Květen 2011

Zahrada

30. května 2011 v 13:45 | Bety J. Eadinová |  Zajímavé knihy, odkazy
Autorka této ukázky vzpomíná na zážitky ze své klinické smrti :
Vyšla jsem do zahrady a uviděla v dálce hory, velkolepá údolí a řeky. Směla jsem se procházet sama. Možná proto, abych mohla dokonale vnímat krásu zahrady, aniž by mě kdokoli rušil. Zahrada byla plná stromů a květin. Vypadalo to, jako by byly záměrně umístěny přesně tam a tak, jak jsem je viděla. Šla jsem chvíli po trávě, která byla křehká, chladná, zářivě zelená a živá.
Nedaleko mě tekla nádherná řeka, k níž mě to silně táhlo. Napájel ji velký stupňovitý vodopád té nejčistší vody. Řeka vtékala do rybníka. Voda se třpytila - čistá a živá.
Život byl i ve vodě. Každá kapka měla vlastní inteligenci a smysl. Nádherná hudba vodopádu naplňovala zahradu a spojovala se s dalšími melodiemi, jež jsem sotva vnímala. To zpívala voda sama, její inteligence. Každá kapka vydávala svůj vlastní zvuk, který se mísil s ostatními a navzájem na sebe působily. Voda se modlila k Bohu za svůj život a radost. Celkový dojem přesahoval možnosti jakékoli symfonie nebo hudebního skladatele na Zemi. Při srovnání by naše nejlepší hudba zněla jako hra dítěte na plechový bubínek. Jednoduše nemáme schopnost vnímat šíři a sílu té hudby, nedokážeme ji stvořit. Jak jsem se přibližovala k řece, napadlo mě, že to je možná "živ&aacut e; voda", o které se zmińuje bible. Chtěla jsem se jít vykoupat.
Cestou k řece jsem si všimla růže, která rostla stranou od ostatních. Zastavila jsem se, abych si ji mohla prohlédnout. Její krása brala dech. Žádná z ostatních rostlin mě tak nezaujala. Lehce se kývala podle slabé melodie, ve sladkých nápěvech zpívala modlitby k Bohu. Uvědomila jsem si, že ji vlastně vidím růst. Když se před mým zrakem rozvíjela, dojalo mě to a chtěla jsem zakusit její život, vstoupit do ní a cítit jejího ducha. Jakmile mě to napadlo, jako bych mohla vidět dovnitř. Jako bych se zmenšila a pronikala do jejích nejhlubších částí. Ale bylo to mnohem víc než jen zrakový zážitek. Růže mě obklopila, jako kdybych se ocitl a uvnitř. Stala jsem se květinou. Cítila jsem, jak se růže hýbá podle hudby všech ostatních květin a vytváří vlastní nápěv, který dokonale ladí s melodií dalších tisíců růží. Pochopila jsem, že hudba mé květiny vychází z jejích jednotlivých částí, že každý korunní plátek zpívá vlastní tóny. Inteligence každého z nich přidává skvělé noty, každá pracuje pro celkový harmonický účinek, jímž byla radost. Moje potěšení bylo zase dokonalé!
Cítila jsem Boha v té květině, v sobě, jeho láska do nás proudila. Všichni jsme se stali jedním celkem.Nikdy nezapomenu na růži, jíž jsem byla. Tento zážitek byl pouhým zábleskem nejskvělejšího potěšení, které je v duchovním světě k dispozici. Být spolu se vším ostatním jedním stvořením je tak úžasné, že mě to bude navždy těšit.
Z knihy Betty J. Eadieové "V náruči světla"

Energie květů

28. května 2011 v 21:51 | Eva |  Automatická kresba
Do každéhp květu
vložill Bůh prostou větu.
"Objímám a miluji."
E.L.


Přijměte své léčitelské schopnosti

27. května 2011 v 21:54 | přejati |  Zajímavé knihy, odkazy
Máte stejné léčitelské schopnosti jako kdokoli jiný, protože všichni jsou věčně spojeni s Bohem. Jediný důvod, proč se někteří léčitelé zdají být lepšími než ostatní, je ten, že důvěřují Boží energii, která jimi proudí. Dnes se budeme my andělé soustředit... na to, abychom zvětšili vaši víru. Když o svých schopnostech pochybujete, dáváte vlastně na hadici, kterou proudí léčivá energie, svorku. Je tomu tak proto, že podobné pochyby znamenají totéž, jako byste věřili, že jste odděleni od Nebes, což je myšlenka doslova ochromující. Je nemožné být odděleni od Boha, protože jste spojeni skrze lásku, která vás stvořila. Namísto abyste ztráceli čas přemýšlením, zda jste již dostatečně kvalifikováni nebo připraveni léčit, zaměřte se na radostné prožívání svého Božství. Radujte se ze svých léčitelských schopností, které jsou vašimi dary, a začněte je využívat bez dalších odkladů. * * * Myšlenka pro tento den Přijímám skutečnost, že mám léčitelské schopnosti, které pocházejí od Boha. Tato síla mnou přirozeně proudí. Jsem ve věčném spojení s Boží láskou a energií. Podobně jako každý člověk mám i já způsobilost a dar léčit. * * *

- z knihy Rady andělů na každý den, Doreen Virtue vložila: Magda , přejato z FB Mezi nebem a zemí

Aby ostatním nebylo líto

27. května 2011 v 21:21 | Eva |  Fotografie a jiné
Já vím, už jste je tady viděli. Jenom když obcházím s fotoaparátem zahradu, některé květiny žadoní, že se chtějí fotit také. No , odmítněte je... Jde to vůbec?
Snědek, ten už kvete jen v zastínění, ostatní hvězdičky dozářily.

Poslední trs cibulovinky, která je součástí Bachových esencí, nyní pokrývá pupalku. Ta se pomalinku protlačuje , zatím ji moc vidět není.

Vedle krásně voní hřebíček - karafiát - hvozdík.

Podívejte, jakou kvítek v popředí ukrývá v sobě panenku.
I plnokvětý odkrývá zajímavý obraz.

Začala vlna denivek...

Z druhé strany...

Z profilu...

Už jsou všechny spokojené.
Ještě volá clematis, že pod mraky mají lístky jiný tón.

Tři, dva,..

A jedna.... kdepak plamínek, ale docela nově objevená astra.

Žlutá růže pod oknem

27. května 2011 v 21:04 | Eva |  Fotografie a jiné
Včerejší probuzení ukázalo, jak rychle běží čas. Rozkvetla první růže.

Přiletěl letošní čmelák - čmelačí miminko.

Když jsem dnes otevřela okno...

Nevím, možná podle feng- šuej pod okna nepatří trnité keře, ale tato popínavá růže, která letos hodně vymrzla mi dělá radost. Jeden rok se vyšplhala až po okenní plech.
Dnes po poledni.

Když se květy rozvíjejí , mění svoji barvu.

Květy docela rychle odkvétají, ale růže se snaží vytvářet nové po celé léto.

Tak ještě jednou ze zahrady.

A desátý z okna podruhé.

Kéž vám růže přinesou tu nejkrásnější růžovou energii a ta vám vydrží po dlouhý čas.

