Únor 2010

Představuji Annu Kazickou

28. února 2010 v 18:35 Automatická kresba
Na stránkách jste už mohli vidět mandalky Aničky z kursu. Dnes bych chtěla ukázat její jemné obrázky vytvářené automatickou kresbou a potom ještě dokreslované. Taková kombinovaná technika. Řekla bych Anička - Kytička.
Hned do kursu přinesla obrázek, který mě zaujal.Byl podzim a přišla k nám podzimková víla.
Ale Anička nosí jaro ve svém srdci a každý obrázek , který kreslí do sešitu, nese v sobě kvítek.
Zvu vás v celém článku do Aniččiny kouzelné zahrádky.Klik na celý článek a budeme svědky jednoduchých linií, které nás zavedou do poetického světa...

Zachraňme stromy

27. února 2010 v 21:06 | Eva |  Slova a obrázky
Nejen obyvatelům Ostravy je určen článek z http://www.stromy.arnika.org/.
Upozornila mě na něj paní Marie Náprstková ze stránek, které také byly původně jen o obrazech.
Najednou jsem si uvědomila, že sdružení Arnika nesleduji tak často a od doby, kdy jsem omezila poslech televizních zpráv a bráním se všem možným článkům , které vyvolávají negativní emoce, děje se několik km ode mě něco podstatného.
Stromy jsou pro mě bytosti tak vzácné jako všichni tvorové na zemi a několik úředníků rozhoduje o jejich životě. Stejně tak jako o našich rozhodují jiní. Ale my máme možnost zasáhnout, něco změnit..... jen jsme možná upadli do jakéhosi umělého spánku, myslím že ne vlastní vinou. Probudíme se včas? Uděláme něco pro stromy , ale také pro sebe? Kolik nám zbývá času? Jak na to?.....

Spolupráce na dálku

27. února 2010 v 19:14 | Eva a Vlasta |  Mandaly
Paní Vlasta Vrlová mi dala mandalku do kruhu. To bych se ráda ještě naučila.
Přejeme prozářenou neděli.
Co dokáže paní Vlasta s křivkami. A také umí kouzlit jinak.
Když jsem viděla mandalku s motýly, napadlo mě:

Modrásek usedá ve svém středu,
modré nebe má v dohledu,
omámen vůní tulipánů
sní o dalším novém ránu,
kdy v kapkách rosy
objeví duhu.
v ní odlesk slunce
a bude výš.
Zas o krok dál
Co by člověk někdy za jeho křídla dal...

Vzácný obrázek

27. února 2010 v 18:59
Mám velikou radost. Konečně jsem pochopila, že mohu změnit bmp na jpg v malování.Díky Magdalenko. A tak konečně mohu ukázat obrázek z roku 194O..... je mu sedmdesát let a nakreslila ho tenkrát šestiletá paní Vlasta Vrlová... Takový krásný datel....Děkuji, Vlasti.... moc...

Hrajeme si s mandalou

27. února 2010 v 17:54 Mandaly
Paní Vlasta Malíková zaslala vybarvenou mandalu tohoto měsíce.Nazvala ji Tanečnice.
Vytvořila také vlastní a na ní si zase ukážeme, čeho dosílíme pozadím.
Pro sebe ji pojmenovala "Stín" a v celém článku zjistíte proč asi.

Pro povzbuzení

26. února 2010 v 22:06 Mandaly
Dnes jsem dostala e-mail od paní Růženy Sosýnové, jejíž obrázky jsem včera zveřejnila.
Povzbudila nejen mě,vždyť to všichni znáte, kdo děláte stránky nebo i v jiných situacích.Člověk si někdy klade otázku, jestli to má smysl... jestli nemá dělat třeba něco jiného. Ale povzbuzení patří hlavně vám, kdo máte stále pochybnosti, jestli vše zvládnete. A zárověň vás, mladé ,prosím, pozvěte svoje babičky i dědečky , zapojte je do tohoto virtuálního světa, třeba také budou tvořit jako mnoho těch, kteří navštěvují Obrázkový svět

Text příspěvku:

Trochu mě přivádí do rozpaků být představena na blogu, který má tak vysokou úrověň a vysokou návštěvnost. Navíc na blogu s překrásnými obrázky na které dívat se, je přímo potěšení a pastva pro oči. Pokud se moje obrázky mají stát pobídkou pro všechny, kteří se chtějí zabývat kreslením mandal na počítači, tak si dovolím vložit sem několik, snad povzbudivých slov, pro ty, kteří se pokusí přenést svoji představu mandaly na plochu monitoru.

Je mi 74 let. S počítačem jsem se seznámila před třemi lety. V internetovém kurzu paní Magdaleny Vlachové jsem se seznámila s programem "Malování ve Windows." Dokonale promyšlené lekce nadchly všechny účastníky kurzu, a co víc, ukázaly cestu k radosti z tvoření.
Před pěti měsíci mně syn naistaloval starší verzi programu Corel Draw 8. Pustila jsem se do zkoumání programu stylem pokus- omyl. Pro mne, jako člověka z generace "nepočítačové," patří počítač do sféry zázraků, které dost dobře nechápu, nicméně mě zázračně přitahují. Programy malování nabízí úžasné možnosti výtvarného sebevyjádření, které jsou snad v každém z nás, aniž bychom si toho byli vědomi.
Paní Eva, která přijala pozvání M. Vlachové do Obrázkového světa, nám krásným inspirujícím způsobem přibližuje výtvarný svět mandal. Patří jí za to veliké, převeliké díky.
Teď se jen pokoušíme se do tohoto tajemného a neznámého světa nahlédnout.

