Prosinec 2010

Co skrývají kameny

31. prosince 2010 v 0:18 | Eva |  Fotografie a jiné
O tom, jak kamínky skrývají andílky, začal vyprávět jeden malý křemen.
Jednoho letního dne za plného slunce zavolal několika třpytivými zrníčky. Uchopila jsem volající oblázek a přemýšlela, co se to jen tolik leskne. Slída? Kousky čirého křemene?
Usadila jsem ho mezi kamínky do košíku  s tím, že se někdy zeptám odborníka.
V adventním čase jsem se pak na kamínek zadívala. Ranní paprsky zimního slunovratu pohladily košík  a znovu ten třpyt... ale tentokrát, nevím, jestli tím kouzelným časem, kamínek ukázal jinou tvář... Anděl. Čím déle jsem se na křemen dívala, tím více se ve struktuře kamene objevovali další.Drobní bílí.... tolik postaviček.... Ten největší je i na fotografii. Třeba ho najdete.
anděl v křemeni
Co jsou ty drobné třpytivé krystalky zatím nevím, ale když se na kamínek podíváte, možná vám bude vyprávět příběh jako mně.
V košíku ležel také jaspis, který jsem dostala nedávno  z lásky.
Když jsem fotila křemen, všimla jsem si malé jemné postavičky hnědavých tónů, která má před sebou "Modrou zem?". Krásná malá očka a tvářička jako na starém vánočním papíru, který si schovávám. Bílé vlasy a dlouhé šaty.
Když se po několika dnech na fotografii dívám, jaspis se jen potutelně usmívá , jako by chtěl vytvořit masku  šaška.  Třeba ten malý jemný andílek  kouzlí modří úsměvy pro příští rok.

jaspis

Vánoční korespondence

28. prosince 2010 v 23:09 | Eva a Eva |  Automatická kresba

S Evou Suttnerovou se znám virtuálně několik let. Velice si vážím jejího velikého úsilí , které věnuje propagaci automatické kresby, kolik času věnuje dalším aktivitám, aby se podařilo tuto nádhernou techniku zavést do škol. A není to vůbec jednoduché.
Nejdříve mi napsala dopis , takové milé pohlazení pro moji duši Byl tam vzkaz také pro vás.... Jenomže mi připadalo jeho zveřejnění jako moje vychloubání, tak jsem ji požádala , aby mi napsala k PF Strážce ráje slovní doprovod.


Milá Evi,
ráda bych pozdravila návštěvníky Tvých stránek, které oslovila kromě mnoha
dalších osobnost rozvíjejících oblastí i automatická kresba. Mám upřímnou
radost, že se rodina automaticky kreslících, malujících a píšících tak
rychle rozrůstá. Pevně věřím, že se blíží doba, kdy se nám opět podaří
uskutečnit v některém městě setkání podobně zaměřených lidí. V 90. letech se
tak již stalo v Plzni. Výměna zkušeností rozhodně přinese mnoho pozitivních
změn do našich životů i do celé společnosti. 21. století má patřit rozvoji
tvořivosti. Pokud se nám podaří předat vše podstatné a přínosné ze
spontánní, automatické a intuitivní tvorby, můžeme se jen těšit, že tím
podpoříme v každém člověku vše dobré. To je velká inspirace hlavně pro
pedagogy, kteří připravují naše děti do všech oborů lidské činnosti.
Přikláním se k názoru, abychom se častěji vzájemně kontaktovali a hledali
vhodná řešení i prostřednictvím webových stránek. Děkuji Duhovým poselstvím,
že umožňují mnoha lidem, aby nalezli své vnitřní bohatství, aby zažili
souznění s mnoha dalšími bytostmi, jimž štěstí a mír leží v srdci. Radostný
rok 2011 přeje Eva Suttnerová.

Obraz je zajímavý tím, že jej vytvářeli dva lidé.
Spoluautorem obrazu je Damián Dudáš,
velmi talentovaný romský malíř. Spolupracovali na něm oba dva. Obraz se
převážel z ateliéru Evy Suttnerové do ateliéru pana Dudáše a každý maloval sám
za sebe.

Eva je v oboru vskutku odbornice a já si pak uvědomila, že ji vlastně zatěžuji svými požadavky, že mi od srdíčka napsala, co v tu chvíli cítila. Tímto se jí omlouvám a v celém článku zveřejňuji první verzi psaní, protože když jsem ji četla, tak jsem byla šťastná. Když je člověk šťasten, vysílá krásnou energii a já pro myšlenku "co by tomu řekli" jsem ten pocit zasunula do složky. Nestydím se přiznat, že jsem zpětně několikrát nahlédla, protože pochvala člověka těší.
Zvláště od člověka, který chválí to, co sám velmi dobře umí, od člověka, kterého znáte sice jen virtuálně, ale přece je vašemu srdci blízko, protože máte nejen stejný cíl, ale mnohem , mnohem více společného...
Ještě jednou, Evi, děkuji za veškerou tvoji poporu a přeji, aby v příštím roce byla automatická kresba součástí výuky budoucích pedagogů, aby našla svoje místo všude, kde může pomoci.

Ozdoby Mistra fotografa

28. prosince 2010 v 16:37 Fotografie a jiné
Ozdoby na stromeček zaslal Jenda krásný.
Vytvořil mráz z vody a dotvořila ruka fotografa.
J.K.
J.K.
J.K
J.K
J.K.
J.K

Alžbětínská serenáda

26. prosince 2010 v 0:44 Videa
Když jsem byla malá, velmi na mě zapůsobila Alžbětínská serenáda.Tenkrát se stala hitem a v radiu v pořadu Kolotoč ji o vánočním čase hrávali stále.
Představovala jsem si zasněžené pláně, sáně a koně a tento obraz ve mně zůstal po mnoha letech, kdykoliv slyším tóny skladby.


Nová vlná vděčnosti hned po novém roce

25. prosince 2010 v 23:34 | Zibby
Pokud se  chcete zapojit po novém roce do nové vlny Vděčnosti, více informací v celém článku.

Vánoční andělé

25. prosince 2010 v 23:17 Zajímavé knihy, odkazy
Děkuji Honzovi za zaslání textu:

Lorna Byrne, O Vánocích

Miluji Vánoce! Anděly vidím pořád už od doby, kdy jsem byla dítě. Vidím je fyzicky, stejně jako bych viděla vás, kdybyste přede mnou stáli, a když kolem nikdo není, mluvím s nimi a poslouchám je stejně jako bych komunikovala s vámi. Andělé byli celý můj život mými přáteli, společníky a učiteli. Jako malé dítě jsem si myslela, že na tom není nic zvláštního, že každý vidí anděly. Když jsem ale trochu vyrostla, pochopila jsem, že to tak není. Andělé mi řekli, abych mlčela o tom, co vidím a slyším. Nikdy jsem o tom nemluvila, ani s vlastní rodinou,
až do chvíle, kdy jsem v roce 2008 napsala knihu Andělé v mých vlasech. Vidím anděly každý den, ale o Vánocích vidím mnohem více andělů než přes celý rok - miliony andělů přichází, aby se připojily k oslavám, které v tento čas probíhají v mnoha náboženstvích a tradicích. Vánoční andělé vypadají úplně jinak než andělé, které běžně vidím.

