Září 2008

Smetanka lékařská jako mandala

30. září 2008 v 23:55 | Pavla |  Fotografie a jiné
Proč na podzim jarní kytka? Protože má v sobě hodně síly a hodně tepla.

Rozpuk i odkvétání

30. září 2008 v 23:46 | Pavla |  Fotografie a jiné
Odkvetlá pampeliška - babka, tak jí u nás říkáme- je vlastně také mandala. Hebounké chmýří se rozletí do daleka. Uchytí se i v malé škvírce v chodníku , jenom aby mohlo ukázat zjara nádhernou žlutou. Louky, zahrady-tolik mandalek, tolik sluníček. Bohužel do doby, než přijedou sekačky. Jako by to pampeliška tušila, rychle odkvétá, ale kořínek, ten má nezdolatelný. Dlouhý, směřující hluboko do země. Hned tak se nevzdává , at se zahradník snaží sebevíc,pampelišky se nezbaví. A to je dobře. Vždyť smetanka lékařská je léčivka. Na jaře rozdává svůj léčivý potenciál nejen tělu, ale i duši. A tak se za ni přimlouvám - nechejte vykvést pampelišku, at je z ní pěkná babka.

Pozvánka

29. září 2008 v 16:58 | Eva |  Úvod pozpátku
http://www.cestydusi.cz/galerie.php
Tohle je pozvání na stránky, o nichž jsem se už zmiňovala. Dnes mi udělaly radost, protože si můžete prohlédnout obrázky i s hudbou, při které kreslím. Poznáte mnoho krásných lidí, kteří se na webu podílejí a věnují tak čas i těm, co to tak šikovně neumí. A vůbec, dík patří tomu, kdo stránky založil. Krásné místo pro zastavení, nádherné pro sbližování....
Děkuji

Ořech

27. září 2008 v 22:02 | Eva a Pavla |  Fotografie a jiné
Rostl se mnou od malička. Kdysi dávno kmen v zimě praskl a můj dědeček ho zadělal hlínou, možná i maltou, ovázal a ořech statečně bojoval. Rostl a sílil, dával plody.....pak se rozhodl , že každoročně poskytne domov rodině špačků.To bylo nádherného povídání , když zjara se navrátili.
Na samém vrcholu si špaček sedl a tolika melodiemi probouzel pupeny ořešáku, že jednou měl ořechů tolik, že se po dešti leskla jedna skořápka vedle druhé a otec zhotovil "podávák", aby se nemusel stále ohýbat. Dutinek přibývalo, z nedalekého lesa stále častěji přilétával datel a také strakapoud a ťukali a ťukali....Nu, někdy doktoři nemohou pomoci. Strom odešel do ráje stromů. Ponechala jsem si mnoho "placek", protože dřevo je krásné a nese s sebou něco neuchopitelného, je v něm síla těch let i síla, kterou ořech dává. Obrovská síla shora, stačí se podívat na plod, vypadá jako mozek. Jak úžasná jsou naše rčení.....rozlousknout oříšek....
Chci se s vámi podělit o jeden z řezů mého starého kamaráda. U jeho trouchnivějicího pařezu teď kvetou třapatky. Nikdo je tam nesázel, vyrostly samy. Takové poděkování stromu, který byl....


Tentokrát nezpívá špaček, ale jedna z větví se proměnila v ořechovou lyru.

Ti,kdo hluboce milují

26. září 2008 v 22:35 | Eva |  Slova a obrázky
"Ti, kdo hluboce milují, ti nemají nejmenší touhy rozpoutávat války ani podmaňovat si druhé. Není důležité, jak daleko je od nás námi milovaná osoba, protože láska nás s ní stejně vždy opětovně spojí. Pro lásku, pokud ji prožíváme s dostatečnou silou, není vzdálenost, kterou by nedokázala překonat, není nemoci - ať již mravní, duševní, citové či spirituální - kterou by nedokázala uzdravit, stejně jako není boje, v němž by láska nedokázala zvítězit. Láska je koncentrovaná energie, nejmocnější síla přírody, síla, jež sahá za hranice přírody samé. Kdyby člověk dokázal milovat dostatečně hluboce a dokázal by si tu lásku podržet dostatečně dlouho, byl by schopen stát se původcem svých vlastních zázraků, původcem stejně mocným, jako atlantští "bohové a bohyně". Není snu, který byste nebyli schopni uskutečnit, není zákona, který byste nedokázali změnit, není situace, kterou byste nemohli vyřešit, pokud bude vaše láska dostatečně silná." Zdroj:http://www.vesmirni-lide.cz/default_c.htm pod číslem 1773
Hodně se mi text líbí, proto jej dávám na stránky a Weině děkuji za zaslání.