Růžena Sosýnová

Mandala paní Jitky

26. února 2010 v 21:56 Mandaly
Ani jsem netušila, že tak rychle budou vznikat mandaly na PC.Tato je ze stránek

Vnímám tam proměny motýla. Že by ten dnešní den byl motýlkový?
Nu, není divu, vždyť motýl je symbolem proměn. Děkuji , paní Jitko.

Dětská galerie Radost

26. února 2010 v 18:31 | Klárka Nelinka |  Dětem
Obrázky od děvčátek křehkých jako víly, ale pastelku umí krásně ovládat. Jak krásný je jejich motýlkový svět.
Motýl čtyřleté Nelinky - ten má ale kukadla.Nebo jsou to zelené brýle?
Motýlci šestileté Klárky se zase opalují.
Podívejte kolik pohybů....
Děkuji babičce malých holčiček Anně Kazické, že mě navštívila a mohu se tak s vámi podělit o radostnou energii, která z obrázků září.

Představuji Růženu Sosýnovou

25. února 2010 v 13:50 Slova a obrázky
Modrý sen...tak poeticky nazvala paní R. svůj obrázek. Až do včerejška jsem nepřemýšlela nad tím, jak krásně lze vytvářet vrsty v grafickém programu.
Moc se mi obrázek líbí stejně jako mandalka něžných barev, tentokrát už od aurorky třetí.
Modrý sen je poezie sama. Má nesmírnou hloubku. Je v něm něco mnohem více. Obrázek mě přesvědčil o tom, že i v počítačovém programu se dají vytvářet obrázky dotýkající se duše tak hodně, že obrázky zpívají, hladí...A paní Růženka to moc umí.
Mandalka s motýlkem víří jemnými energiemi a ukazuje vír života. Má náboj, který hladí.Jako bychom se dívali shora , jak víly tančí a jejich závoje ve větru vytvářejí květ radosti. Takové té něžné, něžně čisté, voňavé jako miminko.
Děkuji.
Věřím, že vás malování v programech také zaujme.

Mandaly na počítači 2

24. února 2010 v 22:10 | Eva |  Mandaly
Dnes jsem využila vzorů kružnic Magdalenky a zkoušela mandaly na počítači nějak po svém . Moc mě to bavilo, i když opravdu tužce dám asi zatím přednost, i kdyžkdo ví....
První pokusy.


Mandaly na počítači

23. února 2010 v 20:26 | Eva a kol.
Už jste asi zapomněli, když jsem někdy v roce 2OO8 psala o mandalách na počítači neznaje žádné grafické programy, netušila jsem, jaký obrat nastane ve vývoji mandal .Veliký pokrok , mnoho tvůrců, kteří zpracovávají různými způsoby. Stačí se podívat na strányk Fler.cz a zadat si heslo mandaly.
Mě ale vždy nevíce potěší, když někdo tvoří mandalu "poprvé" .
Psala jsem již o stránkách Obrázkového světa před několika dny a to jsem netušila, že najdu několik nadšenců, kteří se pustí do tvorby tohoto druhu. Umí toho hodně. Corel a jiné programy jsou pro mě španělskou vesnicí, ale tyto "světačky " pod vedením Magdaleny , která je učila techniku grafiky, zvládají vstup do světa mandal výborně.
Vím, že na kursu měl někdo zájem právě o počítačové mandaly.Těm pak doporučuji sledovat výše uvedené stránky, protože se tam mohou hodně naučit.Jinak M. Vlachová věnovala několik let výuce na stránkách Seniortipu a že je vynikající učitelkou, to dokazují výsledky jejich žáků.
Právě včera jsem někde četla, že práce s PC pomáhá starším lidem uchovávat pamět a dokonce přibývají nové mozkové buňky.
Osobně sice tíhnu spíše k tužce, kde skutečně ruka vykonává ono spojení s nervovým systémem, tvary s myslí a barvy s pocity a to je ten léčebný účinek, ale pohrávat si s programem je nádherná relaxace.
Pokud budu mít zásobů obrázků od těchto šikovných dam a dají mi svolení, otevřu další galeri- tentokrát počítačových mandalek pro inspiraci ostatním.
Dnes od paní Růženky
Ještě jeden prvek mandaly v grafice paní R. ´
Evokuje ve mně tóny klavíru..Jakoby paní Růženka dnes byla spojena s múzou paní Hudby.
Paní Vlasta možná netuší, že se vznáší na vlnách vděčnosti.
Krásné symboly Gratitude.
A ještě jednou symboly vděčnosti krásně tančí v kruhu a svoji červení se dotýkají okolního barevného světa a zároverň se stáčí do samotného středu. To vděčnost se objímá s vděčností.
Vidíte, spirála- věčný motiv mandalek s velikým významem
A ještě jeden prvek mandaly od Růženky.