Gazánie

27. května 2011 v 20:47 | Eva |  Fotografie a jiné
Po třech zmrzlých spěchám do OBI, abych stihla gazánie. Škoda, že jsou to jen letničky.

Letos jsem měla štěstí, objevilo se vybravení, které jsem nikdy neměla. Tak ještě z druhé strany tradiční žlutá...

To je ona!

Právě se květy zavírají, protože připlouvají bouřkové mraky.

To je nádhera. Takové přírodní mandaly. Kdybych jezdila do OBI každý den, přivezla bych pokaždé jinou. Všechny na mě volaly : " Vezmi si mě, vezmi si mě..." a já nevěděla kterou. Byla bych schopna utratit poslední korunu, tolik se mi líbí.
Do Obi nesmím jet, dokud tam mají gazánie. A to se u nás bude v červnu otevírat nový Hornbach.Odolám? Gazánie mívají také stříbřité listy.Všechny potřebují slunce, jakmile se objeví mraky, začnou se kvítky skládat do čepičky podobné točené zmrzlině.

Jak pomoci dětem překonat nevědomost

27. května 2011 v 17:12 | (Dotaz z březnového vydání ET TV, 2011.)
Jak pomoci dětem překonat nevědomost
(Dotaz z březnového vydání ET TV, 2011.)


Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych vědět, jestli můžeme nějak pomoci dětem, nebo komukoli, koho milujeme, překonat ono období nevědomosti, kterým jsme myslím prošli všichni zde přítomní, nebo je nutné, aby jím prošli sami? Někdy cítim bezmocnost, když se moje děti trápí, a velmi snadno se nechám vtáhnout do toho trápení. Chtěla bych být schopna jim pomoci, aby rychleji překonaly nevědomost, pokud to vůbec jde.

Eckhart: Kolik máte dětí? A jak jsou staré?

Mojí dceři je sedm a synovi čtyři.

Především musím říci, že mají velké štěstí, že mají vědomou matku, vás. A jejich otec je vědomý?
Ne tak vědomý. Ale dost vědomý na to, že mi pomáhá, právě je s dětmi, abych mohla být tady, a to už je něco.

V dnešní době je více dětí, nevím jaké procento, které možná nebudou muset projít obdobím hluboké nevědomosti, kterým jsme museli projít my. Alespoň já určitě. A také se dnes rodí více dětí rodičům, kteří jsou v procesu probuzení, takže jsou to relativně vědomí rodiče. V mé generaci si nevzpomínám na žádné vědomé rodiče. Možná nějací byli, ale nesmírně vzácně. Pořád jsou ještě vzácní, ale už ne tak jako dřív. Moji rodiče byli hodní, miloval jsem je, ale byli hluboce nevědomí. A to byl normální stav.

Otázka tedy je, jak dětem pomoci, aby zůstaly relativně vědomé, aby se nenechaly vtáhnout do masové nevědomosti, která stále ovládá masovou kulturu. Také technologie podporují u dětí nevědomost a závislostní chování na věcech.

Nejúčinnějším učením není říkat dětem, co mají dělat, ale stav vědomí doma. To je úplný základ toho, jak učit děti, a nemá ani nic společného s učením. Je to základ pro předávání vědomí. Znamená to vlastně ani nechtít jim předávat vědomí, ale udržovat prostor přítomnosti, když s nimi doma jednáte. A také co nejvíce udržovat přítomnost, když jednáte se svým manželem. Je tady ten vztah, že je nakazíme buď přítomností, nebo emocionálním tělem (Pozn. překl. To je soubor emocí a psychických poranění, které si člověk nese v sobě, a který se aktivuje nějakou situací, takže člověk zareaguje prudkou emoci, během níž trpí). Takže hlavní věc, ještě předtím, než pomyslíme, že začneme něco dělat, je vědomé bytí v přítomnosti. Protože děti pozorují, jak se chováte, a přejímají to. Samozřejmě, je tady také masová kultura, děti tráví hodně času ve škole.

Občas mohou nastat věci, na které jim můžete ukázat, tak, aby zůstaly v kontaktu s bezprostřední zkušeností, například se smyslovou zkušeností. Nedovolte, aby ztratily kontakt s přírodou. Mnohé děti jsou dnes tak zabrány do technologických her, že vůbec nezakusí přírodu. Ta je pro ně nečím úplně cizím. A to je velmi škodlivá věc. Je to velká deprivace, být zbaven bezprostřední zkušenosti s přírodním světem, který vás uvádí do kontaktu s hlubší úrovní vašeho vlastního bytí. I domácí zvířata jsou velkou pomocí. Doufám, že máte doma nějaké zvíře.

Ano, máme psa.

Takže to je jeden způsob. Když jsou děti v kontaktu se psem, je to bezkonceptuální vztah, dotýkají se psa, starají se o něj. Také berte děti často do přírody, bez těch jejich hračiček, které obvykle mají. Po celé hodiny ťukají do tlačítek. Dříve bývalo více televize, ale dnes je možná více těchto her, a ve zbylém čase je to televize, což je stav polokomatózní hypnózy. To může být těžké, protože všichni ostatní ty věci mají. Neříkám, že je máte úplně odstranit, ale odrazujte je od toho, aby trávily 100% času s těmito věcmi. Vezměte je do přírody, bez hračiček, a podporujte je v přímém smyslovém vnímání. Aby se dotýkaly, cítily, dívaly se na věci. Nepleťte si konceptuální nálepkování s opravdovým poznáním skkrze vlastní zkušenost. Vašemu mladšímu jsou čtyři roky. V tom věku už děti vědí, jak se věci jmenují. Když se učí jazyku, nedělejte rovnítko mezi pojmem a realitou. Když je učíte, co to je, podněcujte je, aby se dotýkaly, aby se dívaly, aby cítily, místo abyste pouze řekla: Tohle se jmenuje tak a tak. Jakmile věc dostane nálepku, přestanou ji zažívat, spokojí se s mentální nálepkou.

Ony samy taky nálepkují. Mnohem více moje dcera, protože syn je ještě malý. Přijde domů a řekne: Já to nikdy nedokážu. Jsem hloupá.

Ano, to je příležitost ukázat, aby se děti neztotožňovaly s myšlenkou, říci jim, že je to jenom myšlenka, a že nemají věřit každé myšlence, která přijde. Aby si uvědomily, že nejsou ta myšlenka, ale jsou prostorem mezi myšlenkami, a aby pozorovaly své myšlenky. Když nějaká myšlenka přijde, je to jenom myšlenka, není to realita, není to pravda.

Emocionální tělo - mají ho? Ano, jako většina lidí. Ať se neztotožňují s emocionálním tělem, ukažte jim, že je to emocionální tělo. Nenazývejte to pro děti tak, dejte tomu nějaké jméno. Protože občas je to ovládne. Potom jim řekněte: Co to bylo, co tě ovládlo? Jak bys to nazval? Tak se rozvíjí uvědomování - tady to je emoce a tady to je bdělost. Podněcujte je, aby se uměly dívat na tuto věc, na tu emoci, která je čas od času ovládne, protože je spojena s určitými vzorci myšlení. A po té události - ne během ní - se jich zeptejte: Co to bylo, co tě ovládlo, že jsi začal včera tak křičet? Pak se zeptejte, jaký to byl pocit, vymyslete si něco, abyste z toho udělali něco, na co si mohu dát pozor. A pak počkejte, až to přijde příště, a zase se zeptejte, jaký to je pocit. Když to máte vy, počkejte, až se probudíte ze svého emocionálního těla, a řekněte, vidíš, mně se stala stejná věc.

