Srpen 2009

Muzikoterapie

31. srpna 2009 v 22:49


"Muzikoterapie je metoda, která využívá jak působení hudby (receptivní, pasivní muzikoterapie), tak i proces při vytváření hudby a zvuků (aktivní muzikoterapie).
Velmi důležitým aspektem našeho pojetí muzikoterapie je práce výhradně s živou hudbou. Na základě principu intuice-inspirace-improvizace tvoříme živou hudbu tady a teď a to jak její pasivní, tak i aktivní provedení.
Působením živé hudby na organismus při receptivní muzikoterapii v oblastech smyslového i nadsmyslového vnímání dochází ke stavu celostní harmonizace neboli k celkovému uvolnění a relaxaci. Dalo by se říci zvuková masáž těla i duše nebo prozáření zvukem."

Ukázka z velmi hezkých stránek http://www.muzikohrani.cz/, kde mě v rubrice Články, rozhovory, zážitky zaujala líčení Verči nejen z koncertu věnovanému vodě .
Děkuji Martě, že mě upozornila na tyto stránky , kde je nabídka akcí v Ostravě.





Po prvním roce stránek

31. srpna 2009 v 21:46 | Eva |  Úvod pozpátku
Dnes je tomu právě rok, kdy jsem poprosila fotografku, dnes pro mě jednu z těch nejmilejších bytostí, které nám vstoupí do cesty - Vlastu Fišrovou, o její fotografii duhy.
Začaly se tvořit stránky.
Učila mě Marie Náprstková a první vložený obrázek v 21,O7 otevřel dvířka... Vstupte,.... pomyslela jsem si a netušila, že přijdou sudičky , které udělají do návštěvní knihy první zápisy.
Zpočátku s myšlenkou přiblížet automatickou kresbu, vložit několik ukázek a tečka. Hodina skončila...
Kdepak..... opravdu se stránky staly dítětem, které bylo třeba nakrmit...
Zrodila se jakási závislost.... Asi proto, že právě zde jsem nalezla spřízněné duše, které o sobě daly vědět. Dělat si navzájem radost...
Byly dny, kdy jsem nevěděla , co na blog vložit . Začala jsem používat jiné stránky, e-maily, trošku jsem se za to uvnitř styděla, abych pak pochopila, že občas k nám zavítají slova ve chvíli, kdy je nejvíce potřebujeme, že "mailík" přijde v pravý čas stejně jako prezentace.
Když se to stává mně, proč by to nemělo fungovat u jiných?
A skutečně, pak se někdo ozve v komentáři a najednou je tady taková chuť hledat tu nejpestřejší potravu pro stránky.
Přiznám se, že už mě napadlo ukončit tuto aktivitu. Zabírá spoustu času a kreslení jde starnou.
Obvykle když na tohle pomyslím, dojde k nějakému podnětnému virtuálnímu setkání. A já mám pocit, že tohle přece musím sdělit... třeba Dilo club a úžasná paní V.Hozáková.
Když je dítě starší, už nepotřebuje tak často krmit. Jak to bude se stránkami, nevím.
Chci poděkovat všem, kteří mě podporují.
Rodině, že za mě nakoupí v obchodě, to dělám velmi nerada, že za mě umyjí nádobí, že mi umožní "vysedávat" u počítače.
Děkuji Stramtomovi z Cest duší, že mi vytvořil prezentaci s hudbou mého oblíbeného Rolanda Santé, Vlastě, Marii za všechna sdílení, Marii Náprstkové za vytvoření videa.
Děkuji Vesmíru, že mi poslal do cesty Soňu Klváčovou - autorku nádherných mandal a terapeutku metody RUŠ, že jsem se mohla slyšet s paní Valpurgou Hozákovou, a mohla se tak seznámit s projektem léčení s delfíny.
Díky stránkám jsem poznala další spolupracovníky Artrelaxu a tímto děkuji Evičce Suttnerové za všechny její krásné nápady a projekt Preamostu.
Děkuji za nápad oslovit Sylvu Šmardovou, terapeutku přes Bachovy esence, jejíž obrázky mě zaujaly. Děkuji ,Aduško , nejen za hudební tóny.
I když jsi za oceánem, Satu, jako bys byla vedle.
Jak pokračovat ve výčtu a na nikoho v tuto chvíli nezapomenout ?
Děkuji, Marušky, Jany, Lidušky,Jitky, Míluško, Pavlínko a Andulko, děkuji Zibby, Moniko, Soni, Markétko, děkuji všem , kteří navštěvujete tyto stránky, kteří píšete a já neuvedla vaše jméno.
Bez vás by tyto stránky nebyly.
Děkuji za psaní,která jsou pro mě inspirací.
Všem přeji krásný start do dalšího školního roku.
A pozor....nezapomeňte na pastelky, papír, tužku :-) .....jsou to ty nejlepší pomůcky, jak poznat sám sebe, jak pomoci jiným.


