Září 2008

Rozpuk i odkvétání

30. září 2008 v 23:46 | Pavla |  Fotografie a jiné
Odkvetlá pampeliška - babka, tak jí u nás říkáme- je vlastně také mandala. Hebounké chmýří se rozletí do daleka. Uchytí se i v malé škvírce v chodníku , jenom aby mohlo ukázat zjara nádhernou žlutou. Louky, zahrady-tolik mandalek, tolik sluníček. Bohužel do doby, než přijedou sekačky. Jako by to pampeliška tušila, rychle odkvétá, ale kořínek, ten má nezdolatelný. Dlouhý, směřující hluboko do země. Hned tak se nevzdává , at se zahradník snaží sebevíc,pampelišky se nezbaví. A to je dobře. Vždyť smetanka lékařská je léčivka. Na jaře rozdává svůj léčivý potenciál nejen tělu, ale i duši. A tak se za ni přimlouvám - nechejte vykvést pampelišku, at je z ní pěkná babka.

Ořech

27. září 2008 v 22:02 | Eva a Pavla |  Fotografie a jiné
Rostl se mnou od malička. Kdysi dávno kmen v zimě praskl a můj dědeček ho zadělal hlínou, možná i maltou, ovázal a ořech statečně bojoval. Rostl a sílil, dával plody.....pak se rozhodl , že každoročně poskytne domov rodině špačků.To bylo nádherného povídání , když zjara se navrátili.
Na samém vrcholu si špaček sedl a tolika melodiemi probouzel pupeny ořešáku, že jednou měl ořechů tolik, že se po dešti leskla jedna skořápka vedle druhé a otec zhotovil "podávák", aby se nemusel stále ohýbat. Dutinek přibývalo, z nedalekého lesa stále častěji přilétával datel a také strakapoud a ťukali a ťukali....Nu, někdy doktoři nemohou pomoci. Strom odešel do ráje stromů. Ponechala jsem si mnoho "placek", protože dřevo je krásné a nese s sebou něco neuchopitelného, je v něm síla těch let i síla, kterou ořech dává. Obrovská síla shora, stačí se podívat na plod, vypadá jako mozek. Jak úžasná jsou naše rčení.....rozlousknout oříšek....
Chci se s vámi podělit o jeden z řezů mého starého kamaráda. U jeho trouchnivějicího pařezu teď kvetou třapatky. Nikdo je tam nesázel, vyrostly samy. Takové poděkování stromu, který byl....


Tentokrát nezpívá špaček, ale jedna z větví se proměnila v ořechovou lyru.

Ti,kdo hluboce milují

26. září 2008 v 22:35 | Eva |  Slova a obrázky
"Ti, kdo hluboce milují, ti nemají nejmenší touhy rozpoutávat války ani podmaňovat si druhé. Není důležité, jak daleko je od nás námi milovaná osoba, protože láska nás s ní stejně vždy opětovně spojí. Pro lásku, pokud ji prožíváme s dostatečnou silou, není vzdálenost, kterou by nedokázala překonat, není nemoci - ať již mravní, duševní, citové či spirituální - kterou by nedokázala uzdravit, stejně jako není boje, v němž by láska nedokázala zvítězit. Láska je koncentrovaná energie, nejmocnější síla přírody, síla, jež sahá za hranice přírody samé. Kdyby člověk dokázal milovat dostatečně hluboce a dokázal by si tu lásku podržet dostatečně dlouho, byl by schopen stát se původcem svých vlastních zázraků, původcem stejně mocným, jako atlantští "bohové a bohyně". Není snu, který byste nebyli schopni uskutečnit, není zákona, který byste nedokázali změnit, není situace, kterou byste nemohli vyřešit, pokud bude vaše láska dostatečně silná." Zdroj:http://www.vesmirni-lide.cz/default_c.htm pod číslem 1773
Hodně se mi text líbí, proto jej dávám na stránky a Weině děkuji za zaslání.

