Červenec 2011

K relaxaci

31. července 2011 v 19:10 | video |  Videa

Vybarvené předlohy

30. července 2011 v 20:46 | Eva |  Mandaly
Paní Vlasta Malinová mi zaslala vybarvenou předlohu ze dne 2.7.2011.
Nazvala ji Krásný letní den.

Její syn Pavlík zvolil jiné barvy a výsledek ? Motýl.
Děkuji za zaslání, udělali jste mi radost.

Hledejte a naleznete

30. července 2011 v 17:00 | z e-mailu
Přehledně uspořádána videa o tom, jak se co vyrábí, získává naleznete zde.

Co mě těší 6

29. července 2011 v 20:23 | Eva


"Tak co, je můj stonek rovnoběžný se střechou nebo není?"


Také šalvěj si pohrává s rovnoběžkami.


Vlčí mák u okraje chodníku se seznamuje se čtvercem i kruhem

Javor japonica i přes svých šestnáct let je stále drobečkem. Asi chtěl být bonsai.

Jen tak se nezalekne a stínohra plevele - máku marně na něj cení zuby.

Proč se clematisu říká plamínek?

A ještě jednou dva...Z keře ibišku - matky


A potomci mají docela jiný odstín


Stříbřitý západ slunce s šedivými mračny od západu dává vědět, že zítra bude zase deštivo.
I přes nepřízeň počasí "vančurovského " léta přeji vám všem krásný víkend.

LIlie

28. července 2011 v 10:57 | Eva |  Slova a obrázky

Život v pravdě

26. července 2011 v 21:19 | Eduard Tomáš |  Videa

Gaia ( Cestou vděčnosti )

25. července 2011 v 17:18 | Eva |  Slova a obrázky

Cestičkou s Vděčností
kráčej ke své hvězdě.
V objetí bytostí
nejsi nikdy sám.
Na cestách naslouchej řeči ptáků,
hlavu svoji vynes až do oblaků.
Na cestách poslouchej,
co vypráví Ti stromy,
každý suk větvoví
tajemství odkrývá,
listoví zelené odhaluje symbol,
který každé srdce zahřívá.
V potůčcích čistých jako drahokamy
zrcadlí se nebe, vidíš tam sebe,
čistého a krásného,
jakým chceš být.
Na cestách s Vděčností snadné je žít.
Na vláknech stříbřitých
ve zlatavém opojení
ochranná křídla
Gaia rozepíná,
to aby země byla stále živá,
a Ty jsi mohl kráčet dál,
s údivem nahlížet do písma skal,
rozmlouvat s delfíny dalekých moří.
Pojď, myšlenka naděje se právě tvoří,
co bylo staré, odchází,
plamínek Lásky hoří.
Vděčností nechej se vést,
aby tvá duše mohla krásně kvést.
E.L.

Mocné myšlenky

24. července 2011 v 19:39 | Louise L. Hay |  Zajímavé knihy, odkazy
Mocné myšlenky - malá knížka do kapsy, která obsahuje 365 afirmací pro každý den.
...Afirmace je každá myšlenka, jež nám proběhne hlavou, i každé slovo, které vyslovíte. Proč tedy nazačít používat pouze pozitivní afirmace? S jejich pomocí začnete jinak myslet, jednat, cítit.
Čtení těchto afirmací - ať už jednou nebo několikrát denně - tam, kde knížku náhodně otevřete, bude vaším prvním krokem k novému, šťastnějšímu životu.
Jsem si jistá, že to dokážete... Louise L. Hay