Květ pro pana Horace

30. srpna 2009 v 0:21 | Eva |  Mandaly

Citát pro všechny dny

29. srpna 2009 v 19:53 Citáty
"Víra je prospěšná.
Věděl to a zoufalému muži ukazoval hvězdu." ( V. Hugo )

Pití rozmrzlé vody

29. srpna 2009 v 16:04 Slova a obrázky

" V mrazničce necháme zamrazit dobrou vodu, uzavřenou v lahvi /v plastikové, sklo se tříští/. Neotvíráme a necháme opět přirozenou cestou rozmrznout. Takto připravená voda očisťuje buňky, posiluje a omlazuje organismus, můžeme ji pít v libovolném množství. "Albert Ignatenko - Škola života.


Delfín Dilo klub - filozofie

28. srpna 2009 v 20:42
Nosnou postavou Dilo klubu je delfínek Dilo, který je také ústřední postavou šesti knih, které se v současné době uvádějí na trh. Knih , které v sobě nesou prvky léčivých, vzdělávacích a v neposlední řadě i hravých prožitků.

Planeta Earth

28. srpna 2009 v 20:33 Videa

Víla v květu

28. srpna 2009 v 20:27 | Satu |  Dětem
Děkuji, Satu, za zaslání obrázku.


Zachraňme stromy

27. srpna 2009 v 11:17 Slova a obrázky

...Umělý strom je podle hlavního autora zprávy Tima Foxe zatím ve stádiu prototypu, ale jeho provedení je velmi zdařilé a pokročilé. "Mohli bychom se v relativně krátké době dostat k masové výrobě a použití," doplnil s tím, že prototyp měří zhruba stejně jako lodní kontejnery a tudíž se dá bezproblémově přepravit. Jeden nový strom by mohl pohltit tisícinásobně více CO2 než
opravdový....

Toto je část článku ( na Seznamu) ... umělé stromy budou pohlcovat emise...
Naskočila mi husí kůže. Vzpomněla jsem si na knihu Marťnaská kronika, taková ta pesimistická scifi, jejímž představitelem je práve Ray Bradbury.
Továrny budou stále vice chrlit do vzduchu škodliviny jako u nás Mittal steel Ostrava a lidé budou místo skutečných stromů vysazovat umělé.... děsivá představa.
To, co nám dává skutečný strom, nikdy nevytvoří strom umělý...
Vytvářejme si představy nádherných lesů a alejí, voňavých, do nebe rostoucích velikánů, jejichž kůra vypráví příběhy staletí.
Na sídlištích rozkvétají záhony květin a dětská hřište obklopují stromy, které vysázeli děti a rodiče. Pečlivě se o ně starají a všechny panelové domy jsou v nádherné zeleni, odkud se ozývá ptačí zpěv. Fontány zurčí melodii vody a z okolí je slyšet hlasitý smích.
Zachraňme každý vysázený strom, projevujme mu lásku, děkujme mu denně za krásu listů, za to, že je, že nám poskytuje stín , že přežívá v suché rozpraskané půdě, že čelí silným větrům... , že je s námi a předává nám energii...
Uvědomujme si stále více jeho potřebu a vysazujme další kolem sebe...
Vytvářejme si představy o skutečně živém okolí.... myšlenka tvoří......
Vzpomínám, jak jsme před mnoha lety vysazovali na školním hřišti břízy. Dovezla je tenkrát paní ředitelka někde z hor z náletu a každá třída si tam zasadila pár stromků.
Když jdu kolem, vzpomenu si na Radka, jak zápasil s rýčem, jak se z hodiny rádi "ulili", aby šli zalévat...Dnes je dětem hodně přes třicet a alej roste.
Někdo možná namítne, že bříza je alergen, ale má nádhernou energii a zjara při rašení její listoví hraje něžnými barvami zelené, které se v odlesku slunečních paprsků proměnujě v jakési třpytivé dukáty. Ty o sobě dají vědět na podzim, kdy se snášejí k zemi.
A alergie? Ta se dá velmi dobře léčit homeopaticky. :-)
Až přibude stromů, zmizí alergie.
Vytvářejme si představy krásných lesů....zachraňme stromy, prosím...

