Jarní energie a Den Země

Sobota v 0:23 | Eva |  Slova a obrázky
Včera jsem měla možnost opět vstoupit do školy, která mi nesmírně hodně dala. Prožila jsem tam nejkrásnější léta života, poznala skvělé kolegy a žáci mě mnohému naučili a dodnes na ně ráda vzpomínám. S některými jsem stále v kontaktu díky internetu, tak mám možnost se těšit z jejich cest životem.
Budova školy byla tenkrát takovým experimentem, neobvyklá stavba. Velká hala uprostřed a kolem dokola třídy prvního stupně a na patře druhý stupeň. Shora bylo vidět, jak dole popíbají ti malí a velcí naopak v klidu procházeli jako po ochozu. Hodně světla, v rozích kabinety, jedna sborovna a všichni jsme tak nějak žili pohromadě, ne jako v pavilónových školách. Aula umožňovala hodně aktivit.
Jednou z nich se stala oslava Dne Země. Tradice upořádat výstavku vždy v dubnu přetrvává dodnes. Kolik témat, kolik intenzivní práce sehraného kolektivu. Opravdu profesionální díla dětí, panely nabité moudrostí. Nikdo si nedovede představit, kolik je to hodin tvoření. Několik organizátorů prvních ročníků už je dnes v důchodu. Zůstala jen jediná paní učitelka výtvarnice, která sama pokračuje dál v tradici a já před ní hluboce smekám.
Jen je mi líto, že výstava, jejíž organizace je velmi náročná, nemá propagaci, jakou by si zasloužila. A protože se v aule cvičí jóga, trvá jen několik dní. Tak mi to přišlo jenom jako " děti sobě " a to je moc veliká škoda.
Sdělovací prostředky, reportéři " šmírují " kdejaké skandály, zasahují do soukromí lidí, sbírají jen vzrušení a negativa, zatímco někde skromně pracují děti se svými učiteli , vytvářejí plnohodnotná portfolia a vše je nějak ukryto. Možná by pan ředitel měl být aktivnější, pozvat hosty, místní noviny...Nepřísluší mi hodnotit , to ne, jen mi bylo trošku líto, že se o té akci tak málo ví.
Den Země - každoroční dubnové energie s sebou přináší kouzlo té nejkrásnějšéí zeleně.Jaké bylo mé překvapení, dřevěná zábradlí zářila právě zelenou svěžestí. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy školní budova byla představována Japoncům. Zábradlí tmavě hnědé. Jen na tehdejší dobu unikátní stavba. A dnes? Škola mi připadá stále krásnější. Zřejmě tou energií , která ji prostupuje. Každoročně se tam totiž slaví Den Země.

*
I já chci přispět troškou díků té naší nádherné rozkvetlé Zemičce. Každé jaro mě inspiruje trošku jinak. Jaké jsou Letošní jarní energie? Takové.


Probouzení,
jaro samo rychle vstalo, zazpívalo ...
Duhové bublinky vzduchem letí,
přináší vůni květů,
čekají,
až vyslovíš prostinkou větu.
DĚKUJI.
Děkuji, země má líbezná,
děkuji za ty dary,
děkuji Vesno, že vrátila ses zase,
věřím ,že opět v lepším čase než vloni, předloni,
že mění se lidské vědomí,
že každý člověk děkovat bude denně,
zaslouží si to planeta Země.
DĚKUJI.


 

Pedig - výrobky Moniky Horké

8. dubna 2017 v 20:56 | Monika |  Pro inspiraci
Levandulky, veselé, milé, vyloudily mi úsměv na tváři.




A protože budou Velikonoce, vybrala jsem ještě několik výrobků.



A kdo by nepřál štěstí?


Paní Monika Horká vyrábí samozřejmě i užitkové předměty - vařečníky, košíky, kazety .... pojdťe se k ní podívat.
Budete svědky setkání trpělivosti, nápadů , krásy. Uvidíte kvalitnější fotografie.
(zmenšila jsem foto trošku více, tak se omlouvám)

 


Velikonoční perníčky Jany Římanové

3. dubna 2017 v 14:04 | Eva a Jana |  Pro inspiraci
Pernikářka Jana Římanová snad peče ve dne v noci. Když jsem viděla množství perníkových kraslic a každá je originálem, nevím, kde ta mladá paní bere tolik motivů ,které kombinuje v duchu lidové tradice. Tady pracuje láska.

















Světelná koupel

27. března 2017 v 23:36 | Eva |  Slova a obrázky

Světelná koupel


Ve světle zrozena,
světlem tvořena,
lásku posílující,
ženu obdivující,
hranice neznaje,
tajemství odhalující,
stále se tvořící
pro Tebe,
kdo přijmeš její dar...

23:33 , 27.3.2017

Od hlavy až k patám

27. března 2017 v 12:10 | M. Hrabica |  Zdraví, bylinky...


