Tělo je energie, člověk je mysl ...

Včera v 21:19 | převzato |  Záhady a tajemno
Člověk je mysl, nikoliv tělo. 87% vašeho mozku je voda, 70% vašeho těla je voda. Ani lékaři si to neuvědomují. Co nás drží pohromadě? Energie. Vy jste energetické pole. A když zemřete, pouze opustíte své tělo, jako v mimotělních zkušenostech, jako při zážitku blízkosti smrti. Já jsem napsala první lékařský článek do lékařského časopisu o zážitku blízké smrti v r. 83. Takže vy jste absolutní energie, a jestli věříte Einsteinovi, energie nemizí, pouze mění formu. Takže vy opustíte své tělo, a díváte se na své tělo, a když nemůžete vstoupit zpět, jste mrtví. - To se dá trénovat.- Ano, mě nikdo netrénoval, trénovala jsem sama. - Máte o tom i historku. - Ano.
-Bylo to v Rovaniemi, byl listopad, byla tma, a já jsem si pomyslela, tak teď to zkusím. Protože jsem o tom četla knihy. Koncentrujete energii ze svých nohou a rukou ke svému srdci a mozku.
Tak jsem koncentrovala. A najednou jsem začala cítit v těle vibrace, nahoru do těla, o hlavy, v 5 - 6 vrstvách. Prostě to vibrovalo. Myslela jsem si, že je to divné. A najednou ztráta vědomí. Nevím, jestli to byla sekunda nebo setina sekundy, prostě ztráta vědomi, a vznášela jsem se nad svým tělem. Ve stejné pozici, což bylo legrační, protože jsem měla kolena nahoru, tedy ve stejné pozici,
a plula jsem ke stropu. Samozřejmě jsem o tom předtím četla, o mimotělních zkušenostech, a jak to lidé prožívají, a dívala jsem se dolů ma své tělo a říkala, si, hej, počkej chvilku. Viděla jsem, že moje tělo dýchá velmi pomalu. Dělala jsem také anestézii, takže umím napočítat 60 sekund bez hodin, takže jsem začala počítat, a viděla jsem, že moje fyzické tělo dýchá jen 10x za minutu, když normálně je to 20x za minutu. To mě zneklidnilo, tak jsem si řekla, jaký je asi puls. Změřila jsem puls fyzického těla z astrálního těla, které se vznášelo, začala jsem počítat, bylo to 32 místo normálních 60 v klidu. Pak jsem opravdu zneklidněla a řekla si, hej, to umřu nebo co? To tělo umře? Ale mé myšlenky byly v astrálním těle. Ve fyzickém těle nebylo nic, bylo to jen jako staré šaty. Když jsem si pomyslela, ach, já asi umírám? Pomyslela jsem si, ach maminko, pomoz mi. Maminka bydlela 800 km odtud, na jihu Helsink. A když jsem to řekla, ve své mysli, během sekundy jsem byla v Helsinkách. Ve velké místnosti, kde jsem vyrostla, a viděla jsem maminku
a svou neteř, která byla pět let stará, a povídaly si. Neslyšela jsem, co si říkají, byla jsem tam jen jako vědomí. A viděla jsem matku, jak šije nějaké dlouhé šaty, ručně, asi dárek pro mě nebo co.
Pak jsem si pomyslela, kde je má sestra. A najednou pink, byla jsem na koktejlové párty, dívala jsem se, uviděla jsem sestru, flirtovala s rodinným přítelem, koukám, kde je manžel, nebyl tam.
Pak jsem si pomyslela, ach, já chci domů. A okamžitě, v sekundě jsem byla zase doma. 800 km, v Rovaniemei, vznášela jsem se. Viděla jsem astrální tělo, jak se vznáší, bylo to jako odstředěné mléko, bez vnitřních orgánů, což je zajímavé, vaše světelné tělo nemá sexuální orgány, ani vnitřní orgány, je to jenom světlo. A tak jsem prostě takhle plula a myslela si, já budu mít mořskou nemoc. A myslela jsem si, vsadím, se že když tam nepřijdu, tak se tělo udusí. Všechny myšlenky byly v astrálním těle, a ve fyzickém nebylo nic. A pak jsem to zkusila, a zup, byla jsem zpátky. Uf, byla mi zima, byla jsem ztuhlá. - Proč jste si myslela, že zemřete? - Když jsem se tak vznášela, a když jsem se vrátila, chtěla jsem se prostě vrátit do těla. Na smrt jsem vůbec nemyslela. Protože jsem dělala astrální cestování. To jsem předtím ještě nikdy neděllala. A pak když jsem se vrátila, usnula jsem, a ráno jsem zavolala otci, rodičům do Helsink. Řekla jsem: Co dělala moje matka v 8 hodin večer? Otec: Jo, to já ti nemůžu říct, protože je to vánoční dárek, řekl otec. A já jsem řekla: jsou to dlouhé šaty s kytkami ručně vyšívané? Otec: Jak to víš? Řekla jsem mu ten příběh a on: Nikdy to nikomu neříkej. A já jsem to řekla do finských novin.
- Jak na to reagoval finský tisk? - Měla jsem spoustu interview, dostávala jsem denně třicet dopisů. Od lidí, kteří měli ty zážitky, ale nikdy se o tom neodvážili říci. V Helsinkách byl 60letý právník, který mi napsal a řekl, že měl úplně stejný mimotělní zážítek. Nikdy o tom nikomu neřekl., ani své manželce. Pak jsem byla vdaná za norského diplomata a ten věděl o těchto věcech, ale trvalo několik let, než řekl: Když jsem byl malý a měl jsem horečku 40°, taky jsem se dostal ven z těla. Muži si o tom nikdy netroufnou mluvit oficiálně, ale děje se to lidem pořád, není na tom nic směšného. Není na tom nic abnormálního. Když máte nehodu, dostanete se ven z těla, a když nezemřete, zase se vrátíte zpátky. -Jsou to lékařsky známé jevy? -Teď už ano. Před 30 lety ne. Zážitky v blízkosti smrti ale měli lidé vždycky. A když si vezmete kteréhokoli průměrného lékaře, pořád ještě o tom dost nevědí. Nevědí, prožože věří diagnostickému statistickému manuálu pro duševní nemoci, což je šílené. Je normální, že to můžeme dělat, protože jsme energie.
A když se ptáte, jakých je pět nejdůležitějších bodů, tak ten, že smrt neexistuje, je úplně nejdůležitější. Nemůžete zemřít. A paranormální jevy jsou normální. Jsou naprosto normální, jsou součástí našeho rozvoje, naší duchovní entity, není na tom nic bláznivého. -Můžete tedy něco rozvíjet nebo ne? - Například telepatii.
 