A takhle to někdy začíná

25. září 2008 v 13:48 | Eva |  Automatická kresba
Vidíte, není třeba se bát, kresba může dopadnout někdy docela zvláštně. Bude se měnit tím, jak často, jak dlouho budete kreslit a především, co si budete přát. Kolik naleznete v sobě síly jít dál. Vnímejte všechna svá dílka s radostí, neříkejte o nich, že jsou ošklivá. Všechna jsou krásná už jen pro samotné okamžiky svého vzniku. Jsou jedinečná, neopakovatelná a určena vám nebo blízkým. Odpoví vám na otázky pocitem a ten vnímejte, jak jen nejlépe dovedete. Myslím, že obrazy jsou o pocitech a nepotřebují ani názvy. Je to jakýsi zvyk, kteří mnozí vyžadují.

Zkoušejte různé techniky. Každému vyhovuje jiný materiál. Až poznáte , který je vám nejbližší, získáte větší odvahu. A nedivte se, obrázky se mohou od sebe tak hodně lišit, jako by je tvořilo více autorů. Jsme celek, ale z kolika částí se skládá? Jeden moudrý pán se na svých stránkách podepisuje "My". A tak to je.....

Otevřít dvířka

24. září 2008 v 0:04 | Eva |  Slova a obrázky
Tady je zámek a je k němu klíč. Uvidíš-li ho, chmury jsou pryč. Možná jsi nakoukl klíčovou dírkou, bojíš se vstoupit, co za dveřmi je asi?...Je třeba zbavit se strachu a obav z neznáma. Někdo jde hned a jiný bloudí, někomu se nechce a raději se souží....Ale každý má možnost najít svůj klíček a vstoupit dvířky do pohádky, do světa skřítků a zázraků, přejít most utkaný mnoha mistry, vstoupit do komnaty, která radí,.......ne nadarmo se říká: " Kdo hledá, najde".
Je dobré mít u sebe klíč, kterým se otevře cesta "domů"....

Zastavení

23. září 2008 v 17:32 | Eva |  Slova a obrázky
Kamínky
Hrávala jsem si s kamínky
v písku i v trávě.
Dávala je do dlaní maminky
pro štěstí….
Kolik jsme potkali na cestách kamínků?
Vyvolaly možná v nás vzpomínku
na dávnou lásku, co dělá asi….
Kolik jsme pošlapali oblázků
a nekladli si otázku,
proč kamínek hřeje v dlani.
Házeli je do potoka a dělali žabky…
Proč se kolem tvoří kola?
To jsou ale otázky…..
Tam do těch dětských let se člověk vrací rád,
příkazy maminek zná všechny nazpaměť
a už mu nevadí.
A malé kamínky?
Dnes beru je do dlaně, jsou v nich ty vzpomínky...
Kamínek pro maminku, pro tátu i dědu a jeden pro babičku
a několik za lásky…
Už víš, malá holčičko,
proč sbíráš oblázky?
Proč kamínek hřeje?
Přece má srdíčko a je v něm naděje.
Až jednou zase vezmeš ho do dlaní,
Třeba si vzpomeneš na dnešní setkání.
A kola v potoce - to je jen mandala,
co s kamínkem tvým písničku zpívala….

Dopis

22. září 2008 v 14:37 | Eva |  Slova a obrázky
Dneska mi přišlo zvláštní psaní, splnilo moje tajné přání.