Knihovna palmových listů

23. února 2010 v 17:28 Záhady a tajemno

Za tajemstvím knihoven palmových listů

15. října 2009 v 16:33 | Rošťák
Po ročním plácání nekonečných hodin a nocí nad školními vzdělávacími programy, rekapitulací přání a vztahů k minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsem se cítil tak vyčerpaný, že se mi tentokrát do Indie ani příliš nechtělo. Už jen samotná představa dalekého cestování mě unavovala natolik, že ani nevím, jak k tomu došlo, že jsem třetího srpna tohoto roku překročil znovu práh letiště v Delhi, nasál vlhký vzduch a zmáčkl se v uvolněném polosedadle nacpaného autobusu směřujícím na Paharganj. Nikdy jsem nebyl fatalistou, který by věřil v události, jež přicházejí do našeho světa nepoznamenané našimi kroky (třebaže stoprocentně si tím nejsem jist), racionálně jsem věci hodnotil a zkoumal a věřil, že vše, co vytváříme, plyne z nás, tahle cesta měla být ale skutečně osudová...
Nevím, zda jste někdy něco zaslechli o knihovnách palmových listů, já jsem v nich toto léto prožil podivuhodný zážitek, s nímž se ani nemůžete ztotožnit, protože je příliš osobní, příliš intimní a příliš "neracionální" na to, aby mu kdokoli z vás uvěřil... Přesto právě takový příběh vám nyní budu vyprávět: o podivuhodných knihovnách jsem slyšel už před několika lety, ale považoval jsem je za mýtus, příliš dobrý a záhadný na to, aby byl pravdivý. Ostatně k prorokům, koncům světa a horoskopům zastávám stále velmi rezervovaný postoj. Když jsem proto četl knihu dvou Němců, kteří psali o tajemných knihovnách v Indii, v nichž je střežen váš osud napsaný kýmsi před několika tisíci lety, jen jsem se ušklíbl, jak takové pitomosti může někdo věřit. Ale zvědavost byla silnější a čím víc jsem o tomhle fenoménu četl, tím víc mě lákalo "odhalit pravdu" a vystavit ji bezzubosti pádným racionálním faktům.

Čarodějka z Portobella

22. února 2010 v 19:59 | Paulo Coelho |  Citáty
Z knihy vybraných citátů - Láska od autora Alchymisty.

...Raději tedy přijmu svou samotu:
kdybych v téhle chvíli chtěla před ní utéct,
nikdy už znovu nenajdu žádného partnera.
Jestliže ji přijmu, místo abych proti ní bojovala,
situace se možná změní.
Poznala jsem, že samota je silnější, když se proti ní stavíme -
ale slábne, když ji prostě nebereme na vědomí. ...

Papírový patchwork

21. února 2010 v 19:10 Pro inspiraci
Chcete li si trošku pohrát se skládáním barevných papírů, najdete několik odkazů zde.
Můžete tak vytvářet zajímavé dekorace, přání. Činnost vhodná nejen pro děti ve škole, ale také můžete vymýšlet sami a vytvářet tak docela zajímavé obrázky.

