Knihovna palmových listů

23. února 2010 v 17:28 |  Záhady a tajemno

Za tajemstvím knihoven palmových listů

15. října 2009 v 16:33 | Rošťák
Po ročním plácání nekonečných hodin a nocí nad školními vzdělávacími programy, rekapitulací přání a vztahů k minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsem se cítil tak vyčerpaný, že se mi tentokrát do Indie ani příliš nechtělo. Už jen samotná představa dalekého cestování mě unavovala natolik, že ani nevím, jak k tomu došlo, že jsem třetího srpna tohoto roku překročil znovu práh letiště v Delhi, nasál vlhký vzduch a zmáčkl se v uvolněném polosedadle nacpaného autobusu směřujícím na Paharganj. Nikdy jsem nebyl fatalistou, který by věřil v události, jež přicházejí do našeho světa nepoznamenané našimi kroky (třebaže stoprocentně si tím nejsem jist), racionálně jsem věci hodnotil a zkoumal a věřil, že vše, co vytváříme, plyne z nás, tahle cesta měla být ale skutečně osudová...
Nevím, zda jste někdy něco zaslechli o knihovnách palmových listů, já jsem v nich toto léto prožil podivuhodný zážitek, s nímž se ani nemůžete ztotožnit, protože je příliš osobní, příliš intimní a příliš "neracionální" na to, aby mu kdokoli z vás uvěřil... Přesto právě takový příběh vám nyní budu vyprávět: o podivuhodných knihovnách jsem slyšel už před několika lety, ale považoval jsem je za mýtus, příliš dobrý a záhadný na to, aby byl pravdivý. Ostatně k prorokům, koncům světa a horoskopům zastávám stále velmi rezervovaný postoj. Když jsem proto četl knihu dvou Němců, kteří psali o tajemných knihovnách v Indii, v nichž je střežen váš osud napsaný kýmsi před několika tisíci lety, jen jsem se ušklíbl, jak takové pitomosti může někdo věřit. Ale zvědavost byla silnější a čím víc jsem o tomhle fenoménu četl, tím víc mě lákalo "odhalit pravdu" a vystavit ji bezzubosti pádným racionálním faktům.