První Vánoce, kdy jsem je viděla, mi byly čtyři roky. Tehdy jsem si ze všeho nejvíc na světě přála tříkolku. Zeptala jsem se andělů, jestli je nějaká možnost, že by mi ji rodiče koupili. Moji rodiče byli velmi chudí. Bydleli jsme v chatrném domečku blízko Guinnessova Pivovaru v Dublinu a můj tatínek vedl obchod s jízdními koly hned vedle našeho domku. Protože peněz bylo málo, nikdy jsem rodičům neřekla, že bych chtěla tříkolku, ale celé léto jsem otravovala anděly a prosila je, jestli by to mohli nějak zařídit. Jak se blížily Vánoce, nakukovala jsem do tatínkova obchodu, jestli mu náhodou andělé nepomohli získat nějakou starou tříkolku a natřít jí nanovo, ale nikdy jsem tam žádnou neviděla.

Pořád dokola jsem se na to andělů ptala, ale oni mi nikdy neodpověděli. A tak jsem se smířila s tím, že žádná tříkolka nebude, ale na Boží Hod ráno jsem uviděla velký dárek zabalený do hnědého papíru, který byl pro mě. Nad ním stál nádherný zářivý anděl - s širokým úsměvem se na mě podíval a promluvil ke mně beze slov: "Lorno, tvoje tříkolka." Rozeběhla jsem se k ní tak rychle, že jsem skoro upadla, a roztrhala balicí papír. Pod ním byla malá červená tříkolka. Měla jsem takovou radost a hned si na ní sedla a začala jezdit po našem malém obývacím pokoji. Nikdy před tím jsem na tříkolce nejela, ale přišlo mi to tak přirozené. Tatínek mě vzal ven, kde jsem mohla jezdit po chodníku sem a tam. Byla jsem v sedmém nebi, byla jsem na ni tak pyšná - věděla jsem, že je to stará tříkolka a že jí tatínek jenom spravil a natřel, ale to mi v žádném případě neubralo na radosti. Nikdy jsem nepřišla na to, jak moji rodiče zjistili, že chci tříkolku, ale andělé jim to prostě nějak vnukli. Několik let jsem ji všude s sebou brala a tatínek ji znovu a znovu opravoval. Nakonec se jednou úplně rozpadla.

Dodnes je to pro mě ale nejlepší dárek, který jsem kdy dostala.

Pár dní před těmi Vánocemi jsem šla domů Old Kilmainhamskou ulicí v Dublinu blízko kde jsme bydleli a viděla jsem dva anděly, kteří byli velmi odlišní od těch, které jsem kdy předtím viděla. Zeptala jsem se andělů, kteří byli se mnou, kdo jsou ti druzí andělé? Řekli mi, že to jsou zvláštní andělé Vánoc. Když jsem trochu vyrostla, dozvěděla jsem se o nich víc. Dnes vím, že také patří k jiným duchovním slavnostem, které se konají v tomto ročním čase v jiných částech světa. Možná by se jim spíš mělo říkat prosincoví andělé, ale já jim stejně říkám vánoční andělé.
Tito vánoční andělé vypadají úplně jinak než andělé, které běžně vídám. Je těžké je popsat, ale je to, jako by tihle andělé byli hustší, širší a měli chodidla blíž k zemi. Také nejsou tak zářiví jako ostatní andělé. Je to, jako by mi neukazovali jejich plnou záři. Mají na sobě takový kabát, který tlumí jejich světlo. Ten kabát je tmavý, ale je propletený zlatými nitěmi, skrz které jako by prosvítalo to andělské světlo. Tito andělé se také jinak pohybují. Někdy vidím, jak andělé padají z nebe, jako by se sypali. Ale tito andělé přicházejí pomalu, jako by scházeli z vysoké hory.

Nekomunikují s námi, ani s ostatními anděly. Nikdy jsem je například neviděla, že by se bavili s nějakým strážným andělem. V tomto čase přicházejí mezi nás a chodí mezi námi s takovou posvátností a přitom natahují ruce a dotýkají se lidských hrudí nebo ve stejné výšce lidských zad. Dotýkají se našich duší.

Tito vánoční andělé přicházejí, aby nám pomohli pochopit, že jsme více než maso a kosti, že máme duši. V tomto čase přicházejí, aby se dotkli našich duší, aby zlepšili spojení, které máme všichni s Bohem - ať už je naše náboženství jakékoliv nebo jsme třeba ateisti.

Vídám je jenom kolem Vánoc. Tento rok jsem jich viděla už mnoho. Minulý týden jsem byla v New Yorku a seděla v jedné restauraci a z okna jsem viděla vánočního anděla, jak schází na zem mezi dvěma mrakodrapy. Tito andělé začínají přicházet před Vánocemi, zůstávají zde na zemi a jejich počet roste a roste, až se kolem Božího Hodu zastaví. Potom na Nový Rok zase zmizí. Vždycky některé z nich vidím, jak vykračují zpět do nebe a pak je už nevidím až zase do příštích Vánoc.

Před několika Vánoci jsem byla ve městě, když mi andělé řekli, že musím jít do jedné kavárny. Poslechla jsem, jako vždycky, a šla městem kolem několika kaváren a ptala se, do které mám tedy jít. Potom jsem uviděla jednoho anděla, jak stojí na rohu ulice, a ukazuje na mě, abych si pospíšila. Za rohem jsem viděla dalšího anděla, který stál před kavárnou.

Vešla jsem dovnitř a viděla ženu kolem šedesátky, jak sedí v rohu u stolu. Byla sama, ale měla u sebe dva anděly, kteří ji napodobali, jak pije čaj. Náhle se otevřelo světlo jejího strážného anděla. Byl obrovský a měl mužské rysy. Byl oblečený do šatů ze zlaté a fialové a jen slabě jsem viděla jeho křídla. Bylo to, jako by jeho křídla byla ohromná a nádherná bílá pírka. Její strážný anděl ji objal a ukázal svou ohromnou lásku a soucit, který k ní cítil.

Ti dva andělé u jejího stolu mi řekli, abych se posadila k vedlejšímu stolu a dala se s ní do řeči. Sedla jsem si, sundala si kabát a rukavice, otočila se k té ženě a poznamenala, že to je ale zima, co? Ti dva andělé se ještě víc rozzářili. Tak krásně se usmívali a ten, co jí byl blíž, se jemně dotkl její ruky. Ta žena se na mě usmála a začaly jsme si povídat. Během naší konverzace jsem pozorovala, jak jí sem a tam pošeptali něco do ucha.

Ta žena mi začala vyprávět o jedné věci, která jí dělala velké starosti. Řekla mi o své sousedce a kamarádce, Maeve, starší dámě, kterou měla moc ráda. Vyprávěla mi, že Maeve žije sama, a přestože má stejně jako ostatní rodiny děti a vnoučata, nikdy za ní nechodí a nenavštěvují ji. Ani na Vánoce jí nikdy nezavolají nebo nepošlou dopis nebo pohled. Řekla mi, že pokaždé, když jde Maeve navštívit, tak ona pláče z toho, jak moc jí chybí její rodina. Za poslední roky hodně sešla a zdá se, že ztratila chuť žít, protože je tak osamělá.