Pozdrav z Přerova - úvaha Moniky

21. února 2010 v 16:59 | Monika |  Slova a obrázky
Lehkost bytí

Je kouzelné ráno. Probouzím se a vnímám přítomnost svého partnera vedle sebe. Je to nádherná a spíše vyjímečná chvíle, nebot vstává mnohem dříve než já. Oči mám zavřené a naslouchám. Skrze otevřené balkónové dveře se line zpěv ptáků. Už to nejsou jen vraní písně. I mnohem menší opeřenci pějí své árie a vítají nový den i přicházející jaro. Ano, příroda již cítí končící vládu Paní Zimy a otevírá se dalšímu ročnímu období. Můj nos nasává všudypřítomný chlad. Vím, že venku mrzne a já se choulím více pod peřinku. Mé oči stále odpočívají, Zibby odchází. Děkuji za nový den, nové možnosti. Děkuji svému tělu, kdejakému svalu a kloubu, že mne postaví na nohy. Ano, je kouzelné ráno.
Už sedím u svého ranního čaje a pozoruji okolí. Tolik miluji výhled z našich oken. Spanilá bříza stojí na první pohled nehnutě. Zaměřuji se na její tenounké větvičky směřující dolů a vidím pohyb. Miniaturní, ale je tam. Po včerejším dešti se leskne a září tisícem kapek. Tu a tam se některá oddělí a padá k Zemi. Má představivost pracuje a já slyším zvonivý dopad přírodního korálku. Vánek si pohrává s božím tvořením a někdy jako rozverné dítě přidá na síle. V ten okamžik rozhoupe i větve smrkových velikánů, strážících tento prostor. Život a plynutí je všude kolem nás.
Slunce již září v celé své kráse a žhne. Za okny vidím tetelící se vzduch. Sníh se pomalu ztrácí ze střech a po nočním mrazivém hávu není ani památky. Ten koloběh života mne fascinuje. Je stále tolik věcí k vidění, a přetože mají dny tendenci se opakovat, nic není stejné. Vše je jedinečné a buď jsme, či nejsme toho přítomni. Mé srdéčko se chvěje radostí. Ó.... jak málo stačí ke spokojenosti. A den stále jen začíná. S vděčností přijímám fakt, že jsem v toku událostí. Možná ne převratných, ale plynu a jsem si toho vědoma. Zrodil se nový den a Stvořitel mi dal možnost opětovného zrození. Nádhera a teplo se rozprostírá kdesi uvnitř mého těla. Mám možnost, snad i povinnost měnit k lepšímu sebe, potažmo svět. Vždyť si stále pamatuji, že jsem platnou kapičkou! Má mysl si vybavuje další kapičky a dosazuje jim tváře. Tváře dvounohých bytostí, které jsem měla čest poznat na různých akcích, s mnohými prožít mnoho krásných dnů. Má mysl je úžasná, neboť si pamatuje převážně to pěkné, pozitivní.....Ví, že zažila i těžkosti, ale těch se příliš nedrží. Není k tomu žádný důvod. Vždyť radovat se je přirozené, ne trápit se a nosit s sebou závaží. Svět je přenádherný, plný zázraků a byla by škoda nevěnovat mu pozornost. Všechno má svůj protipól a v tom je boží požehnání. Mám stále a vždy volbu. Je jen na mně, co si vyberu. Já si píši svůj příběh, tak jako nyní. Sdílení s druhými bytostmi je pro mne přirozené.
Prožívám zajímavé dny. Přicházejí převratné informace, které ovlivňují můj život. Cosi se dává nevyhnutelně do pohybu a bere mě to s sebou. Mění nebo spíše se prohlubují mé náhledy na lidské bytí. Jsem jiná než včera a to je dobře. Nejhorší je ustrnout a zůstat na místě. Oproti jiným mám určitou výhodu. Má nejbližší spřízněná duše se den co den utváří a tudíž není možné být v nečinnosti. Jak říká Mira Donutil " Furt se cosi děje."
Málo chodím na emaily a pak se divím, kolik pošty mi došlo. Listuji a listuji, co jméno to tvář, společné prožitky. Tolik lidí si na mne během pár dnů vzpomnělo. Nu....to je nádhera. Blažený pocit prostupuje mým já. Oči sjíždí nejprve od shora dolů a čtou záhlaví. Těch horoskopů na rok 2010, jejda....tím vším bych měla opravdu naplnit svou mysl? Nabízí se otázky: " Jak bych žila bez internetu, kde bych brala ty zaručené informace, mohla bych vůbec bez nich existovat?" Má hlava je jako křižovatka. Každým směrem cosi přichází. Něco jí jen tak profrčí, něco stojí na červené, něco v koloně a čeká na svou příležitost. Já stojím uprostřed nad tím hemžením a koukám se z nadhledu. Vybavuji si nedávný kruh sdílení a přítele, jenž vyprávěl příběh. Setkal se s dvěma dobrosrdečnými lidmi. Řeknete si, že to není nic zvláštního. Hm...nemělo by být, ale projevované lidskosti je jako šafránu. Ale zpět k tomu páru. Muž a žena, stařiček a stařenka. Na tváři nespočet vrásek, v očích duše mladíků. Nikdy nebyli dál než ve svém blízkém okolí, a přesto každá jejich věta byla pokladem moudrosti. Jejich vzájemná láska a starostlivost se za desetiletí vetkala do každého pohybu jejich těl, pohledu a konání. Oni žili jeden pro druhého v souladu s přírodou a energie z nich jen sršela. Pokora a vděčnost byla téměř hmatatelná. Ach.....život je nádherný, pohádkový, neboť vše co si umíme představit, můžeme vytvořit.
Jedna žena v kruhu vzpomínala na dovolenou v chudší zemi. Podmínky pro život byly podstatně tvrdší než naše, leč semknutí sousedů a jejich srdce na dlani nebyla schopna dát do slov. Kdosi z této komunity navštívil naše města a nechápal, jak v takovém zmatku a rychlosti můžeme přežívat. O plnohodnotném žití nemluvě. Jak diametrálně se liší náhledy na spokojené bytí.
Stále více a více se vracím k moudrosti našich předků. Neměli " vymoženosti " moderního světa, a přesto žili ve větší harmonii. Naslouchám tedy svému vnitřnímu hlasu, děkuji a děkuji, že jsem. Nevím, co přinese tento rok, ale vzpomínám si, že když jsem poprvé napsala letopočet, byla jsem okouzlena jeho energií. V tomto duchu žiji a pracuji dál. S hrdostí jdu vstříc každému dnu, s láskou přijímám sebe sama, prožívám vše kolem a otevírám svou náruč. Věřím, že vše se děje pro mé nejvyšší dobro. Věřím, že vesmír na mne dohlíží a stará se o můj vývoj, neboť mne stvořil. Věřím, že jednoduchost v každém učení povznáší mého ducha a činí lehkým mé bytí. Ta lehkost se pak přenáší dál a já se nadnáším. Nešlapu po Matce Zemi ztěžka, chci ji svým dobrým životem ulehčit. Dávám ji svou lásku a vděčnost a ona mne živí na těle i na duchu. Ona mne dojímá až k slzám, bere mi dech svou krásou. Je tajemná a tichá, přímočará a děsivá. Pokorně snáší všechna příkoří až do okamžiku, kdy nám dá nekompromisně poznat svou sílu a velikost. Ničí vše ve svém dosahu, umírají dvounozí i další bytosti. K Zemi padá národ stojících, bortí se národ kamenný. Už není to, co jsme znali. Něco je vymazáno z map, mění se historie. I taková je i
může být dál naše blízká budoucnost. Zní to pesimisticky? Takový závěr jste nečekali? Hm....i toto je život a my sklízíme, co jsme zaseli.
Miluji žití, miluji přírodu a jsem její součástí. Věřím v lásku a mocnější síla v nás není. Jen si vzpomeňte na čas, kdy jste opravdově od srdce milovali. Mohli jste hory přenášet? Vím, že ano. Cítím to, a proto má svět, Vy i já naději.
Milované spřízněné bytosti, děkuji Vám za společně prožitý čas. Užila jsem si ho a snad i Vy. Věřte, milujte a konejte srdcem.

S láskou Moni



Štěpán Rak o roku 2010

21. února 2010 v 13:49 | z e-mailu |  Slova a obrázky
I když bude za týden březen, přišlo mi dnes povídání k letošnímu roku.Je dobré se občas k prognózám vrátit, porovnat a učinit vlastní závěr.Tím děkuji Hance za zaslání.