Pascalův trojůhelník

26. března 2017 v 17:29 | převzato |  Zajímavé knihy, odkazy

A opět něco zajémavého z matematiky. Bohužel ne s dobrým překladem.
Pascal je petal

Tady je trochu úžasné číslo teorie založená na pascalův trojúhelník.
Trojúhelník samotné bylo objeveno před tisíci lety,
Mnoho předchozích kultury v Indii, Číně a v Egyptě.
Počínaje 1 na vrcholu, a (1,1) v druhé řadě,
Přidáváš součet 2 čísel nad dát 3 RD ŘÁDKU (1,3,3,1)
A 4-tého řádku (1,4,6,4,1) atd.
Všimli jste si, že ty první 5 ŘÁDKY PO 1, 11, 121, 1,331 a 14,641
Jsou také pravomoci 11 (např. 11 x11x11 nebo 11 na třetí = 1,331).

Existuje mnoho matematických drahokamy skryté uvnitř tohoto slavného trojúhelník.
Přezkoumejme Pascal je petal (nebo květina), kde je petal je opravdu 6 šestiúhelníky.
Nebo čísla kolem Centrálního 7 TH).
Dodržovat jakékoli číslo, které má 6 hexagonech kolem ní,
Jako číslo 10, jak je znázorněno na obrázku.
Pokud jde o ten prsten z 6 čísel,
Vyberte si z 3 6 cirkulující čísla, které jsou rovnoměrně rozloženy,
IE - KAŽDÝCH 2 ND nebo jiný číslo.
Zvýrazněný číslo 10 je obklopen
6 čísla nebo hexagonech počínaje 4.
Vyberte každý jiný číslo (4, 10, 15)
Což je 3 z 6.
Vynásobte tyto 3 čísla dávají výrobku, 4 x 10 x 15 = 600.
Co si myslíš, že se stane, když si zvolte jiné 3 zbývající čísla
V ringu 6, které jsou (6, 20, 5)
A ty se množí těchto 3 čísla?
Odpověď 6 x 20 x 5 = 600, který je stejný jako 3 čísla jen násobí!
Tohle dělá parádní majetek existují pro všechny ostatní okvětní lístky?
Ano.

Jitka 108

(image a příklad z "úžasný algebra" Od Michaela Willerse)


Jaj nechat věci jít ...

26. března 2017 v 17:15 | převzato

10 silných afirmací, které vám pomohou nechávat věci jít



"Když si dovolíte žít teď a tady, dovolíte životu, aby se děl, namísto abyste věci nutili k pohybu násilím."
- Melody Beattie

Každý den můžeme požádat Boha a Vesmír o léčivou energii a přijmout ji. Otevřete svá srdce a dovolte této energii, aby k vám a skrze vás proudila a šířila se i k druhým. Když žijete svůj život teď a tady, nemusíte si od života vynucovat výsledky a kontrolovat je. Když se vzdáte své lítostí nad minulostí a svých strachů z budoucnosti, můžete ze svého přítomného dne získat maximum.


Zde je 10 afirmací, které vám pomohou nechat všechno potřebné odejít a začít žít svůj život teď!


1. Přijetí změny:

Dnes se otevírám procesu změny. Budu důvěřovat své Vyšší Moci a věřit, že místo, kam se posunu, bude mnohem lepší, než místo, kde jsem dosud byl/a. Vím, že tato změna je nutná k tomu, abych se dostal/a tam, kam potřebuji.


2. Bezpodmínečná láska k sobě samé/mu:

Dnes pracuji na tom, abych sám/sama sebe bezpodmínečně miloval/a. Bože, prosím, pomoz mi propustit sebepohrdání a jiné neužitečné návyky v chování. Dnes, Bože, chci sám/sama sebe udržovat ve stavu vysokého sebevědomí. Vím, že s tvou pomocí to dokážu.


3. Propouštění strachu:

Dnes žádám Boha, aby mi pomohl propustit svou potřebu se bát. Vítám mír, důvěru, přijetí a bezpečí do svého života. Budu brát vážně pouze své zdravé a racionální obavy a všech ostatních se zříkám.


4. Odvaha riskovat:

Dnes žádám Boha, aby mi pomohl začít zdravě riskovat. Žádám o pomoc při propouštění mých obav ze selhání... a z úspěchu. Žádám o pomoc s plnohodnotným prožíváním života, tak abych mohl/a začít zažívat všechny úžasné součásti mé cesty.


5. Čas pro meditaci a modlitby:

Dnes si dopřávám chvíli pro meditaci a modlitby. Vím, že jsem stvořením Boha, který mě velmi miluje. Bože, skrze meditaci a modlitby, projevuji víru v to, že tě uslyším, když ke mně promluvíš, a že ty mě vždy vyslyšíš, když budu hovořit já k tobě.


6. Omluva:

Dnes se snažím vyjadřovat jasné a prospěšné omluvy a přebírám zodpovědnost pouze za mé vlastní činy, a nikoli za činy jiných lidí. S Boží pomocí zjistím, za co přesně se potřebuji omluvit, a učiním tak bez otálení.