Byla to pozvánka "někam", kam chodívám ráda, jako bych tam měla kamaráda, a ne jednoho, je jich víc..mám tam pocit, že jsou všichni veselí, že duše mají čisté a pokud slzy přichází, tak je to jisté, že chtějí doplnit jen trošku vody v moři. Tam člověk má pocit, že vše špatné se boří a otevírá se před ním moře lásky, moře, co přepluješ bez námahy, aby ses ocitl na pustém ostrově a pobyl tam chvíli s obrazy, s povídáním, sám se sebou a přece ve spojení., v objetí moudrých slov, v objetí barev a poznáváš tu cestu od srdce k srdci…nabízí se říct od města k městu, protože lidé "tam" jsou odevšad a spojuje je jedno přání…také ho mám a hladím denně v dlani a nosím v hlavě s myšlenkou , že rodí se právě takové centrum, kam každý může vstoupit, aby načerpal sílu do běžného žití, aby pocítil sílu a měl touhu tvořit, staré zvyky bořit a jít cestou zázračných setkávání na loukách plných tónů, za zvuku svátečních zvonů pocítit doteky andělských křídel, na paletě barev zahlédnout duhu a v záběrech spouští obejmout strom. Naleznout slova, když nevíš kudy kam….mít stále otevřenou dlaň, ze které dáváš a dostáváš taky……http://www.cestydusi.cz
To je ten ostrov, to je to místo, kam, zavítal jednou trosečník, který měl jasný cíl. A protože na ostrově rostla také upřímnost, porozumění a souznění( to zní už jako pohádka), otevřela se zvláštní vrátka, kterými mohl vstoupit každý….kdo hledal, kdo šel kolem, kdo odvahu neměl , kdo měl jen přání, splnilo se, byl pozván…


Děkuji za pozvání.


Dárek

21. září 2008 v 1:24 | Eva a foto Soni |  Fotografie a jiné
Jednou jsem své kamarádce věnovala na chalupu staré konve po babičce. Vzpomínám si, jak jsme s nimi chodívali na mléko a později s nimi byli několikrát na borůvky. Od těch hodně dávných dob odpočívaly na půdě a Soni se líbily. Přiznám se, těžko jsem se s nimi loučila, byla v nich uložena vzpomínka…Člověk ale nemá lpět….
Už jsem na ně zapomněla a ony se vrátily ke mně dnes zpátky - oživlé květinami.
Fotografie mi udělaly radost. Dárky se vrací zpátky a mohou mít tolik podob.
Uvědomila jsem si , že webové stránky, na nichž lidé prezentují své fotografie, obrázky, texty, jsou vlastně také takovými dárky….
A tak je to vše o těch jemných dotecích a souznění duší, které se hledají,našly, najdou, potkají a řeknou si jen pár slov…..
S1

Na kraji lesa ve vysoké trávě
třpytí se právě korálky rosy.
Než rozčeše vítr trávě vlasy,
ke komu kapka padne asi?
Do dlaně sklouzla, příjemně chladí,
a nikomu vůbec nevadí,
že korálek duhy držím teď já.
Myšlenkou srdce ho objímám,
zrcadlí se v něm celé nebe.
Myslím na Tebe, kdo stvořil jsi
tu krásu za ranního rozbřesku,
kdy paprsek slunce
mi daroval kousek duhy….


Setkání a želva

19. září 2008 v 22:06 | Eva |  Slova a obrázky
Setkání
Mezi nejkrásnější setkání patří ta, kdy poznáte člověka a cítíte takové zvláštní souznění. Jsou setkání beze slov, jsou setkání, která vás natolik obohatí, že si říkáte: "…toho člověka mi seslalo nebe."
Potkat Zbyňka Ellera -"Zibbyho" , poslouchat jeho povídání a vidět ho v přírodě, vnímat jeho bubnování, to je zážitek na celý život.
Jsem mu vděčná za okamžiky, kdy se nezištně věnoval dětem ve škole na přednášce, na školním výletě, a nejen to, za jeho moudrá slova, podporu. Jsem vděčná, že jsem mohla poznat člověka, který přijel stavět mosty. V dubnu vznikla zvláštní mandala, jiná než ostatní.
Nazvala jsem ji Želva. Je v ní něco indiánského. A pak si jednou pročítám stránky http://www.freewebs.com/bearspirit/ a okamžitě vím, že tahle mandala patří nejryzejšímu člověku, kterého jsem v životě potkala. Děkuji.