Poslední dobou totiž s údivem zjišťuji, že svět, v němž žijeme, je plný lží, omylů a polopravd, které jsou navíc i v učebnicích (samozřejmě schválené příslušným úředním šimlem) jako "fakta a my je přijímáme jako slepé ovce, protože nemáme zájem bádat a odhalovat totální nesmysly, které se žáčkům vštěpují již na základní škole. I já vyučuji z těch "úžasných učebnic", protože lidé nechtějí slyšet jiný názor než ten, který tvrdí všichni. Ostatně, kdybych jako učitel začal nahlas uvažovat, že Brad Pitt se u Tróje ohánět bronzovým mečem nemohl, když extrakce cínu byla vynalezena až ve 14. století našeho letopočtu nebo spekuloval o tom, jestli křižáci nemohli být svědkem ukřižování Ježíše v roce 1086 či pochyboval o existenci Caesara, o němž je přeci všem známo, že žil v prvním století před Kristem či tvrdil, že proslulá teorie relativity je podvod, asi bych velký úspěch nesklidil. Všichni totiž očekávají to, co říká většina. Myslíte vážně, že... Hahaha... Chcete snad tvrdit, že Einstein byl podvodník? Hohóóóó, doufám, že jsem vás pobavil... A to jsme ještě nehovořili o tom, jak s námi manipulují vědci a média, víte, že rozhodně rychlost světla není konstantní, že nemoc "AIDS" možná vůbec nezpůsobuje virus "HIV", který ostatně nikdy nikdo neizoloval, tudíž jeho testy nejsou 100% prokazatelné? Žádná jeho fotografie neexistuje... Nenapadlo Vás se někdy podívat zkoumavě na teorii rakoviny a její šílené léčení dnešní medicínou? Blbosti, zapomeňte na to... Ostatně, nechci nikomu rušit klidné spaní ani nechci, aby mě zavřeli jako blázna... Proto jsem si myslel, že nějaké čáry máry v Indii mě nemůžou naprosto rozházet...
Člověk je ale pomýlený...jako vždy...
V Delhi jsem se zdržel pár dnů, navštívil své oblíbené obchůdky a hospůdky a štrádoval si to vlakem 2406 km na jih do Bangalore, kde měly být hned dvě z těchto knihoven. U první jsem neuspěl, nádí (předčitatel palmových listů) mě sice přijal laskavě, ale rozhodně odmítl moji žádost o návštěvu, protože cizinců z Evropy a místních Indů bylo tolik, že čekací list do knihovny byl plný až do konce října. Spolkl jsem zklamání a dychtivou zvědavost, ale protože jsem věděl ještě o jedné knihovně na opačném konci města, vzal si rikšu, tradičně bloudil a doufal... Byla už tma doprovázená monzunovým deštíkem, když jsem zaklepal na brány brčálově zeleného domu a překvapení Indové mě s lehkým úsměvem na tváři pustili dál.
Myslím, že jen zcela formálně se zeptali, proč jsem je navštívil. "Mohu tu absolvovat čtení z palmových listů?" zeptal jsem se. Pohybem ruky jeden z nich mávl ke stěně místnosti. V dřevěných prosklených skříních ležely stovky svazků palmových listů. Sedl jsem si užasle na nabídnutou židli, chlápci mi vzali otisk pravého palce a poznamenali si mé jméno. Mezitím, co jeden z nich hledal mé palmové listy v zadních prostorách domu, který vypadal na indické poměry poměrně honosně, zkoušeli mých pár frází v hindi. Všichni jsme se dobře bavili. Poté, co se vrátil se svazkem listů a vybídl mě, abych ho následoval, nedočkavostí jsem hořel.
Dveře zůstaly pootevřeny a on začal zpívat, ano zpívat, jako by to, co četl, bylo psáno ve verších. "Tvá matka je naživu, Tvůj otec je mrtvý." "Ano", odpověděl jsem. "Máš jednu sestru." "Ne", odporuji. Za chvíli se vysvětlí, že nevlastní se nepočítají, pouze v přímé rodinné linii. "Máš jednu sestru", opakuje. "Je starší než Ty." Než se nadechnu, abych to vyvrátil, dodá: "Jsi z dvojčat." Poklesne mi čelist, ségra se narodila o patnáct minut dřív... Přeběhne mi mráz po zádech, je tohle vůbec možné? Navíc dál říká věci, které vím jen já, nikdy jsem o nich s nikým nemluvil. Minulost, přítomnost i budoucnost napsaná klikyháky v prastaré tamilštině... Točí se mi hlava, když přejde k budoucnosti: děti, práce, zdraví, popisuje roky do budoucna... a tady se Tvůj život naplní... Cože, tak brzo, jsi si jistý? Chtěl jsem tu být aspoň do stodvaceti...
Celé čtení netrvá ani dvacet minut. Jsem vyřízenej, co je to za triky? Jak může někdo, koho jsem v životě neviděl, který navíc žije na jiném kontinentu dvanáct tisíc kilometrů daleko, vědět má skrytá tajemství?
A pak to přijde: řekne si o nehoráznou sumu, za kterou bych v Indii mohl žít jako cizinec v pohodě víc než týden. Okamžitě jsem v realitě. "Tak to ne, to Ti nedám, standardní cena je několikanásobně nižší", říkám mu. Dohadujeme se, chce u mě vzbudit pocit provinilosti, ale já jsem neústupný, navrhuji přiměřenou sumu, ale odmítá. Nyní tam přijdou ostatní a ukazují mi v nějakém německém magazínu fotografie a článek o místní knihovně, už chápu... Jsem znechucený, zvedám se a za protestů odcházím. Volá na mě, že se vrátím, v tom se ale spletl.