Jak je to vlastně s " egem" ?

Pátek v 21:29 | převzato |  Slova a obrázky
Často slýcháme z úst mnoha esoteriků, jak nezbytné je zbavit se ega. Nikdo z nich ale přesně nedefinoval, co vlastně EGO je, jak funguje, co způsobuje, co přináší ,nebo naopak bere. Skloňuje se to slovo tak často, že si člověk může myslet, že když se svým egem nepracuje , že je méněcenný. Zbavit se ega. Tahle věta mi přišla vždycky nějak odtažitá, jen jsem cítila, že všechno je to trošku jinak. K životu člověk " ego" potřebuje, jen záleží na nás, kam popustíme uzdu . Netroufám si o tomto tématu diskutovat, jen jedno vím, že rozhodně se snažím žít tak, bych nikomu neubližovala, abych rozdávala radost a citlivě vnímala vše kolem sebe a docílila určitého stupně poznání skrze sebe, ne prostřednitvím jakéhosi Mistra, protože každý jsme vybaveni jinak a naše cesty jsou rozdílné. Neznamená to ale, že si občas nepřečtu informace a ráda předávám dál to, s čím souzním.Ale neočekávám , že s tímtéž musí souhlasit ostatní.
Dnes souzním s následujícím textem, který vlastně za mě vypoví to, co cítím podobně , ne-li stejně.