Klíčovou věcí je ukázat možnost, že můžeme být vědomí, a nemusíme se stále ztotožňovat s tím, co vzniká v naší mysli. Když jsem byl loni v říjnu a listopadu ve Vancouveru na události s dalajlámou, někdo se zeptal na výchovu. A já jsem navrhl zavést do učebních osnov nový předmět, který je důležitější pro život než mnohé další předměty, a přesahoval by do všech dalších předmětů, a tím předmětem je Uvědomování. Kdybychom z Uvědomování udělali nejdůležitější předmět ze školních osnov, naučili bychom děti, aby si byly vědomy svých myšlenek při když vznikají, svých emocí, když vznikají, aby si byly více vědomy smyslových vjemů, aby si byly vědomy vašich pocitů a pocitů jiných lidí. Možná bychom mohli mít hry na podporu uvědomování, mít takové hry na Internetu, jak jsme o tom už mluvili. Já nepracuji s dětmi, jiní lidé jsou kvalifikovanější pro tyto věci.

Takže Uvědomování je klíčové, ale nemusíte to tak ani nazývat, jenom to praktikujte. Protože pokud děti umějí zůstat vědomými, v jejich životě bude vše snadnější. Když ztratí uvědomění, budou muset procházet trápením. A potom případně opět najdou uvědomění prostřednictvím trápení, kterým prošly.

Takže, je to zajímavá věc. Rád bych si poslechl názory lidí, kteří pracují s dětmi, jak je učit přítomnosti a uvědomění.

I já bych si je ráda poslechla.

Pokud jde o školy, vím, že jsou některé speciální, třeba waldorfské, které zejména podněcují studenty, aby se neztráceli v abstraktním myšlení, aby dělali spíše věci rukama, třeba keramiku, to je nádherná věc, nebo jednoduché věci ze dřeva, aby zůstaly v kontaktu se základními smyslovými zážitky. Ani je neučí číst a psát příliš brzo, aby brzo nezůstaly v pojmech. Dřív jsme se učili číst a psát v šesti letech, a teď se to myslím učí mnohem dříve, a to asi není dobrá věc.

Je toho mnoho, co se dá dělat, ale hlavním bodem všeho je přítomnost a uvědomění. To je učení.

Děkuji mnohokrát.
Zdroj: http://dotekticha.blogspot.com/

Mandaly Dády Viktorové

27. května 2011 v 17:03 | Eva a Dáda |  Hosté
Na FB jsem našla galerii mandal Dády Viktorové. Vždycky si nejdříve všimnu těch obrazů , kde jsou výrazné křivky tak často se opakující u automatické kresby. Objevují se v projevech dětí, v dílech účastníků kursů, u mnoha dalších malířů a sama se s nimi běžně setkávám při kreslení. Nevytváří se jen při tvorbě pastelkami, ale vznikají také při práci s různými výtvarenými médií.Tentokrát je médiem acryl..
Pro sebe jsem ony křivky pracovně nazvala "křivkami harmonie" , protože pomáhají nejen samotnému tvůrci, ale přinášejí s sebou jakýsi náboj energie sloužící k hlubšímu pochopení věcí kolem nás.
Jsou to taková poselství.
Paní Dádu znám jen podle obrazů, které vytváří , ze dvou emailů, které napsala a ty svědčí o tom, že je skromná a snaží se lidem pomáhat.
O to víc mě těší, že se jedná o velmi mladou paní, která neabsolvovala žádný kurs intuitivní kresby. Má dar.
Úsměv
Plamínky intuice
Sluníčková
Další obrazy v celém článku.
Děkuji paní Dádě, že mi umožnila použít její fotografie.

Meditační průvodce rokem

26. května 2011 v 9:58 | Karel Funk |  Zajímavé knihy, odkazy
Odkaz na stránky plné moudrosti , ukázka z knihy Meditační průvodce rokem od Karla Funka.

KAŽDÝ MĚSÍC ZDE JE UVEŘEJNĚNO NĚKOLIK UKÁZEK Z KNIHY K. F. - MEDITAČNÍ PRŮVODCE ROKEM (PODTITUILY ALCHYMICKÁ PROMĚNA BĚHEM ROKU; PŘILADĚNÍ NITRA K PÍSNI ROKU), VŽDY POUZE K DANÉMU MĚSÍCI.
KVĚTEN
1. Mnohá stará náboženství uctívala Slunce. Asi v něm staří neviděli jen teplou a světlou kouli na obloze. Spíše z něho vnímali lásku, kterou mu uctivě a radostně vraceli. Již takto živým vztahem k živému světu Slunce na denní obloze se lidé stávali skutečnými světoobčany, ač tomu tak jistě neříkali. I indiánské kmeny hluboce milovaly boha Slunce. Již egyptská sfinga byla postavena tak, aby se dívala na východ Slunce a je snad i symbolem, který volá člověka ke klanění se bohu Slunci. Staroegyptská hymna pěje o bohu Raovi, vycházejícím na východní obloze:
"Hold tobě, ty jsi Pánem nebes! Ty putuješ oblohou se srdcem rozšířeným radostí! Tvé paprsky jsou na všech tvářích. Buď pozdraven, můj pane, ty, jenž procházíš věčností a jehož bytost je věčná. Hold tobě, ó Ra, při tvém úžasném východu! Vycházíš, svítíš! Nebesa jsou odsunuta stranou. Jsi králem králů, jsi všeobjímající. V tobě jsme počali, k tobě se vrátíme a staneme se nesmrtelnými!"

2. V máji vnímáme opět o kousíček víc ze svěží zemské duše. Jak to? Tak jako máme složku viditelnou a složku neviditelnou, je tomu i se Zemí. Kdysi se to vědělo a podle toho se i žilo. Ba i meditovalo. Zeměkoule není ničím jiným než viditelným trupem zemské mateřské bytosti. Ta však nespočívá vždy ve svém těle, ale cyklicky vystupuje nad povrch, do výšin nebes. Uvnitř planetárního fyzického těla je jen v zimě. Na jaře jako by vysunovala hlavu, část svého já, později i ruce a ve vrcholném létě stojí na zemském těle a přijímá kosmické oplodnění Slunce a hvězd. S podzimem sestupuje s tímto oplodněním dolů a v zimě setrvává v zemském lůně. Takto zemská bytost "dýchá", i když je to proces cyklický, v každém zeměpisném pásmu jiný. Tam, kde je jaro, počíná Země vydechovat. Její životadárné síly pronikají z hlubin na povrch a tím se příroda oživuje, probouzí, zelená. V létě jako by duše Země zadržela svůj dech na nebesích. I lidé bezděčně vyciťují poezii "vysokého nebe", která láká k rozprostření se do dálek a umožňuje napojovat se na světové myšlení. I příroda prožívá vzmach vzhůru. Je to čas mohutné přírodní lásky. I rostliny pracují na tvorbě plodů. Zemská duše sní svůj blažený sen na nebesích, ohřívána otcovskou láskou Slunce.
Naši předkové popisovali ve starých imaginacích svatou Matku Zemi, jak v létě jakoby rozpíná svou náruč do výšin k nebeskému Otci a prosí o jeho lásku a duchovní oplodnění, aby se o Vánocích mohla stát matkou slunečního Dítěte - Jezulátka. Zemská duše vystupuje v létě z nitra Země ve své něhyplné velebnosti do kosmických dálav. Toto duchovní oplodnění snáší na podzim níž a v zimě je porozuje v nitru Země, v tichých jesličkách.
Ledacos z toho můžeme sami vyciťovat, aniž bychom museli mít mimořádné schopnosti. Všimněme si třeba, že v létě nám jde lépe meditace "ven", spíš rozprostřená do kosmu, zatímco v zimě se snáze ztišujeme do uzoulinké tajemné škvírky svých niter, na jejímž "dně" vyciťujeme světlo Půlnočního Slunce, které je mocnější u protinožců a prozařuje k nám odspodu. Jsou to přirozené souvislosti, ke kterým se můžeme svým vyciťováním sami kdykoliv přibližovat.