Vzpomínám si , jak před mnoha lety jsem si napsala nad pracovní stůl - KAŽDÝ DEN A V KAŽDÉM SMĚRU DAŘÍ SE MI LÉPE A LÉPE.
Myslela jsem si, že když se budu na nápis dívat nebo si jej jen tak vyslovím, že se věci pohnou jinam, že mi bude lépe.
Dnes už vím, že o svých pocitech rozhoduji sama. A každý okamžik svého bytí mohu procítit právě tak, jak chci. Někdy je to ale obtížnější. Z nepříjemné situace mohu být rozladěná, ale také ji mohu přijmout a nahlížet na ni z jiného úhlu, nenechat myšlenku , aby ve mně utvrzovala zklamání, smutek, ale naopak hledat právě něco pozitivního. Dobře se to mluví, hůře uskutečňuje.
Když jsem uviděla knížku - do kapsy - rozhodla jsem se, že ji koupím a budu používat , abychom si společně připomenuli. Vždyť všichni máme někdy den jiný, než bychom očekávali. I když víme, někdy ujedeme jinam, než bychom chtěli...zkrátka stále se učíme. A protože myšlenky tvoří a dnes je třeba na ně dávat opravdu bedlivější pozor, leží vedle mě na stole Mocné myšlenky.
Do této chvíle byl pro mě dnešní den takový.... na chvíli jsem byla se sebou nespokojená, nic jsem nenakreslila, a ted, když to píši jsem si uvědomila, co by mi řekl Zibby: " Uvařila jsi oběd, pochval se..." a určitě by následoval výčet věcí, které člověk udělal a vůbec mu nepřipadaly důležité. Ale já jsem otevřela knížku a čtu:
DNES JE SKVĚLÝ DEN. ROZHODLA JSEM SE, ŽE TAKOVÝ BUDE. 230 a na protější straně je napsáno:
DOKONALÉ ZDRAVÍ JE MŮJ PŘIROZENÝ STAV . 231
Všimla jsem si očíslování a napadlo mě otevřít Andělská čísla Doreen Virtue. Ještě nevím, co je tam napsáno. Otevírám.
230 - Měj víru v poselství, která dostáváš během meditací nebo chvil zklidnění, protože Bůh a nanebevzetí mistři tě vedou a milují.
231 - Nanebevzatí mistři ti pomáhají zhmotňovat tvé sny v realitě. Žádají tě, aby ses v myšlenkách pozititivně soustředil(a) na svá přání a měla(a) víru ve svou schopnost zhmotňování.
Tak vidíte, všechno je propojeno, všechno je o myšlence.
Dnes je deštivý chladný den, připomíná spíše podzim... Smutno? Nevlídno?. Takto ne. Jak?
KDYŽ POZORNĚ NASLOUCHÁM SVÉMU NITRU, DOSTÁVÁM VŠECHNY ODPOVĚDI, KTERÉ POTŘEBUJI 63.
Otázku "Jak ?! jsem si nedávala,pouze ji napsala. Potom jen tak jsem otevřela knihu Mocných myšlenek, zajímavé že?
Příjemný start do nového pracovního týdne.


Léčivá zelená

23. července 2011 v 22:23 | Eva |  Fotografie a jiné
Příroda nás obdarovala tolika odstíny zelené barvy, netroufám si odhadnout počet. A stejné je to s texturami listů. Mnohost tvarů , matematicky přesné uspořádání listů na stvolu, aby dopad světla byl co nejlepší, to všechno nás udivuje na každém kroku.
Vlašský ořešák - pevné silné listoví a rodící se budoucí plod, jako by svými pestíky zachytával co největší množství energie. Vždyť ze skořápek se vyloupne jadérko tolik podobné lidskému mozku.

Rozchodník má rád slunce , proto jeho listy dostaly darem stříbřittý nádech.

Pokud máte trpělivost, klik na celý článek.


Očista

22. července 2011 v 10:16 | Eva |  Slova a obrázky

Miluji krajinu snů,
miluji krajinu snění,
v ní les a víla,
co k vidění není.
Slyším ji vyprávět příběhy starých stromů,
slyším její zpěv,
co navrací mě domů…
Cítím její doteky v mechu
a vůni v ostružiní,
na pasece s motýly
tančím s vílou nyní.
A tančit s ní chci na věky.
Lehounké kroky její
rozliší stébla trávy,
v tu chvíli se člověk cítí zcela zdravý
a bez zábran zpívá,
ač se někdy stydí.
V krajině snů pravidla pravdy platí,
do krajiny snů se každý rád vrátí.
Tam po cestičce z oblázků
kol stříbrného potoka,
tam chodívá se pro lásku,
co vžene slzu do oka.
A ze slzy pak krůpěj rosy¨
Matku Zemi objímá,
její srdce stále prosí,
když nový den začíná.
Miluji krajinu snů
tam mezi hvězdami,
kde Andromeda na harfu hraje,
kde navštívíš daleké kraje,
ve kterých ve třpytu duhy a zlatých hvězd
nacházíš jednu z mnoha cest,
co zavedou tě do překrásného ráje.
Tam vodopád živé vody smyje ti stopy bolesti,
tam tvoje silové zvíře ti cestu proklestí.
Brána se otevírá
a ve sluneční září
semínko zázraků
právě teď vzchází…
E.L.



Slunečnicový dárek

21. července 2011 v 23:19 | Eva |  Fotografie a jiné
Včera jsem dostala slunečnici.

Přinesla mi ji milá paní a podívejte se, kolik miniorbů se objevilo kolem středu. Když jsem ji fotila, zdálo se mi, že se leskně stříbřitým světlem. Co to asi je?