Hlavně proboha nerozpouštějte své ego
V dálce se mihla světla projíždějícího auta a zpoza lesa zahoukal projíždějící motoráček. To bude přesně 23:23. Je přesný, jako každý večer. Sedím na zápraží své chalupy a v ruce držím knihu. Dal mi ji kamarád. Je o rozpuštění ega.
Sedím a pozoruji klid letní noci. Můry létají v kruzích kolem světla nad dveřmi a chaoticky do něj narážejí. Jdou za světlem. Stejně jako my lidé. Také v určité fázi života hledáme cestu ke světlu, k Bohu, k sobě samému.
Zahoukala sova a z vesnice za lesem jí odpověděl štěkot psa. Přidal se druhý a třetí. Vykouzlilo to dokonalou iluzi teplé letní noci.
Zbavit se ega. To jsem poprvé uslyšel někdy ve svých šesti, sedmi letech. Četl jsem na to téma mnoho knih. Od učitelů z půlky Asie, až po spisovatele z Evropy a Ameriky. Všichni naráželi na to samé. Rozpusť své ego. Ale proč?
Už jako malý jsem hledal odpověď na tu věčnou otázku: "Kdo jsem Já?" a odpověď přicházela v tichu.
Poprvé se to stalo v tramvaji. Podíval jsem se ke dveřím a u nich tehdy někdo stál. Zaplavila mě vlna nepopsatelné lásky k té osobě a zároveň ke všem bytostem této planety. Ale ta láska byla i z ega. Bylo to Nadjá a zároveň Já.
Pak, o pár let později, jsme s mým dědečkem stáli pod nádhernými vzrostlými borovicemi. Byla to podobná noc, jako ta dnešní. Jen vítr byl silnější. Pohyboval korunami borovic do rytmu našeho dechu. Roztrhané mraky se černou oblohou hnaly k severu a mezi nimi zářily triliony hvězd. Bylo to nádherné hluboké nebe, které ve městě nezažijete. Pro takové nebe musíte vyjet do hor, jako tehdy my s dědou. A tam prožijete v kopcích to splynutí s nebeskou hlubinou krásné letní noci.
Tam jsem ten stav zažil znovu. Byl jsem nebem, vědomím hvězd i větru. Cítil jsem krásnou něhu, kterou k nám promlouvaly borovice, jakoby říkaly, víme o vás a jsme rády, že spolu můžeme tančit tento noční tanec větru a jednoty.
Ale i tam bylo zároveň Nadjá i Já. Jeden můj velmi starý přítel vždy říkával: "Nauč se propojit do jednoty tělo, duši a mysl. Jedno bez druhé nemůže ve hmotné formě spokojeně existovat. Jejich spojením a sjednocením se se všemi a se vším nalezneš sebe."
A ono se to dělo. Nořil jsem se do sebe, sledoval svůj dech a zároveň cítil lásku ke všemu a ke všem. Ale pořád tam bylo vědomí Nadjá i Já zároveň. Až do toho podzimního dne. Zase jsem si takhle hrál a najednou jsem ztratil pojem o těle. Jen jsem plaval v absolutním vědomém světle. Chtěl jsem se ptát. Ale otázky zmizely.
Všechny totiž byly v tom samém okamžiku zodpovězeny. Ani jsem je nemusel položit. Odpovědi přicházely dřív, než otázka mohla vzniknout. Vlastně to byla jenom úsměvná hra. Nebyly otázky, bylo jen vševědoucí vědomí. Plné lásky. Najednou jsem viděl sebe ve všech variantách projevu ve hmotě. Ve všech tělech, ve všech životech. Ve všech paralelních variantách. Všude a nikde. Nic nebylo dobré nebo špatné. Vše jen bylo. Vše jen Je. Vše vždy jen Bude. V přítomném okamžiku.
Bylo to krásné, naplňující a zároveň trochu nudné. Tak sem všichni směřujeme? Do této láskyplné jednoty, kde je vše a zároveň nic? Najednou jsem ucítil hravou chuť skočit zpět do jednoho z těch těl. Ten život tam dole je přece taková krásně dobrodružná hra. Proč vlastně všichni utíkáme a prcháme pryč? Není lepší si tu hru užívat?
Rozpusť ego. A co potom zůstane? Nadjá? Vždyť k čemu je ego v naší "hmotné" realitě? K tomu abychom cítili, chutnali, viděli, vnímali. Všechny vůně, chuti, dotyky a další vjemy vnímáme přes ego. Když ho rozpustíme, jak budeme svět vnímat potom? Já si ego nerozpustím.
Přijde mi lepší své ego přijmout - takové jaké je. Se všemi špatnými i dobrými stránkami. Se vším, co už jsme udělali a jak jsme se rozhodli. Pak přijde soulad. Není to boj proti egu, je to o tom, udělat z ega rovnocenného partnera. I ono si zaslouží náš respekt. Stejně jako naše Nadjá a ty úžasné prožitky a zážitky, které chceme prožívat.
Dokud jsme v boji s egem, ego nebude chtít ustoupit. Když mu dáme důležitost, pochopení a respekt, udělá prostor i pro "vyšší" vnímání. A naše celistvá bytost bude jako jeden muž podporovat celou naši cestu.