Homeopatické léky

18. září 2008 v 14:26 | Eva |  Automatická kresba
Automatickou kresbou jsem se pokusila zachytit energii homeopatických léků.
Calcarea

Proti chřipce

16. září 2008 v 14:13 | Eva |  Automatická kresba
Dnes je sychravo a nevlídno. Vzpomněla jsem si, že před několika lety vznikl obrázek "protichřipkovník". Obyvykle jej vystavím v kuchyni, všude, kde se dá. Netvrdím, že chřipka nepřijde, ale na vlastní kůži jsem vyzkoušela, že stav nachlazení se zmírní, položite-li si obrázek na čelo, na hruď, pod polštář, pod sklenici čaje nebo vody. Tímto tvrzením podstupuji riziko získat " Bludný balvan ". To by bylo.... :-)....ale my přece známe dějiny....jednou se zase budou smát jiní těm, co se smáli , protože si mysleli, že všechno ví....Kdo ale skutečně ví?.......

Enkaustika -počátky

16. září 2008 v 13:09 | Eva |  Enkaustika
podznimní 2


Zase jedna ze zkoušek, jak záleží na teplotě žehličky, na množství vosku... Líbí se mi, že začátečník neví, co vznikne, ale právě určitý efekt probudí fantazii a stačí malinko dotvořit. Nepovažujte tyto obrázky za nějaká dílka, chci jen ukázat, že vás mohou zavést kamkoliv.....Líbilo by se mi, kdyby si takto mohly hrát i malé děti třeba ve školních družinách nebo doma s rodiči. Škoda, že mě nenapadlo poprosit účastníky kursu, aby mi přeposlali nějaký svůj obrázek. Proč? Aby se mi podařilo vás přesvědčit, že je to úžasná relaxace s výsledkem....A kdo ovládne automatickou kresbu, může ji dále rozvíjet , protože v této technice je myslím zastoupena. Po papíru klouže žehlička, ruka si dělá, co chce ....a najednou...pak už záleží na vás, co v obrázku objevíte, můžete jej otočit a zkoušet stále znovu. Nekonečné objevování, nekonečné světy......


Co všechno žehlička umí. Jen já byla neposlušná žačka a ruka mi klouzala po papíru ne zrovna podle pokynů paní lektorky.Ale přesto tam "něco" vidím. A to je na této technice krásné. Hravost a odkrývání.....

Pohádka ?

15. září 2008 v 13:49 | Eva |  Slova a obrázky
Jednoho rána přišla k nám paní.
Byla to hvězda z nočního snění,
Ta není nikdy k zapomnění.
Šat měla hebký jak z růžových obláčků a přepásaný stuhou duhy.
Laskavým hlasem řekla : "Tudy.."
A čelo bez jediné vrásky,oči jí zářily,
a ze srdce se šířilo tolik lásky…..
Člověče, dotkni se té hvězdy z rána….
A paní stály zástupy, to Země byla obdarována…
Ta hvězda šířila se dál a byly jich milióny a ještě mnohem víc,
Zástupy hvězd, na tisíc hvězd, co rozdávaly lidem toho rána lásku.
A když jich bylo tolik, že objaly celý svět, tu lidé pocítili, že změnit něco musí.
A každý už to ví a rozpínají ruce.
A rozpínají se všechny ruce světa, dotýkají se zářivého světla.
To není světlo hvězdy, co navštívit je přišla,
To světlo proudí od srdce k srdci.
A člověk ví, a člověk chápe, někdo na konci řady ještě tápe,
Ale i k němu jednou přijde paní.
Bude to za svítání…….