Štěpán Rak
Předpověď 2010

Skončil rok jenž na dalších tisíc let uzavíral řadu dvou nul za číslem
tisíciletí. Po roce 1009 byl tedy minulý rok na tisíc let posledním
svého druhu. Od roku 2000 bylo každé číslo umocňujícím faktorem faktorem
oňech dvou "neznámých". Rok uzavřený devítkou tedy umocnil svými vlivy
neznámou sílu nul ve smyslu svého poslání (které má konec konců
kterékoli číslo od jedničky po devítku). Posláním devítky je zralost,
moudrost, završení cesty. Leč náš život není jen cestou od jádra
jedničky po zralost a plod devítky. Proto taky namnoze síla tohoto
nejvyššího duchovního čísla přinesla naopak chaos a bezbřehost. Mnozí
jsme měli pocit jakoby námi psané ostré kontury se na pomyslém "školním
pijáku z písanky" rozpíjely kamsi do neznáma... Jen si vzpomeňme kolik
zdánlivě jasných a skvěle naplánovaných věcí zponenáhla přišlo v niveč.
A nyní jsem vstoupili do roku desítky! Poprvé po tisící letech a na
dalších tisíc let, jak jsem již zmínil v úvodu, byla přeťata dvojice nul
nekompromisní jedničkou. Co to přinese?
Dostal jsem odpověď od prof. Štěpána Urbana z "druhého břehu" : "Bude to
rok lámání chleba a dělení zrna od plev". Prosté a výstižné. Takový pan
profesor opravdu byl a i jako učitel astrologie dokázal věci správně a
stručně pojmenovat.
Levá nula patří "mrtvole" minulosti, pravá odkrývá věci budoucí. Pan
profesor Urban ve své učebnici astrologie (která letos doufám konečně
vyjde) říká - nechtějme křísit mrtvolu minulosti, její smrtonosné jedy
by nás mohly zahubit. A bylo-li něco v minulosti plodného, projeví se to
samo v budoucnosti. Moudrá slova.
Ono dělení zrna od plev lze tedy chápat jako proces v němž odstrańujeme
pachuť a zátěž minulosti a soustředíme se na pozitivní energii jež
přichází.
Vždyť budoucnost se rodí právě teď! Tak jak teď myslíme, cítíme a
prožíváme věci kolem sebe ale i v sobě, tam se odvíjí ona pomyslná nit
věcí budoucích. Záleží jen na každém z nás z jakého stanoviště vyrazí.
Je plně v naší moci zvládat a spoluvytvářet své pocity. Cokoli přijde
stává se výzvou. Přijmu stávající situaci jako zápornou, nebo si vzdor
všem komplikacím jež sebou přináší uvědomím, že pocit, který přijmu za
svůj je již začátkem oné zlaté nitě mého budoucího bytí. Záleží tudíž
jen na mě, jestli stávající situaci onoho věčného teď přijmu jako
negativní či pozitivní.
Vím, že namítnete varianty jako: "Co když někoho blízkého ztratím? Co
když mi shoří dům, co když těžce onemocním atd. atd. " Můj zesnulý
přítel Miroslav Kokoška vždy odpovídal - kdyby není.
Samozřejmě, že ztráta blízkého člověka není věc k popukání. Konec konců
každý s tím máme své zkušenosti . Ale pravda je také, co na tom změním
když propadnu hlubokému smutku a trápení ?
Milovanému člověku tím život nevrátím a naopak svůj ohrožuji a namnoze
zkracuji, neboť psychická traumata jsou nejjistější cestou ke zmaru. Má
moudrá babička často říkávala:"Na všem špatném je vždy něco dobrého".
Sebenepříjemnější věci, které nás v tomto roce mohou potkat bude třeba
řešit a pokud možno i vyřešit. Snažit se ve všem hledat aspekty
pozitivní. Věci se mohou letos dít až nečekaně rychle a mnohdy i příkře.
Zřejmě nezbyde mnoho času ke zvažování a přešlapování na místě.
To nejhlavnější mi opět ve spánku sdělil prof. Urban: " Proč bychom si
pod Vánoční stromeček a do Nového roku nenadělili balíček lásky k sobě
samým..." A to je to hlavní co chci sdělit.

