už prošli fází, kterou právě procházíme! Pak budeme žít ve světě, kde jsme všichni žáci a všichni učitelé, a ne ve světě, kde je víc terapeutů než pacientů!


Jan Menděl

Děkuji Honzovi za hezký článek.

Pupava

11. září 2011 v 23:49 | Eva |  Fotografie a jiné
Miluji pupavy. Jednou se mi podařilo koupit dvě sazenice. Po třech letech zmizely a další rok se objevilo listoví ve štěrbině mezi zdí a okapovým chodníkem. " Tam má být přece čisto, co je to za bodlák?" A byla odstraněna, chudinka.Přiznám se, že jsem ji obrečela . Je to ale statečná holka a další rok vyrašila znovu. Musím ji chránit.


Šustivé květenství - takové krásné mandaly.


Každý den jsem se chodila na ni dívat a přemýšlela, kolik musela mít v sobě síly a jak je houževnatá, když živoří ve škvírce mezi betony.


Na detailu si můžete všimnout uspořádání středu - stejně jako u slunečnice, sedmikrásky, astry, ...viz článek Fibonacciho posloupnost.

Ezoterická stezka

10. září 2011 v 23:12 | Eva Suttnerová |  Videa


Všech 8 zastavení najdete zde.

Mandala -ptáčata

10. září 2011 v 11:36 | Eva |  Předlohy
Milí přátelé,
ráno už nás neprobouzí zpěv ptáků. Jemné cvrlikání sýkorek na stromech, "taddy jsem , tadddy jsem" - volá červenka v ostružiní. Kos zakřičí jen tehdy, když se blíží kočka. Svoje jarní trilky dozpíval a šetří síly. Vlaštovky a jiřičky jsem viděla u nás naposledy v dětství. Po výstavbě paneláků v našem okolí se rády uhnízdily nad balkóny, ale lidem je znečistovaly a ti pak hnízda shazovali. Jaká škoda! Tak nevím, jestli už odlétly. Pamatuji si je, jak sedávaly na drátech.Díky, že jsem je viděla.Jen rorýsi krouží v podvečer, ti si našli malé otvory ve zdech.
Dnes vám předkládám mandalu Ptáčata - předlohu k dokreslení či k vybarvení, i když je podzim. Jaro začne na druhé polokouli, ale my si jej můžeme zachovát v představách , abychom si připomněli, že po zimě znovu přijde. Že jaro můžeme mít ve svém srdci stále stejně jako zpěv ptáků. Těm patří velký dík za to, že jsou s námi přes všechna příkoří, která jim člověk denně připravuje.

S novým školním rokem ať zavoní u vás pastelky, i když už školu máte dávno za sebou. Pastelky roztančí vaše dávné sny a večery budou veselejší.Hodně inspirace.