Co je automatická kresba

12. září 2008 v 14:22 | Eva |  Automatická kresba
Automatická kresba, říká se jí také intuitivní, je vlastně ponoření se do sebe. Je to cesta hledání, pochopení sebe, a hlavně nalezení klidu a harmonie. Cesta ke tvořivosti, protože se zbavíte pocitu strachu, pochopíte , že jste jedineční a máte v sobě ukryty obrovské možnosti, které se bojíte dát najevo, nebo o nich dokonce ještě nevíte. Tato intuitivní technika vás naučí soustředění, odpoutá vás od všedních starostí a ukáže vám vlastní zdroj a později mnohem víc.
Podá vám určitá sdělení, která potřebujete znát, mohou to být i sdělení na neverbální úrovni. Promlouvá na vás a vy promlouváte svým dílkem.Co nedokážete vyjádřit slovy, dokážete obrazem. Mandala i obraz mohou být pro vás i pro druhé terapeutickými, mohou vás zbavit strachů, psychických problémů, ale především pomáhají našemu rozvoji.
Jakmile se podíváte do svého nitra, zjistíte, jak snadné je vyjádřit své pocity, jak snadné je tvořit. Jakmile se nám podaří ruku uvolnit, že sama bude kreslit po papíru -kolikrát to nevědomky děláte při telefonování, ve vyučování, na poradách…, jakmile pochopíte, že kreslit umí každý, skutečně každý, otevřou se před vámi obrovské možnosti nejen k pochopení dalších souvislostí.
Škoda, že zatím je tato technika ve školách opomíjena, ale určitě se situace časem změní. Přibude-li v řadách více nadšenců, více učitelů , bude mnohem snadnější také práce s dětmi s určitými poruchami.To je také informace pro rodiče,vlastně pro všechny, protože zvládnou-li lidé tuto speciální výtvarnou techniku a budou ji aktivně využívat jako denní cvičení, jako hygienu své duše, udělají hodně nejen pro sebe, ale také pro druhé.
Vždyť obraz je energie, slouží k předávání informací…A my přece nežijeme izolovaně. Stále si něco sdělujeme….
Budeme-li kreslit s pocitem radosti a s těmi nejušlechtilejšími záměry, s láskou, budeme vytvářet harmonii všude kolem sebe.
A pokud nemáte dost odvahy začít sami, navštivte nějaký kurs, protože ve skupině se pracuje jinak a člověk si udělá čas, aby strávil nějakou dobu v klidu a soustředění, aby se naučil zklidňovat a ponořil se tak do nádherného světa barev a tvarů , kde získá pro sebe taková kouzelná duhová poselství.
Na ukázkách obrázků v rubrikách vám chci ukázat, že obrázky mohou vypadat různě,i když jsem je kreslila já. Porovnáte-li pak obrazy mnoha autorů, zjistíte, že mají něco společného, i když se lidé nikdy předtím neviděli a ani předtím neznali svá díla. A to jsou ty kouzelné linie, to je to tajemství Vesmíru…..
A tak jsme všichni vzájemně propojení a automatická kresba je jednou z cest o sdílení, o dotecích.
Kapitola jiná je pak kresba diagnostická.

Levandule - mandala

12. září 2008 v 11:38 | Eva |  Mandaly
levandule
Mandaly můžete začít kreslit pastelkami, můžete pak použít pastel.....Tohle jsou mandaly neformální, kdy vlastně mandalku tvoříte automatickou kresbou. Kresbou s přáním....

Vytvoříme si záměr.. . Další mandala je pastel.

Dětem

10. září 2008 v 9:24 | Eva |  Slova a obrázky
Chtěla jsem dát dětem něco pro vzpomínku na hodiny výtvarné výchovy. Ale stejně tak může obrázek posloužit k meditaci.