Bylo nádherné vidět, jak si tato žena dělá starosti o svou přítelkyni Meave, a s radostí jsem viděla, jak se jí andělé snaží chlácholit. Řekla jsem jí, že se za její přítelkyni budu modlit a poprosím Boha, aby jí poslal anděly na pomoc a aby jí její rodina tyto Vánoce přijela navštívit. Chytla mě za ruku a řekla, že by bylo skvělé, kdyby to Bůh udělal.

Také mi sdělila, že někde hluboko v srdci cítí, že tohle budou Meaviny poslední Vánoce.

Rozloučila jsem se s ní a odešla z té kavárny. Věděla jsem, že andělé se už snažili přimět její rodinu, aby jí navštívili, ale evidentně je neposlouchali. Jak jsem šla, objevil se vedle mě Archanděl Michael a vzal mě za ruku. Řekl: "Lorno, musíš se modlit každý den, aby tvoje modlitby byly dost silné a přesvědčily rodinu Meave, aby poslechli své anděly."

Modlidla jsem se každý den. Tři dny před Vánocemi jsem šla se svou dceru do Blanchardstown nákupního centra na periferii Dublinu. Bylo tam strašně lidí. Každý člověk měl u sebe anděly. Potom se vedle mě objevil nějaký anděl a pošeptal mi do ucha, abych šla do jednoho obchodu. Když jsem vykročila směrem k tomu obchodu, vyběhla za mnou ta žena z kavárny. Byla nadšením úplně bez sebe. Její úsměv vyzařoval takovou radost a ti dva stejní andělé, které jsem s ní viděla v kavárně, u ní pořád byli, ale tentokrát ještě více zářili a byli plní radosti. Vychrlila na mě své novinky. "Rodina Meave k ní o Vánocích přijede!" Nadšeně mi vyprávěla, že Meavina dcera zavolala Meave a řekla jí, že by ona a její děti s ní rádi oslavily Vánoce. Zeptala se, jestli by jí nevadilo, pokud by je oslavily v Meavině domě, že si přinesou všechno, co potřebují na večeři, a že uvaří. Dokonce slíbily, že přijdou už na Štědrý večer a postaví a ozdobí jí stromeček.

Ta žena byla štěstím bez sebe, když mi vyprávěla, že Meavina dcera řekla Meave, že jí miluje a že jí chybí.

Ta žena mě požádala, abych poděkovala andělům a Bohu, že tohle pro její přítelkyni udělali. "Je to nejkrásnější vánoční dárek, který jsem mohla dostat. Už nechci k Vánocům nic jiného!"

Snažila jsem se ovládnout svojí radost, když jsme se loučily. Měla jsem chuť skákat do stropu. Byla to tak báječná zpráva.

Každé Vánoce pracují andělé na tom, aby spojili rodiny dohromady, aby lidé nebyli sami nebo osamělí. Nicméně andělé potřebují naši pomoc. Prosím naslouchejte jim a udělejte ten telefonát, pošlete ten pohled nebo pozvěte někoho, pokud to tak cítíte. Nedovolte nikomu kolem vás, aby byl na Vánoce osamělý.

O Vánocích často vidím, jak andělé létají nad domy a shazují na ně ohromné koule světa. Ty pak dopadnou a explodují a jejich světlo naplní každý roh a kout, prozáří každou cihlu i cement mezi nimi. Dříve jsem nechápala, co to znamená. Co to dělají? Stále se ale učím. Andělé mi vysvětlili, že tyto koule světla přinášející lásku, mír a naději a jsou darem od Boha. Andělé shazují tyto koule o Vánocích do všech domovů, ať už bydlíte ve stanu, chýší či paláci. Shazují je na lidi všech vyznání, národností a ras. Vánoční andělé pomáhají nám dospělým rozpomenout se na naše zážitky z Nebe, na ty duchovní pocity lásky a naděje, které děti v sobě nosí s takovou lehkostí. Ten hluboký pocit, že v životě jde o víc než jen o materiální věci - že láska a přátelství jsou důležitější než cokoliv jiného.

Pokud cítíme nutkání pozvat někoho, o kom víme, že je sám, nebo dát někomu dárek - a nezáleží na tom, co to je - pak je to možná vliv andělů, kteří jsou neustále kolem nás - a o Vánocích obzvláště.

  Zdroj: Lorna Byrne, Andělé v mých vlasech

Vánoční poselství

23. prosince 2010 v 23:19 Slova a obrázky

Vánoční poselství šéfredaktora Churche

Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer,
čili 24. prosince; kompetentními nadpřirozenými dárci jsou v těchto
zemích Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noel. Avšak jiný kraj
znamená i jiný mrav. Například v Holandsku nadílí Sinterklaas (Mikuláš)
už 5. prosince večer, a dost. Vánoce se slaví v poklidu a většinou už
bez dárků. Ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie, v Itálii 6.
ledna bezzubá čarodějnice Befana a ve Španělsku téhož dne svatí Tři
králové, los Reyes Magos. Djadja Moroz se Sneguročkou chodí po
pravoslavném způsobu až 7. ledna. Štědrý večer Angličanů a Američanů se
spíše trochu podobá našemu silvestru. Dárky dostávají až 25. prosince
ráno. Zde je pro nadílení příslušná další mikulášská reinkarnace, totiž
Santa Claus. Všechny tyto štědře nadělující nadpřirozené bytosti
odedávna zaměstnávají fantazii dětí. Aspoň do té doby, dokud neodhalí
šedou životní realitu, že naděluje tatínek. Je tomu letos 113 roků, co
jedna americká holčička chtěla vánočnímu tajemství mermomocí přijít na
kloub - a to za pomoci hromadného sdělovacího prostředku.

Jmenovala se Virginie O'Hanlonová a žila v New Yorku.

Jednoho prosincového dne roku 1897 napsala deníku Sun následující
čtenářský dopis: "Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný
Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte
mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?"
V redakci z toho nejprve zavládly rozpaky. Pak ale šéfredaktor Francis
Church rozhodl, že důvěru malé čtenářky ve vševědoucnost a
pravdomluvnost medií nelze zklamat. A pokládal záležitost za tak
závažnou, že osmileté Virginii odpověděl osobně - a to na titulní
stránce Sunu:

"Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co
sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým
malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo
dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum
nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu." A pokračoval:
"Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska,
velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být
krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom
neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii - nic z toho, co život činí
snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy . Avšak
světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus
existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám.


Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří
by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to
dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic.
Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například
víly, které tančí
v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy
nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější
barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože
skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže
protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie a láska. Potom
najednou spatříme všechnu krásu a nádheru.
Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto
světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije, a bude žít věčně.
Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty
a naplnil radostí každé otevřené srdce.

Veselé vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church."

Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a šéfredaktorem Churchem se
odehrála v prosinci 1897 - přesně před 113 lety. Deník Sun ji
uveřejňoval od té doby každým rokem znovu v předvánočním týdnu na
titulní stránce, ještě dlouho po smrti Francise Churche i Virginie
O'Hanlon. Činil tak 54 let, až do roku 1950, kdy zanikl. A tehdy
převzaly tuto tradici četné angloamerické i jiné noviny a časopisy po
celém světě. Všechny přetiskují oba dopisy - dávnou dětskou otázku a
nadčasově moudrou, úsměvnou odpověď - opět i letos. Více než stoletá
štafeta je tak předávána dalším a dalším generacím. Nese tiché poselství
naděje i do našich časů. Přejme tomuto poselství - slovy dávno mrtvého
amerického novináře Francise Churche, aby nikdy nezaniklo a zaznívalo na
světě lidí ještě za desetkrát deset tisíc let.

Krása PF

22. prosince 2010 v 23:58 Fotografie a jiné
Rozhodla jsem se ( co by sběratelka PF :-) ) vkládat i zpětně některá zajímavá přání. Taková, u nichž znám autora, který se snažil, aby jeho novoročenka či vánoční přání vypovídalo o jeho duši a zároveň nebylo jen formální odeslanou pohlednicí. Tohle mě napadlo, když jsem obdržela poetickou harfu od

Ada Balová

Principal Harpist of the Janáček Philharmonic Orchestra
Music master at the Conservatory in Ostrava
Artistic director of Festival "Harp days Ostrava"
Harfové dny


A protože paní Ade vytvořil novoročenku pan Mgr. Antonín Gavlas, možná vás bude zajímat jeho ateliér


Děkuji , Aduško, a přeji Ti, aby Harfové dny 2011 byly  těmi nejkrásnějšími.

Nejkrásnější je, když tvoří doma celá rodina.
Dvanáctiletý František vymyslel a spolu s maminkou Yve použili  k vytvoření PF enkaustickou techniku.
František, 12 let


JanuMichaelu znáte.
Napsala:

andílci posílají hvězdičky lásky...aby v tento předvánoční čas....zažehly
 světýlko lásky v nás...


 s láskou
 Jana
hvězdičky lásky

PF
PF Marie Michalcové, ze které děkuji.
Pf MM

Vánoční přání 2

22. prosince 2010 v 22:59 Slova a obrázky
Vánoční
Děkuji Marťovi za milé přání  .
A když se budete chtít začíst do zajímavých textů , otevřete si tyto stránky

Pomalu číst a rozjímat a  vnímat, co se děje,
když popadne nás beznaděje,
smuténka zahalí mysl naši
ze srdce nikdo nevyplaší
světýlko čisté, co tam svítí.
Ať zesílí  a vaše bytí je odrazem , co všechny sytí...
co vytváří ráj na zemi,
co nezná slůvko "poražení ",
co vzkvétá do nejsčistších barev světa.

( E.L. 22.12.2010 )

Vánoční pohlednice z Obrázkového světa

22. prosince 2010 v 22:12 Slova a obrázky

Vánočníkoncert
Jarmila Opravilová

Noc černá platí hvězdami.
Jak dukáty je háže do cimbálu
a každá něžně zazvoní.
Děkuje zvonkem za písničku,
co lidem srdce potěší.
A za chvíli je konejší
sladký hlas houslí altový,
který svou písní napoví,
že Vánoce jsou před námi.
A purpura tu zavoní.


Zimní les
Jarmila Opravilová

Olovo oblohy pokreslil
snad malíř černou tuší.
Taková myšlenka mihne se duší,
když vzpomeneš v zimě na oboru
a vidíš holé větve na obzoru
a pod nohama křupe zmrzlý sníh.
Jako by někdo teple dých´
do zkřehlých dlaní.
Vidíš zas něžné oči laní,
jež provází tě za obzor,
a v duchu slyšíš ptactva chór,
co příchod jara věstí.
Ty půjdeš lesem zvolna, tiše,
a
v tichu jistě uslyšíš,
jak pod sněhem les lehce dýše.
V tu chvíli pocítíš,
že tady sídlí štěstí.

M.V.



Pokud jste ještě nestihli poslat pohlednici, nahlédněte do Obrázkového světa
Magdaleny Vlachové.  Krásné pohlednice s typicky českou atmosférou , ale také veselé i hravé...

obrázkový svět M.V.
Děkuji, Magdi...



Noste na krku křišťál

22. prosince 2010 v 12:50

Naléhavý vzkaz od Little Grandmother: noste na krku křišťál

9. 12. 2010

http://4.bp.blogspot.com/_JW4j2kgtRkI/TQ91ssGRIzI/AAAAAAAAFWY/TOP7__BhjKA/s1600/krystal.jpg
Matka Země se probouzí. V těchto dnech probíhá mnoho věcí. A my se musíme vzájemně spojit v lásce a napojit se na milovanou matku Gaiu. To je velmi důležité, drahá rodino, a velmi brzy o tom napíšu více.

Prozatím vás prosím: Obstarejte si malý krystal a noste ho na krku. Je čas, abychom se znovu spojili s Matkou. Malý kousek krystalu na jednoduché kožené šňůrce nebo jiném přírodním materiálu. Nemusí být velký, stačí malý. Dejte ho i svým dětem a svým milovaným. Energie matky Země je obnovována přes milující lidské bytosti a její krystaly, obnovuje se její srdce a její spojení s naší energií. Je to důležitější, než zde mohu vyjádřit. Ale udělejte to prosím, má rodino, a noste krystal ve dne v noci. Více bude vysvětleno později. 

Ale udělat je to třeba teď, ne později. Spojte se dohromady a noste opět krystaly, které nás sjednocují s mateřskou energií naší planety. Předtím, než si dáte krystal na krk, držte ho v rukou a modlete se z celého srdce, z celé své dobroty svého velkého Já Jsem, aby se lidský rod sjednotil v lásce s krystaly matky Země a v její lásce, v jejích záměrech a jejím vědomí. Noste v lásce kousek posvátné matky kolem svého krku, tak, aby se krystaly probuzené energií planety Země spojily s vámi. Tak se opět spojíme, jak tomu bylo kdysi v době Atlantidy, kdy matka Země a její děti byly Jedno!

Prosím, předejte tuto informaci těm, které milujete. Umožněte všem členů Kmene mnoha barev slyšet moje slova a napojit se jeden na druhého a na Matku pomocí malého čirého krystalu.

Pouhý čirý křišťál .. a prosím, podělte se o tuto informaci. Lidské děti si opět vzpomenou, kdo jsou a kde stojí, aby chránily svou matku a sebe skrze lásku. My jsme ti, na které se čeká, a přišel čas spojit se opět s matkou Gaiou. Ať naše srdce bijí jako jedno. K tomu je potřeba čirý křišťál!!!