3. Jak krásné by bylo, kdy bychom si více uvědomovali, že nad námi šumí nebeský život trvalou hymnou souznění lásky, moudrosti a harmonie. Přece však vidíme jeden z výsledků toho i na naší hmotné úrovni. Nebesa se sklání až k nám v miliardách květů. I na Botticelliho obrazu Primavera (Jaro) byste v okolí ústředních bohyní napočítali detailně vypracovaných pětset kvítků ve čtyřiceti druzích. Skrytý význam obrazu obsahuje poukaz na tajemství proměny lásky muže a ženy od té nejnižší, nejhrubší až k její původní božské podstatě, kterou má lidstvo jedno opět obnovit. Květiny nás mohou k tomuto ději proměny inspirovat. Na to už lidstvo zapomnělo. Byly doby, kdy malíři pronikali hluboce k vnitřnímu životu květin a přenášeli tato mysteria na plátno. Věděli či tušili, že podstata skupinových duší květin je vkořeněna do vysokých duchovních světů.
Prostoupíme-li se v soustředění krásou a vůní květů, může se nám tento prožitek prohlubovat, až k nám - zde stojícím u tohoto květu - zavane svět nebeské něhy, lásky, blaženosti, harmonie a požehnání, které se rozlijí do našich hlubších struktur. Klíčem k tomu je první obyčejný nenápadný prožitek vůně a krásy. Nepotřebujeme k tomu žádné vyfantazírované mystično či metafyzično. Jako krev napájí údy našeho těla fyzického, tak i láska květinových světů může pak prostoupit naše tělo astrální (cítivé, pociťující) i tělo éterné (životní, pránické), která jsou tím osvěžována, oplodňována a léčena. Je to ta nejčistší meditace. Květy jsou zhmotnělá zvěst o nebeském životě. Tak jako květy voní do okolí, živme okolní bytosti tím, co v sobě máme nejlepšího.

4. Májové sluníčko už přibralo na síle, trochu si o něm zauvažujme. Svítí na všechny stejně, bez ohledu na to, jací jsme. Taková je i boží láska. To jen člověk se z ní sám vysmekává, zakrývá si oči a pak naříká, že šlápl kam neměl. Nemusíme o tom moc filosofovat, stačí si vybavit, že člověk s prosluněným vztahem ke světu je šťastný a šíří jas štěstí i do okolí. Takových je ale málo, že? Někteří z nás ostatních se sice rádi staví někam nahoru, ale ne do role slunce, spíše soudce. Povyšujeme se nad hlupáky a idioty (dovolili si nevědět to, co víme my - jaká drzost!), nad šťastné (smějí se a radují, když my máme tolik starostí - opět, jaká drzost!), nad nešťastné (připomínají nám lidskou bídu či nemohoucnost - zase, jaká to drzost!), povyšujeme se nad lumpy, aniž bychom věděli, jaké měli dětství, co je v životě potkalo, kde zakolísali, jak málo rodičovského sluníčka je snad kdysi proteplovalo…
Historici nás všechny moderní lidi vyvyšují nad staré hloupé národy, které ctily Slunce jako božstvo. Je to tak hloupé? Není v tom spíše kus životní zralosti? Nemůže nám Slunce dát opravdu víc než jen módní bronz, po kterémžto poškození pokožky se tak chtivě pachtíme? A není Slunce opravdu tím nejlaskavějším a nekonečně spolehlivým oživovatelem, přítelem a udržovatelem? Co když je Slunce, tak jak se to odedávna říkalo o Zemi, také živou bytostí? Vždyť všechny naše starosti a vzteky můžeme proslunit. Zakaboněnou tvář také. Můžeme-li to, pak to čiňme.

5. Sucho na přelomu jara a léta - to bývá pro zemědělce zlé ve všech dobách a zemích. Ve vyprávění jednoho starého čínského příběhu postihlo sucho úrodu jedné vesničky. To mohlo znamenat i velký hlad. Zkusili vše, co uměli, ale bez výsledku. Zaříkávali, modlili se k předkům i k duchům, nesli posvátné obrazy z chrámů procesím kolem polí. Marně. Zbývalo ještě poslední řešení: pomoc přivolávače dešťů. Byli by mu snesli vše, co potřebuje ke svým magickým čárám, ale místo toho chtěl jen klidné místečko, kde bude o samotě. V přístřešku, který dostal, nedělal nic neobyčejného, a přesto třetí den přišel déšť.
Porovnejme si to s našimi horečnými aktivitami, naplněnými chtěním a pachtěním, třeba i chtěním nějakého duchovna. Neumíme věci nechávat, aby se děly. Je ale samozřejmé, že onen přivolávač deště musel být vnitřně čistý a harmonický. Patřil možná mezi ty, kteří výsledek nezpůsobují, ale umožňují, aby se dostavil. Nebujelo v něm chtění, nýbrž čistý život. A co my? Čím víc se zmítáme, do tím hustší sítě se zamotáváme. Vylupujeme přírodě její tajemství a poklady, drancujeme, asfaltujeme, betonujeme zemi - i svá nitra, ničíme studně a prameny - v zemi i ty v sobě, takže pak máme buď sucha nebo záplavy, klídek nebo depresi.
Ale i takoví přivolávači deště jsou mezi námi. Jsou tiší, žijí obyčejně, nehalasí o duchovnu či esoterice, neslyšíme od nich ani že jsou na infarkt či mrtvici, ani že si pěstují psychičku, aby je nepostihla depka, a vše aby byla paráda a super a nemělo to chybu. Nikomu moc neradí, nemluví o etice, ale žijí jí. Plynou životem jako vypuštěné barevné bublinky zahradou.
Dělat vše s radostí pro Boha, děkovat za vše, hlavně za trable, je užitečnější než být celoživotně horečně zapleten do myšlenky nějaké kariéry, úspěšnosti, ba i duchovnosti. Ani řeka nespěchá do moře. Proč taky. Tam kde právě je, je cele, pevně a svrchovaně. Stačí nechat život běžet jako řeku, břehy pečlivě propátrávat, pěstovat samočistící schopnost, učit se beze zloby narážet na tvrdé kameny i se tiše rozlévat do šíře..., a vědět, že jednou splyneme s mořem veškerenstva ke svým dalším úkolům.