Bruno Ferrero

27. srpna 2009 v 10:33 Slova a obrázky
Schůzka

" Chceš jít se mnou do kina?"
" A co chceš vidět?"
" Tebe."

Moje nejmenší dcerka vyžadovala, abych jí četl každý večer před spaním pohádku. Jednou mě napadlo, že nakoupím řadu audiokazet s nahranými pohádkami. Malá se naučila obsluhovat magnetofon a několik dní všechno dobře fungovalo. Až mi jednoho dne strčila do ruky pohádkovou knížku.
"Ale holčičko moje ," řekl jsem, " přece umíš pustit magnetofon."
"Ano, ale nemůžu se ti posadit na klín," odpovědělo děvčátko.

Důležití jsou lidé, ne věci.

( z útlé knížky Pohlazení pro duši )

Citát

27. srpna 2009 v 10:23 Citáty
To, co je už za námi a to, co už je před námi jsou maličkosti ve srovnání, co je uvnitř nás.
(Ralph Emerson)

Citát pro dnešní den

26. srpna 2009 v 23:18 Citáty
"Čím větší temnota se rozprostírá kolem nás,
tím šířeji musíte otevřít své srdce." ( Edit Stein)

Ze stránek Vlasty

26. srpna 2009 v 23:12 Slova a obrázky

Film Zelená nádhera

Včera v 17:55 | Vlasta Fišrová | Inspirující texty a hudba
Oslovil mě film Zelená nádhera, s českými tilulky si jej můžete prohlédnout tady.
Film popisuje cestu jedné mimozemšťanky, která na své planetě žije v harmonii s přírodou, na planetu Zem, kde nechápe, proč jsou lidé nepřátelští, proč používají peníze, proč tu není každému dostupná čistá voda...

Na stránkách Vlasty Fišrové - http://najdisvoudusi.blog.cz/
najdu vždy něco zajímavého.
Film, který nás nutí zapřemýšlet nad sebou, možná se v duchu i trochu zastydíte jako já...



K relaxaci a meditaci

25. srpna 2009 v 22:55 Videa
Medwyn Goodall - Water Song




Naplnění Libušina proroctví...

24. srpna 2009 v 22:07 Slova a obrázky

Otevření duchovního Srdce Prahy - zápis z meditace na Vyšehradě

19.08.2009 21:32
V neděli, 2. 8. 2009, se v návaznosti na předchozí meditace na Řípu a v Panenském Týnci (1. 8. 2009), konala další specielní meditace, zaměřená na otevření duchovního Srdce Prahy a aktivaci Prahy, jakožto duchovního centra planety. Tato meditace se konala v Praze na Vyšehradě a v tomto článku najdete přepis toho, co se na Vyšehradě odehrálo...

Meditace v Praze na Vyšehradě, v neděli 2. 8. 2009

Antoine de Saint - Exupéry

24. srpna 2009 v 21:45 Citáty
Tvůj osud je napsaný ve hvězdách
a jak se neseš po mléčné dráze
do očí padá ti hvězdný prach
a občas i saze.Tvá hvězda září jako zlatá mince.

Jsou sice věci, které možno změnit není,
ale až potkáš na své pouti malého prince, řekne ti:
" Tvé srdce samo může mnohé změnit."

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru,
nepochopíte vůbec nic.
Jestliže se pokusíte porozumět sobě,
pochopíte celý vesmír.

Svítí hvězdy na nebi proto,
aby každý našel tu svou.

Playing with Dolphins

23. srpna 2009 v 20:03 Videa
Děkuji Zibbymu za zaslání odkazu, kde je video- Hraní s delfíny.


Dr. Horace Dobbs - Dilo a volání hlubin

21. srpna 2009 v 21:42 Slova a obrázky
Krátké nahlédnutí...