Ennio Morricone

9. září 2011 v 23:33 Videa




Z knihy Čtyři dohody

9. září 2011 v 23:13 | Don Miguel Ruiz |  Zajímavé knihy, odkazy

Podělíme se společně o krásný sen - sen, který si zamilujete tak, že jej budete chtít mít navždy. V tomto snu jsme uprostřed krásného, teplého a slunečného dne. Slyšíme ptáky, vítr a říčku. Jdeme k říčce. Na břehu sedí v meditaci starý muž a my vidíme, že z jeho hlavy vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Snažíme se ho nerušit, ale on vytuší naši přítomnost a otevře oči. Jsou plné lásky a má široký úsměv. Zeptáme se ho, jak je možné, že je schopen vyzařovat takové krásné světlo. Požádáme ho, zda by nás to nenaučil. Odpoví nám, že před mnoha a mnoha lety položi l stejnou otázku svému učiteli.
Starý muž začne vyprávět svůj příběh: "Můj učitel si otevřel hruď, vyňal srdce a z něho vycházel krásný plamen. Pak otevřel moji hruď, otevřel mé srdce a vložil do něho malý plamínek. Vložil mi srdce zpět do hrudi a jakmile bylo opět uvnitř, pocítil jsem nesmírnou lásku, protože plamínek, který mi vložil do srdce, byla jeho vlastní láska.
Tento plamínek se rozhoříval v mém srdci stále víc, až se z něho stal obrovský oheň - oheň, který nepálí, ale očišťuje vše, čeho se dotkne. A tento oheň zasáhl všechny buňky mého těla, které mě začaly milovat. Splynul jsem v jednotě se svým tělem, ale má láska neustále vzrůstala. Ten oheň se dotýkal každé emoce v mé mysli a všechny tyto emoce se proměnily v silnou a intenzívní lásku. Miloval jsem naprosto a bezpodmínečně.
Ale oheň stále hořel a já se musel o svou lásku podělit. Rozhodl jsem se, že vložím kousek své lásky do každého stromu, a stromy mě začaly rovněž milovat. Byl jsem zajedno se stromy, ale mou lásku to nezastavilo a ona rostla dále. Vložil jsem kousek lásky do každé květiny, do trávy, do země, a ty mne začaly všechny milovat a já byl s nimi zajedno. Má láska rostla víc a víc a miloval jsem všechna zvířata na světě. Zareagovala na mojí lásku a milovala mne též a byli jsme zajedno. Má láska však rostla stále dál.
Vložil jsem kousek své lásky do každého krystalu, do každého kamene v zemi, do prachu, do kovů, a všechno mne též začalo milovat a já začal být zajedno se zemí. Pak jsem se rozhodl vložit svou lásku do vody, do oceánů, řek, deště i sněhu. A voda mne též začala milovat a byli jsme zajedno. Ale má láska nepřestávala růst. Rozhodl jsem se, že ji předám vzduchu, větru. Pociťoval jsem silné spojení se zemí, s oceány, s přírodou a má láska rostla dál.
Obrátil jsem hlavu k obloze, ke slunci a hvězdám a vložil kousek své lásky do každé hvězdy, do měsíce i slunce a všechny mne začaly milovat. Byl jsem zajedno s měsícem, sluncem a hvězdami, a má láska rostla dál. A tak jsem vložil kousek své lásky do každého člověka a byl jsem zajedno s veškerým lidstvem. Kamkoliv jdu, kohokoliv potkám, spatřím v jeho očích sám sebe, protože jsem díky lásce součástí všeho."
A pak ten starý muž otevřel svou hruď, vyňal srdce s krásným vnitřním plamenem a vložil ten plamen do našeho srdce. A teď ona láska roste v našem nitru. Nyní jsme zajedno s větrem, vodou, hvězdami, s veškerou přírodou, se všemi zvířaty a lidmi. Cítíme teplo a světlo, které vyzařuje plamen v našem srdci. Z hlavy nám vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Vyzařujeme lásku a modlíme se:
"Děkuji ti, Stvořiteli vesmíru, za dar života, který jsi mi dal. Děkuji ti za to, že jsi mi dal vše, co jsem naléhavě potřeboval. Děkuji ti za příležitost zakoušet toto krásné tělo a tuto báječnou mysl. Děkuji ti za to, že žiješ v mém nitru s veškerou svou láskou, se svým čistým duchem bez hranic, se svým teplým a zářivým světlem.
Děkuji ti za to, že užíváš má slova, mé oči, za užívání mého srdce, abych se mohl kdykoliv a kdekoliv podílet na tvé lásce. Miluji tě takového, jaký jsi, a protože jsem tvým dílem, miluji i sám sebe takového, jaký jsem. Pomoz mi udržet lásku a mír v mém srdci a učinit z této lásky nový styl života, v němž bych mohl žít v lásce po zbytek svých dnů. Amen.

Ochranný štít Země?

9. září 2011 v 20:27 | převzato |  Záhady a tajemno
Každý den, kdy vidím kousek jasného nebe, mám obrovskou radost. Netrvá ale dlouho, protože za nějakou hodinu se objeví buď bílé pruhy a kříže nebo, jako tomu bylo dnes, nízká šedivá až černá chuchvalcovitá oblačnost. I ta nese stopy původních pruhů a převaluje se jednou od západu k východu, jindy od severu. Jsou to podivná mračna , jaká si nepamatguji z dřívějších dob. Zlověstně se plazí nízko nad hlavou . To nejsou známá oblaka...Při západu sliunce dostávají dramatickou oranžovou barvu s příměsí šedívé...Kdepak jste "západy slunce" mého mládí ?....
Vžycky se mě zmocní určitá beznaděj, co mohu udělat. Zbývá mi jediné - informovat ostatní, jak to možná je... Že se na obloze děje něco, co není přirozené, by lidé vědět měli. Omlouvám se těm, kteří si na stránky chodí pohladit svoji duši. Za nevědomost se vždy platí.
Proto odkaz na jeden zajímavý článek.
Jeden klučina má nezvykle hodně oteklou ruku po vosím píchnutí. Paní doktorka prohlásila, že letos jsou vosy více toxické.Proč asi?