Snažila jsem se zachytit linie , na nichž se demonstruje Fibonacciho posloupnost, ale jakýmsi zázrakem vznikla mandalka, bez jakýchkoliv úprav.


Tak jsem dostala druhý dárek, tentokrát od slunečnice samotné.Vysvětluji si totiž orby po svém.Děkuji, Renčo.

Léčení

20. července 2011 v 23:09 | Eva |  Slova a obrázky

Léčivý obrázek
pro tělo i duši,
podívej se na sebe,
jak ti to sluší.
Pohlaď každou buňku těla
milým slovem,
díváš se na anděla,
který slůvka něhy vkládá do tvých úst,
abys nadále mohl růst,
abys rozkvétal do krásy
a měl hodně síly,
člověče milý...
E.L.

Návštěva na bělotrnu 2

17. července 2011 v 17:57 | Eva |  Fotografie a jiné
Na bělotrnu je veselo.
Někdy se cítím sám, pomyslí si motýl.
Otočka a jdu zpátky.

Počkej, nevracej se... nikdy nechoď zpátky, slyšíš... a vůbec ne dolů...

Máš pravdu, shora je vždy krásný pohled.

Nádhera. Je mi líp, tak nějak lehce, jsem v rovnováze, když se dívám na vše shora.

Kouknu dolů.

Až za okraj...

Drž se pevně.

Ano, musím se na věci dívat ze všech stran, tak ještě z druhé strany...

A ted v tichosti budu rozjímat.Na chvíli se zastavím a budu sám se sebou.

Viděl jsi toho motýla? Pochopil, proč chodíme stále v kruhu.

Co to povídáš ?

Počkej, chci ti něco důležitého říci...

Nerozumím.

Šeptám ti: " Nenasávej tolik! "
" Nejsi ty náhodou ženská? "
" Všeho s mírou a to ve všem, dej si říct. "

"Všimla sis, že ta za rohen vpravo má jinou sukni? "
" A záleží na tom? "

Startujeme, odlétáme zase o kousek dál.