Dilo v době dospívání

Dilo se narodil v jedné klidné zátoce. Dilova matka byla sama a byla připravena svému malému synkovi předat mnoho vědomostí z říše podmořského světa plného zvířat a květin. Dilo miloval svoji maminku, byli nejlepšími kamarády. Dilo byl zvědavý šibal. Často se mu dařilo svou zvědavostí přivádět maminku do rozpaků. Ta se vždy snažila svému synkovi předat všechno vědění k dospělosti. Věděla, že Dilo má rád toulání. Jakmile dosáhl správného věku, vydali se spolu na dalekou pouť za voláním hlubin. Cestou prožili mnohá dobrodružství. Dilo je připraven přijmout svůj další osud.
Dilova matka se na této cestě chytí do rybářské sítě a umírá. Duše matčiných kamarádů, které zemřely těsně před narozením malého Dila, ji přišly doprovodit do další říše. Dilo nechce svou maminku opustit a chce jít s nimi. Dostává se mu sdělení o své výjimečnosti a svém úkolu, který zde na Zemi musí ještě splnit, upozornily ho, že má na své hřbetní ploutví hvězdné znamení, které ho činí mimořádným.
I po jejím odchodu Dilo často pociťoval její přítomnost. Obzvlášť v noci, viděl její hvězdný obrys těla na nebeské klenbě. Věděl, že je stále v jeho blízkosti a že jej stále opatruje. Jasná hvězda Dila doprovází a přivádí do společenství lidí. V zátoce u majáku se Dilo setkává s dvojčaty Deborou a Robinem, navazuje s nimi hluboké přátelství. Jejich další dobrodružství jsou popisovaná v dalších čtyřech knihách.

Zdroj:

Zaujala mě na výše uvedených stránkách také terapie pomocí domu, v němž si mohou děti hrát...a nejen děti, je vhodná také pro těhotné maminky, odstraňuje psychosomatické potíže...


Volná výchova dětí

20. srpna 2009 v 23:18 | z e-mailu |  Slova a obrázky

Do práce jsem jela MHD a jako vždy bylo docela plno.
Zaujala mě skupinka lidí kousek ode mě. Na čtyřsedadle seděla stará paní a její manžel, naproti maminka a její asi 4 - 5 letá holčička.Obě vyfiknuté jako z posledního modniho časopisu. Maminka minisukni jen o pár čísel širší než pásek, vysoké podpatky, těsné tričko upnuté na opáleném
těle a samý řetízek a prsten. Byla trochu víc namalovaná, ale i tak jí to
slušelo. Kazil jí to jen ten výraz. Znuděný a znechucený a občasný kradmý pohled po lidech jako by říkal - "Proboha, fůůůj, kam jsem se todostala."
Její malá princezna byla oblečená podobně, jen podpatky a malování nahradily roztomilé culíčky jako střapečky. Kývala nožičkama sem a tam a vypadalo to, že je znechucená stejně jako její matka.
Naproti nim seděli staří manželé, oba se opírali o hůlku, byli skromně schouleni tak nějak do sebe a tichounce si občas něco řekli.
Sálala z nich taková ta domácí pohoda, mír a pokora. Seděli, nikoho si nevšímali,
jen paní občas vyrušilo kopnutí malé princezny pod koleno. Nejdřív to bylo jen jakoby náhodně, že se holčička nechtěně dotkla špičkou boty. Čím víc ale stará paní uhýbala, tím víc bylo na holčičce vidět, že kopance jsou cílené.
Kývala nohama, kývala, pohled upřený na tvář staré paní a kop - a zase jako by nic se dívala ven z okna. Stará paní trochu poposedla - a za chvíli znovu.
Číhavý pohled a raz, dva, tři - kop. A zase nenápadný pohled ven. Pořád dokola. Paní už nevěděla, kam s nohama. Snad jenom slušnost ji bránila mamince něco říct, a tak se snažila trpělivě vystihnout okamžik výkopu a včas uhnout. Ani lidi kolem neříkali nic.
S počtem kopanců se jen úměrně zvyšovalo kroucení hlavou a znechucení obou manželů i ostatních cestujících..
Celé to sledoval i mladík stojící opodál. Měl takové ty široké kalhoty s rozkrokem až u kolen, vytahané triko a čepici s kšiltem dozadu. Žvejkal žvejkačku a občas nezúčastněně zavadil pohledem na onu čtveřici. Pak se zase díval znuděně ven, žvejkal a mlčel. Nedělal nic. Byl jeden
z mála lidí, na kom se nedalo poznat, jestli se baví, nebo je pohoršen.
Když už stará paní neměla kam uhnout a holčička se musela svézt skoro až na kraj sedačky, aby si mohla kopnout, neudržel se jeden pán stojící nad nimi a řekl mamince: "Prosím vás, nemůžete jí něco říct? Nevidíte, co dělá??"
Maminka se podívala na pána, pak na svoji princeznu, pohladila ji po vláskách,
upravila culíčky a řekla pohrdavě : "Proč bych ji něco říkala? My dětem dopřáváme volnou výchovu."
Tou odpovědí šokovala nejenom pána, ale i všechny cestující.
Holčička si ještě dvakrát kopla, než autobus dojel k zastávce.
Mladík s kalhotama u kolen se líně sebral a procházel nezúčastněně kolem čtveřice ke dveřím.
Když byl těsně u nich, udála se scéna jako z filmu. Bylo to dílo pár okamžiků.
Dokolíbal se pomaloučku k nim, pořád ten nic neříkající výraz, klidně až líně vyndal z pusy žvejkačku a jedním pohybem ji lípnul palcem holčičce doprostřed čela.
Takové to - "Ááááá "- lup ho tam.
Lehkým, ladným pohybem, jako když malíř jedním ťuknutím lípne na svůj obraz tu poslední, významnou tečku. Bez mrknutí oka postupoval houpavě dál k východu jakoby nic. Maminka zalapala po dechu a vypískla:
"No co to děláš, magorééé??? Seš blbéééj????"
Mladík jen tak líně otočil hlavu zpět a úplně klidně odvětil :"Né, ale naši mě
taky dopřávali volnou výchovu... Naschlééé."
Vykolébal se ze schodů ven na ulici, ještě se na starou paní usmál do okna a
dvěma prsty udělal pozdravný pohyb na čele.
Celý autobus se bavil. A já s ním.
Tady v tom případě "volná výchova" přinesla své ovoce a pro všechny to byl takový"borec nakonec."