6. V čase přechodu jara v léto začínají kvést stromy Slovanstva, lípy. V odvěké radosti a lásce svého srdce, které mají jak ve tvaru listu, tak celého stromu, nabízejí milionům včel potravu, z níž ony zase připravují potravu pro lidi. Snažme se jako včely v úlu připravovat budoucím generacím potravu z toho nejčistšího, co lze na zemi získat.
Jako lípa vztahuje z jednoho kmene své "ruce" k nebesům a každý její lístek je srdcem, které miluje svého Stvořitele, snažme se, aby jednou byl slovanský kmen prostoupen láskyplným voňavým vzepětím lásky k Bohu. Toto vše tušili v chladivém stínu pohostinných lip i naši předkové. Věděl to jistě i Bedřich Smetana při hluboce slovansky inspirované árii Přemysla o lípách, kde jako by byl veškerý slovanský život již prožehnut všebratrským dechem ráje.
Tak jako přívětivá lípa vtěluje do svého květu očistné éterné síly, každodenně posvěcuje auru kolem sebe vůní své lásky a zve kolemjdoucí k zastavení a spočinutí, i my můžeme omýt svá srdce v nebeské rose sebepoznání a stávat se osvěžujícím a posilujícím místem pro znavené zemské poutníky.

7. Mluví se často o duchovním znovuzrození. Zkusme si zameditovat na toto odvěké téma. Jak? Třeba jednoduše, poeticky, ale poctivě: i hvězdy se rodí v žáru Boží lásky (ostatně - jako všechno). Božské bytosti po věky hýčkají hvězdný duchovní zárodek, přiodívají ho pomalu fyzickým tělem, pohupují jím kosmickými prostory, dodávají mu individuální charakteristiky - a konečně ho nechávají zazářit pro veškeré okolí. Nemůže to být s námi také tak? Nechme se pomaloučku prohřívat Boží láskou a přihýčkávat se jí k Božímu gravitačnímu poli. Tak, jako se rodí hvězdy.
Děkuji, Aduško.

Prevence je víc než medicína

26. května 2011 v 9:44 | Eva |  Zajímavé knihy, odkazy
Knihu Mudr. Josefa Jonáše Křížovky života jsem četla v roce 1988. Tenkrát jsem si podtrhla několik moudrostí, které mi dnes už připadají zcela samozřejmé, ale přesto stojí za připomenutí.
Výňatky z druhé části knihy , z kapitoly Prevence je víc než medicína :
...Získat pocit zdraví, svěžesti, dobré mysli, vzbudit zaujetí pro práci, zlepšit schopnost k přemýšlení a využití všech svých možností. Kdo toho dosáhne, může pokračovat dál. K yvšším a vyšším metám smyslu života.
Základem lidského zdraví je prevence, to je mimo všechny pochyby.Abychom mohli tuto pravdu naplnit, musíme bezpodmínečně znát všechny tendence svého organismu. Je třeba se naučit zachycovat poruchy organismu v době, kdy jsou pouze funkční, ve stadiu zrodu. Než se promění v rozsáhlá poškození. Podaří se nám to tehdy, když opravdu pochopíme, že člověk je ve svéí podstatě forma energie. Energetické životní pochody jsou optimalizovány tehdy, když obě protikladné složky, které každou energii tvoří, jsou v harmonii, v dynamické rovnováze. Umění udržovat tuto rovnováhu bylo v Orientu kaldeno na úroveň umění žít. Opravdu to není snadné a člověk se tomuto umění musí učit...
...Astrolog, dějepisec a lékař S' Ma Čchien pře 2 000 lety popsal šest druhů lidí, které nelze léčit. Pyšní svéhlavci, se kterými není rozumná řeč.Chamtivci, kteří v honbě za penězi zanedbávají svoje tělo. Lidé, kteří se nechtějí zříci rozmařilého života. Nemocní, kteří jsou v tak chatrném stavu, že nemohou přijmout lék. Ti, kteří věří více mastičkářům než lékařům. Nemocní, u nichž se smísil jang , mužský princip, a jin, ženský princip, takže skryté čchi nemůže vykonávat své funkce.
Myslím, že za těch pár let, co uplynulo od smrti zmíněného muže , se mnoho nezměnilo. Nezměnilo se mnoho ani v nazírání na prevenci. Přečtěme si několik řádek z knihy staré tisíce let. z knihy moudrosti " Tao te king ".

Co je ještě v klidu, dá se lehce uchopit,
co je ještě nepatrné, dá se lehce rozptýlit.
Je třeba působot na to, co tu ještě není.
I ten největěí strom vyrůstá z tenkého stébla,
i ta nejdelěí cesta začíná prvním krůčkem.

...Velký Konficius hledal možnosti zlepšení společnosti ve vztazích mezi lidmi. Konfusiův současník, zakladatel filozofie " Tao Lao C " si nejvíce cenil harmonie člověka a přírody.Štěstí společnosti viděl v návratu k přírodě.
I dnes jsou společenské a ekologické vztyhy v popředí celosvětového zájmu...

Kniha Křížovky života má podtitul Moudrosti orientální medicíny a dnešek.
Začíná citátem:
Jak je nádherné
pocítit jednotu
celého komplexu jevů,
které se
při bezprostředním chápání
zdají být nesourodými."
Albert Einstein

Od vydání knihy uplynulo 23 let. Čínská medicína už není neznámá, akupunktura si našla své zastánce, reklamy nás lákají neuvěřitelným množstvím nabízených preparátů , po nichž zcela určitě dosáhneme zlepšení...
Najít vnitřní klid a harmonii nám nepomůže použití potravinového doplňku. Je to jen berlička.
Tomu klidu se musíme učit. Docela mě mrzí, že stále ještě není v osnovách škol předmět " Umění žít " .
Ještě jeden citát z kapitoly Život na misce vah:

" Neúplné bude doplněno...Křivka napřímena...
Prázdné naplněno....Použité obnoveno...
Nedostatečné rozmnoženo...Nadbytek rozptýlen...
Vše se vrátí do dokonalé celistvosti."
Teo Te King





Co právě rozkvétá

23. května 2011 v 22:28 | Eva |  Fotografie a jiné

Včera se rozvily první kvítky vaigilie a také tamaryšek jemně zavoněl v podvečer.

Zatím jen několik větviček obléklo šaty z růžového tylu a pozdravit je přišel bílý mrak. Žádná bouřka se nekonala ani v sobotu ani v neděli, tak azalka ve stínu v plné kráse.

Orlíček je zajímavý. Občas se objeví kříženec a je moc hezký.Jen místo si vybral v chodníčku.
Jen metr od modré panenky zazářila včera první denivka.

A na všechny se shora dívá clematis.

"Počkat, ještě jsem si neprotáhl všechny lístky ..."

"Tak já už jsem připraven, prosím, můžete fotit. Mezi modřínovými větvičkami mi to sluší, že? "

" A my jsme trojka, držíme spolu..."

Plamínek je můj oblíbený, nejraději bych měla všechny barvy. Tento růžový se nesmí sestřihávat.Asi. Pak se odmění mnoha květy.

Zatím se mi ho nepodařilo rozmnožit ani semínky, ani hřížením.