7. Soustředění se na mír:

Dnes se zaměřuji na mírné tempo, namísto toho uspěchaného. Pohybuji se kupředu s jemností, nikam se neženu. Vzdávám se své potřeby být úzkostný/á a znepokojený/á a nahrazuji tyto pocity klidem a harmonií.


8. Dovolit věcem, aby se děly:

Dnes nechávám věci plynout, aniž bych se strachoval/a o význam každé z nich. Věřím, že toto mi pomůže v mém růstu mnohem více, než kdybych pobíhal/a okolo s mikroskopem a všechno do detailů zkoumal/a. Věřím, že mé lekce se odhalí samy v pravý čas.


9. Praktikování vděčnosti:

Dnes se zaměřuji na praktikování vděčnosti. Zvykám si říkat: "Děkuji", a to i problémům ve svém životě, neboť těžkosti jsou cennými lekcemi, z nichž se mohu učit. Vděčnost je klíčem, který mění problémy v požehnání, a nežádoucí okolnosti v dary.


10. Důvěra v Boha:

Dnes žádám svou Vyšší Moc, aby mi poslala to nejlepší, a věřím, že všechno dobré ke mně přichází. Nezapomínám na to, že někdy nedostaneme to, co jsme chtěli, protože Bůh má pro nás ve svých zásobách něco nekonečně lepšího.




Bledule vítají jaro

19. března 2017 v 20:45 | Eva a Vlaďka |  Hosté
Vítám zítřejší jarní den. Tentokrát pozdravem od Vlaďky Taušové, fotografky s něžnou duší, jejíž dnešní josefofské zastavení u bledulí a sněženek je tak nádherné, že jej posílám dál.







Děkuji za poetické fotografie, Vlaďko.





Silný příběh

19. března 2017 v 11:07 | video |  Videa

Dítě, které vlastní matka odvrhla

Bukurešť 13.3.2017
Jako jasná vítězkyně nechala za sebou 14letá zpěvačka všechny konkurentky. Lorelai Moşneguţuová přesvědčila všechny svým krásným hlasem. K prvnímu místu patří i to, že toto dítě se bude moci dále hudebně vzdělávat.
Dítě při narození nemělo paže a nožičky byly velmi krátké. Lékaři jí dávali málo naděje na přežití. Její biologická matka ji po porodu odmítla. Hledali adoptivní rodiče prostřednictvím televize, ale dlouho se nikdo nehlásil. Vioria Parvanová ji v nemocnici navštívila. Našla zde plačící dítě plné červených skvrn a dlouho se nemohla rozhodnout.
V noci měla sen: "Viděla jsem scénu ve velké hale, kde Lorelai něco právě dokončila. Nastal velký potlesk, diváci vstávali a jásali. Lorelai se nesměle usmívala a její oči byly upřeny na mne. Byla jsem scénou nadšena." Prvním činem adoptivní matky bylo, že udělila dítěti nouzový křest. Poskytla jí všechny možnosti výchovy. Už v šesti měsících dala dcerušce mezi prsty nohou pastelku. Dnes kreslí ; Lorelai detailní obrazy, krasopisně píše, obsluhuje klávesnici a myš a napsala několik příběhů. Jejím povoláním bude pravděpodobně zpěv. Má jasně znějící hlas a může nastoupit proti každému konkurentu. (viz)
Je třeba si položit jednu otázku: Vlastní matka dítě opustila. Při dnešních diagnostických možnostech bylo by její postižení zjištěno už před narozením a byla by usouzena k potratu i se všemi svými talenty a velkým intelektem. Dnes se děti "vyřazují" kvůli mnohem menším defektům a s nimi se "smaže" celý život i všechny možné talenty.



Jak se tvoří hudba v lese

17. března 2017 v 20:59 | Tomáš Prokopič |  Videa
Někdo chodí do lesa s flintou lovit zvěř, já tam chodím s klávesami lovit hudbu... Na sklonku prázdnin jsem pro vás natočil takový mini-dokument - nahlédnutí do zákulisí mé hudební tvorby. Ovšem až po novém roce jsem se dostal k tomu, že jsem to sestříhal a dnes (16.3.2017), v den mých 36. narozenin jsem se rozhodl tohle dílko vypustit do světa. Tak jsem zvědavý na vaše ohlasy



Jarní rovnodennost a účinnost cvičení v tento den

17. března 2017 v 20:31 | Václav Vocásek |  CVIČENÍ
Proč si 20.3. 2017 posílíte tělesné a duševní zdraví mnohem více než v jiné dny?

Náš organismus je nerozlučně spojen s cykly v přírodě. Jednou významnou změnou je střídání ročních období, které na nás mocně působí.

20.3. 2017 proběhne jarní rovnodennost a začíná jaro. V tento den mají veškerá tělesná a duševní cvičení mnohonásobně vyšší účinek. Využijte také této šance a věnujte sami sobě více času.

Přeji vám přínosné cvičení. Václav Vocásek.