Na ulici je už tma, toulaví psi, kráva, kočka pletoucí se mi pod nohy i já jsme zmáčení monzunovým deštěm. Jsem rozčarovaný, přesto si neumím racionálně vysvětlit, že někdo cizí věděl jen to, co vím já. Hledám v tom nějaké triky, ale nemůžu na nic přijít. Kašlu na to, mám další adresy, jestli je to podvod, rozsekám to na kusy, druhý den mířím do Tumkuru, asi padesát kilometrů vzdáleného maloměsta od Bangalore. Adresa nesedí, rikšák to marně hledá, telefonuje, vyptává se, ale marně... "Nádí se přestěhoval", říká stařenka, když už to vzdávám. Přestěhoval se o pár ulic dál. Nenápadný domeček, nádí mě vítá ve dveřích... Rikšákovi dám slušnou odměnu za vytrvalost a stoupám po schodech nahoru. Nádí nemluví anglicky, překládá mi student z Bangalore, který za ním přijel ze stejného důvodu jako já. Mám kliku, ale jsem obezřelý. Procedura se opakuje, otisk palce a jméno, nic víc... čekám hodinu, než mě zavolá... A žasnu, vše sedí, jsem nedůvěřivý, máti, táta, ségra, události z minulosti, věci, které se mají teprve stát...vše stejné, předpovědi se neliší od lakomce z Bangalore, čelist mám u kolen... Jak je to možné? Nádí je férovej, naprosto, cena je přijatelná... Ohromený odcházím, na tváři mám přiblblý úsměv...mimochodem, datum, kdy mám zemřít, se shoduje též. Znovu hledám triky a kouzla, kdepak. Pár dní jsem ponořen v předpovědích, stále mám čas, nakonec se rozhoduji jet do Kanchipuramu, kde má být knihovna až tisíc let stará. Město hedvábí a dětského otroctví, to druhé se ovšem neříká nahlas. Nádího najdu okamžitě, kdekoli se o něm v městě zmíním, všichni vědí, proč jsem přijel, beru rikšu za 50 Rs a jedu pár kilometrů za město. Domlouvám si schůzku na ráno, nespím, je vedro, mám indickej průjem, hubnu přímo raketově a to nejsem v Indii ani týden. Tlačím do sebe banány a čaj a při hukotu větráku se snažím usnout... Ráno sedám na rikšu a frčím do skromného domečku, kde se už tísní desítky Indů. Jsem objednán, indická hodinka čekání, klasika... Všude kolem se procházejí nádí se svazky listů v rukou. Konečně někdo, kdo nemá problém s angličtinou, říkám si, když mi nádí vysvětluje, jak bude čtení vypadat. Otisk palce, nahrávat až po kývnutí, fotografovat mohu, co chci. Stejné podmínky, jako všude jinde. Cena rozumná. Přijímám a poslouchám... Je Ti 36 let (podle indického kalendáře), máš sestru, jsi učitel, máš problém v...., usiluješ o...., tady máš zdravotní problém..., tady budeš mít děti....a tady zemřeš. Zkracuji to, jistě chápete, že nebudu konkrétní, nakonec, co je vám do toho, kdy natáhnu brka? :-) Ok, s rozumem jsem v koncích, stejná předpověď jako jinde, jak je možné, že knihovny, které jsou od sebe stovky či tisíc kilometrů od sebe, se v předpovědích neliší? Údajně všechny palmové listy pocházejí původně z jednoho zdroje. Nádí tvrdí, že se opisují zhruba každých osm set let už asi 7 000 let, protože životnost palmového listu samozřejmě není věčná. A já studenty učím, že nejstarší epos o Gilgamešovi je starý asi 2 500 let, hm... O tomhle jsme se na fakultě neučili... Nezbývá mi připustit, ačkoli se to zdá neuvěřitelné, že někdo, kdo žil kdysi dávno (netroufám si říct, že před 7 000 lety), ale jistě před tím, než vznikl Starý zákon, nechal pro mě vzkaz. A dokonce, jak nádí tvrdí, věděl, že si ho vyzvednu... Odteď uvěřím, že Paroubkovi spadli na zahradu Marťani... Vracím se do knihovny za deset dní pro zbytek předpovědí...
Mezitím jsem jako obvykle fotil děti, toulal se ve slumech v Chennai, našel mrtvolu na pláži, popíjel čaj, meditoval na břehu Gangy, smlouval o drahé kameny, vyhýbal se kravám v úzkých uličkách, setkával se a rozcházel s přáteli, které jsem na cestě potkal, hladil toulavé psy a kobry (jen jednou:-))
Každá cesta, kterou se vydáte, může změnit váš život, já jsem po ní vykročil... Pokud by někdo z vás chtěl kontakty na knihovny, které jsem navštívil, dejte mi vědět. Jen vězte, jak říkal Pascal: "Nelze popírat existenci všeho, co není pochopitelné".
Nádí z Tumkuru mi však kladl na srdce důležitou věc, kterou byste měli všichni, kteří nyní uvažujete o tom, že se tam vydáte, vědět: "Pokud přijdeš do knihovny palmových listů za účelem poznání svého osudu, musíš být připraven a ochoten převzít odpovědnost za svůj život." Přiznám se, že já jsem k tomu připravený nebyl, možná proto mi trvalo tak dlouho, než jsem o tom napsal. Možná proto, že pokora, ale ne odevzdanost je jako respekt k jiným bytostem nesamozřejmá a rodí se, vzniká a člověk ji dostává stejně vzácně, jako je v Indii obtížné potkat Inda bez kníru...