Meditace pro Zemi

26. září 2008 v 18:33 | Eva

A takhle to někdy začíná

25. září 2008 v 13:48 | Eva |  Automatická kresba
Vidíte, není třeba se bát, kresba může dopadnout někdy docela zvláštně. Bude se měnit tím, jak často, jak dlouho budete kreslit a především, co si budete přát. Kolik naleznete v sobě síly jít dál. Vnímejte všechna svá dílka s radostí, neříkejte o nich, že jsou ošklivá. Všechna jsou krásná už jen pro samotné okamžiky svého vzniku. Jsou jedinečná, neopakovatelná a určena vám nebo blízkým. Odpoví vám na otázky pocitem a ten vnímejte, jak jen nejlépe dovedete. Myslím, že obrazy jsou o pocitech a nepotřebují ani názvy. Je to jakýsi zvyk, kteří mnozí vyžadují.

Zkoušejte různé techniky. Každému vyhovuje jiný materiál. Až poznáte , který je vám nejbližší, získáte větší odvahu. A nedivte se, obrázky se mohou od sebe tak hodně lišit, jako by je tvořilo více autorů. Jsme celek, ale z kolika částí se skládá? Jeden moudrý pán se na svých stránkách podepisuje "My". A tak to je.....

Nádherné fotografie

24. září 2008 v 9:54 | Eva |  Slova a obrázky
Stránky jsem objevila zase prostřednictvím člověka, který hledá a nachází. Děkuji paní Daně, že mi dala odkaz na http://www.evabanetkova.com/
Najdete tam mnoho nádherných fotografií, ale nejen to.
Nikdy předtím jsem si tak silně neuvědomovala, jak je zapotřebí si předávat energie ztvárněných krás. Pro radost a pohlazení a opět pro ty neviditelné doteky, kterými k sobě promlouvají duše.
Foto s textem od Evy Banetkové

Otevřít dvířka

24. září 2008 v 0:04 | Eva |  Slova a obrázky
Tady je zámek a je k němu klíč. Uvidíš-li ho, chmury jsou pryč. Možná jsi nakoukl klíčovou dírkou, bojíš se vstoupit, co za dveřmi je asi?...Je třeba zbavit se strachu a obav z neznáma. Někdo jde hned a jiný bloudí, někomu se nechce a raději se souží....Ale každý má možnost najít svůj klíček a vstoupit dvířky do pohádky, do světa skřítků a zázraků, přejít most utkaný mnoha mistry, vstoupit do komnaty, která radí,.......ne nadarmo se říká: " Kdo hledá, najde".
Je dobré mít u sebe klíč, kterým se otevře cesta "domů"....

Zastavení

23. září 2008 v 17:32 | Eva |  Slova a obrázky
Kamínky
Hrávala jsem si s kamínky
v písku i v trávě.
Dávala je do dlaní maminky
pro štěstí….
Kolik jsme potkali na cestách kamínků?
Vyvolaly možná v nás vzpomínku
na dávnou lásku, co dělá asi….
Kolik jsme pošlapali oblázků
a nekladli si otázku,
proč kamínek hřeje v dlani.
Házeli je do potoka a dělali žabky…
Proč se kolem tvoří kola?
To jsou ale otázky…..
Tam do těch dětských let se člověk vrací rád,
příkazy maminek zná všechny nazpaměť
a už mu nevadí.
A malé kamínky?
Dnes beru je do dlaně, jsou v nich ty vzpomínky...
Kamínek pro maminku, pro tátu i dědu a jeden pro babičku
a několik za lásky…
Už víš, malá holčičko,
proč sbíráš oblázky?
Proč kamínek hřeje?
Přece má srdíčko a je v něm naděje.
Až jednou zase vezmeš ho do dlaní,
Třeba si vzpomeneš na dnešní setkání.
A kola v potoce - to je jen mandala,
co s kamínkem tvým písničku zpívala….

Dopis

22. září 2008 v 14:37 | Eva |  Slova a obrázky
Dneska mi přišlo zvláštní psaní, splnilo moje tajné přání.