Doporučené cviky jsou zaměřené na cvičení na březen:

Cvik 1.
Cvik 2.


Vy jste placebo

9. března 2017 v 21:52 | Joe Dispenza |  Zajímavé knihy, odkazy
Děkuji Lidušce z Vysočiny za následující řádky.

Jakmile si myslíte novou myšlenku, změníte se - neurologicky, chemicky a geneticky.
Ve skutečnosti můžete získat tisíce nových spojení během několika sekund
díky novým informacím, novému způsobu myšlení a čerstvým zážitkům.
To znamená, že pouhou myšlenkou můžete okamžitě aktivovat nové geny.
Děje se to jen změnou vašeho myšlení,
mysl převládá nad hmotou.


Dr. Joe Dispenza
Vy jste placebo, Na stavu mysli záleží, Nakladatelství ANAG, 2016

Anotace

Je možné vyléčit se jen prostřednictvím myšlenek - bez léků a operací? Pravda je taková, že se to stává mnohem častěji, než byste očekávali.
Víra mysli skutečně uzdravuje.
V knize Jste placebo doktor Joe Dispenza předkládá několik doložených případů těch, kteří překonali rakovinu, srdeční choroby, depresi, artritidu nebo třesy spojené s Parkinsonovou chorobou pouze díky tomu, že věřili v placebo efekt. Doktor Dispenza však popisuje i odvrácenou stranu placebo efektu - jak například onemocněli nebo dokonce zemřeli lidé, kteří byli svědky čarodějnických nebo voodoo praktik, nebo poté, co jim byla stanovena chybná diagnóza a oni si mysleli, že trpí vážnou chorobou. Víra může být tak silná, že farmaceutické firmy používají dvojité a trojité náhodné slepé studie, které se snaží vyloučit moc mysli nad tělem při posuzování nových léků.
Využijte efektivně placebo efekt.
Doktor Dispenza dělá mnohem více, než jen zkoumá historii a fyziologii placebo efektu. Pokládá si otázku, zda je možné se naučit principy placebo efektu, aniž byste se spoléhali na jakékoliv vnější látky, a dosáhnout stejných vnitřních změn v oblasti zdraví člověka a nakonec i celého jeho života. Dále předkládá vědecké důkazy (například rentgenové snímky mozku) neuvěřitelných případů uzdravení, jichž byl svědkem na svých workshopech, na kterých se jeho účastníci naučili osobnostní transformaci založené na praktickém využití tzv. placebo efektu. V závěru knihy je vysvětleno, jak může meditace změnit naši víru a očekávání, které nás drží zpátky - což je první krok k vyléčení.
Nic není nemožné… stačí uvěřit.
Kniha propojuje nejnovější výzkumy na poli neurovědy, biologie, psychologie, hypnózy, životních podmínek a kvantové fyziky, aby potvrdila účinky placebo efektu… a rovněž ukázala, jak může být zdánlivě nemožné v konečném důsledku skutečně možné.

Země vstává

4. března 2017 v 19:41 | převzato |  Videa

Země vstává (2016) - text



Není každé ráno

jen sluncem zalité

a nikde není psáno

že se záhy vzdálí déšť

Přesto stojí za to vstávat

a s odvahou jít ven

pokusit se brát i dávat

tak svět je nastaven



Svízel, co tě trápí

není napořád

slzy tvář tvou nyní zkrápí

zítra úsměv můžeš dát

Stíny potkáš na své pouti

na chvíli prchavou

tak se, prosím, přestaň hroutit

a zpívej píseň svou



Země vstává, voní tráva, stoupá jemně puls

Vyšší síla již vysílá, čekám na impuls

bez otázky příliv lásky mnou teď prochází

A mír v duši mě ránem provází



Když se dolů stáčí

kroužek se štěstím

asi vím už o co kráčí

netrápím se tím

Přece není nic bez konce

ten žal otupí

v duši rozezní se koncert

až to jednou pochopí



Země vstává, voní tráva, stoupá jemně puls

Vyšší síla již vysílá, čekám na impuls

bez otázky příliv lásky mnou teď prochází

A mír v duši mě ránem provází



Najdi v sobě sílu

sílu ukrytou

Najdi v sobě klíče k ní

a probuď sílu svou

sílu svou





Koniklec

1. března 2017 v 20:58 | Foto : Helena Louženská |  Fotografie a jiné
První březnový den pomalu končí. Začalo prý meteorologické jaro. Jaro, buď vítáno.
Dnes jsem si vypůjčila fotografie Helenky Louženské, Ta totiž stejně jako já tyto chlupáčky miluje. Ale u ní se jim daří mnohem více. Moc si přeji, aby mi po letošní mrazivé zimě nějaký zůstal.


Koniklec má zvláštní kouzlo. Sněženka je čisfá, chladivá, koniklec zvláštně hřeje a hladí a hlaváček, ten vyloudí radostný úsměv. Možná to vnímáte jinak, to není důležité. Podstatné je, že existují lidé, kteří krásu květin posílají dále pro radost všem.