Ke zveřejnění článku mě inspirovala Soňa, která se připravuje na cestu Indie.
Poslala odkazy dva - ten druhý má jiný pohled .

Děkuji.
 


5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Fišrová Vlasta Fišrová | Web | 24. února 2010 v 12:36 | Reagovat

Milá Evi, a jestlipak víš, že lidé z knihovna teď přijíždějí do Prahy? Více info najdeš na:www.palmovelisty.cz.
Termín na přihlášky, zda mají v Indii tvůj list hledat, a pak jej přivézt do Prahy je už do konce února... koncem března se pak koná čtení, tedy dvoudenní seminář a když list bude nalezen, tak se domluví konkrétní termín čtení.

2 Weina Weina | 27. února 2010 v 18:42 | Reagovat

Promiňte mi mou otázku

Je snad čtení z palmového listu jen pro bohaté ? Cena za jedno čtení a pooju je 3 500 Kč. Podmínkou je  zakoupení vstupenky na dvoudenní seminář v ceně 4 500 Kč. Suma sumárum 8 000 Kč.

Na duchovních věcech není slušné vydělávat….a dokonce si klást podmínky. Není to fair play. (poctivé jednání).To je byznys.

Weina

3 Klára Klára | E-mail | 16. srpna 2010 v 19:30 | Reagovat

Ahoj, prosím nevíte zda je nějaká knihovna také na severu Indie?
Děkuji
Klára

4 Eva Eva | Web | 17. srpna 2010 v 22:02 | Reagovat

Osobně nevím, ale určitě najdete informace na internetu.

5 Kocour Kocour | E-mail | 3. ledna 2011 v 21:17 | Reagovat

Počet obyvatel na zemi je asi 6 nebo 7 miliard. Dotaz zní jak velký prostor by zabralo takové množství palmových listů, pokud má mít každý svůj...

6 Vladislav Vladislav | E-mail | 27. ledna 2011 v 19:34 | Reagovat

Níže moje osobní zkušenost z knihovny v New Delhi. Super zážitek, a "zatím" se vše plní na 100% (i když na celkový závěr je ještě brzy)

http://www.ulozto.cz/6197273/kpl-pdf

Vláďa

7 Korina Korina | E-mail | 2. ledna 2014 v 6:23 | Reagovat

Palmové listy jsou uloženy podle vzoru papilár palců.Čím větší podobnost, tím větší pravděpodobnost stejnosti osudů. Tyto znalosti byly předány již dávno zřejmě mimozemšťany, kteří vědí o nás mnohem více než my sami. Jsme jakási laboratoř, kde se zjišťuje, co vydrží člověk našeho typu a jeho duše v předem daných scénářích. Máme jen možnost rozhodování v určitých situacích a tomu se říká svobodná vůle.

8 Jita Jita | Web | 10. července 2014 v 7:29 | Reagovat

O knihovně z palmových listů jsem slyšela od ostatních teprve nedávno. Je to zajímavé, ale není to jen další způsob věštění a na tom postavený ochod - důmyslná psychologie?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.