Little Grandmother



Iris Folding

21. prosince 2010 v 22:11 Pro inspiraci
Protože sbírám "péefka", dostala jsem od kamarádky zajímavá přání vytvořená technikou iris skládání.
Na internetu jsem se dočetla, že tato technika vznikla v Holandsk Barevně sladěné proužky skládáného papíru se nalepují tak, že vytvářejí dojem lamel kamery. Používají se tenké papíry ( pro origami), snad lze použít i obaly od čajových sáčků, tenké vánoční papíry k vytváření vzorů.
Zadala jsem si do Google vyhledávače  " Iris folding cards" a rozvinul se mi seznam mnoha odkazů, kde najdete nejen obrázky pro inspiraci, ale na yotube také videa s pracovním postupem.
Vím, že pohlednice jsou už rozeslané, že se píší dnes spíše e-mailem, ale tato technika se dá využívat také k vytváření alb, přání, která chceme vložit k dárkům ..
Inspirace není nikdy dost.
Autorka níže uvedených "přání" má výhodu, že si krásně zbarvené papíry a raznice přiváží ze zahraničí.
Snad se vám podaří shromáždit dostatek tenkých vánočních papírů a vyladit různé struktuální vzory pak můžete k různým příležitostem.... .Jestliže použijeme mezi jednotlivé proužky také proužky s kovovým leskem, dosáhneme iluze trojrozměrnosti..
Možná už také u nás prodávají sešity s návrhy, já jsem je zatím ale neviděla.

irisfolding
Osobně kapra nejím, protože jsem to jako malá slíbila starému kaprovi ve vaně. Týden plaval v kovové vaničce, pojídal chleba, který jsem mu házela , byl veliky a měl vousy. Jeho konec mě tenkrát hodně rozesmutnil.

iris
Vůni stromečků si pamatuji dodnes , ale mám umělý, abych je ochránila. Umělé prý také nejsou ekologické, zmínil se pěstitel stromků v v televizním Receptáři.   Tak nevím...chtěla bych i v květináči, kdybych měla záruku že přežije...
irisfolding
....Zas Vánoce jdou zemí mou..... a hvězdný třpyt, co k zemi padá ,přinese vám mír a klid... a spoustu inspirace


Relaxace s orchidejemi

21. prosince 2010 v 21:04 Videa

Dopis Boha člověku

21. prosince 2010 v 20:58 Videa

PF

21. prosince 2010 v 9:23 | Eva |  Fotografie a jiné
PF

Videokurz astrologie zdarma

20. prosince 2010 v 22:12 | Martina Boháčová
Krásný den a úžasný život přeji všem. Nádherné vánoce a hodně štěstí do nového roku 2011.

Chtěla bych poděkovat vám všem za to, že jste. Za mnoho dopisů a mailů. Děkuji vám za to, že na mě občas myslíte. Děkuji vám za to, že podporujete mé aktivity.

Do roku 2011 připravuji velkou spoustu věcí.
ZDARMA (stačí poslat svůj email a budete dostávat ZDARMA všechny mé kurzy)
Videokurzy ASTROLOGIE, Videokurz TAROTOVÝCH KARET, Videokurz ANDĚLSKÝCH KARET

V roce 2011 vyjdou tyto knihy:
UČEBNICE TAROTOVÝCH KARET, Ukážeme si, jak se dá spojit numerologie a astrologie a tarotové karty
HOROSKOPY NA ROK 2012, Horoskopy pro jednotlivá znamená na celý rok a po měsíci.
UČEBNICE NUMEROLOGIE 2. DÍL, Životní čísla a jejich karmické poselství. Dozvíte se, co to je životní číslo a jaký má vliv na naše karmické zadání. Jaké poselství vám přináší z minulých životů.

Vyjde meditační CD: Jak si přivolat lásku, jak pracovat se svou vnitřní krásou, energetický pozdrav matce zemi.

Akce, na kterých se sejdeme:
1. KŘEST MÝCH KNIH
2. VÝSTAVA s vernisáží. EZOTERIKA JAKO CESTA KE KULTIVACI LIDSKÉ DUŠE
(1. Ročník zatím proběhne na Moravě, ale bude se rozšiřovat).
3. Velká ezoterická show aneb hra s energiemi. Show trošku jinak. Něžně s láskou a možná i se slzami štěstí.
 (Večer plný kouzel, energií, krásných lidí, zpěváků, andělů, prostě show trošku jinak).
NEBOJTE SE ROKU 2012! Zkusíme bojovat za lepší svět?

Potkáme se na všech možných festivalech po celé republice a já se na vás moc těším. Protože je práce čím dále tím více, rozšířila jsem okruh svých spolupracovníků, který má na starosti organizační věci.
Na atmosféru ze všech akcí se můžete podívat na mé www.ezoter.estranky.cz, kde jsou vždy fotografie z dané akce. Jestliže budete cokoli potřebovat, jakoukoli informaci NEBO SE BUDETE CHTÍT U MNE OBJEDNAT NA VÝKLAD KARET, nebo si budete chtít u mne chtít objednat ASTROLOGICKÝ HOROSKOP, nebo budete mít zájem o některou z mých knih nebo o vstupenky, či cokoli jiného.
Obracejte se na odpovědnou osobu: Tomáš Boháč mobil: 603 37 56 26.
Jestliže se nedovoláte, napište SMS a my vás kontaktujeme. Budeme kontaktovat také všechny zmeškané hovory. Spojíme se určitě. Můžete také napsat na bohacovaAmartina@seznam.cz.
(Nezapomeňte v mém mailu na ty dvě aa, ať neposíláte maily někomu jinému).

Jestliže máte známé, kteří by chtěli dostávat zdarma videokurzy astrologie, videokurzy karet a zdarma videokurzy andělských karet, pošlete jim můj email.


Astrologická OKÉNKA jsou natáčená měsíc dopředu a budete je dostávat každý týden zdarma.
Nyní vám posílám dvě najednou, protože si beru dovolenou a budu dopisovat KNIHU O TAROTOVÝCH KARTÁCH.

Tak krásný poslech a těším se zase příště z astrologií

Astrologické okénko 5

20. prosince 2010 v 22:07

Astrologické okénko 4

20. prosince 2010 v 21:55

Stojí za to poslechnout si i podívat

19. prosince 2010 v 23:37 Videa
Stojí za to poslechnout si i podívat  -  napsala Ada Balová...
Obdivuji, píši já...

Malá babička

19. prosince 2010 v 22:29 Videa
Ahoj přátelé, nejdříve jsem chtěl charakterizovat tu úžasnou energii, která prýští "za oponou" videa od Kieshy Crowter (Little Grandmother), ale to by nemělo smysl… každý si ji vychutnejte po svém, podle stavu svého vědomí… a užijte si to J
Enjoy!
Martin



Tichá noc

19. prosince 2010 v 22:25 Videa

Jiskření

19. prosince 2010 v 21:43 | Eva a Katka |  Fotografie a jiné
Všimli jste si, že letošmí sníh nějak více jiskří?
Od těch prvních vloček, které napadaly a připomínaly ve světle obrovské diamanty, až po ta dnešní světýlka.... Udělala jsem si jednu fotku a otázku zasunula bokem, když mi pak přišel e-mail, jak o jiskření píše jedna mladá paní...