Poté se nám snadno bude udržovat odstup nepřipoutaného pozorovatele. Bude snadné vnímat svět s nadhledem. Právě z té jednoty těla, duše a mysli. Když si užíváme nepřipoutaně a nezaujatě celý svět kolem nás, tak přichází právě radost a láska. Radost ze slunečních paprsků a dešťových kapek. Z větru i bezvětří. Z letu ptáků i dětského smíchu. Z tekoucí vody korytem řeky i prašné polní cesty. Z každého nádechu i výdechu. Z úsměvů neznámých lidí na ulici, z okamžiků strávených v práci, s přáteli nebo rodinou. A také z materiálních věcí - obyčejných i luxusních.
Najednou to není o závislosti na majetku a hromadění, ale o obklopování se nádhernými věcmi a přijetí i jejich pomíjivosti.
Mám rád krásné věci. Ale zároveň mě vlastně vůbec nezajímají. Rád se jimi obklopuji, pro radost z pěkných designových tvarů, pro radost z kvality materiálu, pro jejich krásu. Samotnou, takovou jaká je. Ale potřebuji je? Ne. Záleží mi na nich? Vůbec. Můžu je mít a třeba i mám. Ale když odejdou z mého života, tak pocit mám asi takový, jako když vám na plotě přistane krásný pták. Vy se radujete z jeho přítomnosti a v okamžiku, kdy zamává křídly, mu popřejete šťastný let a zase děláte něco jiného. Takový mám vztah k pomíjivosti života v přítomném okamžiku.
Můžu si do života přitáhnout cokoliv a zároveň v něm nepotřebuji nic.
Ano, není pro nás dobré být egem úplně pohlcen. V nevědomí o podstatě sebe samého. V honbě za bůhvíčím. Ať už je to kariéra, peníze nebo úspěch. Ale i honba za duchovním růstem, je jen honbou. Kdo namedituje nejvíc hodin. Odsedí nejdéle tu nejtěžší jógovou pozici. Odmodlí se nejvíce otčenášů či manter. Kdo je častěji v kostele, či ašrámu. I tohle je honba za egem. Pocit duchovní pýchy, nebo strach z toho, co přijde potom, či mnoho jiných variant o sobě samém, je také jen nástraha vlastního ega. Ale v tomto nastavení nepřijímáte své ego, buď jste na něm závislí, nebo proti němu bojujete. Ego není v rovnováze s vaší bytostí, není spojencem. Je nepřítelem.
Když ale tohle vše prohlédnete, pochopíte, jak je celá naše realita vlastně úsměvná. Jak vše už dávno je. A jak to Je dokonalé.
Nemusíte se za ničím honit, vše už máte. Nemusíte do kostela, ašrámu, nebo duchovního centra. Vše máte tady. V sobě. Pak přichází nepřipoutanost k egu a k realitě.
Když tohle prožijete, tak odložíte knihy o rozpouštění ega. Budou zbytečné. Místo toho se zadíváte nahoru na roztrhané mraky na noční obloze a zaposloucháte se do dalšího zahoukání sovy.
Vezmete si šálek dobrého zeleného čaje a s úsměvem si vychutnáte další doušek, který se jako vlnící se příboj rozprostře vašimi ústy. Na chvíli ten doušek podržíte na jazyku a pak ho necháte sklouznout do krku. V tom je totiž vše. Život, radost, láska, jednota. Víc nepotřebujete. A až jednou přijde i ten poslední den, jen si dáte poslední doušek, podíváte se na nebe a s výdechem se usmějete. Nepřipoutaní ke svému egu.
A na nebi zrovna proletí padající hvězda…a nebo ne. Nestane se třeba vůbec nic.
A i to bude dokonalé.
Protože vše jen Je.
Ale také se můžete pustit do uskutečňování svých cílů. Vytvářet a přetvářet. Můžete si hrát. Klidně můžete i hromadit majetek (jen už na něm nejste závislí - víte, že to nepotřebujete pro uspokojení něčeho nevyléčeného ve vás samotných). Skrze sebe můžete měnit svět. A celý svět pro vás bude úžasnou školou posouvání svých hranic - hranic Ega i hranic Nadjá.
A i to bude dokonalé.
Protože vše jen Je.
Otevřu oči a cítím se naplněn vděčností. Cítím jak se mé Já i Nadjá a plno dalších složek mé bytosti raduje. Tělo mi vibruje jejich úžasnou spoluprací a já děkuji za to, že to můžu zažívat. Dostal jsem chuť na čaj. Zvedám se, otevřu dveře. Cítím vůni čerstvě upečených makových buchet a v hloubi domu se ozývá smích mých dětí. Manželka vzhlédne od knihy, kterou právě čte a něžně se na mě podívá.
Vše je a je to dokonalé.
Děkuji.
Pavel (z cyklu povídek - podobnost s mým nebo vaším životem je čistě náhodná)
---------
Chcete to zažít? Podívejte se na www.kvantovaterapie.cz.
 