Na dobré ráno i na dobrou noc ještě jedna denivka na pomoc. I když kvete jeden den ,usmívá se se stále, protože ví, že za rok si vše zopakuje.



Promenáda mezi azalkami

20. května 2011 v 23:18 | Eva
Růžová azalka si libuje. Jenom se pozdravíme, když jdu do zahrady, a pak má ode mě klid.

Z květů vykouzlila srdíčko . Možná proto, aby mi nebylo líto, že na ni z lavičky nevidím. Dokonce ani z okna. Škoda. Taková parádnice.

Když se ráno probudím, pohled směřuje ke starým keříkům.
Vanilková vykvétá ze všech nejpozději.
Příprava na rudou...


To je ona, jedna z nejmladších - pořádně rozohněná...

A nakonec japonica . Dnešní vysoké teploty ubraly azalkám na kráse a už jim zvoní hrana.

Azalky jsou zvláštní. Takové tiché, mlčenlivé a kvítky někdy připomínají baletky, občas se mihne andílek s křídly. Díky všem azalkám světa...

Modlitba za život

20. května 2011 v 21:59 | Hana Tomková |  Hosté
V Praze žije starší paní, kterou znám jen virtuálně. Zaujala mě její báseň.
M o d l i t b a z a ž i v o t
(Tomková Hana)


Vzývám Tě Bože,
zastav prosím čas.
odejmi od nás bolest a hoře,
ať všichni uslyší Tvůj hlas.

Prosím Tě Velký, nade vším,
o milost pro Zemi a její národy -
dej lidem lásku ne války dým
a radost ze svobody.

Šedivé mraky válek plují nad světem -
o Pane, dej nám pohodu a klid,
zachraň nás Pane, dej našim dětem,
aby mohly v klidu a lásce žít.

Udělej zázrak v duších lidí,
těch, kteří mají v srdci krvelačný hlad
těch, kdo ty druhé nenávidí,
změň je, aby měl člověk člověka rád.

Prosím Tě Velký Bože,
změň této země řád,
aby byl člověk člověku bratrem
a bratr nemusel se bratra bát.

Požádala jsem o zveřejnění a dostala jsem ještě jednu.
D í l l á s k y

Matko, jež vychováváš dítě,
uvědom si, že jednou opustí tě,
vrátí se k tobě po dlouhém čase,
s láskou tě obejme a políbí tě zase.

V tom velký zákon života jest,
ten zákon je zákonem přírody a hvězd,
toť věčný života je koloběh,
s láskou vychováš dítě, dá se v spěch,
jak ptáče křídly zamává, z domova odletí,
ty budeš čekat na dopisy od dětí.

Nechtěj, abys vše hned dostala zpět,
pohledˇ na ptáče, dalo se z hnízda v let,
velikou lásku a péči dala matka mláděti
a to se vztahuje i na tvoje děti.

Matka dá lásku, jen část se jí vrátí,
druhá část v prostoru se neztratí,
ten lásky díl dá dítě zas svým dětem,
to je ten koloběh, který jde věky světem.

Mějte pochopení, matky, ženy,
vždyť každý díl lásky je stejné ceny,
ta láska, kterou dítě svým dětem dá,
vrátí se k tobě, až obejmou tě vnoučata.

Až tvoje vnouče svoje hebké dlaně,
položí na tvé prošedlé skráně
a vonné vlásky pohladí ti tvář,
zachytíš z dětských očí lásky zář,
pak vrátil se ti druhý lásky díl -
cos zasela a tvůj život měl cíl.

Hana Tomková
28.3.2011

Děkuji paní Tomkové za zaslání a přeji hodně inspirace a dny ve zdraví.

Večer v zahradě

19. května 2011 v 0:16 | Eva |  Fotografie a jiné
Poslední sluneční paprsky hladily korunu břízy.

Pěkně se tam zlatilo a na linkách větví píše bříza psaní...

Andělské telelení...


Borovici už zahalil stín, ale jakási hra stříbrného světla vytvářela na jehlicích dojem kapiček vody. V detailu se objevila zajímavá postava.

Vidíte ji také? Tak se zjevují víly. V odlescích listoví tančí svůj tanec a někdy ukáži i svoji tvář.
Kosatec po mamince.

Tolik křehké krásy...


Kosatce mívají zvláštní vůni. Jemné okvětí rozehrává barvy křehkosti a nekonečných dálek.
Zvonečky cibuloviny, jejíž jméno jsem ted zapomněla, tlačí se k lístkům skalníku.

Šeří se a poslední záběr už je s bleskem.

V pergole odlesk zlatého světla a znovu mačkám spoušť.
Výsledek je nečekaný.Krásný odraz.čeho asi ?....

Nadpis

17. května 2011 v 22:39 | Eva |  Slova a obrázky
Dát nadpis článků je obtížné zvláště tehdy, když chcete mlčet a čekat, co napadne ostaní.

???

Česnek a vodka

15. května 2011 v 15:04 | z e-mailu |  Zdraví, bylinky...
Recept už jednou koloval e-mailem. Každý si musí sám na sobě vyzkoušet, jak na něj česnek působí a jak veliká dávka je pro něho vhodná. Myslím, že i toto je velmi individuální a kdybychom k tomu přistupovali homeopaticky, tak stačí impuls... Kdo ví?

Česneková vodka
Když někdo ve starém Rusku dostal chřipku nebo angínu, měl problémy s játry, prostatou, vysokým krevním tlakem nebo rakovinou, pak pil vodku s česnekem a paprikou, někdy ochucenou několika plátky cibule, šel do sauny a odpočíval. Mnozí lidé, mezi nimi i bohatí a slavní, doporučovali přátelům:


O dvou vlcích

15. května 2011 v 14:54 | (indiánská pohádka) |  Citáty
Malou inspiraci z indiánské pohádky zaslala Maruška Hanková. Možná už tady jednou byla, ale stojí za připomenutí.

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého
člověka.
Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke krutému souboji dvou vlků.

Jeden z nich je zlý - je to závist, žárlivost, smutek, sobectví, nenávist,
hrubost, sebelítost, domýšlivost a ego.
Ten druhý je dobrý - je to radost, láska, pokoj, naděje, vyrovnanost,
skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.

Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvilce se zeptal: "A který z nich vyhraje?"

Starý indián odpověděl: "Přece ten, kterého krmíš!"

Objektivem Hanky 1

15. května 2011 v 14:41 | Hanka a Eva |  Hosté
Hanka Kupková už byla na stránkách mým hostem nejednou. Když jsem minulou neděli strávila v její galerii dvě hodiny, rozhodla jsem se, že bych ráda obohatila tyto stránky fotografiemi velmi skromné a milé paní, která nejen fotografuje , ale také sama tvoří fotoobrazy, obrazy enkaustickou technikou a píše texty. Texty z nitra, jimiž vyjadřuje své hluboké prožitky a nesmírnou pokoru.
Právě včera vložila k sobě krásnou báseň.
Dnes nahlédneme do její galerie - Arboretum Nový Dvůr u Opavy.