Děkuji, Helenko.

LÍPA

23. února 2017 v 22:49 | Eva |  Slova a obrázky

Lípa
Lípa je něžná maminka...
V lipovém květu uvízla vzpomínka a voněla po medu, červnem hřála.
Stará lípa píseň zazpívala.
Desítky let v sobě skrývá monogram veliké lásky, slyšela vyznání,
ta vítr odnesl za moře do dálky.
Zůstaly vzpomínky, plají jak ohárky.
Lípa je moudrá babička, vypráví pohádky...
Rostla malá holčička se zlatými copánky,
sbírala plody lípy a navlékala je jako korálky.
A v každém korálku na niti ukrytý je dívčí sen.
Vzpomínej, řekla babičce, vyprávěj.
A lípa velkou náruč měla, objala děvčátko a touhou se celá chvěla.
Až dospěješ, moje milá, pak spojím nebe se zemí, to přislíbila.
A bzukot včel v koruně stromu našeptával o cestě domů.
Lípa je moudrá žena, věrná srdci,
k ochraně předurčena.
E.L.

Tvoření

21. února 2017 v 23:29 | Eva |  Automatická kresba
Jen tak tančí po papíru špička pastelky. Trochu jara v mysli, bílá sněženka, malá panenka, žlutý tulipán ...Rozjímání, krátké hraní, mysl čistá, jsem si jistá, že mě vede tam, kde to dobře znám. Důvěřuji tomu tanci, obraz jasný pro romanci, pro setkání jarní touhy, pro setkání vzdáleného, pro smíření s tíží světa, pro útěchu, která čeká tak blízko nás.


Tělo je energie, člověk je mysl ...