Tak si tady žijeme v roce 2017

Pátek v 16:16 | z e-mailu |  Slova a obrázky

Hodnotový svět po celé generace znal tzv. sedmero hlavních hříchů:
* pýchu
* lakomství
* závist
* hněv
* smilstvo
* nestřídmost
* lenost.

Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby:
* z pýchy se stalo zdravé sebevědomí;
* z lakomství zákon ekonomiky;
* nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň;
* závist v boj o spravedlnost;
* hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých;
* smilstvo v prevenci proti neurózám;
* lenost se proměnila ve výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinnostía úkolů na pozdější dobu.

Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků.
Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako:
hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu,
okrádání definované jako svobodný trh,
zanedbanou výchovu dětí jako tvorbu vlastního názoru potomstva,
neúctu k tradici pr om ěněnou ve vítězství zdravého rozumu a
likvidaci pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků,

nacházíme se v aktuálně nám známém prostředí uprostřed Evropy.
K tomu dodám, že
svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce,
tolerance se proměnila v ustupování zlu
a korektnost v povinný názorový koridor.

Doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h.c

Inspirace od Lenky Včelky

12. února 2017 v 19:54 | odkaz |  Pro inspiraci
Taková trošku jiná mandala.
Lenka napsala :
Při háčkování se mi změní vnímání času a zmizí pocity "nemám čas".
Ponořím se do relaxace a získávám zpět svou energii.



Jak uvolnit krční páteř, ramena a trapézy.

10. února 2017 v 21:30 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ
S krční páteří mají dnes lidé velmi často potíže.

Krční páteř ovlivňuje celý pohybový aparát včetně páteře a kloubů.

Připravil jsem výukové video zaměřené na uvonění krční páteře.

Přeji vám přínosné cvičení, Václav Vocásek.

Jak uvolnit krční páteř, ramena a trapézy.

Tajemství neviditelného světa

7. února 2017 v 20:55 | video |  Záhady a tajemno


Je možné zapnout si překladač s českými titulky, první tlačítko vpravo dole po zapnutí videa ...

Přípravek na zlepšení funkce kloubů

2. února 2017 v 20:03 | z e-mailu |  Zdraví, bylinky...
Neznám, ale můžeme byzkoušet:
Ingrediencie:
  • 1kg medu
  • 10 ČL ľanových semienok
  • 50g tekvicových semienok
  • 5 PL sezamu
  • 3 PL hrozienok
  • 50g slnečnicových semienok
  • 50g pšeničných zŕn

Postup:
  1. Zmiešajte všetky ingrediencie, až kým nezískate homogénnu zmes.
  2. Naplňte ňou sklenenú nádobu.