Byla to pozvánka "někam", kam chodívám ráda, jako bych tam měla kamaráda, a ne jednoho, je jich víc..mám tam pocit, že jsou všichni veselí, že duše mají čisté a pokud slzy přichází, tak je to jisté, že chtějí doplnit jen trošku vody v moři. Tam člověk má pocit, že vše špatné se boří a otevírá se před ním moře lásky, moře, co přepluješ bez námahy, aby ses ocitl na pustém ostrově a pobyl tam chvíli s obrazy, s povídáním, sám se sebou a přece ve spojení., v objetí moudrých slov, v objetí barev a poznáváš tu cestu od srdce k srdci…nabízí se říct od města k městu, protože lidé "tam" jsou odevšad a spojuje je jedno přání…také ho mám a hladím denně v dlani a nosím v hlavě s myšlenkou , že rodí se právě takové centrum, kam každý může vstoupit, aby načerpal sílu do běžného žití, aby pocítil sílu a měl touhu tvořit, staré zvyky bořit a jít cestou zázračných setkávání na loukách plných tónů, za zvuku svátečních zvonů pocítit doteky andělských křídel, na paletě barev zahlédnout duhu a v záběrech spouští obejmout strom. Naleznout slova, když nevíš kudy kam….mít stále otevřenou dlaň, ze které dáváš a dostáváš taky……http://www.cestydusi.cz
To je ten ostrov, to je to místo, kam, zavítal jednou trosečník, který měl jasný cíl. A protože na ostrově rostla také upřímnost, porozumění a souznění( to zní už jako pohádka), otevřela se zvláštní vrátka, kterými mohl vstoupit každý….kdo hledal, kdo šel kolem, kdo odvahu neměl , kdo měl jen přání, splnilo se, byl pozván…


Děkuji za pozvání.

Korálky

22. září 2008 v 10:04 | Eva |  Slova a obrázky
Na kraji lesa ve vysoké trávě
třpytí se právě korálky rosy.
Než rozčeše vítr trávě vlasy,
ke komu kapka padne asi?
Do dlaně sklouzla, příjemně chladí,
a nikomu vůbec nevadí,
že korálek duhy držím teď já.
Myšlenkou srdce ho objímám,
zrcadlí se v něm celé nebe.
Myslím na Tebe, kdo stvořil jsi
tu krásu za ranního rozbřesku,
kdy paprsek slunce
mi daroval kousek duhy….

Pavoučí most

22. září 2008 v 10:00 | Soni |  Fotografie a jiné

Na všechny strany

21. září 2008 v 16:47 | Eva |  Mandaly


Dárek

21. září 2008 v 1:24 | Eva a foto Soni |  Fotografie a jiné
Jednou jsem své kamarádce věnovala na chalupu staré konve po babičce. Vzpomínám si, jak jsme s nimi chodívali na mléko a později s nimi byli několikrát na borůvky. Od těch hodně dávných dob odpočívaly na půdě a Soni se líbily. Přiznám se, těžko jsem se s nimi loučila, byla v nich uložena vzpomínka…Člověk ale nemá lpět….
Už jsem na ně zapomněla a ony se vrátily ke mně dnes zpátky - oživlé květinami.
Fotografie mi udělaly radost. Dárky se vrací zpátky a mohou mít tolik podob.
Uvědomila jsem si , že webové stránky, na nichž lidé prezentují své fotografie, obrázky, texty, jsou vlastně také takovými dárky….
A tak je to vše o těch jemných dotecích a souznění duší, které se hledají,našly, najdou, potkají a řeknou si jen pár slov…..

Poslové

20. září 2008 v 22:39 | Eva |  Mandaly

Krásný nový týden v radosti ....

Setkání

19. září 2008 v 22:06 | Eva |  Slova a obrázky
Setkání
Mezi nejkrásnější setkání patří ta, kdy poznáte člověka a cítíte takové zvláštní souznění. Jsou setkání beze slov, jsou setkání, která vás natolik obohatí, že si říkáte: "…toho člověka mi seslalo nebe."
Potkat Zbyňka Ellera -"Zibbyho" , poslouchat jeho povídání a vidět ho v přírodě, vnímat jeho bubnování, to je zážitek na celý život.
Jsem mu vděčná za okamžiky, kdy se nezištně věnoval dětem ve škole na přednášce, na školním výletě, a nejen to, za jeho moudrá slova, podporu. Jsem vděčná, že jsem mohla poznat člověka, který přijel stavět mosty. V dubnu vznikla zvláštní mandala, jiná než ostatní.
Nazvala jsem ji Želva. Je v ní něco indiánského. A pak si jednou pročítám stránky http://www.freewebs.com/bearspirit/ a okamžitě vím, že tahle mandala patří nejryzejšímu člověku, kterého jsem v životě potkala. Děkuji.

Želva

19. září 2008 v 21:52 | Eva |  Mandaly

Homeopatické léky

18. září 2008 v 14:26 | Eva |  Automatická kresba
Automatickou kresbou jsem se pokusila zachytit energii homeopatických léků.
Calcarea

Proti chřipce

16. září 2008 v 14:13 | Eva |  Automatická kresba
Dnes je sychravo a nevlídno. Vzpomněla jsem si, že před několika lety vznikl obrázek "protichřipkovník". Obyvykle jej vystavím v kuchyni, všude, kde se dá. Netvrdím, že chřipka nepřijde, ale na vlastní kůži jsem vyzkoušela, že stav nachlazení se zmírní, položite-li si obrázek na čelo, na hruď, pod polštář, pod sklenici čaje nebo vody. Tímto tvrzením podstupuji riziko získat " Bludný balvan ". To by bylo.... :-)....ale my přece známe dějiny....jednou se zase budou smát jiní těm, co se smáli , protože si mysleli, že všechno ví....Kdo ale skutečně ví?.......