Kouzelná babička

17. července 2011 v 16:15 | Hana Tomková

Prošla jsem průjezdem a stála před starým pavlačovým domem. Vyšla jsem po dřevěných schodech do I. poschodí. Po dlouhé dřevěné pavlači, kolem mnoha dveří jsem se konečně dostala k bytu paní Macákové. Zaklepala jsem. Dveře se otevřely a proti mně stála stařenka. Vedle ní statný šedý kocour s mimořádně velkou hlavou. Zdatný jedinec, pomyslela jsem si.
"Paní Macáková, nesu vám vajíčka od vaší sestry. Přijela jsem včera z venkova. Pozdravuje vás a máte si pochutnat". Dívala jsem se do modrých oči stařenky, do obličeje, který musel být kdysi krásný a dosud byl něžný. "Pojďte dál", řekla paní Macáková. Přijala jsem pozvání, ještě nikdy jsem v pavlačovém bytě nebyla. Drobná žena mě posadila ke stolu. Celý byt byl jen jedna místnost. V koutě stará kamna, dvě postele a skříň. Na malých stolcích háčkované dečky. Úzkostlivá čistota.
Stará paní si sedla ke stolu a kocour se posadil na křeslo. "Pojď si sednout k nám Pepíčku. Bylo by ti tam smutno", řekla žena láskyplně. Kocour seskočil z křesla a sedl si na židli v čele stolu. Přední packy si opřel o desku stolu a díval se paní do očí. "To víte, žili jsme tu skromně. Pepíček byl často nezaměstnaný, byla krize, nejhorší to bylo v třicátých letech. Ale vždycky hodně četl, pak si udělal zkoušky a dostal se na dráhu. Potom už to bylo lepší".
"Vypravujte prosím dál, je to zajímavé", řekla jsem tiše. "Vzali jsme se z velké lásky. Oba jsme se narodili na Žižkově a oba jsme byli chudí. Jednou v neděli, když jsem byla ještě dívka, šla jsem na Vítkov. Pepíček šel kolem lavičky, na které jsem seděla. Jiskřičky přeskočily, s námi se zatočil svět. Bylo jaro a všechno kvetlo. On se vrátil z I. světové války, z fronty z Ruska. Moc tam zkusil. Chodili jsme spolu krátce a hned se chtěl ženit. Dovedl krásně vypravovat a já byla šťastná, že ho mohu poslouchat. K prvnímu výročí svatby mi dal koťátko. Byl to náš první kocourek a já jsem z něj měla ohromnou radost. Děti jsme neměli, i když jsme je chtěli. A tak jsme žili jeden pro druhého".
Paní mi udělala kávu z melty a mlékem. Byla skutečně chutná. Kocourovi jí nalila do mističky, kterou mu dala na stůl. "Byli jsme moc šťastni, chodili jsme večer na procházku na Vítkov a Pepíček mi vždy vykládal o bitvě Žižky na Vítkově. Byl na to moc hrdý. Také měl knížku, kde byla popsána historie starých domů na Žižkově a já jsem s ním byla vděčná za každý den života. Pak přišla druhá světová válka a Pepíček byl v odboji. Za to byl dva roky v kriminále v Polsku. Já jsem proplakala dny a noci. V květnu 1945 se vrátil, najednou stál tady ve dveřích. Já jsem mu padla do náručí a plakala jsem štěstím. A on mě hladil a říkal, že mě stále miluje a teď ještě víc. Roky utíkaly, kolem nás se měnil život, ale já jsem to moc nevnímala. Pepíček byl o 10 let starší než já, měl potíže se srdcem a já jsem se o něj bála. Potom stonal a já jsem ho ošetřovala. Jednou se na mne podíval a řekl: "Majdalenko, až zemřu, tak bych chtěl žít dál u tebe, třeba jako kočka. Ty jsi ten nejhodnější člověk.Třeba to z lásky jde". K ránu zemřel a já byla najednou sama.
Z pohřbu jsem šla pomalu domů. Pořád jsem si říkala, proč mě nevzal s sebou. Vždyť jsme patřili k sobě. Tolik jsem plakala, že jsem všechno viděla rozmazané. Přišla jsem na naší pavlač.
Hledala jsem klíče a najednou jsem poznala, že se na mne Pepíček dívá. Seděl u našich dveří, měl stejně velkou hlavu a díval se na mne jako vždy s láskou. Já jsem hned poznala, že se převtělil v kocourka. Vzala jsem ho do náručí, líbala jsem ho, hladila a všechno ze mne spadlo.
Zalil mě pocit štěstí. On vždycky držel slovo, vrátil se ke mně, jak to říkal. Když jsem si svlékala kabát, posadil se na svoje křeslo, jak tam vždycky sedával .Udělala jsem bílou kávu, jak jí měl vždycky rád, sedla jsem si ke stolu a nalila jsem jí do mističky. Pepíček seskočil z křesla sedl si na svou židli. Ruce, vlastně pacičky si dal na stůl jako teď a tak jsme spolu seděli jako dříve a dívali jsme se jeden druhému do očí. Je to Pepíček, nikdy jsem tu takového kocourka neviděla, on se ke mně vrátil.
Se zájmem jsem poslouchala starou paní i na mne padlo mystické šero pokoje. Najednou kocour vydal zvláštní zvuk a seskočil ze židle. "ty chceš na záchod, já Ti otevřu, ona je ta klika moc vysoko". Řekla babička. Vstala a šli spolu k malé chodbičce. "Pojďte se podívat" volala na mne. Kocour elegantně vyskočil na prkénko, roztáhl nohy a vykropil v nepřirozené poloze pro kočky svou potřebu do záchodové mísy. Nikde ani kapička. Ve vzduchu nebyl ani kočičí pach.
"Vidíte, je to člověk", řekla klidně babička. "Tohle by se žádný kocour nenaučil. Já mu všechno rozumím. My jsme si rozuměli celý život, ani jsme nemuseli mluvit. Jen jsme se na sebe podívali a věděli jsme, co si ten druhý myslí.
Dívala jsem se na starou paní v úžasu. "Víte, on poznal, že jste hodná, jinak by mě bránil", dodala.
Vrátili jsme se do kuchyně, znovu jsme si sedli ke stolu. Pepíček zaujal své místo. Packy zase spokojeně položil na stůl. Poslouchal a pomrkával. Dívala jsem se na silného zdravého kocoura a neopatrně jsem se zeptala: "A netoulá se někdy, třeba na jaře? "Reakce byla silná. Kocour sebou trhl, paní se brzy uklidnila a řekla: "Pepíček? To byl vždycky hodný a slušný člověk. Nikdy mi nebyl nevěrný a nikdy nechodil do hospody. Teď, když má podobu kocoura, je stejný. Ten by mi nikdy neublížil. V kuchyni se sešeřilo. ohlédla jsem na kocourka a zdálo se mi, že se usmívá.
"Také spolu chodíme na procházku, všechno jako dříve. Chodí vedle mě a povídáme si. Vyhýbáme se psům. On se Pepíček nikdy nikoho nebál, byl to vždycky silný mužský, ale já nechci, aby ho to bolelo.
Byl již večer. Odcházela jsem. Podala jsem babičce ruku a popřála jí i kocourkovi zdraví. "Podej ruku Pepíčku", řekla stařenka. Pepíček si sedl na zadek a zdvihl ke mně přátelsky svou packu. Potřásla jsem mu rukou, tedy packou a odcházela jsem jako ve snu.
Ten kocour se choval tak lidsky. Kde je sen a kde je skutečnost? Může lidská láska a slib přetrvat smrt? S tou myšlenkou si lámali hlavu již před tisíci roky filozofové a básníci.
Ale to není podstatné. Jistě si sousedé o staré paní říkají, že je pomatená. Ale kde je hranice normálnosti? Je šťastná, není osamělá a je stejně zamilovaná, jako když byla mladá. Není to štěstí? Kdo má takové stáří, bez depresí a v lásce?
Jen žižkovská kouzelná babička.
Tomková Hana
Praha, 27.9.2009