Dotkla se mě bříza bílá,
lehounce mě políbila,
vyhladila vrásky z čela,
pak tichounce pověděla:
" Lehkost bytí je jako kvítí. Pošlapeš ho a ono znovu rozkvetá vám pro radost."
A v keři opodál zazpíval drozd líbeznou píseň májového dne.
Dotkla se mě bříza bílá,
rozprostřela jemné vlasy,
chtěla je učesat právě asi a potom pravila:
" Pro váš klid a mír jsem se zrodila.Pro vaši tohu objímání, pro vaši touhu veliké lásky tančíme tanec radosti, my břízy , lesní krásky, co podél cest poutníkům připomínáme jejich čest.Ukazujeme lehkost bytí, potřebujem málo k žití, jen vláhu, žádnou slávu a přece záříme do daleka. I vás tato cesta čeká."
( Vůbec jsem nepředpokládala, že budu psát k fotografiím text. Natolik mě bříza oslovila jako všechny fotografie Hanky.

Zahradník položil kameny, stromy vzaly štětce , tráva se připojila , aby vznikl obraz nevídané krásy.Pod kmenem stromu Někdo spí a přiipomíná zlatého anděla.
Tiše , on usnul na chvíli a nabírá druhý dech , aby se proměnil v křídla motýlí , aby až půjdeš stezkou okolo stromu, odebral ti batoh, co neseš celý život na zádech a ty se můžeš vrátit bez tíhy domů...

V orlíčku domov našla malá víla a právě hraje na klávesy.
A druhá k tomu ještě zpívá pozemskou píseň pod nebesy z partu,
co napsal ON. Vidění ke slyšení v každém květu, při odkvětu, při jeho zrodu i umírání.Slyšíš, jak louka zpívá?...

Krajina náruč otevřela a země ukazuje srdce své.

Borovice tečku udělala.
Co zachytila Hanka u nových výhonků?
Fotografie zachycují nový pohled, objektiv otevírá klíčem nové světy...
Děkuji, Hanko.

Mapy na webu

14. května 2011 v 21:55
Po kliknutí zde si zvolíte druh mapy a pak už se můžete podívat, kam budete chtít.Čím vícekrát budete klikat na znaménko plus, tím bude mapa podrobnější. Je to fascinující.
Můžete využívat i mapu turistickou... nádhera....

Žehnání pokrmu

14. května 2011 v 21:34 | Robert Endl |  Zdraví, bylinky...
Žehnání pokrmu
V tomto článku se chci zabývat stravou a přístupu k ní, pro úpravu a nápravu vibrací i karmy.
Mnoho národů žije s vědomím, že vzdávat úctu lovené zvěři, či jinak nabité stravě, je očistný proces, který vyhlazuje nežádoucí dopad na uživatele, ale i na bytost, jenž se potravou stala.
To má své hluboké opodstatnění a je velkou pravdou, že po takto vykonaném poděkování se vibrace změní a nežádoucí energie se již uživatele nedotknou.
Není samozřejmostí, že jsme na špici potravního žebříčku a není ani samozřejmostí, že tomu tak vždy bylo a bude a tak je úplně to nejmenší, co může každý z nás udělat, vzdát úctu a poděkování tomuto procesu, a každičké sebemenší částečce naší stravy. Mnozí z Vás již máte svou úctu k životu tak silně vyvinutou, že jste ze svého jídelníčku vyčlenili maso a protože sám dobře vím, že není úplně snadné se někde najíst, máte Vy všichni mou úctu.
A nyní se vrátím k myšlence žehnání pokrmu. Každé jídlo, které člověk pozře, projde ohromným vývojem od malinkaté rostlinky, až po hotový produkt a mnohdy se i na výrobě podílí mnoho dalších lidiček. A pokud si v mysli projdete to opravdu velké množství okolností a lidí, které ovlivnilo "a to né vždy dobře" na té dlouhé cestě k Vám každičký pokrm, zjistíte, že je co napravovat.
Mám takový rituál, který si sám dělám ve své mysli, před příjmem stravy a to sobě, či druhým, abych pozvedl vibrace pokrmu a očistil ho od nežádoucího.
Nejprve se uvnitř pokloním zdroji pokrmu, vzdám úctu všemu, co hodlám sníst, poděkuji za zdraví přinášející energie a požehnám té rostlince, živočichovi atd. do všech dalších životů. Poděkuji i každému, kdo se podílel na výrobě. To dělejte i svým dětičkám a všem, co Vám na nich záleží. Sám to dělám i zpětně, pokud si vzpomenu později, a má to stejný význam i účinek, tak jen s chutí do toho světýlka.
Tak to jen v krátkosti má myšlenka pro Vás, co jdete stejnou cestičkou a zvyšování Vašich vibrací je pro Vás důležité.
S láskou Robert Endl
10.5.2011 Pardubice
Děkuji Lidušce za zaslání.

Okem Boha Hóra - Sakkára, kvantový skok

14. května 2011 v 18:45 Záhady a tajemno
Na You Tube najdete ostatní díly odvysílané na Spektru.

Léčivé obrázky

14. května 2011 v 18:23 | Eva |  Automatická kresba
Dnes vám ukážu první fázi automatické kresby se záměrem.
Obrázek k léčení.

Někdy se mi obrázek v počátku tak zalíbí, že se mi nechce hned pokračovat dále. Klíč k bylinkové říši? Prosba o léčení...
Také s druhým obrázkem je to obdobné.

Tentokrát mě skener odmítal poslouchat. Obrázky jsou ve skutečnosti jemnější a je docela možné , že ještě dostanou jinou tvář.
U osobních obrázků se stává, že původní kresba nebo některá její část je přemalována a obrázek tak má několik vrstev..
Pro relaxaci stačí tato první fáze.
Otevíráme říši rostlin, která nám poskytuje to nejcennější pro zdraví.
S vděčností se nadechněme a prociťujme , jaké pocity v ás obrázek vyvolává.Ještě jednou nádech, výdech a zavřeme oči. Co cítíte? Co vidíte vnitřním zrakem?

Překvapení v zahradě 2

14. května 2011 v 11:28 | Eva
Kosí táta hlídá dvě malá holátka.

Je statečný, dívat se do fotoaparátu vydrží jen okamžik a ihned usedá do hnízda.
Nad ním se odráží srdíčko.

Tak ještě jednou...

Teď už se opravdu zlobím, promlouvá svýma očima. A kolem poletuje straka a zlověstně křičí.
Osud dopřál kosím bratrům jen den života. Druhý den ráno bylo hnízdo prázdné.
Nahořklou příchuť nového dne zjemnila vůně azalky kvetoucí v blízkosti hnízda.

Vyrostla na horách ze semínka a nový domov našla vedle semenáče borovice. Sdílí s ní místo už sedmnáctý rok a vůbec jí nevadí konkurence šlechtěného kultivaru. Je svá a hrdě natahuje pestíky, jak jen může.Je si vědoma své jedinečné vůně.


Tak to jsme my, konkurentky.
Nedaří se mi udělat hezký záběr , všude se tlačí listy bršlice, té se nemohu zbavit.

Na druhém místě rozkvetla azalka japonica.

Je už také hodně stařičká a nejkrásnější je v tyto dny.


A vedle zdi mezi oblázky mě utěšuje lewisie, která přežila zimu.Kolik jen jsem se jich navysazovala...Marně....
Na severní straně kvete štěničník.

Listy škornice se začínají pěkně vybarvovat.