Výzva k duchovní změně

9. září 2011 v 8:56 Zajímavé knihy, odkazy
Roztavte led v srdcích
Angaangaq - grónský šaman
Na světě existuje tolik teorií a knížek o správné výchově, že jsme kvůli nim ztratili ze zřetele to nejjednodušší a nejdůležitější. Stačí si pamatovat jediné slovo: rovnováha! Postarej se o to, aby dětský duch a tělo byly v rovnováze! Nechť dítě naplňuje své tělesné potřeby stejnou měrou jako potřeby duchovní. Přistupuj k němu s láskou a respektem, aby se obě tyto vlastnosti pevně usadily v jeho srdci. Jen ten, kdo zná cenu lásky, si může vybudovat zdravé sebevědomí.
O VÝCHOVÉ
Ve výchově dětí hraje nejdůležitější roli úsměv. Dbej tedy na to, aby se tvé dítě usmívalo. Postarej se o to, aby se smálo, aby bylo šťastné se a vyrovnané. Jako každé jiné dítě bude i to tvoje občas plakat a vztekat se. To je v pořádku. Dávej ale pozor na to, aby vždy nalezlo cestu zpět k harmonii. Nech ho, aby si hrálo. Všímej si ho. Hned od začátku.
Kdykoli se u nás koná nějaká slavnost, účastní se jí nejen dospělí, ale i všechny děti. Zatímco dospělí povídají a jedí, děti si hrají, zpívají a tancují. Nikdo po nich nechce, aby se chovaly jako dospělí. Klidně je necháme řádit.
Občas se po špičkách přikradou ke stolu a poslouchaji, o čem si rodiče povídají. Mají k nim respekt, především se však rádi pohybují v jejich společnosti. Tu a tam dojde samozřejmě i na pláč a slzy, ale jinak se spolu hodně nasmějeme. Nakonec to vyjde nastejno: ať se dítě směje, nebo pláče, obojí pozvedá jeho ducha. A právě to je smyslem výchovy: pozvedat dětského ducha, oduševňovat dětskou osobnost. Jedině oduševnělý člověk totiž přistupuje k životu s důvěrou, cítí se být v bezpečí a milován.
Všude, kde žijí děti, mají dospělí povinnost tento vývoj podporovat. Jestliže své zodpovědnosti nedostojí, vyrostou z dětí nevyrovnané osobnosti. A k čemu nevyrovnanost vede, to dnes vidíme všude na světě.
Vychováváš-li tedy dítě, ved' ho k vyrovnanosti, zejména v prvních třech letech života. Právě tady se totiž tvoří základ budoucího vývoje, a proto musiS udělat všechno, co je v tvých silách, aby dítě našlo cestu k vnitřní rovnováze. Nemusíš znát žádné pedagogické teorie, zvládneš to i bez nich. Na světě existuje tolik teorií a knížek o správné výchově, že jsme kvůli nim ztratili ze zřetele to nejjednodušší a
nejdůležitější. Stačí si pamatovat jediné slovo: rovnováha! Postarej se o to, aby dětský duch a tělo byly v rovnováze! Nechť dítě naplňuje své tělesné potřeby stejnou měrou jako potřeby duchovní. Přistupuj k němu s láskou a respektem, aby se obě tyto vlastnosti pevně usadily v jeho srdci. Jen ten, kdo zná cenu lásky, si může vybudovat zdravé sebevědomí.
Je bolestné se dívat, kolika mladým lidem se takové výchovy nedostává. Vyrůstají bez důvěry, lásky, respektu, cti a upřímnosti. Abychom tomu předešli, snažíme se my, Eskymáci, posilovat v dětech vnitřní rovnováhu.
Přistupuješ-li k dítěti s láskou a respektem, může se svobodně s rozvíjet. Důvěřuj mu! Dopřej mu svobodu! Dítě si samo umí vybrat správnou cestu. Když se po ní rozhodne vykročit, stůj při něm a pomáhej mu. Jakmile však zjistíš, že vyrazilo špatným směrem, jsi povinnen ho varovat. Nenech ho zabloudit do týchž slepých uliček, do nichž jsi v minulosti zabloudil také. Neposílej ho vědomě do pekla jenom žes zes tam byl sám. Tvé dítě přece nemusí získat každou zkušenost, kterou jsi získal i ty, zvláště jeli to zkušenost špatná. Jestliže sve dítě neochráníš před nebezpečím, znamená to, že k němu nepřistupuješ s l&aacu te;skou a respektem.
Musíš věřit! Musíš věřit tomu, že tvá láska a respekt ukážou dítěti správnou cestu a správný směr. Musíš ale věřiti tomu, že si dítě najde správnou cestu i když mu necháš volnost. Tvoje láska a důvěra mu poskytnou oporu.