Počátky

9. září 2008 v 14:18 | Eva |  Mandaly
První knihou o mandalách , která se mi dostala do ruky byly MANDALY - obrazy z nevědomí od C.C.Junga . A v roce 1999 vydal u nás známý německý R.Dahlke své Mandaly světa- kniha o meditaci a malování. Tyhle dvě knihy mě natolik zaujaly, že jsem hned po přečtených několika řádcích začala ve škole s dětmi tvořit mandaly.Dlouho zdobily chodbu naší školy. Když se děti správně naladí a s láskou vytvářejí léčivou mandalu, výsledky přinášejí radost oběma stranám. Dnes najdete v knihkupectvích spoustu knih, sešitů na dokreslování . A na internetu? Ještě před dvěma lety tam bylo pár odkazů. Dnes je jich nespočet. Říkávám, že se s mandalami roztrhl pytel. A to je moc dobře. Čím více bude mandal kolem nás, tím více bude proudit láskyplná energie a bude jí tolik, že každý si ponese s sebou kousek duhy pro radost.
Trochu s PC zápasím a dnes se mi povedlo ( zcela náhodou) uložení obrázků "pod jeden".Tak si všímejte, kde je pod obrázkem celý článek,- klik na něj, ale to vy asi znáte. Jenom já jsem v údivu. Už od rána, kdy jsem si prohlížela fotografie dílek dětí a snažila se vzpomínat na ty, co měly se mnou trpělivost a nechaly se unést do světa barev a tvarů.....a každý si tam objevil to své jedinečné já, jen si to možná neuvědomoval. A já jsem vděčná ,že jsem s nimi mohla strávit hodiny


Mandala z přírodnin

8. září 2008 v 20:28 | Pavla a Eva |  Mandaly
V úvodu jsem psala, kolik je kolem nás mandal. Zkoušeli jste počítat? Letokruhy, knoflíky, ....korunka makovice je nádherná mandala. Mandaly mohou být formální a neformální. Formální jsou ty geometrické, přesné, neformální - kreslené volně do kruhu. Můžeme hledat různé materiály, vždyť ty původní byly a jsou dodnes sypany z písku, aby pak vítr jejich energii roznesl do všech stran. Je úžasné to nelpění na nich, přestože vytvořit je trvá nesmírně dlouho.
Hrát si s mandalami je nádherné tvoření. Na podzim nám příroda poskytne celou náruč mandal- semínek, z nichž můžeme vytvářet vlastně mandalu v mandale. Použijeme třeba papírový tácek a polepíme jej čímkoliv, co nás napadne. Semínky, kamínky, mušlemi , či pískem . Důležitá je volba lepidla (Herkules).
Zahrajte si s dětmi, hledejte mandaly kolem sebe a vytvářejte s radostí další.

Kamínek do dlaně

8. září 2008 v 15:53 | EVA |  Automatická kresba
I dotek malého kamínku může být inspirací. Tohle je Království a m a z o n i t u.
Kresbu můžete zkoušet nejen pastelkami, ale použít můžete křídy,pastel, fix....techniky můžete kombinovat.


Červnové máky

7. září 2008 v 21:42 | EVA |  Automatická kresba
Vzpomínáte na školní výlety, kdy jste se dívali oknem autobusu a zelená obilná pole byla prozářena nádhernou červení rozkvétajících máků? A před vámi vyhlídka prázdnin.....ten pocit volnosti..... Zkuste si navodit onu volnost, příjemnou náladu, připomeňte si to své "něco" , ty DOTEKY- prožijte je , vezměte tužku a nechejte ji volně kroužit po papíru.......