Kdysi mi před svou smrtí pan farář Vítek sdělil důležitou myšlenku: "Až
odtud jednoho dne odejdeme nebudeme posuzováni podle hodnosti a majetku,
který jsme dokázali byť v dobré víře nahromadit, ale jen a jen podle
míry lásky již jsem darovali a dokázali přijmout." A to je ta hlavní
věc! Mnozí dáváme a po hrstech rozhazujeme lásku všude kolem, ale kolik
z nás dokáže stejné množství lásky i přijmout? Vždyť v Bibli přece stojí
"miluj bližního svého jako sebe samého". Ano - učme se lásku do svého
srdce i přijímat a nebojme se mít se rádi doopravdy. Naučme se mít rádi
své tělo, svou duši i své oprvdové Já. Stačí se na sebe denně usmát do
zrcadla a do očí si říct "mám tě rád", stejně jako to říkáme svým
drahým. Učme se rovněž odpouštět - a i tady začněme sami u sebe. Jak
těžké je doopravdy sám sobě odpustit! A potom i svým rodičům, svým
rivalům stejně jako i nepřátelům. Ostatně ti všichni jsou naším zrcadlem.
Nemyslete si ovšem, drazí čtenáři, že já sám mám tyto věci vyřešené. Ani
zdaleka ne; vím ovšem, že tento rok nás k řešení nabádá a pomůžeme-li
všemu sami, bude i nám pomoženo.
V loňském roce jsem zažil mnoho zajímavých setkání, z nichž vyzdvihuji
jedno. Bylo to v Jablonci, v tamním rodinném centru Magnet, kde proběhlo
posezení se dvěma indickými mnichy. Kdo by snad čekal nějaká éterická
zjevení z cizí planety, musel být zklamán. Byli to normální lidé s
velikým smyslem pro humor. Kdosi se jich zeptal, jak oni pohlížejí na
myšlenku "tlučte a bude vám otevřeno". Jejich odpověď, shrnu-li ji, byla
asi tato: "Víte, vy tady u vás pořád na něco čekáte. Stále říkáte až,
až...Až dostavím, až dcera dostuduje, až se syn ožení... My u nás v
Indii víme, že naopak On tluče neustále na naše vrata a jen na nás
záleží, kdy ho k sobě vpustíme." Vyhrkly mi přitom slzy do očí a naráz
jsem si uvědomil, že právě tohle je heslo pro příští rok! Proč bychom
stále měli čekat na to či ono? Stále jsem své kamarádce Tetině říkal, že
s ní zajdu na kafe, až budu mít čas. A pak jsem jí hrál "Trampskej pláč"
na její poslední cestě. Stále jsem měl pro kamaráda Mártyho fotku, že mu
jí někdy vrátím a i tentokrát to dopadlo stejně. Zahoďme pro tento rok -
a vlastně jednou provždy - všechna až a jděme za hlasem svého srdce, za
svými pocity a rozhodujme se TEĎ, protože žádné AŽ nemusí nikdy přijít.
Učme se řešit i ty nejnepříjemnější věci hned, dokud doba rozhodování
patří nám a nikoli našim dědicům, jak ostatně říká Džibrán. Učme se
oddělovat podstatné od nepodstatného, kvalitní od braku, dobré od zlého,
než to za nás začnou dělat druzí. Každý máme svou "vílu Veroniku", svůj
sen, svou lásku, svou touhu, svůj zdroj inspirace. Nečekejme, až bude
ten pravý čas říci jí "mám tě rád." Cítíme-li to, řekněme to hned, ale
hlavně podle toho žijme, abychom pak nemuseli litovat, když už bude
pozdě. "To je pláč nad rozlitým mlékem, heřmánku," říkávala mi v
takových chvílích babička a jak moc jí dnes dávám zapravdu!
Letos nebudu zmiňovat žádná konkrétní data, neboť tento rok je výjimečný
jako celek a jsem přesvědčen, že jsem nejdůležitější věci zdůraznil.
Zvláštní zřetel berme pouze na dny kdy vibračním číslem je pětka.
Kupříkladu 1.1. 2010. Počítáme akto: 1+1+2+0+1+0=5. Rovněž tak třeba
11.9.2010. Tedy 1+1+9+2+0+1+0=14, a 1+4=5. Nebo 27.11.2010. Jistě si
akových příkladů budete umět sami najít dost. Ačkoli jsou tyto dny pod
ochranou jupiterské pětky, mohou přinášet nečekané a namnoze nežádoucí
změny, které se nám nemusí zrovna líbit. Máme-li možnost se těmto
konstelacím vyhnout při rozhodování důležitých životních situací, jako
jsou svatby, podpisy smluv a jiná zásadní rozhodnutí, můžeme pak být
ušetřeni mnoha rozčarování. Zajímavé však je, že právě tyto dny mohou
být velmi plodné pro uměleckou tvorbu a činnost. Jinak též upozorňuji na
dny umocňující sílu desítky v letopočtu. Každéh odesátého v měsíci tak
může zvýrazňovat nekompromisnost desítky v letopočtu. Natož pak taková
data jako 10.10.2010 a nebo 20.10.2010, kdy rytmus dne a měsíce znovu
rozvibruje rytmus roku. Dokonce i 2.1., 20.1., 21.2., 21.12., či 12.12.
mohou přinést zvláštní energie. Je třeba si také závěrem uvědomit, že
prostý součet roku 2010, tedy 2+0+1+0=3 přináší energeticky mimořádně
silné číslo 3, jež je pod vládou Marse, tedy planety, jejíž vlivy
posilují naši vůli, akceschopnost, zanícenost, rozhodnost, ale i
ukvapenost, zbrklost a namísto zanícenosti i možné záněty, zápaly a
horečnaté stavy. Tedy mít se zvýšenou měrou po celý rok na pozoru před
zbytečným nachlazením a podobně.
Končím slovy slovutného průkopníka astrologie Agripy: "Žádný, ani ten
nejnegativnější aspekt v našem horoskopu nás nemůže zahubiti,
nerozhodneme-li se sami zemříti."
Ať nás provádí tři nádherné grácie z Pavlova Listu korintským: víra,
naděje a láska, z nichžnejvětší jest láska.
Na úplný závěr pak biblické poselství, které jakoby Ježíš ve svém kázání
na hoře poslal právě nám, do roku 2010: "Vaše slovo budiž ano, ano, ne,
ne, co je mezi tím, jest od zlého.
Prožijme tento rok tak, abychom si dokázali naplno prožít a vychutnat
jeho každý okamžik.


Mandalka na neděli

20. února 2010 v 22:57 | Pavla |  Mandaly
Tak už je tady jedna vybarvená a dokreslená mandala, aby zítra bylo slunečno :-)
" Láska je všude kolem nás, jen si ji stačí vzít. "

Meditace na rozšíření vědomí a světla - pomoc Zemi

20. února 2010 v 20:11 Slova a obrázky
Více o meditaci na
http://cestyksobe.cz/clanky/lecive-meditace/meditace-na-rozsireni-svetla-a-vedomi-st-2422010-od-21h.html, kde autor také vysvětluje, proč je to u nás s počasím tak, jak právě poslední roky sledujeme.
Kdo se rád dívá na oblohu, tak už ví. A také už hodně lidí pochopilo, jaká je síla myšlenky. Pomáhat Zemi už není jen o tom, psát články do novin, jak recyklovat odpad, popisovat globální oteplování...
Pomáhat Zemi je o tom, být s ní v souznění, pocítit její tep, všímat si přírody kolem, protože promlouvají stromy, ptáci, zvířata. Pomáhat Zemi může každý svým způsobem a v současné době, kdy víme, že myšlenka tvoří, můžeme pomáhat i jinak.

Čtyři dohody

19. února 2010 v 14:08 | text z karty |  Slova a obrázky
Dohoda: Nehřešte slovem

Lidská mysl je jako úrodná zem, do které se nepřetržitě zasévají nová semena. Jestliže nehřešíte slovem, ve vaší mysli se nemohou ujmout slova, která se rodí ze strachu, a naopak v ní vzejdou pouze slova, která vyrůstají z lásky.

(Karty: Čtyři dohody - Don Miguel Ruiz)

Mandala k vybarvení - jarní

19. února 2010 v 8:18 | Eva |  Předlohy
Nechejte se vést a mandalku dokreslete, přidejte motivy a probuďte jaro nejen v sobě.