Zaslala

Markéta Vokáčová
certifikovaná laktační poradkyně - matka

Svět delfínů a velryb

20. srpna 2009 v 22:08 | Eva |  Slova a obrázky
http://www.delphin-dom.cz/ - Díky Vlastě Fišrové jsem se dostala na stránky, které podávají mnoho informací.
Protože mi bylo dopřáno pocítit doteky delfínů, ač jsem se s nimi - a to teď není to správné slovo- fyzicky nesetkala, považuji tento web pro současnost i budoucí dobu za velmi důležitý.
Už mě ani nepřekvapuje to, že než jsem včera objevila tyto úžasné stránky, přinesla jsem si domů skleněného delfína. Kdysi hodně dávno jsme jej dostali a dcera jej měla schovaného někde ve skříňce. Ta se rušila a ona jej spolu s knihami odnášela v kufru jinam, aby se delfín v kapse kufru vrátil zase zpátky. Když zjistila, že takto putuje, mě popadl majetnický postoj.Vzala jsem jej zpátky k nám domů, protože jsem jej viděla jinak.
Zářil na mě zlatou barvou, která se mísila s barvou růžovočirého skla.
Po tolika letech jsem si všimla, že nás kdysi dávno někdo obdaroval delfínem.... že to není nějaká "ryba"., jak jsem ji původně vnímala...teprve nyní, až po mém osobním a zcela jiném zážitku , jsem viděla tohoto skleněné savce jinak. Umyla jsem ho, pohladila a dala na parapet prozářit slunečními paprsky s myšlenkou, že zůstane v obývacím pokoji. Připadal mi jako živý, takový zvláštní pocit...
A potom večer jsem pročítala výše uvedené stránky.
Už jsem na ně upozornila své blízké a dostalo se mi odpovědi, že existuje kniha Tajemství delfínů a já si až nyní vzpomněla, že i tu knihu mám zasunutou v knihovničce, že jsem si ji vloni koupila, až budu mít čas....
Takto se nám často skládají střípky potřebných informací...drobounká naťuknutí...

Citát pro další dny

20. srpna 2009 v 20:00 Citáty
"Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek,
ale všichni můžeme začít dnes a vytvořit nový konec."
Maria Robinson

Výstava

19. srpna 2009 v 10:41 | Eva
Zvu vás na výstavu mých obrázků a mandal do knihkupectví Librex ve Frýdku- Místku
tř. T.G. Masaryka 2320
( za náměstím v blízkosti podchodu hlavní cesty směrem na Český Těšín)
Líbí se mi město, které se nachází po obou stranách břehů řeky Ostravice.
Jsou to vlastně města dvě. Každé má své náměstí a ve starším Frýdku můžete navštívit také zámek.
Když se rozjedete dál, navštívite Bezručův kraj. Malenovice, Ostravice - vesničky, odkud se dostanete na Lysou horu.
Kdo by neznal Staré Hamry z básně Maryčka Magdonová.... Tamější lesy se mi líbí nejvíce...
Směrem na Grúň i směrem na Bílou....tam se chce člověku zpívat...Když projíždíte nad přehradou Šance a první paprsky v mlhavém oparu dotýkají se korun smrků, máte pocit, že vcházíte do ráje.
Je to takový kontrast po příjezdu z Ostravy.
Proto mám ráda Frýdek - Místek. Jednou rukou se už dotýká hor.