Ahoj, nedá mi to, abych se s Vámi nepodělila. Všimli jste si, jak je dneska krásně? Jak se sníh nádherně třpytí a poletuje, jsou to miliony jiskřiček, jako by se Světlo materializovalo a chtělo nám dokázat, že je tady všude kolem. Je to nádhera, mám sváteční náladu a ukládám si tyto nádherné chvíle do paměti. Přejí všem krásný prosvětlený den
Markéta

jiskření
Tak to jsou šlápoty ke krmítku v naší zahradě.... Jiskření v celé kráse se mi nepodařilo zachytit.Stíny však  rozehrály takové malé drama... nebo pohádku?
Setkala jsem se s milou slečnou , která sama začala s tím, jak letos sníh jiskří....  a pak mi uzkázala fotku z mobilu..... Bože, zase jedna spřízněná dušička, tak mladá a vnímá mraky jako já...to mi bylo hezky.
Andílek nad naším městem.
Chceme ho vidět, ne něco jiného, co způsobilo tento obraz.
andilek
Děkuji Katce Závodné za hezkou fotografii.

Úplňková meditace

18. prosince 2010 v 19:13
Nejbližší úplňková telepatická meditace proběhne 20. prosince od 21 do 22 hodin. 

Sledujte -


Jak vypadá sdílení....

18. prosince 2010 v 19:00 | Zibby a Eva |  Vděčnost
Možná bych dříve napsala, že je mi líto, že vlna Gratitude končí...po novém roce je ale slíbená nová.... O co mě ta třetí obohatila, čím se lišila, snad napíšu někdy příště. Podělím se s vámi o "poslední " vzkaz. V uvozovkách poslední proto, že ve skutečnosti posledním není. Když se vlna rozvlní, zákonem setrvačnosti pokračuje dál a když jsme bdělí, můžeme ji občas pomoci, aby zesílila...
Vzkaz Zibbyho:


mí drazí,
přináším poslední vzkaz vlny .... ta dorazila a šplouchá u břehu ....


Děkuji vám za společné surfování .....

... sdílení ...

P.S. V neděli jsem měla autonehodu, na ledě, o jedny svodidla a pak do druhých svodidel.
jsem vděčná, že se mi nic nestalo,
jsem vděčná, že jsem nikoho jiného neohrozila,
jsem vděčná, že přede mnou nic nejelo,
jsem vděčná, že za mnou nic nejelo,
jsem vděčná, že ty svodidla tam byla,
jsem vděčná, že mám peníze na opravu, sedačka počká, stejně se mi zatím nic nelíbilo,
jsem vděčná, že mi manžel půjčuje auto,
jsem vděčná, že jsem potkala tebe,
jsem vděčná, že jsem na vlně vděčnosti.
Ještě jednou děkuji.
Přeji nádherný den a krásné a pohodové vánoce.                                         Gabka

. . .  prošla jsem si dnes složitější den než všechny jiné. Je večer, sedím, přemýšlím a s vděčnosti sobě vlastní, děkuji Vám Zbyněčku a Moničko, že jste,že Vaší láskou mi dodávate chuť překonávat co překonat se dá, ale trochu hůř než běžné životní problémy. ...  Vím, že mne Stvořitel nenechá padnout, vím, že vše zvládnu a vše se časem v dobro obrátí, Budu mít naloženo jen tolik kolik unesu. Jsem vděčná, že mi dopřává zdraví ale musím si toho moc a moc vážit a že opravdu mám kolem sebe jen milující lidičky..Budu zítra v myšlenkách s Vámi.
S láskou a vděčnosti Vás objímám, líbám a miluji,       Vaše maminka


s Láskou a Vděčností,

--
                          Zbynek "Zibby" Eller
                  May Our Teacher Be Love Itself!
Den Nyní


"Kdykoli určité myšlenky a přesvědčení jsou praktikovány skupinou lidí - a zde je Láska, duchovní růst a vyšší poslání - pak zesilují desetinásobně schopnost každého člověka vytvářet tyto myšlenky ve svém životě a mít je dostupné druhým, kdo se snaží o vzestup."
                                                              -- Orin






Zvažte tentokrát sdílet vaše zkušenosti z předešlých Vln Vděčnosti!

Ve světě se valí již 9 vlna a jak mnozí víte "9" nese energii dokončení. Podívejte se na symbol Vděčnosti - perfektně obtočená devítka.

Já jsem nadšen, že mohu pokračovat něco, co mě přineslo "další" náhled a vedlo k životu měnícímu pohybu. Zatím to byla pro mne naplňující cesta. Být součástí světové vlny je nádherný pocit.

Vlastně jen podporuje učení, které se mi dostalo v Canadě … "jsme součásti něčeho velikého, tajemného… jsme součásti všeho života."


A nyní …. Na chvíli ……

Představte si, že jsme všichni byli a stále jsme na "Grande" největší cestě.
Cíl je v dohledu a tahle vlna nás "doveze" ….
dOMů.

Vděčně si uvědomujeme, že loď na které jsme, je dostatečně velká pro všechny - takže naloďte se a ……


… pojďme doplout jako JEDNO SRDCE -


                                                         společně!

Blahopřeji !!!

42.den vlny vděčnosti

17. prosince 2010 v 8:03 | Zibby |  Vděčnost
Mi drazi,


Chci se s vámi podělit o moudro....

Black Elk (Černý Jelen) kdysi řekl....

"ten, který je nám Dědou i Otcem, nás učil
vztahům mezi sebou. Je naší povinnosti vytvořit obřady, které rozšíří tento vztah k i jiným lidem různých národů.
Nechť to, co děláme je příkladem pro druhé."


Skrz tyto obřady je vytvořen trojnásobný mír.
První mír,
který je nejdůležitější, je ten, který přichází z duše člověka,
    
- když si uvědomí své vztahy,
                                                                                                  
- když si uvědomí svou jednotu s Kosmem a jeho sílou.                                                                    
- když si uvědomí, že ve středu Univerza je Stvořitel, Wakan Tanka.

                          Tento střed je opravdově všude.
Je v každém z nás. Tohle je opravdový mír a vše ostatní je jen odraz tohoto.

Druhý mír je ten, který je vytvořen mezi dvěmi osobami, stranami.

Třetí je vytvořen mezi národy.

Ale nade vším tím, musíš rozumět, že nemůže být mír mezi národy, dokud není prvně vytvořen opravdový v duších lidí.


Děkuji vám za společnou cestu.
                                                                        

S Láskou a Vděčnosti.

--
                          Zbynek "Zibby" Eller
                  May Our Teacher Be Love Itself!

Den 42       
Univerzum je nesmírné a tajemné
A v tomto nesmírném prostoru visí ve tmě malá modrá planeta. Tato drobňoučká planeta je domovem podivné životní formy zvané ČLOVĚK.


Lidstvo ušlo již kus cesty, aby porozumělo posláni své existence. Války se vedly a vedou ve jménu neviditelné entity zvané Stvořitel.
Nyní lidstvo dospělo k vrcholu své evoluce, kde vědění, Jednota a touha po Míru jej dovedla k odpovězení životních otázek.


Kdo jsem?
             Proč jsem zde?
                                  Co posláním lidského života?