Internetové pohlednice

16. února 2010 v 10:21 | Eva
Paní Magdalenu Vlachovou jsem vloni na stránkách představovala. Nyní si splnila svůj sen a založila stránky
Internetové pohlednice, malování, grafika - takový je podnázev. Ale dle záměru Magdalenky stránky budou ještě o něčem navíc. Bude na nich diskusní fórum, budou o setkávání těch, které spojuje nejen malování, ale také hledání. Můžeme si na nich časem postupně povídat.
Stránky jsou ještě miminkem, ale společně s vámi mohou rychle dospívat.
Velmi si vážím nabídky Magdalenky, že mě pozvala jako hosta a budu ráda, když tam otevřeme diskusi o automatické kresbě, mandalách i jiných zajímavých tématech souvisejících s obsahem Obrázkového světa.
Jsou to stránky , které umožňují nejen poslat pohlednici, ale také se dovědět něco o grafických počítačových technikách, společně se učit a přátelsky si popovídat.
Zvu vás do Obrázkového světa a za nějaký čas se tam třeba potkáme.

Pro všechny mámy

15. února 2010 v 23:00 | z emailu |  Slova a obrázky
Ze Slovenska přišla tato krásná modlitba. Maruška Janšová ji přeložila , protože my mámy nejlépe víme, jak to s naším vztahem k dětem je . :-)


Andělům mých dospělých dětí

Mluvím s anděly mých dospělých dětí ...
Jste ještě stále při nich a máte ve svých rukách jejich přání?
Víte něco o jejich bolestné osamělosti? A když odmítnou vás i vlastní život, odvrátíte se pak od nich a budete sa na ně zlobit?

Potřebují vás ještě více, než když byly malé, moc vás potřebují.
Protože mládí je nejtěžší období.
Tehdy musí člověk zvládnout všechno sám a vlastníma rukama, všechno si musí vybojovat a promyslet sám a o andělích nechce ani slyšet.

Ach, andělé mých dospělých dětí!
Matka už víc nemůže zasahovat, ale vy můžete.
Matka už nemůže radit, ale vaše moudrost přichází od Boha.
Andělé, zůstaňte s mými dospělými dětmi!
Pomáhejte jim, když se budou prodírat houštím a hledat správnou cestu, když budou hledat svoji vlastní cestu!



( podle švédského originálu z: Církevního kalendáře 1998, vydali Brigita Enzner-Probst, Irene Loffler, Hanna Strack-Verlag, Zorneding 1997, s 58 )

Kursy

15. února 2010 v 22:28 | z letáku Galerie
MILÍČOVA 16, OSTRAVA 1, 702 00
tel.: 59 611 84 89, mobil: 733 732 870
www.galerieprokazdeho.cz


Pro radost

15. února 2010 v 22:01 | Eva |  Mandaly
Děkuji paní Aleně za radu v komentáři a také Hance a všem ostatním.

Trochu opatrnosti

14. února 2010 v 15:13 | Eva |  Slova a obrázky
Stalo se mi, že jsem nebyla dost opatrná při otevírání email-ů.
Odesilatel Face book team, tak nějak... a moje důvěra....Nyní čekám, kdo mi pomůže odstranit "něco" - co se nazývá infikace , trojský kůň.... a protože se s PC učím, možná teď někoho rozesměji... nevadí....
Jen nerozumím lidem, kteří si takto hrají, aby zabránili ostatním v klidu pracovat nebo si " hrát ".
Je to taková válka na jiném poli.
Proto prosím ty, kteří mi píši, o trpělivost do doby, než se věci dají do původního stavu a ostatním důvěřivcům radím - trochu opatrnosti....
I tato situace má však svůj význam.
Zpočátku mi bylo všelijak, ale ráno jsem si uvědomila, že i kdybych přišla o data, o stovky hodin práce, že už mě to tolik neroztrpčuje jako dříve.
Že obrázky, fotografie, texty, že to vše bylo součástí dnů minulých a že není dobré na nich tolik lpět. Neříkám, že necítím trošku lítosti, že nesedím u svého Pc, u rozdělané práce...Jsem ale klidnější, protože vím, že ona energie někde je.
Valentýnský obrázek pro vaše potěšní bude snad někdy jindy...
Přeji vám, aby smutek nezraňoval vaše srdíčka, abyste radostné valentýnské dny měli každý den, aby lidé, co se cítí sami , nacházeli spřízněné duše a bylo jim lehce, aby se mohli usmívat zářivýma očima a svoji radost dále rozdávali, aby každý z nás našel cestu k sobě.

I takovou podobu může mít svátek zamilovaných

14. února 2010 v 14:37 | Pavla |  Slova a obrázky
V momentě, kdy jsem si myslela, že je tady,
že vstoupila k nám vrátky do zahrady,
že prošla se lehce kolem spících stromů
a vystoupala po schodech až k nám domů,
v tom momentě, kdy tady byla
a celou mou duši prozářila,
zmizela.
A já? Já náhle padám k zemi.
Nejde to zastavit.
A kdo způsobil ten pád?
Láska.
Byla tu nakrátko a už tu zas není.

P.R.


Narození delfínka

13. února 2010 v 23:45 | Pavla Rusnoková |  Dětem
Co kdybychom se ve své fantazii ponořili na chvíli do podmořského světa a zkusili si takového delfínka nakreslit...

NAROZENÍ DELFÍNKA

Sluneční paprsky dopadají na mořskou hladinu.
Moře jakoby září,
ukazuje jednu ze svých tváří.
Racek nad ním nese krásnou novinu:
"Slyšíte rybičky, medúzky, chobotnice?
Zase je delfínů o jednoho více.
Jedné z delfíních maminek,
narodil se dnes delfínek."