Je to stejné, jako když uvážeš mladou rostlinku k dřevěné tyčce, aby rostla rovně, tedy přímo k nebi. Něžná příchylnost dítě posílí a ono si ji v sobě ponese až do smrti. Jeho duch se pozvedne a rozkvete. Bez lásky a respektu vyroste z dítěte bytost pokroucená a pokřivená.
Jeho duch nedostane příležitost rozkvést a zlomí se jako květinka ve větru. Kdykoli takového člověka vidím, trhá mi to srdce. A s lítostí musím říci, že váš moderní svět vychovává děti právě takhle.
Když jsem byl dítě, chovali se ke mně všichni dospělí s láskou a ohledupiností. Později, jako větší chlapec, jsem už takové štěstí neměl.
Bílí mocipáni, vládcové nad Grónskem, se k nám, domorodcům, chovali přezíravě. 0 lásce a respektu nemohla být ani řeč. Tato situace mě uvrhla do strašného zmatku - zatímco doma mě všichni milovali, respektovali a ctili, ve škole jsem zakoušel pravý opak.
Kdo chce dobře vychovávat, musí také umět odhadnout okamžik, kdy má výchova skončit. Pak je nutné nechat dítě jít. Orel se o svá mláďata stará velmi pečlivě - živí je a chrání, jak nejlépe umí. Jakmile však přijde čas, vystrčí je z hnízda. Ví, že poletí. A ona skutečně poletí. Není to výraz krutosti, ba naopak: je to akt lásky, akt vědění, akt moudrostí.
O RODINĚ
V předchozí části jsem opakovaně zdůrazňoval, že hlavním cílem výchochovy je dosažení rovnováhy. Aby se k ní dítě dopracovalo, potřebuje mít dobré rodinné zázemí. Rodina dává jeho životu pevný
základ. A čím je početnější, tím lépe. Čím víc dědečků, babiček, strýčků, tetiček, bratranců a sestřenic je dítěti nablízku, tím víc partnerů a rádců dítě má. V západním světě se takových rodin vyskytuje málo,
v zájmu svých dětí by si ji ale každý měl vytvořit.
Mnoha lidem vlastně ani nic jiného nezbývá. Vždyť kolik mužů bez zábran zplodí dítě, i když už dopředu vědí, že se o ně nikdy nebudou starat. A kolik žen si takzvaně "nechá udělat dítě", i když vědí, že se s jeho otcem rozejdou. Je to smutné, ale bohužel nevyhnutelné, že se něco takového stane - nebo když rodiče předčasně zemřou, dítě nemá sourozence a prarodiče už nežijí - musejí rodiče nebo někdo jiný vytvořit dítěti rodinu. Dobrým řešením bývá zapojení přátel.
Přátelé rodičů či pěstounů pak přebírají úlohu duchovních rodičů. Duchovní rodiče jsou pro dítě často důležitější než rodiče biologičti. To samozřejmě neznamená, že by biologičtí rodiče nemohli zaroveň plnit roli rodičů duchovních, pokud však chybějí, musí někdo přijmout za dítě duchovní odpovědnost. Čím dál častěji se také stává, že biologičtí rodiče sice existují, ale nevědí si rady, jak mají dítě vychovávat.
V tom případě je pro dítě požehnáním, když se ho ujmou duchovní rodiče a postarají se o jeho výchovu sami. Očistí jeho kořeny až do posledního vlákénka, takže dětská duše může rozkvést. K tomu je ovšem zapotřebí, aby se duchovní rodiče důkladně seznámili s původem dotyčného dítěte a prokázali jeho rodičům i prarodičům patřičnou úctu. Pokud se to podaří, je to výborné. Každé dítě potřebuje mít pocit, že ho někdo přijal. Nejdůležitější je ale láska a respekt.
Za správnou výchovu ovšem neodpovídají jen rodiče, nýbrž celá rodina. My v Grónsku pokládáme za samozřejmé, že výchova dětí není soukromá záležitost. U vás toto pravidlo už bohužel dávno neplatí
O ODPOVĚDNOSTI K DĚTEM
Rodiče mě naučili ctít stáří. Kdykoli se ke mně přiblížil starší člověk, musel jsem přestat dovádět a podívat se mu do očí. Takové bylo pravidlo. Podíval jsem se na něj, on se podíval na mě a řekl: jojo." Pak jsem mohl pokračovat. Jednoho dne jsem už toho měl dost. Nebavilo mě přerušovat zajímavou činnost jen proto, že se na obzoru objevil někdo starý. Při první příležitosti jsem tedy pravidlo porušil.