Obchůzka končí . Pamalu se smráká a pod starou borovicí září bílé květy pěnišníku. I on už hodně pamatuje.

Ještě jednou hořec.
Kdysi dávno zdobil jeho květ obal hořké čokolády.

Je podvečer a tajemná modrá zpívá . Takovou smutnou, o prázdném hnízdě. Straka nebo kočka?...

Zákaz bylinek?

9. května 2011 v 0:08
http://www.avaaz.org/en/eu_herbal_medicine_ban/?vl


Dovoluji si vám přeposlat český překlad výzvy AVAAZu na podporu petice za
záchranu bylinné medicíny neevropského původu v EU. Za tři dny se bude
projednávat v Evropské komisi směrnici, která možnost jejího použití
drasticky omezuje. Podepište to, prosím, a rozešlete rychle dál. Je
potřeba dosáhnout milionů
podpisů, aby byla šance na soudní projednání. Díky!

Za tři dny Evropská unie zakáže mnoho bylinných léků, ...

Směrnice EU zvedá vysoké bariéry (omezení) pro jakékoliv bylinné léky, které
nebyly v Evropě na trhu 30 let - včetně skutečně veškeré čínské, ajurvédské
a africké tradiční medicíny. Je to drakonický manévr(tah), který pomáhá
farmaceutickým společnostem a ignoruje tisícileté lékařské poznání.

Je třeba proti tomu vyjádřit hromadný protest. Společně mohou naše hlasy
přimět Evropskou komisi, aby tuto směrnici opravila a zatlačila na národní
vlády, aby ji odmítly implementovat a poskytla tím možnost projednat tento
případ před soudem. Podepiště, prosím, níže petici a pošlete tento email
všem ať dosáhneme 1milionů hlasů pro záchranu bylinné medicíny.
http://www.avaaz.org/en/eu_herbal_medicine_ban/?vl
Stačí vepsat pouze Jméno (může být i přezdívka), e-mail a PSČ a zmáčknout SEND


Nechce se tomu uvěřit, ale po implementaci této směrnice by mohlo dojít k
tomu, že pokud je například dítě nemocné a existuje pro tuto nemoc bezpečná
bylinná medicína, mohlo by se stát nemožným tento lék sehnat.
Od 1. května bude tato směrnice vytvářet velké bariéry pro výrobu bylinných
léků, vyžadující enormní náklady (ceny), roky úsilí a nekonečné expertní
procesy, aby produkt mohl být schválen. Farmaceutické společnosti mají
zdroje, aby touto obručí proskočily, avšak stovky malých a středně velkých
bylinných lékařských firem po celé Evropě i po celém světě zkrachují.
Můžeme tomu však zabránit. Směrnice prošla ve stínu byrokracie a nemůže
obstát ve světle demokratického přezkoumání (kontroly). Evropská komise ji
může odvolat a opravit a soud být vyzván, aby udělal totéž. Pokud se
evropští občané všude dají dohromady, poskytne to legitimitu pro možnost
soudního projednání a vytvoří to tlak na Evropskou komisi.
http://www.avaaz.org/en/eu_herbal_medicine_ban/?vl

Existují argumenty pro lepší regulaci přírodní medicíny, avšak tato
drakonická směrnice poškodí možnost Evropanů činit sami bezpečnou a zdravou
volbu.
Postavme se za naše zdraví a za naše právi na výběr bezpečné bylinné
medicíny.
S nadějí a odhodláním
Ricken, Iain, Giulia, Benjamin, Alex, Alice, Pascal, Luis a celý tým Avaazu.

ZDROJE:

EU herbal medicines law set for legal challenge:


http://www.euractiv.com/en/health/eu-herbal-medicines-law-set-legal-challeng
e-news-503563

European Union directive to ban natural remedies in favor of
pharmaceuticals

Májový tanec

8. května 2011 v 23:23 | Eva |  Slova a obrázky

Májový tanec

Okvětní lístky v májovém tanci
v tichosti tančí se Zemí.
Rozvíjení je někdy snažší
když vírou jsme opojeni.
Ve květech bílých něha je oděna,
ve květech bílých odráží se láska.
V májovém tanci snáší se k zemi
hvězdný třpyt, co k vidění není
každý den.
Jen v očekávání radosti,
když láskou jsi omámen,
když věříš v její sílu,
ukáže se ti cesta poseta hvězdami.
Jsi v pokoji a míru,
a tvoje duše tančí,
jsi mezi hvězdami.
Elenari - měsíční víla
se k Tobě právě přiblížila
a sype Ti semínka štěstí.
Sype je Tobě, sype je Zemi...
Vlákenky jemnými navzájem propojeni
tančíme tanec pro Zemi.
E.L. 8.5.2011

Světla andělů

7. května 2011 v 22:42 | Diana Cooper |  Zajímavé knihy, odkazy
DIANA COOPER - SVĚTLA ANDĚLŮ
Jedno z poselství andělských poslů znělo : " Nemůžeš být v míru, jestliže někoho necháváš, aby měl nad tebou moc. Pokud má někdo vliv na tvé myšlenky a pocity - a to až do té míry, že tě ovlivní, nejsi v míru. "
Když máme kolem sebe pevnou a neporušenou auru, jsme díky ní chráněni a nikdo na nás nemůže mít žádný vliv. Pokud je naše aura díky našim negativním myšlenkám kdekoli poškozená, jsme zranitelní a je pak velmi složité cítit se v klidu a míru. Aura získává na síle díky našim vlastním mocným pozitivním myšlenkám. Taková aura je nepropustná, potom se cítíme v bezpečí.
Andělé mohou naši auru pohladit, pokud je o to požádáme. To naši auru posílí a napomůže to naší ochraně.
Andělé znovu a znovu říkají, že jen čekají na to, aby mohli pomoci, ale že je o to musíme požádat.
Můžeme je dokonce požádat, aby pomohli jiným a oni to udělají. Odpovídají na naši energii. Když slyšíte sirénu sanitky, požádejte o speciální pomoc osobě, která je v nesnázích. Nikdy nevíte, jakou pozitivní sílu dáte do pohybu.
Většina z nás si neustále stěžuje na to, co nemá, nebo co nechce.
Duchovní zákon říká : " Kam směřují myšlenky, tam proudí energie. "
Takže, když si stěžujeme a reptáme, získáváme spíše to, co právě nechceme. Když se zaměříme na to, co skutečně chceme, pak toho přibývá.
Když stále děkujeme za to, co máme, těchto správných věcí přibývá neuvěřitelnou měrou.
Jestliže děti za něco děkují s pocitem lhostejnosti, nebo jen automaticky, nebo chtějí stále víc, jejich rodiče nemají chuť něco dávat. Ale jestliže děti září radostí a děkují od srdce, rodiče mají touhu dávat jim stále víc a víc.
Vesmírná energie je stejná. Tím, že děkujeme od srdce za všechny dobré věci, které se objevují v našem životě, za dobré vlastnosti, kterými oplýváme, za dary a talenty, které nám byly poskytnuty, umožňujeme andělům, aby nám přinášeli stále více.
Říkalo se tomu poděkování za svá požehnání.
Zdroj: http//www.marieblankytna.ic.cz/

O bílé princezně

7. května 2011 v 22:26 Dětem