Povídání o vřesu

6. září 2008 v 22:55 | EVA |  Zdraví, bylinky...
Blízkost a pospolitost
Vřes a topaz
…Touha po pocitu blízkosti a po pospolitosti je v nás hluboce zakořeněna, možná je to jedno z hlavních určení naší existence, jak praví tradice Plains.indiánů:
"Šest dědů mě učilo, že každý muž, každá žena, každé dítě kdysi bývali živou silou, která existovala někde v prostoru.Tyhle síly neměly tvar, ale měly vědomí, byly živé. Každá síla vlastnila bezmeznou energii a krásu. Tahle živoucí léčivá kola byla schopna skoro všeho. Byla krásná a dokonalá v každém ohledu, kromě jednoho:neměla žádné chápání hranic, žádnou zkušenost substance. Tyhle bytosti nebyly nic jiného než duchovní energie, bez těla a bez srdce. Přišly na zemi, aby se mohly dotykem naučit záležitostem srdce."
Jak říkají učitelé, je jenom jedna věc společná lidem. A to je jejich osamocenost. Žádní dva lidé na této planetě si nejsou ničím jiným rovni než svou samotou.Je to důvod našeho růstu, ale i příčina našich válek. Láska, nenávist, závist a velkorysost, to všechno je zakořeněno v naší osamocenosti, v přání být milován, být potřebný. Jedinou cestou, jak překonat naši osamocenost , je dotyk. Jenom na této cestě se můžeme naučit být celou bytostí……

Zdroj ukázky : Luna, S. Miesala-Sellin, Michale Gienger,Ines Blersc-.fotografie Kameny a Květy ( Drahé kameny a Bachova květová terapie, Nakladatelství Fontána 2003



Proč dnes takhle? Je podzim, kvete vřes. Na mnohé přijdou "smuténky".Ale nejen na podzim. Kdo z nás neměl pocit osamocení? Když jsem v rubrice automatické kresby psala o dotecích, dotkněte se květiny, zkuste ji intuitivní kresbou zobrazit, nenapadlo mě, že otevřu dnes knihu, která vám sdělí totéž jen trochu jinak.
Naučit se dát a ne brát. Vzájemně si naslouchejme, ale také se nebojme promluvit, vytvářejme si atmosféru, aby ostatní pocítili onen pocit pospolitosti, bezpečí….
A k tomu nám pomůže vřes.Takhle ho vnímám já. A teprve když píši tyto řádky, vzpomínám si , že jako čtrnáctiletá holka jsem si napsala citát z knihy V. Příbského: "…Člověk musí jít pořád dál. A to i tehdy, když to vypadá, že to dál nepůjde. Teprve tehdy nastává okamžik, kdy člověk vzlétá ke slunci…."
I taková může být nálada vřesového stavu, kdy problémy narostou do větších rozměrů.
Vzpomínáte na učebnicový verš:"… kytici vřesu ti nesu, je celá rosou pokryta a každý ten nejmenší kalich je protkán ….." ? Víte, kdo napsal tyto verše? I tohle je o dotecích.
Básník lásce, básník vám…..Tady se vše spojuje v jednotu. Rozdílné a přece stejné…..verše, obrázky, hudba, to vše je o dotecích, protože naše srdce se učí…..

Vřes

Planá jabloň

6. září 2008 v 0:21 | Eva |  Zdraví, bylinky...
Už nastává podzimní sklizeň a občas i na okraji polí,lesa, někdy dokonce u hlavní cesty si můžete všimnout plané jablůňky. Možná ani netušíte, jak obrovská energie je v ní ukryta. A právě ta nenápadná a prostá jabloň našla své místo v Bachových esencích. Tajemství Bachových květových esencí od Jeremy Harwood je taková knížka do kapsy. V ní se dočtete, že " planá jabloň z těla i mysli vypudí veškeré nečistoty."Ani mě moc nepřekvapilo, kolik dětí si vybere kartu plané jabloně.Trápí nás ledaco. Pupínky, akné, ekzémy, pihy, ale také ošklivé chování,nebo cituji " pro samé stromy nevidíme les, stáváme se obětí pokušení zabývat se detaily, někdy na úkor věcí, které by šlo pouhým selským rozumem odhalit…."
Asi proto mají jablka tolik semínek . Jen my jim nedovolíme všude vyrůst a ony si hledají neobvyklá místa. A tlačí se do naší blízkosti. Každý z nás občas potřebuje planou jabloň. Přiblížím vám ji touto kartou.