Návštěva na bělotrnu 1

16. července 2011 v 11:13 | Eva |  Fotografie a jiné
Když rozkvete bělotrn, stává se setkáním všech, co mají křídla.
Tak pojďte, přátelé

Počkej na mě, nestihám...

A jsem nahoře.

A teď každý svou cestou...

Každý máme své místo, svoji malou " modrou koulí". svůj mikrokosmos.

Chápete?

Každý sám za sebe, ale také pospolu.

Jak je krásně na světě.
Pod ochranná křídla nebo " vlezte mi na záda! ?

Rozmluva s duchovním mistrem

13. července 2011 v 23:38 | Jan Spěváček |  Zajímavé knihy, odkazy

Ledinková voda
Jednoduchou úpravou vody získáme silný energetický zdroj, můžeme zamezit stálé únavě a dokonce zvýšit svou potenci. Když někomu radím užívat " ledinkovou vodu " , často vzpomenu na jednu babičku, která se ke mně přišourala. Je faktem, že jsem ji pomohl i jinak, ale ona za mnou přiběhla za dva měsíce a byla ohromně nadšena právě ledinkovou vodou. Podruhé jsem ji nepoznal. Nebyla to už babička, ale dáma....
Vyprávěla, jak ji ledinková voda postavila na nohy, že prý je ji 68 let a 20 let se už vůbec nezajímala o muže. Tato voda ji tak omladila, že začala muže potřebovat. Nejbližší chlap byl kostelník, kterého vyloženě znásilnila.
Příprava ledinkové vody je jednoduchá, ale vše geniální je v podstatě jednoduché:
1. Necháme v mrazáku zmrazit asi litr vody v nádobě, která se neroztrhne. Pak ji necháme rozmrazit při pokojové teplotě. Zmrzlá a roztátá voda obsahuje takové útvary ( ledinky ), které se nalepí na buňky a regenerují je, samozřejmně, když tu vodu pijeme.
2. Voda se nesmí více ohřát než na 38 stupňů, jinak ledinkové útvary zmizí. Než voda v nádobě promrzne, trvá to nějakou dobu, proto necháme současně jednu vodu mrazit a druhou tající přes den popíjíme.
Snad každý z nás si všiml,že když dáme do nějakého nápoje led,že nás to osvěží. Není to tím, že je nápoj chladný, ale právě ledinkami. Ledinky najdeme také ve zmrzlině, která nás zpočátku osvěží,ale tuk, který zmrzlina obsahuje, za nějaký čas naopak zvýší tělesnou teplotu a dochází k útlumu.
V ledinkové vodě, kterou necháme nejdřív roztát, můžeme louhovat slupky z jablek, ale i jiné ovoce. Když sníme celé jablko, to se dostane do trávení a působí jinak. Slupky z jablek louhované 10 hodin ve vodě působí povzbudivě na intelektuální sféru člověka a hlavně posílí srdce. Čím kyselejší jablko, tím lépe.Můžeme využít i pláničky, které jinak nikdo nechce. Vylouhované slupky jsou bezcenné, ty vyhodíme. Nejúčinnější je popíjet tuto vodu po troškách celý den.
Ledinky objevil a pojmenoval jakýsi ornitolog, který zjistil, že ptáci, kteří pijí roztátou vodu z ledu, jsou proti stejnému druhu z teplejších krajin ( kde tato možnost není ) čilejší, zdravější, rychleji jim rostou mláďata a dožívají se 3x delšího věku!


Z knihy Jana Spěváčka " Rozmluva s duchovním mistrem 1. - Cesta magie

O zmražování vody jsme už psali ( rubrika Zdraví). Když spojíme ještě myšlenky pana Emota a na láhev nalepíme lístek třeba se slovy Láska a vděčnost textem k láhví....kdo ví.... V každém případě je tato voda jako ze studánky.