Pred raňajkami a obedom skonzumujte 1 ČL. Tento mix posilní kĺby a zlepší elasticitu väzov a šliach. Lekári tiež odporúčajú striedať liečivo s jedením želatíny.
Vyskúšajte aj vy tento domáci liek na kĺby a zabezpečte si tak život bez bolestí!

Léčba kašle

2. února 2017 v 19:55 | převzato |  Zdraví, bylinky...
Jeden ze způsobů podpůrné léčky léčby kašle a respiračních onemocnění. Protože každý z nás je jiný a reaguje různě. Na něco lépe, na něco hůře.
Zde je jedna z možností. Tento recept by vám měl pomoci zastavit přetrvávající bolestivý kašel a zlepšit dýchání již během pár dní.
Je obzvláště vhodný v chladném podzimním a zimním počasí při nachlazení či chřipkových infekcích. Několik v něm použitých bylin a koření má uklidňující účinek na sliznice hrdla, průdušek i plic. Jeho užívání se doporučuje převážně při různých infekcích.
Možná se vám bude zdát, že nějaký bylinný recept nemůže mít extra silné účinky. Přesto byste jeho léčivou sílu neměli podceňovat. Je stejně silný, ne-li ještě silnější, než mnohé komerčně prodávané sirupy proti kašli. Dokonce účinkuje rychleji než ony.
Kromě toho, v porovnání s komerčními přípravky je 100% přírodní, a na rozdíl od kupovaných sirupů tedy neobsahuje žádné přídavné chemické látky, které by oslabovaly váš imunitní systém.
Ingredience:
.
Na přípravu nápoje budete potřebovat tyto suroviny:
  • 1 sáček zeleného čaje (můžete použít i černý čaj)
  • 1/2 čajové lžičky hřebíčku
  • 1/2 čajové lžičky kurkumy
  • 1/2 čajové lžičky tymiánu
  • 2 čajové lžičky medu
  • šťávu z poloviny citronu
Příprava
  • Umístěte čajový sáček s bylinkami do sklenice a zalijte je 2 - 2,5 dcl vařící vody.
  • Nechte to vylouhovat přibližně 3 minuty.
  • Pak čaj přeceďte a nechte vychladnout na vlažnou teplotu, při které se neznehodnotí obsah vitamínů ani enzymů v medu a citrónu (čili cca 40 ° C).
  • Následně přidejte do čaje med a citron.
Užívání
Čaj pijte podle potřeby 2 až 3 krát denně. V případě, že kašel ani po několika dnech neustupuje, je dobré vyhledat pomoc lékaře. Ten dokáže přesněji diagnostikovat možnou příčinu.


Co cvičit v únoru

2. února 2017 v 11:00 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ


Ochránce

1. února 2017 v 20:06 | Eva |  Slova a obrázky

Ochránce
Dívej se na svět oběma očima.
Cítíš to chvění?
Tam láska začíná.
1.2.2017

Hojnost

1. února 2017 v 18:50 | Eva |  Slova a obrázky
Co je to hojnost?
Dostatek síly, dostetek radosti, voňavý chléb a teplo domova, rozkvetlá louka a nebe plné hvězd.
Plná náruč lásky, kterou můžeme rozdávat.
A nikdy se nemůžeš splést,
když myslíš srdcem .
Hojnost je všude kolem nás,
jen méňě chtít,
více se dívat a procítit.

1.2.2017


Zahrada 1-2-2017

1. února 2017 v 11:11 | Eva |  Fotografie a jiné
ÚNOR BÍLÝ POLE SÍLÍ - praví pranostika. Noční nadílka sněhu vytvořila pohádkovou zimu, škoda jen, že tu krásu kazí smog.
Pohled z okna pro případ, že by sníh byl zase vzácností.


Ještě trošku snížku a bude srdíčko?



A plamínek vždycky vykouzlí nějakou vílu.
Objevili jste ji ?
A následuje druhá sněhová princezna, se kterou si přišel povídat stařešina indiánského kmene.


A srdíčko tam také je, jen obrácené a nenápadné.
Krásný únor všem.