Babička Aanakasaa mě ovšem viděla a hned si mě zavolala k sobě. "Už to nikdy nedělej!" řekla mi. Měla pravdu. Ten člověk žil mnohem déle než já, a mohl mi tedy leccos užitečného předat. Tehdy jsem si samozřejmě pomyslel: ten mi toho tak dá! Vždyť je to jen starý člověk, nic vic." Dnes vím, co pro mě mohl udělat: mohl mě poučit o životě. A proto jsem ho měl pozdravit.
Před mnoha lety jsem něco podobného zažil v Haifě. Šli jsme se s manželkou projít do přístavu. Před námi kráčeli dva staří muži, z nichž se jeden opíral o hůl a kouřil dýmku. Zničehonic se za námi otevřela
brána jednoho domu a na ulici se vyhrnul chumel školáků. Skákali a divočili, ale když doběhli k oběma starcům, zastavili se a vzhlédli k nim. Starci pokývali hlavou, řekli "Jojo" a děti utíkaly dál. "To není
možné!" řekl jsem ženě, "ty děti snad znají naše tradice! Věděly, že se nesluší, aby kolem těch starců jenom tak proběhly."
Později jsem se dozvěděl, že to byly arabské děti a že v té době se ona tradice ještě dodržovala.
Vyprávím ti to, abys pochopil, jak jsou děti důležité a jakou pozornost si zaslouží. Proto výchova nespočívá jen v rukou rodičů, je to záležitost celé společnosti. Nikdo nemá tolik času, aby mohl na svou ratolest pořád dohlížet, a proto s úlevou přijme pomoc jiných lidi.
Ví, že když bude dítě vyvádět psí kusy, někdo ho zarazí a řekne mu: "No, můj milý, tohle se tatínkov nebude libit." Který otec dnes něco takového připustí? V dnešní společnosti panuje všeobecný názor, že výchova je soukromou věcí rodičů. Jestliže takto uvažuješ, znamená to, že utíkáš před zodpovědností. A zakazuješ-li druhým lidem kárat tvé děti, děláš hloupost. Děti jsou dar a každý, kdo se s nimi setká, má povinnost pomoci jim na cestě do života. A jedna z nejdůležitějších věcí, kterou člověk v životě potřebuje, spočívá v dodržování základních pravidel. Patří k nim třeba úcta ke stáří, jak ji dětem vštěpujerne u nás v Grónsku nebo jak jsem kdysi viděl v Haifě.
Není to nic těžkého, stačí k tomu čistota ducha a srdce. Uvidíš, že zaúčinkuje. Děti tě budou respektovat, ba co víc: budou respektovat všechny dospělé. A ty se z toho budeš radovat.
Možná si řekneš: jak toho docílit? Tyhle časy přece dávno minuly, dnešní děti jsou úpině jiné!" Já ti ale říkám: je to možné. Jednoduše to udělej."
Dítě sice má dva rodiče, ale pro svůj zdravý vývoj potřebuje širší společenství. Když na to zapomeneme, pak své děti ztratíme. Už jsme jich ztratili hodně, všude na světě. Zpozoruješ-li tedy, že nějací rodiče ztrácejí své dítě, pomoz jim. Seber odvahu! Vzpomeň si na svou odpovědnost. Vždyť zodpovídáš nejen za blaho vlastních dětí, ale i všech ostatních. A máš-li vlastní děti, neláteř, když je pokará někdo cizí. Ten člověk totiž nedělá nic jiného, než že naplňuje svou odpovědnost. A to si zaslouží respekt.
O STROMECH
V mé vlasti stromy nerostou. Je tam na ně příliš chladno a větrno, takže se nemohou napřímit. Sotva se jejich mladé výhonky natáhnou k nebi, přijde bouře a zahubí je. Vlivem klimatických změn to už tak docela neplatí. Dnes už v Grónsku rostou stromy vzpřímeně. Ledový vítr sice vane pořád, stromy mu však odolávají s mnohem větší vervou.
I když je bouře přitlačí k zemi, ony se zase zvednou. Tak to jde pořád dokola. Je na to hezký pohled, protože to tak má být.
Mladé stromy jsou ohebné, dokážou se přizpůsobit. Stejné je to i s dětmi, ani ony se nenechají tak snadno zlomit. Jsou pohyblivé a pružné po stránce tělesné i duchovní.
Znají svou cestu, a pokud je dokážeme ochránit před ničivým větrem, vyrůstají v krásné, rovné, hrdé bytosti. Je-li strom trvale vystaven větrným bouřím, roste nakřivo, je celý pokroucený a schoulený do sebe. S duchem se to má podobně: musí-li neustále čelit vichřicím, nikdy se nerozvine do krásy a síly.

(Úryvek je z knihy Roztavte led v srdcích autora Angaangaq - grónského šamana a objednat si ji můžete zde)

Převzato ze stránek Osud cz