Meditace v neděli

13. července 2011 v 23:14 | z e-mailu

Milí přátelé,
všechny Vás zvu a také všechny vaše kamarády, rodiny, či blízké ke
společné modlitbě a meditaci za náš národ a zemi. Tuto neděli 17.7. 2011 ve 20.h.
Je to příprava před většími událostmi... Více informací naleznete na odkazu:
http://www.harmonievzivote.estranky.cz/clanky/aktualni/spolecna-modlitba-a-meditace-za-produchovneni-a-rust-zeme-ceske-17.7.2011-od-20.h-do-20.44.h.html
Těším se a s hlubokou úctou vám všem děkuji za účast, či sdílení...Jaroušek.
Jaroslav Chrástecký www.harmonievzivote.estranky.cz tel. + 420 737573147

Co bylo a už není

12. července 2011 v 23:32 | Eva |  Fotografie a jiné
Všimli jste si, že západy slunce mají jinou barvu než dříve? Pokud není oblačno, obloha od slunce je jaksi více bílá, stříbrnější, takový ledovější svit. Postrádám onu zlatavou žluť. I během dne vnímám svit odlišné barvy. Příčin může být několik, to nechám na vás.
Jen květiny si ponechaly svoje barvy.
Stará i nová.

Na obloze se honí kupovitá oblaka, bílá zápasí se šedivými chuchvalci a občas se obejví na obloze srdíčko. Pro radost nám, že se zase vyjasní.
Někdy se zlověstná šeď zhusti tak, že je tady blesková sprcha. Minulý týden to bylo krupobití pořádné.Udělalo hodně škody.
Makovice, která už nedoroste.

Všechny máky leží na zemi. Jen ptáček - chytráček . červenka si postavil hnízdo v odloženém krmítku.Když jsem ho jen tak zavěsila do keříčku, pomyslela jsem. Ještě se tam někdo uhnízdí. A stalo se. Hnízdečko menší než dlaň a v něm se pak tísnila čtyři ptáčata. Po krupobití dva opeřenci vylétli a obydlí je prázdné.

Hvozdík už odketl a do dálky vystřeluje drobná černá semínka. Kdepak se zase uchytí?

Krásný plevel.

Ostružiník je už po odkvětu.

A tak dnes píšu ještě větu: Přeji vám čisté nebe nad hlavou a z obláčků jen mírné deště, tak akorát, co příroda potřebuje.
Růžové dny.

Čtyři dohody ve Zlíně

12. července 2011 v 9:43
Vážení přátelé, srdečně Vás zvu na jedinečné divadelní představení Jaroslava Duška Čtyři dohody, jehož je hotel Radun spoluorganizátorem. Představení se uskuteční 22.7.2011 v 18.00 hodin v aule UTB ve Zlíně . Jaroslav Dušek je výjimečný improvizátor, moderátor, libretista, scénárista, režisér a herec je propagátorem známé knihy Čtyři dohody - kniha moudrosti starých Toltéků, která se stala předlohou pro jeho stejnojmenné divadelní vystoupení. Ve čtyřech dohodách odhaluje autor Don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Všechno to, co kniha obsahuje, co se učí na seminářích, všechno to Jarda Dušek naprosto grandiózním stylem lehkosti a humoru dokáže předat i lidem, kteří o těchto tématech zřejmě slyší poprvé v životě. Přijďte se určitě na představení podívat. Výtěžek z celé akce bude věnován na charitativní účely. Informace a prodej vstupenek na recepci hotelu Radun, tel.: 577 103 692.