O malé dušičce

29. ledna 2017 v 18:45 | Pavel Vondrášek |  Slova a obrázky
Kdo jsem já?
Narodila se malá dušička. Dostala malé neohrabané tělíčko. Věděla, že je součástí celku, propojena se vším a se všemi.
"Ty jsi ty tak nádherné miminko." "Jak krásně voníš." "Jak se krásně směješ,"
"Opravdu?" Pomyslela si dušička. Znělo to hezky, ale nechala to plynout.
Čas utíkal, miminko se naučilo chodit. Chtělo poznávat svět.
"Cos to provedl? Ty jsi to rozbil." "Dávej pozor kam šlapeš, ty nemehlo." "Nechoď tam, ublížíš si."
Dušička se vylekala, nechápala tu změnu v komunikaci těch nejbližších. Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička se učila hrát s dědou fotbal. "Jsi skvělý vnoučku, jde ti to nádherně. Pojď, přidej, utíkej." "Mám z tebe radost."
Krásně se to poslouchalo, hřálo to u srdce. Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička byla ve škole. Učila se věci, které ji vůbec nebavily, byly úplně zbytečné a budoucí život ji jen potvrdil, že je nikdy nevyužije.
"Jak to, že máš zase trojku! Ty hlupáku! Pokud se nebudeš víc snažit, nic z tebe v životě nebude!"
Bolelo to u srdce. Ale nechala to plynout.
A čas utíkal. Dušička se poprvé zamilovala. Ta dívka se líbila ve škole všem a dušička s ní začala chodit.
"Jsi borec, že jsi ji sbalil. Všichni ti ji závidíme." Říkali kamarádi. "Miluji tě, jsi láska mého života. Nikoho jiného už nikdy nechci." Říkala mu ta slečna, když byli spolu sami.
Poslouchalo se to krásně. Hřálo to u srdce. Dušička ucítila kromě lásky a radosti i pýchu.
Ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Přišel další den a dušička uslyšela, "Jsi nemožný, už s tebou nechci být. Vůbec nechápu, proč jsem s tebou chodila." A pak se s ním rozešla.
Bolelo to moc, srdce se chtělo rozskočit. Z očí se valily slzy. Ale dušička to nechala plynout.
Čas utíkal. Dušička absolvovala Univerzitu a dostala úžasnou práci.
"Jsme na tebe tak pyšní, vždy jsme ti věřili. Máme z tebe radost." Dušička tyto věty slyšela od rodiny i od známých. Zahřálo to, ale nechala to plynout.
Čas utíkal. Dušička pracovala a kariérně postupovala ve svém zaměstnání. Našla si nádhernou ženu, a tu si vzala za manželku. Až jednoho dne uslyšela. "Málo se snažíte, navíc je ta krize. Ano dělal jste přesčasy, ale to nestačí. Ještě dnes si vystěhujte kancelář a zítra už nechoďte." Ta slova bodla dušičku tak až z toho zamrazilo. Ale nevzdávala to a nechal to plynout.
Čas utíkal. Dušička založila firmu a během pár let měla obrovský úspěch na trhu. "Jsi úžasný, jen tak dál." Slyšela dušička ze všech stran. Zahřálo to, ale měla tolik práce a byla tak unavená, že to ani moc nevnímala. A nechala to plynout.
Čas utíkal. Ve firmě pracovala poctivě mnoho let. Dala ji všechen volný čas. Stala se ještě úspěšnější. Až se na trhu objevili konkurenti. Někteří přišli s velkými korporacemi, jiní byli bývalí zaměstnanci, kteří dušičce vzali know how a otevřeli si vlastní firmy. Nikdo dušičku nemohl dohnat. Ve svém oboru byla nejlepší. Tak si našli cestu. A dušička uslyšela. "Jsi podvodník. Lhář. Manipuluješ s čísly." "Zasloužíš si krach, konkurence tě nakonec zničí. Bude lepší než ty."
Dušičku to zabolelo u srdce, ale ponořila se hlouběji do práce, vždyť svět je velký, je tu dost místa pro všechny. A nechala to plynout.
Čas utíkal. Korporace na trhu zůstaly a ti malí ukřičení konkurenti zničili sami sebe svým zacílením pozornosti na negace, místo aby pozitivně rozvíjeli svůj nový byznys. A dušička pracovala dál. Vše pozorovala. A nechala to plynout.
Čas utíkal. "Máte dceru tatínku." Uslyšela dušička a její srdce zalila velká dávka citu. Užívala si svou novou roli. Ale zároveň to nechávala plynout.
Čas utíkal. Dušička si ještě stále pamatovala, jaké to je být dítě. A tak se ke své dceři chovala tak, jak se jí líbilo, když se chovali k ní jako dítěti. Dceru chválila, pozitivně motivovala a vychovávala z ní dobrého člověka. A přitom život nechávala plynout.
Čas utíkal. Dcera dokončila školy v zahraničí a po letech společné práce s dušičkou převzala rodinnou firmu. "Jsi úžasný tatínku." "Byl jste výborný šéf, pane. Takových dnes moc není." Dušička poslouchala tyto lichotky, ale život byl už tak dlouhý, že pochopila, že je vlastně jedno, jak ji hodnotí druzí. A nechala to plynout.
Prožila nádherné stáří, starala se o vnoučata i pravnoučata. A žila pro okamžiky radosti v Tady a Teď. Ale už neposlouchala hodnocení druhých. Nechávala to plynout.
A čas utíkal. Pak jednoho krásného teplého podzimního dne vydechla naposledy. S úsměvem na tváři, obklopena milující rodinou. Když se s nimi loučila poprosila ať se s ní rozloučí s radostí. Ať místo slz, smutku a hodnocení jejího života zpívají písně. Protože na hodnocení vůbec nikdy nezáleželo. A pak zavřela oči a nechala to plynout.
Když znovu otevřela oči byla ve světle a vznášela se mezi přáteli a známými, které neviděla několik životů, nebo odešli z tohoto o něco dřív. Všichni se usmívali a vykládali si o té zábavné zkušenosti, které se tam dole říká ŽIVOT.
Jak bys to zhodnotila ty? Ptali se ji jako čerstvého absolventa života.
Dušička se zasněně zadívala do dálky a s něhou v hlase řekla: "Bylo to krásné a zároveň někdy hrozné. Veselé i smutné. Zábavné i dojemné. Příjemné a někdy bolestivé. Ale byla to zkušenost, která je dokonalá ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti, ať už prožíváte z toho všeho cokoliv."
"A chtěla bys tu zkušenost znovu?" Ptali se ji.
"Chtěla" Odpověděla.
"A co bys nám doporučila za radu pro příští život?" Zeptali se na závěr.
"Nechala bych to plynout." Odpověděla.
A rozzářila se láskou k celé Existenci.
- Pavel Vondrášek -