Bůh

18. srpna 2009 v 21:24 Citáty
Bůh sice není květina,
ale v každé květině
prošel okolo nás.

Věřím, že ve všem živém, co žije
zanechal Bůh
stopu své lásky.

Věřím v Boha
a v každém stéblu trávy
čtu jeho autogram.

Phil Bosmans

Netečný sokol

17. srpna 2009 v 20:33 Slova a obrázky
Jeden velký král dostal jako projev úcty dva malé sokolíky. Hned jak je dostal, svěřil je mistru sokolníkovi, který je měl vycvičit. Po několika měsících oznámil mistr sokolník králi, že jeden sokol je dokonale vycvičený.
" A druhý?" ptal se král.
" Je mi líto, sire, ale druhý sokolík se chová divně. Možná ho postihla neobvyklá nemoc, kterou nemumíme vyléčit. Nikomu se nadaří dostat ho z větve, na kterou se hned první den usadil. Sluha musí každý den vyšplhat do větví, aby mu donesl potravu.
Král svolal léčitele zvířat a znalce všeho druhu, ale nikomu se nepodařilo sokola přimět k letu.
Pověřil tím úkolem příslušníky dvora, generály, ty nejmoudřejší rádce, ale nikdo nedokázal odrtrhnout sokolíka od větve.
Ve dne i v noci mohl král ze svých oken sledovat nehybného sokola na stromě. pak jednoho dne vydal výnos, ve kterém se obracel na své poddané se žádostí o pomoc při řešení této záhady.
Následujícího dne otevřel okno, a jaké bylo jeho překvapení, když viděl sokola , který pyšně poletoval mezi stromy zahrady.
" Přiveďte mi toho, kdo způsobil ten zázrak," přikázal král.
Krátce nato k němu přivedli mladého venkovana.
" To ty jsi přinutil sokola létat? Jak jsi to udělal? Jsi snad kouzeník?" zněly nedočkavé královy dotazy.
Vystrašený , ale šťastný mladík vysvětloval: " Ale nebylo to nic těžkého, Vaše milosti. Prostě jsem uřízl větev. Sokol si uvědomil, že má křídla, a začal létat."

Stává se , že Bůh někomu dovolí , aby uřízl větev, které se křečovitě držíme, abychom si uvědomili, že máme křídla.

Holubice byla vytvořena teprve nedávno, ale nedělala nic jiného, než že si stýskala. Dobrý Bůh ji přijal ve své nádherné zahradě.
" Pane veškerého tvorstva, bez ustání mě pronásleduje kočka. Její úmysl je jasný - chce mě polapit a zhltnout. A tak trávím celé dny tím, že zoufale prchám na ubohých nožičkách, které jsi mi stvořil!"
Stvořitel se nad holubicí slitoval a dal jí dvě krásná, silná a hbitá křídla.
O několik dní později se holubice s pláčem objevila před dobrým Bohem znovu.
" Pane veškerého tvorstva, kočka mě stále pronásleduje a teď, když mám na zádech křídla, je pro mě ještě obtížnější a složitější uniknout. Křídla jsou těžká a překážejí mi. A k tomu ještě ty mé krátké a slabé nožičky...je to ještě horší!"
Stvořitel se na ni usmál a řekl:" Holubice, nedal jsem ti křídla, abys je nosila na zádech, ale proto, aby tě vynesla do nebe."

( z knihy Bruna Ferrera: Pohlazení pro duši )

Pohár pohárů

15. srpna 2009 v 22:22 | Eva |  Mandaly
Předkládám vám k dokreslení mandalu, která vznikla dnes. Někoho možná nezaujme, jiného osloví... Vznikla pomocí kružnic, jejichž poloměry vytvářejí Fibonacciho posloupnost, o níž je už zde psáno. Pro někoho je mandala možná dokončena takto, jiný může dotvářet. Přinesla s sebou poselství a každý má prostor nejen pro pastelky, barvy, ale také pro poselství určené jemu. Vytvoří si ho sám, podle toho kolik dovolí, podle toho, co potřebuje.
Pohár pohárů je určen každému, kdo jej přijme ...