Přeji hezké dny
Marek Nesázal

Vetřelci dávnověku 1

11. července 2011 v 0:28 | video |  Záhady a tajemno

Z pohádky do pohádky 1

8. července 2011 v 21:05 | Marie a Eva |  Tvorba - videa

Klášter koček na Kypru

7. července 2011 v 20:23 | Hana Tomková
/Agios Nikolaos of the Cats/
Kypr jsem navštívila koncem března. V Praze mrzlo, samá chřipka. Za 4 a půl hodiny jsme přistáli na letišti v Larnace. A byla jsem na ostrově nádherného jara. Nebe modré, kolem silnic obrovské stromy žlutých mimóz, ibiškové keře byly obsypány červenými květy. Čekala jsem staré domy, ale všude jsem viděla krásné bílé vilky.
Dnes chci ale psát především o kyperských kočkách. Každá rodina má jednu nebo dvě. Podle kyperského pravoslavného náboženství je prý kočka posvátné zvíře. Kočky zde mají dokonce svůj klášter. Klášter koček svatého Mikuláše vděčí za svůj vznik podle kyperského mýtu svaté Heleně, matce římského císaře Konstantina Velikého. Svatá Helena nalezla v Jeruzalémě ve 4. století našeho letopočtu zbytky Kristova kříže. Jeruzalém prý navštívila celkem třikrát. Při jedné ze svých cest se její loď dostala do bouře. Díky jejím modlitbám se bouře utišila a svatá Helena se zachránila na jihozápadě Kypru. Stanula na Akrotirském poloostrově, kde již 30 let nepršelo a hadi se tam rozmnožili natolik, že tam lidé nemohli žít.
Když se pak svatá Helena konečně dostala k císaři Konstantinovi, prosila ho, aby udělal dobrý skutek a lidem na ostrově pomohl. I zamyslil se Konstantin Veliký a rozhodl: "Pošleme tam na ty hady kočky." Byla vypravena loď a na ní naloženo tisíc koček - černých, bílých, strakatých, mourovatých, velkých, malých, zrzavých, vychrtlých i tlustých. Svatá Helena věnovala Kypru peníze, aby mohl být na místě, kde se zázračně zachránila, vystavěn klášter. Původně to byl klášter mnichů, kteří zde žili ještě v letech 1750 až 1776. Dnes jsou tam jeptišky - řádové pravoslavné sestry, velmi milé a vlídné.
Kočky byly vyloděny na pevninu a "ubytovány" v klášteře, kde si rychle zvykly. A jejich potomci jsou tam dodnes. Ráno je jeptišky vypustí do polí, kde prý loví myši a hady. Večer se vracejí a dostávají mléko. Jindy posedávají ve stínu arkád, které klášter lemují. Chodit se tam musí opatrně, aby člověk mimoděk nezhřešil a nešlápl na kočku. Jsou jich tu skutečně tisíce. Vnitřní výzdoba kláštera je velmi prostá, přiléhá k němu pěkná velká zahrada. Dále lze dojet na nejjižnější výběžek Kypru - Capo Gata (mys koček).
Jak jsem se již zmínila, kočky jsou na Kypru posvátnými zvířaty. Není povoleno je kastrovat. Zajímalo mě tedy, co dělají místní obyvatelé s koťaty, která nikdo nechce. Od jedné majitelky koček jsem se dověděla, že podle starého zvyku je uloží do ošatky pokryté bílou utěrkou a odvezou do kláštera, kde je jeptišky vypiplají. Mléka tam mají dostatek. Klášter jim poskytuje příjemný stín v horkých dnech a řádové sestry zase laskavou péči. Prostě kočičí ráj na zemi.
Na Kypr nás zavedla paní Hana Tomková, které děkuji za příspěvek.

Z pohádky do pohádky 2

6. července 2011 v 22:26 | Marie |  Tvorba - videa
Sice ted trošku zlobí technika. ale přes to všechno Marie vytvořila druhé video a jak psala, jsem zvědavá, s čím překvapí.Nahlédněte, relaxujte, potěšte se krásnou hudbou. Obě videa můžete najít také na FB.

Sváteční den

5. července 2011 v 22:44 | Eva a Marie |  Slova a obrázky
Dnes je zvláštní den. Dopoledne jsem se houpala na vlnách mínusu, kdy jsem přemýšlela, zda to, co dělám, má význam . Věděla jsem, že ke mně přijede návštěva a já uvidím další svíčky z Valašska, přesto jsem ( jako mnozí z nás), propadla jakémusi stavu - co mám s těmi obrázky dělat, jak s nimi naložit... Z mínusu na vrchol euforie, nepopsatelných pocitů způsobených obdivem nad barvami a kresbami a tvary svíček, příjemný pocit z milého setkání a moje snaha " aby se o svíčkách vědělo" , to vše vyvrcholilo slzami dojetí, když jsem otevřela e-mail a klikla na psaní Marie Náprstkové.
Milá Evo,
dnes je nádherný svátek a mě napadlo, že bych Ti chtěla udělat malou radost ..... vytvořila jsem pro Tebe video z Tvých nádherných obrázků, za chviličku se pokusím udělat ještě jedno ...
Přeji Ti pěkný sváteční den ... Marie
Cituji jen kousíček a nevím, co říct. V tu chvíli si uvědomuji mnohem více a to, co pro mě Marie udělala, to se nedá ničím zaplatit a slovy vyjádřit.Svíčka, kterou vyrobila Pavlínka pro mě v mé oblíbemné barvě, aniž by ji znala, svíčky, které mě ted obklopují, jejichž krásu a energii nemohu popsat slovy....
Dnes mě navštívili pozemští andělé. Děkuji.