Tomáš Prokopič - Zrození


Novoluní

29. ledna 2017 v 0:01 | Eva |  Slova a obrázky

Růžový sen

Vyspi se do růžova,
přála mi babička před usínáním.
Vzpomínám na dětské sny,
však růžový sen už není k mání,
v paměti spřádám dávné nitky,
uvadly tolikrát darované kytky,
zůstalo jenom vzpomínání ...
A květina od babičky primulka byla,
zvláštně voněla růžovou barvou
a já si pomyslela : budu zahradníkem ...
A s každým novým rokem jiný sen se mi zdál.
***
**

Dnes růžové sny přeji já,
poselství takto přebírám.
Co skrývalo se za slovy ?
Paprsek přece růžový...
A posílám ho dál...
Vyspi se do růžova,
měj růžový sen,
nezapomeň,
růžový může být i tvůj nový den.

E.L. 28.1.2017


Zvláštnost čísla " 28 "

27. ledna 2017 v 22:50 | převzato |  Zajímavé knihy, odkazy

Není ta matematika v takovém podání úžasná?


Cvik na regeneraci kloubů

27. ledna 2017 v 22:32 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ


Frederik Chopin - Mariage D'amour

27. ledna 2017 v 1:01 |  Relaxace


Modlitba dítěte

27. ledna 2017 v 0:51 | video |  Videa


Moudro

27. ledna 2017 v 0:48 | J. Lennon |  Citáty

Další články


Kam dál