Věčný plamen

16. září 2008 v 13:25 | Eva |  Enkaustika

To určitě víte...

16. září 2008 v 13:18 | Eva |  Enkaustika
Jednou moje malá vnučka neformální mandalu otočila vzhůru nohama se slovy, že tak je to lepší, přece je tam anděl...A byl. Člověk zapomíná moudrost-jak nahoře, tak dole....
A u enkaustiky to platí mnohonásobně. Dívat se na obrázek ze všech stran.Můžeme jej mnohokrát předělat. Dnes jsem ten nedělní obrátila vzhůru nohama.Možná je tak hezčí....kdo ví....

Podzimní 2

16. září 2008 v 13:09 | Eva |  Enkaustika

Pohádka ?

15. září 2008 v 13:49 | Eva |  Slova a obrázky
Jednoho rána přišla k nám paní.
Byla to hvězda z nočního snění,
Ta není nikdy k zapomnění.
Šat měla hebký jak z růžových obláčků a přepásaný stuhou duhy.
Laskavým hlasem řekla : "Tudy.."
A čelo bez jediné vrásky,oči jí zářily,
a ze srdce se šířilo tolik lásky…..
Člověče, dotkni se té hvězdy z rána….
A paní stály zástupy, to Země byla obdarována…
Ta hvězda šířila se dál a byly jich milióny a ještě mnohem víc,
Zástupy hvězd, na tisíc hvězd, co rozdávaly lidem toho rána lásku.
A když jich bylo tolik, že objaly celý svět, tu lidé pocítili, že změnit něco musí.
A každý už to ví a rozpínají ruce.
A rozpínají se všechny ruce světa, dotýkají se zářivého světla.
To není světlo hvězdy, co navštívit je přišla,
To světlo proudí od srdce k srdci.
A člověk ví, a člověk chápe, někdo na konci řady ještě tápe,
Ale i k němu jednou přijde paní.
Bude to za svítání…….

Stromy

14. září 2008 v 22:47 | Eva |  Enkaustika
Mám ráda stromy. Patří do krajiny, kterou nás paní Jana učila vytvářet enkaustickou technikou. Žehlička, vosky, houbička ......asi by měl být v jiné rubrice. Ale proč škatulkovat? I zde vše souvisí se vším.....

Nahodilosti

14. září 2008 v 21:27 | Eva |  Enkaustika
Zase jedna ze zkoušek, jak záleží na teplotě žehličky, na množství vosku... Líbí se mi, že začátečník neví, co vznikne, ale právě určitý efekt probudí fantazii a stačí malinko dotvořit. Nepovažujte tyto obrázky za nějaká dílka, chci jen ukázat, že vás mohou zavést kamkoliv.....Líbilo by se mi, kdyby si takto mohly hrát i malé děti třeba ve školních družinách nebo doma s rodiči. Škoda, že mě nenapadlo poprosit účastníky kursu, aby mi přeposlali nějaký svůj obrázek. Proč? Aby se mi podařilo vás přesvědčit, že je to úžasná relaxace s výsledkem....A kdo ovládne automatickou kresbu, může ji dále rozvíjet , protože v této technice je myslím zastoupena. Po papíru klouže žehlička, ruka si dělá, co chce ....a najednou...pak už záleží na vás, co v obrázku objevíte, můžete jej otočit a zkoušet stále znovu. Nekonečné objevování, nekonečné světy......

A tak to vypadá, když se jen zkouší....

14. září 2008 v 21:03 | Eva |  Enkaustika
Co všechno žehlička umí. Jen já byla neposlušná žačka a ruka mi klouzala po papíru ne zrovna podle pokynů paní lektorky.Ale přesto tam "něco" vidím. A to je na této technice krásné. Hravost a odkrývání.....

Podzimní

14. září 2008 v 20:23 | Eva |  Enkaustika
Jeden z obrázků ze včerejšího kursu. Vzniklo tam spousta nádherných krajin a světů fantazie...A každý si odnášel domů skvělý zážitek. Děkujeme , Jani.

Setkání s Janou Školaudyovou

13. září 2008 v 22:03 | Eva |  Enkaustika
Dnešní setkání s Janou bylo úžasné. Každému doporučuji její kurs.
Je to něco víc, nejen dokonale metodické vysvětlení, ale pochopení, dobré
rady "nad zlato". Dokáže kolem sebe vytvořit přátelskou atmosféru a každý nadšeně pracuje a odnáší si s sebou obrázek, přání, sám možná překvapen, jak to dokázal.