Vnitřní bohyně

3. července 2011 v 21:42 | Eva |  Předlohy
Impulsy k vytvoření mandal nebo předloh bývají různé. Někdy jimi může být jiný člověk, který potřebuje poradit...Děkuji, Jindřiško.
Jmenuje se Vnitřní bohyně. Pokus se ji vybarvovat a nějak přetvářet po svém, pokud tě aspoň trošku osloví.
Teprve až ty do vložíš svoje pocity, promluví k Tobě hlasem duše. Ta ukáže ti, co se děje, co příčinou je bolestí, které sahají až do kostí. Probudí se v Tobě jiná žena, vytoužená a krásnější, co bylo dříve, nic neznamená, dál tělo tím už nesouží. Dnes jiný čas už všem zde běží a je to jako kdysi dávno před večeří, po níž následoval pád. Hodiny bijí akorát, je za pět minut dvanáct už, tak otevři si novou cestu, na staré nehled dávno již, uzamkla se za mnohým mříž a v cele zapomnění už pro Tebe místo není.Vyšla jsi na slunce a s výhonky nových květů si říkej jednu prostou větu. Jsem žena bohyně, svět nikdy nezhyne pokud já dovolím paprskům víry rozeslat do světa hojivé síly. Jsem zde, abych v pokoře hleděla výše a jako kdysi dávno zvedala číše láskyplných počinů. Jsem tady, nezhynu pod nánosem minulosti, otevírám dvěře duhovým paprskům, už dost bylo zlosti a strádání. Jsem, tady, jsme tady, hojivé síly... uzdravení kousek léčivé víry.

Mandala - předloha

2. července 2011 v 23:02 | Eva |  Předlohy
Začátek prázdnin ne příliš letní, tak si jej můžete zpestřit s pastelkami. Jak vybarví mandalku celá rodina? Kdo ji trošku pozmění? Kdo vytvoří svoji vlastní? Jaké barvy použijte? Ty, co právě potřebujete. Tak hurá do vybarvování.
Navlékám korálky duhové rosy,
v létě vždy květiny o ně prosí.
Za svitu Měsíce rozdávám perličky,
zrána se třpytí jak duhové kuličky.
Do dlaní vašich Boží požehnání,
pohlaď si květinu, usměj se na ni.
E.L.

Včela - studentka

2. července 2011 v 21:35 | Eva |  Fotografie a jiné
Dobrý den, vítám vás na lekci z matematiky.

Včela studuje Fibonacciho posloupnost.

1, 2, 3, 5, 8, 13, 21..... já se snad nikdy nedopočítám...Podívejte na tu přesnost...

Nastudováno. Končím.

Sedím a hledím.... pupálka má pěknou žlutou.

Miluji modrou skromné květiny.

Každý okatý kvítek je jiný.

Připomíná čekanku, ale čekanka to není.

A ještě jeden květ pro deštivý den.Krásnou neděli všem.

Mandalkodávání 4

1. července 2011 v 19:49 | Eva |  Mandaly
Srdíčka lásky rozkvétají na stromě poznání.
Na vlnách vděčnosti naslouchej šumění listoví,
ono Ti vždy dobře napoví,
co právě dělat máš,
ať chybné kroky rozpoznáš.
Ladění na Vděčnost - cesta je ke Zdroji,
bys v lásce žil, v klidu a pokoji...
E.l.


Vesmírná energie na vlnách hramonie.
Léčivé tóny přicházejí k vám,
v tu chvíli si řekneš " Já cestu znám.
E.L.


Propojení,
spojení, léčení,
návrat ke Zdroji,
klíčení nového vidění
v kruhu posvátné geometrie,
co vede tě za obzor, kde lépe se žije.
Na každém kroku můžeš ji spatřit,
tu obrovskou sílu,
zkus se s ní sbratřit
a budeš zcela zdráv.
Bez obav a strachu kráčej po Zemi.

E.L.

Vděčnost vodě
Poděkuji vodě za její sílu,
poděkuj vodě za její dar.
Voda promlouvá k Tobě v každém okamžiku bytí,
naslouchej, co potřebuješ k žití.
Co důležité je, co opustít už máš,
voda ti daruje kouzelný plášť
a jako v pohádce přeneseš se do Země myšlenek čistých jako studánka.
Poděkuj vodě s láskou a vděčností
propojen zůstaň s kronikou Věčnosti,
co píše nový list.

E.L.