Voda se leskne, třpytí,
rybičky se za ploutve chytí.
Do tance se daly
mezi rudými korály.
Maminka políbí delfínka na čelo:
"Bez tebe už by se mi ani žít nechtělo."

A delfíní holčička
políbí delfínka na líčka.
Všude je cítit spousta lásky,
jen starému delfínu se rýsují dvě vrásky.
"Ne vždy je v životě vše tak, jak si někdo přeje.
Krom radosti je tu i smutek a pocit beznaděje."
Usmějí se na něj dva mladší bratři:
"Štěstí i bolest, to vše k životu patří.
Chce to mít v sobě obrovskou víru,
že vše je tak, jak býti má.
Vše špatné se pak snáze překoná.
Věřit, že zase bude dobře, vysvitne slunce,
to jsou moudrosti jednoho starého sumce.
Posílá nám je po vlnách z veliké dálky
v kapičkách vody, jako korálky.
Proč se trápit nad něčím, co bylo, bude, co není.
Kdo ví, co nám život nachystá a co se v životě změní."

Mezitím se delfínek ve vodní peřince
přitisknul ke své milované mamince.
Starý delfín se usmál, zmizely mu vrásky.
Ano, teď je teď, radujme se z lásky,
která proudí kolem nás
v šumění moře, ve vlnách.

A moře v poklidu šumí a šumí,
jak ono to jediné na světě umí.
Šumí a delfínkovi pod víčka
se slétla ze šumění utkaná písnička.

V širém, nekonečném moři,
delfíni svou řečí hovoří.
Zpráva o delfínkovi rychle se šíří,
do všech koutů moře míří.
A delfínek? Ten spinká.
Pečlivě jej hlídá maminka.

Slyšíte racci, vy tam nahoře?
Slyšíte to tiché šumění moře?
Vlnka za vlnkou zprávu nese:
"Delfínek je v bezpečí, nebojte se.
Ve dne, v noci i za svítání
andílci malého delfínka chrání.
Je tu také maminka.
Její láska bude ochraňovat delfínka."
Všichni to jistě dobře znáte,
na maminčino laskavé objetí vzpomínáte.

A copak teď dělá delfínek?
Pomaličku otevírá očka,
maminka ještě chvíli počká,
až se delfínek rozkouká.
Zatím mu delfíní písničku zabrouká,
usměje se na něj mile.
Delfínek vypadá spokojeně, čile.
Přitulí se k sobě, usmějí se na sebe očima,
nádherný život, život plný lásky jim začíná.









Proměny jedné předlohy

12. února 2010 v 17:21 | Eva a Pavla |  Mandaly
Ve středu 1O.2. jsem dala na stránky mandalu k dotváření.
Autorka nezapře svůj omalovánkový styl a dokonce ani svoji oblíbenou barevnost.
Moc se mi líbí proměna. Nejenže je mandalka obrácená, vždyť víme, že platí - jak nahoře- tak dole,ale zároveň nám ukazuje , kolik různých variant nám může poskytnot Fibonacciho posloupnost, jestliže si budeme hrát s "čarovnými poloměry " . Vždyť sama příroda je toho důkazem.
Děkuji, Pavli, že jsi pomohla ostatním ukázat, jak mandalky člověka vedou...., kolik možnosti sebevyjádření poskytují, kolik podob může mít jedna předloha.

Na pomoc změnám, které přicházejí...

11. února 2010 v 0:42 | Eva |  Slova a obrázky

Andělé promlouvají

Zatímco ty spíš,
andělé k Tobě promlouvají.
Vesmírnou hudbu možná neslyšíš,
však oni ti ji vždy zpívají.
Na každém kroku tvém,
myšlenka jasná k tobě letí,
často ji slyší jenom děti
a ty jsi zapomněl…

Ve věčném koloběhu života
stále k tobě míří jako šípy lásky
sdělují ti stále, co dělat máš,
ať voda křišťálově čistá na zemi je všude kolem tebe,
nad hlavou jasné, modré nebe.
Ať paměť stromů vypráví dětem pohádky
se šťastným koncem
co navrací se k nám.

Když motýl proměn dotkne se tě křídly,
tak nezapomeň, že i v něm anděl sídlí.
Když probudí tě ptačí zpěv,
tak věř, že to ti anděl zpívá.
Posílá k tobě hudbu sfér,
ať sil ti nikdy neubývá.
A tak tu ve dne v noci zasévá semínka,
je něžný k tobě láskou jako maminka,
co největší lásku svoji dítěti dává.
Až uchopíš do dlaně zlaté semínko,
vyroste klíček malý.
Otevři srdce svoje,
dveře se otevírají...

E.L. 10.2.2010


Mandala pro zítřejší den - k dokončení

10. února 2010 v 20:58 | Eva |  Předlohy
Mandala je určena pro vaši inspiraci , dokončení. Můžete si pohrávat s poloměry kružnice dle Fibonacciho posloupnosti, o níž jsem na stránkách už psala. Pro zopakování se jedná o čísla:
1,2,3,5,8,13..... Poloměry na formát A4 nám postačí do 8 cm.
Kružnice můžete nechat libovolně napojovat, takové automatické rýsování a pak pospojovat ty, které uznáte za vhodné. I zde doporučuji moc nepřemýšlet.
S obrazcem, který vám vznikne, můžete libovolně nakládat, nejen jej otáčet všemi směry a najít si ten, v němž uvidíte nějaký konkrétní obraz, můžete jej doplňovat různými křivkami, barvami.
Nechejte se unášet poloměry a vzácnými čísly, nechejte se unášet v proudu své vlastní fantazie a podporujte ji. Hezkou relaxaci. Těším se na vaše obrázky.