3 kouzelná slova jsou vláknem, které utkává tkanivo nového myšlení, kvantové fyziky, filozofie, světových náboženství, kosmologie, archeologie, geometrie a úžasných objevů v přírodě a jejím vědomí. Nové porozumění vědomí nás vezme na dobrodružství k objevení sebe-sama a povede nás do více vyvinutého člověka.
3 kouzelná slova jsou zde, aby nám ukázala úžasnou pravdu o tom, kdo jsme a sílu, kterou nám tohle zjištění dá. Je to hluboký koncept, který je transformační nejen pro jednotlivce, ale pro celou planetu.

Jaká jsou ta tři slova?

Mocná podvědomá mysl, která má nekonečný přístup ke všemu vědění, tvoří podle slov a myšlenek a je to tahle síla, která je za tvořením světa - reality - tvého života.
Takže, když naše mysl je tak mocná, jaké slova jsou, která by změnila náš život? Jaká tři slova můžeme říkat, abychom přeprogramovali naše podvědomí? Která slova mohou přinést uvědomění si míru, štěstí a spokojenosti, soucitu a sebe realizace? Která tři slova mohou změnit svět? Je to vůbec možné?

Sdílení je způsob uvědomění si úžasné pravdy, kdo jsme, jaké je naše poslání a spojení se svým vnitřním Guru.


Vůbec nezáleží na tvém náboženství, barvě pleti, nebo z které země pocházíš. Na čem záleží je, jak použiješ tuto moudrost, aby sis užíval lidských prožitků a dobrodružství být živ. Co je důležité je uplatnění této znalosti k vytvoření vlastního Božství a objevení posláni duše. Důležité je, jak použiješ tři kouzelná slova, abys změnil způsob, jak vidíš svět, sebe sama a lidi kolem sebe.
Jaké jsou ta slova?

Odpověď leží v každém z nás … vše, co musíme udělat je zlepšit své "vnitřní vědění."

                                     

                                                   Je čas změnit svět!



Někdy stačí málo

16. prosince 2010 v 20:07 | Jan Menděl |  Slova a obrázky
Jan Menděl
NĚKDY STAČÍ MÁLO

Rád bych se s vámi podělil o jeden svůj osobní příběh ze života. Je to už pár let zpátky, co jsem s kamarádem slavil nějakou dobrou zprávu (už nevím, co to bylo) a v restauraci, ve které jsme byli, se s námi náhodou dala do hovoru jedna sympatická slečna. Nepamatuji se, o čem jsme tehdy mluvili, ale během toho rozhovoru zavtipkoval můj kamarád, aby si na mě slečna dala pozor, že bych jí mohl uspat. Věnoval jsem se tenkrát velmi aktivně hypnóze a můj kamarád měl v sobě už asi 3 skleničky šampaňského a byl nenuceně vtipný. Jeho poznámku vzala ale slečna velice vážně a zeptala se mě, jestli by se mi mohla svěřit s něčím důvěrným a vyslechnout si můj názor.
         Vyprávěla mi, že má malou šestiletou dceru, která se v noci půčárává. Byla s ní u různých lékařů i psychologů, ale nikdo nedokázal najít příčinu, ani problém vyřešit. Tahle malá nepříjemnost dělala všem ale velké potíže, protože se opakovala skoro každou noc. Malou dívenku problém trápil asi nejvíc, neuměla ho sama vyřešit, dospělí si taky nevěděli rady a navíc jí to komplikovalo život v tom, že třeba nemohla jet na školu v přírodě nebo jakýkoliv školní výlet, při kterém by bylo potřeba někde přespat.
         Její maminka se mě tehdy zeptala, jestli si myslím, že by jí pomohla hypnóza, a pokud ano, jestli je možné zhypnotizovat dítě. Musím přiznat, že jsem do té doby neměl s hypnózou na dětech vůbec žádné zkušenosti, ale pamatoval jsem si kapitolu z jedné knížky, kterou jsem někdy před tím přečetl, ve které se psalo, že dětská hypnóza se provádí formou vedené imaginativní hry. A protože jsem byl mladý, odvážný a nebojácný, slíbil jsem, že to zkusím.
         O pár dnů později jsem matku s dcerou navštívil u nich doma. Vymyslím si teď pro ně dvě jména, aby se mi to lépe popisovalo. Jejich skutečná jména nechci zveřejňovat kvůli jejich soukromí i proto, že jsou naprosto nepodstatná. Řekněme tedy, že maminka byla Rachel a dcerka Maggie. Napřed jsem se s malou Maggie seznámil a pak jsme všichni tři šli do jejího pokojíku, kde už se Maggie chystala ke spánku. Přišel jsem úmyslně k večeru, abychom mohli "pokus" provést před spaním. Ještě před tím jsem se zeptal Rachel, na jaký večerníček se Maggie nejraději dívá. Byl to večerníček o skřítkovi Racochejlovi.
         Když si Maggie lehla do postele, sedli jsme si k ní s Rachel a já jsem jí začal vysvětlovat, že každý člověk má v sobě malého skřítka Racochejla, který má takový velký zvonek a když vidí, že se chce člověku v noci na záchod, začne na něj zvonit, aby ho probudil. Jenže tenhle skřítek je občas hrozně zapomnětlivý a tak v noci nezazvoní. Proto je potřeba, aby mu člověk vždycky před spaním několikrát připomněl, co má udělat. A tak jsme vymysleli větu: "Skřítku Racochejle, až se mi v noci bude chtít čůrat, tak mě prosím probuď." Vysvětlil jsem Maggie, že pokud to řekne před spaním alespoň dvacetkrát (ale ještě lépe třicetkrát), tak se nemůže stát, že by to Racochejl zapomněl a ona může jít klidně spát, protože on jí určitě v noci vzbudí, pokud bude potřeba. Potom jsme všichni dohromady třicetkrát nahlas odříkali tuhle větu a malá Maggie šla spát. Apeloval jsem na Rachel, aby opravdu nepolevovala a večer co večer poctivě s malou tuhle větu opakovala. Byla už zoufalá z toho, jak žádná jiná metoda nezabrala, a tak jsem viděl v jejích očích upřímné odhodlání to zkusit a vytrvat.
         Od toho večera uběhl asi rok, během kterého se Rachel vůbec neozvala. První dny a týdny jsem na malou Maggie často myslel a byl jsem zvědavý, jestli to zabírá nebo ne, ale když budu upřímný, bál jsem se Rachel zavolat a zeptat se. Jak čas plynul, postupně jsem na to úplně zapomněl. Ale pak jednou, rok nato, jsem na ulici potkal babičku malé Maggie. Zeptal jsem se, jak se malé daří a jestli došlo k nějaké změně. Pověděla mi, že Maggie se od toho večera počůrala už jenom dvakrát a z toho jednou, když měla vysoké horečky. Slovy se moc nedá popsat pocit, který jsem v tu chvíli cítil. Měl jsem takovou radost!
         Nikdy na tuhle malou zkušenost nezapomenu. Naučila mě, že člověk se nesmí bát zkusit pomoct, i když vůbec netuší, jestli to dovede. Lidská mysl je neuvěřitelná a dětská mysl snad ještě víc. Občas skutečně stačí trošku hravosti, víry a dobré vůle a jeden velký problém náhle zmizí, jakoby nikdy neexistoval. Kéž by všechny problémy chtěly odejít takhle snadno a rychle!