18. února 2017 v 21:19 | převzato |  Záhady a tajemno
Člověk je mysl, nikoliv tělo. 87% vašeho mozku je voda, 70% vašeho těla je voda. Ani lékaři si to neuvědomují. Co nás drží pohromadě? Energie. Vy jste energetické pole. A když zemřete, pouze opustíte své tělo, jako v mimotělních zkušenostech, jako při zážitku blízkosti smrti. Já jsem napsala první lékařský článek do lékařského časopisu o zážitku blízké smrti v r. 83. Takže vy jste absolutní energie, a jestli věříte Einsteinovi, energie nemizí, pouze mění formu. Takže vy opustíte své tělo, a díváte se na své tělo, a když nemůžete vstoupit zpět, jste mrtví. - To se dá trénovat.- Ano, mě nikdo netrénoval, trénovala jsem sama. - Máte o tom i historku. - Ano.
-Bylo to v Rovaniemi, byl listopad, byla tma, a já jsem si pomyslela, tak teď to zkusím. Protože jsem o tom četla knihy. Koncentrujete energii ze svých nohou a rukou ke svému srdci a mozku.
Tak jsem koncentrovala. A najednou jsem začala cítit v těle vibrace, nahoru do těla, o hlavy, v 5 - 6 vrstvách. Prostě to vibrovalo. Myslela jsem si, že je to divné. A najednou ztráta vědomí. Nevím, jestli to byla sekunda nebo setina sekundy, prostě ztráta vědomi, a vznášela jsem se nad svým tělem. Ve stejné pozici, což bylo legrační, protože jsem měla kolena nahoru, tedy ve stejné pozici,
a plula jsem ke stropu. Samozřejmě jsem o tom předtím četla, o mimotělních zkušenostech, a jak to lidé prožívají, a dívala jsem se dolů ma své tělo a říkala, si, hej, počkej chvilku. Viděla jsem, že moje tělo dýchá velmi pomalu. Dělala jsem také anestézii, takže umím napočítat 60 sekund bez hodin, takže jsem začala počítat, a viděla jsem, že moje fyzické tělo dýchá jen 10x za minutu, když normálně je to 20x za minutu. To mě zneklidnilo, tak jsem si řekla, jaký je asi puls. Změřila jsem puls fyzického těla z astrálního těla, které se vznášelo, začala jsem počítat, bylo to 32 místo normálních 60 v klidu. Pak jsem opravdu zneklidněla a řekla si, hej, to umřu nebo co? To tělo umře? Ale mé myšlenky byly v astrálním těle. Ve fyzickém těle nebylo nic, bylo to jen jako staré šaty. Když jsem si pomyslela, ach, já asi umírám? Pomyslela jsem si, ach maminko, pomoz mi. Maminka bydlela 800 km odtud, na jihu Helsink. A když jsem to řekla, ve své mysli, během sekundy jsem byla v Helsinkách. Ve velké místnosti, kde jsem vyrostla, a viděla jsem maminku
a svou neteř, která byla pět let stará, a povídaly si. Neslyšela jsem, co si říkají, byla jsem tam jen jako vědomí. A viděla jsem matku, jak šije nějaké dlouhé šaty, ručně, asi dárek pro mě nebo co.
Pak jsem si pomyslela, kde je má sestra. A najednou pink, byla jsem na koktejlové párty, dívala jsem se, uviděla jsem sestru, flirtovala s rodinným přítelem, koukám, kde je manžel, nebyl tam.
Pak jsem si pomyslela, ach, já chci domů. A okamžitě, v sekundě jsem byla zase doma. 800 km, v Rovaniemei, vznášela jsem se. Viděla jsem astrální tělo, jak se vznáší, bylo to jako odstředěné mléko, bez vnitřních orgánů, což je zajímavé, vaše světelné tělo nemá sexuální orgány, ani vnitřní orgány, je to jenom světlo. A tak jsem prostě takhle plula a myslela si, já budu mít mořskou nemoc. A myslela jsem si, vsadím, se že když tam nepřijdu, tak se tělo udusí. Všechny myšlenky byly v astrálním těle, a ve fyzickém nebylo nic. A pak jsem to zkusila, a zup, byla jsem zpátky. Uf, byla mi zima, byla jsem ztuhlá. - Proč jste si myslela, že zemřete? - Když jsem se tak vznášela, a když jsem se vrátila, chtěla jsem se prostě vrátit do těla. Na smrt jsem vůbec nemyslela. Protože jsem dělala astrální cestování. To jsem předtím ještě nikdy neděllala. A pak když jsem se vrátila, usnula jsem, a ráno jsem zavolala otci, rodičům do Helsink. Řekla jsem: Co dělala moje matka v 8 hodin večer? Otec: Jo, to já ti nemůžu říct, protože je to vánoční dárek, řekl otec. A já jsem řekla: jsou to dlouhé šaty s kytkami ručně vyšívané? Otec: Jak to víš? Řekla jsem mu ten příběh a on: Nikdy to nikomu neříkej. A já jsem to řekla do finských novin.
- Jak na to reagoval finský tisk? - Měla jsem spoustu interview, dostávala jsem denně třicet dopisů. Od lidí, kteří měli ty zážitky, ale nikdy se o tom neodvážili říci. V Helsinkách byl 60letý právník, který mi napsal a řekl, že měl úplně stejný mimotělní zážítek. Nikdy o tom nikomu neřekl., ani své manželce. Pak jsem byla vdaná za norského diplomata a ten věděl o těchto věcech, ale trvalo několik let, než řekl: Když jsem byl malý a měl jsem horečku 40°, taky jsem se dostal ven z těla. Muži si o tom nikdy netroufnou mluvit oficiálně, ale děje se to lidem pořád, není na tom nic směšného. Není na tom nic abnormálního. Když máte nehodu, dostanete se ven z těla, a když nezemřete, zase se vrátíte zpátky. -Jsou to lékařsky známé jevy? -Teď už ano. Před 30 lety ne. Zážitky v blízkosti smrti ale měli lidé vždycky. A když si vezmete kteréhokoli průměrného lékaře, pořád ještě o tom dost nevědí. Nevědí, prožože věří diagnostickému statistickému manuálu pro duševní nemoci, což je šílené. Je normální, že to můžeme dělat, protože jsme energie.
A když se ptáte, jakých je pět nejdůležitějších bodů, tak ten, že smrt neexistuje, je úplně nejdůležitější. Nemůžete zemřít. A paranormální jevy jsou normální. Jsou naprosto normální, jsou součástí našeho rozvoje, naší duchovní entity, není na tom nic bláznivého. -Můžete tedy něco rozvíjet nebo ne? - Například telepatii.


Jak je to vlastně s " egem" ?

17. února 2017 v 21:29 | převzato |  Slova a obrázky
Často slýcháme z úst mnoha esoteriků, jak nezbytné je zbavit se ega. Nikdo z nich ale přesně nedefinoval, co vlastně EGO je, jak funguje, co způsobuje, co přináší ,nebo naopak bere. Skloňuje se to slovo tak často, že si člověk může myslet, že když se svým egem nepracuje , že je méněcenný. Zbavit se ega. Tahle věta mi přišla vždycky nějak odtažitá, jen jsem cítila, že všechno je to trošku jinak. K životu člověk " ego" potřebuje, jen záleží na nás, kam popustíme uzdu . Netroufám si o tomto tématu diskutovat, jen jedno vím, že rozhodně se snažím žít tak, bych nikomu neubližovala, abych rozdávala radost a citlivě vnímala vše kolem sebe a docílila určitého stupně poznání skrze sebe, ne prostřednitvím jakéhosi Mistra, protože každý jsme vybaveni jinak a naše cesty jsou rozdílné. Neznamená to ale, že si občas nepřečtu informace a ráda předávám dál to, s čím souzním.Ale neočekávám , že s tímtéž musí souhlasit ostatní.
Dnes souzním s následujícím textem, který vlastně za mě vypoví to, co cítím podobně , ne-li stejně.

Hlavně proboha nerozpouštějte své ego
V dálce se mihla světla projíždějícího auta a zpoza lesa zahoukal projíždějící motoráček. To bude přesně 23:23. Je přesný, jako každý večer. Sedím na zápraží své chalupy a v ruce držím knihu. Dal mi ji kamarád. Je o rozpuštění ega.
Sedím a pozoruji klid letní noci. Můry létají v kruzích kolem světla nad dveřmi a chaoticky do něj narážejí. Jdou za světlem. Stejně jako my lidé. Také v určité fázi života hledáme cestu ke světlu, k Bohu, k sobě samému.
Zahoukala sova a z vesnice za lesem jí odpověděl štěkot psa. Přidal se druhý a třetí. Vykouzlilo to dokonalou iluzi teplé letní noci.
Zbavit se ega. To jsem poprvé uslyšel někdy ve svých šesti, sedmi letech. Četl jsem na to téma mnoho knih. Od učitelů z půlky Asie, až po spisovatele z Evropy a Ameriky. Všichni naráželi na to samé. Rozpusť své ego. Ale proč?
Už jako malý jsem hledal odpověď na tu věčnou otázku: "Kdo jsem Já?" a odpověď přicházela v tichu.
Poprvé se to stalo v tramvaji. Podíval jsem se ke dveřím a u nich tehdy někdo stál. Zaplavila mě vlna nepopsatelné lásky k té osobě a zároveň ke všem bytostem této planety. Ale ta láska byla i z ega. Bylo to Nadjá a zároveň Já.
Pak, o pár let později, jsme s mým dědečkem stáli pod nádhernými vzrostlými borovicemi. Byla to podobná noc, jako ta dnešní. Jen vítr byl silnější. Pohyboval korunami borovic do rytmu našeho dechu. Roztrhané mraky se černou oblohou hnaly k severu a mezi nimi zářily triliony hvězd. Bylo to nádherné hluboké nebe, které ve městě nezažijete. Pro takové nebe musíte vyjet do hor, jako tehdy my s dědou. A tam prožijete v kopcích to splynutí s nebeskou hlubinou krásné letní noci.
Tam jsem ten stav zažil znovu. Byl jsem nebem, vědomím hvězd i větru. Cítil jsem krásnou něhu, kterou k nám promlouvaly borovice, jakoby říkaly, víme o vás a jsme rády, že spolu můžeme tančit tento noční tanec větru a jednoty.
Ale i tam bylo zároveň Nadjá i Já. Jeden můj velmi starý přítel vždy říkával: "Nauč se propojit do jednoty tělo, duši a mysl. Jedno bez druhé nemůže ve hmotné formě spokojeně existovat. Jejich spojením a sjednocením se se všemi a se vším nalezneš sebe."
A ono se to dělo. Nořil jsem se do sebe, sledoval svůj dech a zároveň cítil lásku ke všemu a ke všem. Ale pořád tam bylo vědomí Nadjá i Já zároveň. Až do toho podzimního dne. Zase jsem si takhle hrál a najednou jsem ztratil pojem o těle. Jen jsem plaval v absolutním vědomém světle. Chtěl jsem se ptát. Ale otázky zmizely.
Všechny totiž byly v tom samém okamžiku zodpovězeny. Ani jsem je nemusel položit. Odpovědi přicházely dřív, než otázka mohla vzniknout. Vlastně to byla jenom úsměvná hra. Nebyly otázky, bylo jen vševědoucí vědomí. Plné lásky. Najednou jsem viděl sebe ve všech variantách projevu ve hmotě. Ve všech tělech, ve všech životech. Ve všech paralelních variantách. Všude a nikde. Nic nebylo dobré nebo špatné. Vše jen bylo. Vše jen Je. Vše vždy jen Bude. V přítomném okamžiku.
Bylo to krásné, naplňující a zároveň trochu nudné. Tak sem všichni směřujeme? Do této láskyplné jednoty, kde je vše a zároveň nic? Najednou jsem ucítil hravou chuť skočit zpět do jednoho z těch těl. Ten život tam dole je přece taková krásně dobrodružná hra. Proč vlastně všichni utíkáme a prcháme pryč? Není lepší si tu hru užívat?
Rozpusť ego. A co potom zůstane? Nadjá? Vždyť k čemu je ego v naší "hmotné" realitě? K tomu abychom cítili, chutnali, viděli, vnímali. Všechny vůně, chuti, dotyky a další vjemy vnímáme přes ego. Když ho rozpustíme, jak budeme svět vnímat potom? Já si ego nerozpustím.
Přijde mi lepší své ego přijmout - takové jaké je. Se všemi špatnými i dobrými stránkami. Se vším, co už jsme udělali a jak jsme se rozhodli. Pak přijde soulad. Není to boj proti egu, je to o tom, udělat z ega rovnocenného partnera. I ono si zaslouží náš respekt. Stejně jako naše Nadjá a ty úžasné prožitky a zážitky, které chceme prožívat.
Dokud jsme v boji s egem, ego nebude chtít ustoupit. Když mu dáme důležitost, pochopení a respekt, udělá prostor i pro "vyšší" vnímání. A naše celistvá bytost bude jako jeden muž podporovat celou naši cestu.