Metoda pevného objetí

15. prosince 2010 v 23:28
Moc zdravím v předvánočním čase a posílám info k zajímavému pořadu v TV 2

Mámo, táto, obejmi mě
Dokument. Vykřičte a vyplačte své bolesti. Poddejte se bezpodmínečné lásce, utište své démony a obejměte se! Žena, která celý svět učí metodu tzv. "pevného objetí", nestorka české dětské psychologie Dr. Jiřina Prekopová v unikátním sběrném dokumentu Veroniky a Martina Müllerových

Když se doktorky Prekopové lidé ptají, proč se z její ordinace dětské psycholožky ozývá pláč a křik, odpovídá, že naproti je zubař - od něj se ozývá pláč daleko častěji.Dokumentární film o dětské psycholožce Jiřině Prekopové a její terapii pevným obětím se natáčel čtyři roky. Díky vstřícnosti Jiřiny Prekopové a ochotě léčených lidí mohli autoři filmu zachytit i velmi intimní chvíle v průběhu terapií.Pevné objetí, které Jiřina Prekopová dovedla do propracovaného léčebného systému, ale nespočívá v jakémkoliv násilí na dítěti, ale naopak na pročištění láskyplných vztahů. Ty se ovšem neobnoví, pokud ze sebe dítě nedostane všechnu nahromaděnou bolest, kterou v sobě nosí.Jiřina Prekopová začala praktikovat metodu pevného obětí až v době, kdy už byla v Německu uznávanou dětskou psycholožkou. Dnes má tato vzácná žena 81 let a přesto ji nenapadne odpočívat. Přednáší, píše knihy, zakládá po celém světě další instituty pevného obětí. Když se jí zeptáte, kde na to všechno bere energii, odpoví: "Energii mi dává láska, kterou se mi daří rozproudit znovu mezi lidmi."


Pořad se vysílá dne 23.12.2010 ve 21.30h na ČT 2 - Mámo, táto, obejmi mě.

Děkuji Ivě Sedláčkové za zaslanou informaci. Paní doktorku jsem viděla v  pořadu "Sama doma" na ČT1, kde by měla ještě vystupovat.

Jak nás zvířata učí....

15. prosince 2010 v 22:44 | Zibby |  Vděčnost
Den 40    Jak nás zvířata učí Vděčnosti?

Krok 1

Dejte si chvíli a všímejte své dýchání. Dovolte svým myšlenkám spočinout na jiné živé bytosti, dýchající stvoření,
které jste v poslední době potkali. To může být vaše nejbližší společnost - domácí mazlíček - nebo někdo z přírody - vrána krákající na sosně, had v trávě, srneček pasoucí se na vzdálené louce. Může to být i zvíře, které na vás udělalo dojem (nebo vzbudilo zvláštní pocit) na fotografii, nebo malbě. Přiveďte jej do své představivosti.
Vidíte jej jasně? Co dělá, běží, útočí, plazí se, nebo mizí?
Jak zní? Už jste se jej někdy dotkli? Jestli ano, jak jste se cítili? Jestli ne, dokážete si představit strukturu jejich kožešiny, peří, šupin?
Je to jejich unikátní kůže.

Teď se zamyslete nad kvalitami tohoto zvířete … oddanost, chytrost, neúnavnou radost? Pracovitou sebe-důvěru? Umírněnost, skromnost, nebo tajemnost?
Původní obyvatelé mnoha kultur věří, že zvířata k nám hovoří skrz jejich charakter, jejich přirozenost. Setkání se zvířetem ukazuje na kvality, kterým potřebujeme lépe porozumět.
Když myslíte na nějaké zvíře, co ukazuje o vašem životě nyní?

Pošlete jim Vděčnost za jejich učení.


Krok 2

Zvolte si jednu vlastnost - nejsilnější ze zvířete, které jste zvolili. Zeptejte se sebe sama, zda docěňujete tuto vlastnost v sobě, nebo na druhé straně ji přeceňujete.
Uvedu příklad: liška - maskování - maskujete se moc, nebo málo je otázka, kterou byste si měli položit. Sledujte onu vlastnost, sledujte vaše pocity (odpovědi) a přiveďte vše do harmonie se zbytkem vaší povahy. Tak můžete být Vděčni za takový dar, který zlepšuje svět pro vás a pro všechny kolem.

Krok 3

Učit se díky zvířecímu společníku je bežnější, než si můžete myslet. Opět, pro lepší výsledek, zapište si své zkušenosti.

Krok 4

Přečtěte si povídání srnčí moudrost.
Vytvořte si podobnou upomínku "svého" zvířete. Dejte si jeho obrázek na místo, kam se často díváte. Napište slovo popisující kvalitu zvířete a noste jej u sebe.

Blahopřeji !
Andělé - zvířata


Srnec

Srnečku .. jak nežný a milující jsi.

Květinou laskavostí a objetí …


… kdysi dávno slyšela srna volání Velkého Spiritu a okamžitě se k němu vydala. Netušila však, že stezku do Stvořitelovy chýše hlídá hrůzostrašný démon. Tento démon bránil všem bytostem ve spojení s jejich Stvořitelem. Srnka se nebála, když na démona narazila. On chrlil oheň a kouř a dělal hrozné zvuky, ale srnka ho nežně požádala: ůprosím, pusť mě. Jdu k Velkému Spiritu." Její oči byly naplněny láskou a soucitem pro tohoto přerostlého tyrana. Její láska procházela jeho kamenným srdcem. A jak se jeho kamenné srdce rozpouštělo, jeho tělo se zmenšovalo, až bylo velikosti vlašského ořechu.

Od té doby je srnec ztělesněním něžností a laskavosti. Srneček nás učí síle "něžnost" - její použití zasáhnout srdce a mysl "zraněných bytostí," které nám brání vystoupit na Posvátnou Horu.
Setkání se srncem je

Miluji způsob, jakým malá srnka umí projít ostružiním,
Lehce kráčí vysunujíce boky ze strany na stranu;
Čumáček zdvižen vysoko, aby ucítila závan větru,
A nabídla jen letmý pohled sýkorce na ohnuté větvi.
Ona zná cestu, ví, kde udělat otisk jejiho kopýtka,
Napravo je šípkový keř, vpředu zase maliníku větévka;
Srnka zná sluníčko, ještě dřív, než se jeho obloukový dům objeví na východu
A ona jde tím směrem,
Kráči do ticha rosy, do kopců a ranního světla,
Ve kterém na stezce ostružiním pro nás
Jsou trny tak těžce k uzření

Modlitba

15. prosince 2010 v 22:39 Citáty
Stvořiteli,
Probouzíme se do nového slunce                                                                                         
vděčni za dary darované nám jeden po jednom ?                                                                    

vděčni za největší dar, vzácný dech života;
vděčni za schopnosti, které nás vedou den a noc jak kráčíme naší zvolenou stezku lekcí, které se máme učit -
                                     
duchovní mír a šťastné odměny života, které si zasloužíme.                                             

Děkujeme za tvou duchovní sílu a naše myšlenky chvály                                                

Děkujeme za tvou nekonečnou Lásku, která nás vede skrz tyto dny.
                                                                                                     ~ Seneca modlitba