Poté se nám snadno bude udržovat odstup nepřipoutaného pozorovatele. Bude snadné vnímat svět s nadhledem. Právě z té jednoty těla, duše a mysli. Když si užíváme nepřipoutaně a nezaujatě celý svět kolem nás, tak přichází právě radost a láska. Radost ze slunečních paprsků a dešťových kapek. Z větru i bezvětří. Z letu ptáků i dětského smíchu. Z tekoucí vody korytem řeky i prašné polní cesty. Z každého nádechu i výdechu. Z úsměvů neznámých lidí na ulici, z okamžiků strávených v práci, s přáteli nebo rodinou. A také z materiálních věcí - obyčejných i luxusních.
Najednou to není o závislosti na majetku a hromadění, ale o obklopování se nádhernými věcmi a přijetí i jejich pomíjivosti.
Mám rád krásné věci. Ale zároveň mě vlastně vůbec nezajímají. Rád se jimi obklopuji, pro radost z pěkných designových tvarů, pro radost z kvality materiálu, pro jejich krásu. Samotnou, takovou jaká je. Ale potřebuji je? Ne. Záleží mi na nich? Vůbec. Můžu je mít a třeba i mám. Ale když odejdou z mého života, tak pocit mám asi takový, jako když vám na plotě přistane krásný pták. Vy se radujete z jeho přítomnosti a v okamžiku, kdy zamává křídly, mu popřejete šťastný let a zase děláte něco jiného. Takový mám vztah k pomíjivosti života v přítomném okamžiku.
Můžu si do života přitáhnout cokoliv a zároveň v něm nepotřebuji nic.
Ano, není pro nás dobré být egem úplně pohlcen. V nevědomí o podstatě sebe samého. V honbě za bůhvíčím. Ať už je to kariéra, peníze nebo úspěch. Ale i honba za duchovním růstem, je jen honbou. Kdo namedituje nejvíc hodin. Odsedí nejdéle tu nejtěžší jógovou pozici. Odmodlí se nejvíce otčenášů či manter. Kdo je častěji v kostele, či ašrámu. I tohle je honba za egem. Pocit duchovní pýchy, nebo strach z toho, co přijde potom, či mnoho jiných variant o sobě samém, je také jen nástraha vlastního ega. Ale v tomto nastavení nepřijímáte své ego, buď jste na něm závislí, nebo proti němu bojujete. Ego není v rovnováze s vaší bytostí, není spojencem. Je nepřítelem.
Když ale tohle vše prohlédnete, pochopíte, jak je celá naše realita vlastně úsměvná. Jak vše už dávno je. A jak to Je dokonalé.
Nemusíte se za ničím honit, vše už máte. Nemusíte do kostela, ašrámu, nebo duchovního centra. Vše máte tady. V sobě. Pak přichází nepřipoutanost k egu a k realitě.
Když tohle prožijete, tak odložíte knihy o rozpouštění ega. Budou zbytečné. Místo toho se zadíváte nahoru na roztrhané mraky na noční obloze a zaposloucháte se do dalšího zahoukání sovy.
Vezmete si šálek dobrého zeleného čaje a s úsměvem si vychutnáte další doušek, který se jako vlnící se příboj rozprostře vašimi ústy. Na chvíli ten doušek podržíte na jazyku a pak ho necháte sklouznout do krku. V tom je totiž vše. Život, radost, láska, jednota. Víc nepotřebujete. A až jednou přijde i ten poslední den, jen si dáte poslední doušek, podíváte se na nebe a s výdechem se usmějete. Nepřipoutaní ke svému egu.
A na nebi zrovna proletí padající hvězda…a nebo ne. Nestane se třeba vůbec nic.
A i to bude dokonalé.
Protože vše jen Je.
Ale také se můžete pustit do uskutečňování svých cílů. Vytvářet a přetvářet. Můžete si hrát. Klidně můžete i hromadit majetek (jen už na něm nejste závislí - víte, že to nepotřebujete pro uspokojení něčeho nevyléčeného ve vás samotných). Skrze sebe můžete měnit svět. A celý svět pro vás bude úžasnou školou posouvání svých hranic - hranic Ega i hranic Nadjá.
A i to bude dokonalé.
Protože vše jen Je.
Otevřu oči a cítím se naplněn vděčností. Cítím jak se mé Já i Nadjá a plno dalších složek mé bytosti raduje. Tělo mi vibruje jejich úžasnou spoluprací a já děkuji za to, že to můžu zažívat. Dostal jsem chuť na čaj. Zvedám se, otevřu dveře. Cítím vůni čerstvě upečených makových buchet a v hloubi domu se ozývá smích mých dětí. Manželka vzhlédne od knihy, kterou právě čte a něžně se na mě podívá.
Vše je a je to dokonalé.
Děkuji.
Pavel (z cyklu povídek - podobnost s mým nebo vaším životem je čistě náhodná)
---------
Chcete to zažít? Podívejte se na www.kvantovaterapie.cz.

Další články


Kam dál